Jedeme do našich severních hor - 5. den - odpoledne: cca 2,5 km dlouhý okruh v CHKO Kokořínsko–Máchův kraj: Na rovinách - Cinibulkova stezka - skalní město Bludiště - vyhlídka nad Studáneckou roklí; Mšeno - městská památková zóna; větrný mlýn Vrátno

Také odpoledne se jdeme podívat na skály. Chceme si projít další část naučné Cinibulkovy stezky. Vede po silnici, to se nám moc nelíbí. Vracíme se kousek po cestě, po které jsme dopoledne přišli. Kde jsme ráno odbočovali vlevo, odbočujeme vpravo - opět po neznačené cestě a po chvilce opět vpravo a kopírujeme silnici. Najednou jsou vlevo opět skály. Za chvíli jsme i na naučné stezce, která klesá a klesá ještě víc. Nakonec jdeme po prudkých ve skále vyšlapaných schodech (i když dnes to schody už jen připomíná) a přidržujeme se řetězů. Já ožívám, Ota moje nadšení nesdílí. Je pravda, že sestup je dost náročný, na pískovci to klouže. Naštěstí jsem to i já zvládla bez pádu. Ještě jdeme párkrát nahoru a dolů a najednou jsme na rovině v lese, okolo nás jsou vysoké skály. Jako když jsme na skalním náměstí.

Popocházíme kousek a jsme na okraji skalního města Bludiště. Ota nakoukne, jen konstatuje, že je tam krásný chládek a jde dál. Já to samozřejmě nechápu a mizím ve skalách. Ota za mnou ještě volá, že jde po značce. A to byl konec. Já tam prolézám, šplhám a jsem nadšená. Vůbec nevím, kde jsem, jedna cestička je stejná jako ta druhá. Začínám mít pocit, že se už odtud nedostanu. Není tu nikdo, jen já. No nebyl to dobrý nápad se tam sama vydat. Nakonec jsem se vyškrabala kamsi vzhůru a jen díky tabletu se zorientovala. Ještěže ta technika existuje. Jinak bych se tam asi ještě teď někde motala.

Najednou jsem na žluté turistické značce, nikoli Cinibulkově stezce, která je sice také žlutě značená, ale jinak. Jdu po ní k silnici, kde se obě značky mají setkat, a doufám, že se tam s Otou sejdeme. Kdepak jemu je konec. Předpokládám, že za silnici nešel a že na mne někde čeká ve skalách. Vracím se - teď už po značené naučné stezce, až jsme se konečně potkali. Ota tam prý zpočátku na mne čekal, objevil nějaký tunel, ale značku neopustil. Dopadlo to tedy dobře, k tunelu se už nevracím. Viděla jsem toho dost.

Ještě pokračujeme po NS za silnicí. Jdeme na vyhlídku. Je to jedna z těch, které byly známy pod názvem Romanovské vyhlídky. Dříve zde nebyl les, bylo toho vidět víc. Ale i dnes je vidět Housecká vrchovina s vrcholy Zámecký vrch, Drnclík, Uhelný vrch, Kuželík a Vrátenská hora s rozhlednou. Vše je tady pěkně popsáno.

Původně jsem chtěla jít po NS ještě dál, ale Ota hlásí, že zelená značka vede k autu, končíme. Nejdřív se mi to moc nelíbilo, ale nakonec jsem usoudila, že je dobře, že aspoň někdo má občas rozum. Myslím, že jsme toho už viděli dost. Jsou tři hodiny pryč, ještě jsme nic pořádného nejedli a zase nevíme, kde hlavu složíme.

U auta jsme snědli druhou polovinu melounu a odjíždíme. Jen na chvilku jsme se zastavili ve Mšeně. Hlavně jsme chtěli do infocentra, ale chvilku jsme se zdrželi i na náměstí. Toto původně středověké městečko bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou. Má tam být i velké množství dochovaných roubených i hrázděných stavení. Něco málo jsme zahlédli při průjezdu městem, ale nehledali jsme je. Ve městě byla tvrz, první písemná zmínka je z r. 1306. Kdy byla tvrz i osada založena, to se přesně neví. První kostel ve městě byl postaven r. 1080, jak bylo uvedeno na mříži kaple sv. Václava. Tato mříž byla použita při stavbě kostela sv. Martina, který byl r. 1384 postaven na základech této první kaple. Když do základů r. 1670 vyhořel, byl postaven v renesanční slohu s barokními prvky a se samostatnou věží. I ten vyhořel. Současný novorománský kostel sv. Martina byl postaven v letech 1876 - 1878, jeho věž je vidět zdaleka.

R. 1367 bylo Mšeno ustanoveno městem, ale kdy a kde byla tehdy radnice, to se také nedochovalo. Nová radnice byla na náměstí postavena r. 1842, již r. 1864 byla přestavěna a zvýšena v neogotickém stylu. Ještě dnes je tam sídlo Městského úřadu. Je tam i malé muzeum a informační centrum.

Na spaní jsem vytypovala místo v blízkosti větrného mlýna Vrátno. Někdy mi ty typy vyjdou, někdy ne. Zkusíme to.

Cestou se zastavujeme v kempu za městem koupit na večer pivo. Točí tam Bernarda. Ota je spokojený, tohle pivo má rád. Přišel skoro s plnou dvoulitrovkou - prý za 30,- Kč. Pivo došlo, proto není plné. Dokonce mu ho paní ani nechtěla prodat. Ota si však radši dá zbytek Bernarda než pít nabízený Budvar. Ten nám vůbec nechutná. Na ceně 30,- Kč se dohodli snadno.

Jedeme k mlýnu. Tento mlýn holandského typu si postavil místní statkář pan Mareček na svém pozemku r. 1870. R. 1878 postavil vedle ještě budovu, kde se drtily kosti. Tehdy se tím hnojila pole. Mlelo se zde až do r. 1923. Mlýn chátral, lidé tomu ještě napomohli. R. 1973 už zde bylo jen zdivo do výše 1. patra, zařízení bylo rozkradeno. Po r. 1990 ho soukromý investor odkoupil, necitlivě opravil a využíval jako rekreační zařízení. Od r. 2005 zůstal opuštěn až do r. 2014, kdy ho koupil současný majitel. Obnovil jeho původní vzhled i jeho funkčnost. Je krásně opravený, ale nepřístupný. Naštěstí je dobře vidět. Mají hezky opravenou i chalupu.

Kousek od mlýna je odpočinkové místo a boží muka. Tady, ale i o kus dál se nechá šikovně zaparkovat. Sedíme ve stínu za autem, dokonce jsme vytáhli křesílka. Je pět hodin, konečně si můžeme večer dát relax. Po celém dni, stráveném ve skalách, jsme plni dojmů. Už se však těšíme na zítřejší odpočinkový den.

Shodli jsme se na tom, že dnes v tom horku teplé jídlo nechceme. Nacpali jsme se melounem, ani moc hladu nemáme. Dáváme jen kousek chleba. Je tady úplná idylka. Jen dvě auta nedaleko zastavila a nepochopitelně dlouho fotili kola a snad každý detail auta. Pak odjeli a je klid. Všude je tu rovina, kocháme se pohledem na Bezděz. V dálce vidíme na poli kombajny - makají i za tmy, jen světla jsou na poli vidět.

Je teplo, ale zataženo, mlýn je pěkně nasvícený, v dálce blýská. Uvidíme, zda se něco v noci přižene. Přesto necháváme pootevřené dveře. Ono to nějak dopadne.

Jedeme do našich severních hor - 5. den - odpoledne: cca 2,5 km dlouhý okruh v CHKO Kokořínsko–Máchův kraj: Na rovinách - Cinibulkova stezka - skalní město Bludiště - vyhlídka nad Studáneckou roklí; Mšeno - městská památková zóna; větrný mlýn Vrátno na mapě