Jedeme do našich severních hor - 35. den: Orlické hory: Masarykova chata - Šerlišský mlýn - rozhledna Velká Deštná

Ti chlapi vypadají čilejší než já a to jsem spala nejdéle. Jsem ráda, že už včera jsem se rozhodla, že s nimi tu jejich cca 18 km dlouhou trasu nepůjdu.

Opět po vydatné snídani vyrážíme. Je to poslední společný výlet, zítra chatu opouštíme. S nimi jdu ještě k Šerlišskému mlýnu. Tam jsme vloni nebyli, ráda se tam podívám. Je to 1,5 km z kopečka.

Původně tady stával Postlerův mlýn, asi 9 horských chalup a hájovna. Okolo r. 1902 mlýn přestavěli bratři Fuknerovy z Trutnova na výletní hostinec, u něho měli pilu, kde se vyráběl šindel. V letech 1924 - 25 se na zdejší pile dokonce připravoval materiál pro stavbu Masarykovy chaty. V letech 1929 - 30 k hostinci přistavěli patro - horská chata Šerlišský mlýn nabízel i ubytování. Během 2. světové války se zde rekreovaly ženy prominentních osob wehrmachtu.

Dnes je zde velké parkoviště, několik ubytovacích zařízení - hotel a hájovna Šerlišský mlýn v historických budovách a menší chata Barborka, je tu tenisový kurt a pro děti hezké zázemí s vodníkem, mlýnským kolem a další zajímavostmi. Je tu také křižovatka turistických cest.

Chlapi pokračují dál z kopce, mají v plánu dojít přes rozcestí Nad Národním domem do Deštného v Orlických horách, ke zřícenině kostela sv. Matouše a vracet se Luisiným údolím přes rozhlednu na chatu.

Já naopak jdu do mírného kopečka po zelené. Stoupám podél bezejmenného potoka, který v hloubce pode mnou pěkně bublá. Chci najít nějaké houby, ale nějak se mi nechce jít lesem, kde to je hodně krkolomné. Přesto i u cesty jsem našla nějaký poddubáček nebo babku, ale jsou to všechno malinké houby. Ale zase nejsou červivé. Na neznačeném rozcestí odbočuji vpravo po červené. Po chvíli téměř souběžně vede neznačená cesta. Aspoň půjdu trochu jinou cestou, než jsme šli v neděli z Olešnice. Dokonce se nechá jít lesem, našla jsem další houby, dokonce i jednoho hříbka. Ušla jsem sotva 4 km, ale stačí mi. Jsem nějaká unavená.

Na lavičce na sluníčku u auta krájím houby na sušení. Ukládám je na palubní desku, kde se vždy pěkně suší. V poledne jsem s tím vším hotova.

Už ráno jsme něco donesli z pokoje do auta, tak to tam přerovnávám, aby bylo zase vše na svém místě. Na pokoji si dávám svačinu, dobíjím, co je ještě třeba dobít. Pomalu chystám i další věci k přestěhování do auta. Zítra v 10 hodin musíme už pokoj opustit. Hlavně však odpočívám. Také plánuji, kudy zítra pojedeme, abychom se vrátili na naši přerušenou trasu.

Ve tři hodiny zjišťuji, že mne to už nebaví. Venku je hezky a teplo. Chlapi by se měli vracet přes rozhlednu. Jdu jim naproti. Jdu pomalu, koukám po houbách, občas ještě něco najdu. Jsem už u chaty na rozcestí u srubu, ale chlapi stále nikde. Našla jsem je až u rozhledny, kde se vyhřívají na sluníčku. Přiznali se, že to nakonec zkrátili, že ani jim se nechtělo klesat do Deštného a následně stoupat. Městečko tedy vynechali, došli po modré na jeho východní okraj, odkud se vydali do Luisina údolí a domů. Vyšlo jim to asi na 14 km, ale také říkají, že toho mají dnes docela dost. Kdo ví, zda se nemění tlak, zda nebude změna počasí.

Zatím je nádherně, teploučko, pod rozhlednou jsme vydrželi do pěti.

Cestu zpátky si zkracujeme - v levotočivé zatáčce vede rovně úzká přímá cestička. Nejsme si jisti, zda to zkratka bude, ale změna je život. Nakonec jsme zjistili, že vede přímo na parkoviště Šerlich - sedlo, jen je trochu více kamenitá.

K chatě pokračuje podél hranice modrá značka. Chlapi jdou přede mnou, vypadají spokojeně. Následuji je. To netuším, že cesta vede přes bažiny. Jenže chlapi mají pohory, já si vzala jen sandály. Zpočátku zkouším hledat sušší cestu, marně. Když jsem se tam málem utopila, přestala jsem to řešit. Vracet se už nebudu. Je to kousek. Noha se mi vždy tak o 10 cm probořila, voda se nad botou zavřela, ale naštěstí jsem houběji neklesala. Hned v autě jsem se přezula. Současně zjistila, že houby z dopolední várky pěkně prosychají. Krájím další várku. Ať to schne.

Ještě jsem se před večeří stačila osprchovat. Po večeři jsme ještě něco donesli do auta, dáváme poslední pivo a jdeme brzy spát. S ponocováním je konec, ráno musí být řidiči fit, čeká je dlouhá cesta.

Jedeme do našich severních hor - 35. den: Orlické hory: Masarykova chata - Šerlišský mlýn - rozhledna Velká Deštná na mapě