Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 15. den: Olešnice - zbouraná rozhledna Kopaniny a křížová cesta; Nyklovice a rozhledna Horní les; westernové městečko a rozhledna Šiklův mlýn; Radešín - Balónový pivovar

Naše večerní předpoklady se nevyplnily. V noci se vyjasnilo, ráno jsme měli zamrzlá okna a byla hustá mlha. V autě nebyly ani 4 stupně. Hlavní je, že nám zima nebyla. Vstáváme v půl deváté, když se konečně sluníčko začalo prosazovat. Bylo hezké pozorovat, jak se špičky kopců vynořují a jak na protější straně se mlha valí mezi hřebeny hor. Mezitím jsme zjistili, že u chaty pod vlekem přibylo další auto.

Při snídani nás přišli navštívit dva chlapci z toho auta, kteří začínají chystat lyžařský areál v Olešnici na zimní sezonu. Přišli trochu váhavě, popřáli nám dobrou chuť, poptali se, zda nám náhodou není zima. Ale pak už to nevydrželi a zeptali se, zda jsme skutečně v tom autě tady spali. Že tady často na parkovišti někdo přespává, ale touhle dobou v takové zimě že tu ještě nikoho neviděli.

Byli to dva sympaťáci, pěkně jsme si s nimi popovídali. Od nich jsme se dozvěděli, že včerejší ohňostroj byl i s hudebním doprovodem - byl k výročí vzniku Československa, ale že byl o to významnější, protože byl současně k 80. výročí úmrtí zdejšího rodáka Karla Čápka, plukovníka ruských legií, který se aktivně zúčastnil 1. světové války, během 2. světové války organizoval odboj a později převzal i velení Obrany národa v kraji Brno - venkov. Dne 30.10. 1940 byl zatčen a 11 měsíců vězněn v Kounicových kolejí v Brně. Byl to statečný člověk, nikoho nezradil. Dne 30. 9. 1941 byl v 16 hodin 45 minut popraven.

Chlapci nám také řekli, že na kopci stojící rozhledna byla vloni zbourána, protože se rozpadala.

Mezitím se oteplilo, na sluníčku už je 17 stupňů. Vypadá to na perfektní den.

Nejdřív se jedeme podívat na místo, kde stála rozhledna Kopaniny, která byla skutečně stejná jako ta včera navštívená na Zelenkově kopci, která sice ještě stojí, ale už se rozpadá. Jen tady u té píšou, že byla vyšší - měřila 9 metrů a vyhlídková plošina byla ve výši 6 metrů. Jenže teď už je vše jedno. Místo rozhledny je tady vydlážděný čtverec a čtyři kovové podstavce rozhledny. Třeba ji obnoví.
Tady končí jeden ze dvou lyžařských vleků - ten druhý končí jen o kousek dál. Ze vsi sem od 5. srpna 2016 vede zajímavá, ale zcela netradiční křížová cesta. Zobrazuje výjevy bolestných událostí zdejšího regionu, jako např. náboženskou nesnášenlivost, chudobu, povodně, nesvobodu (toto zastavení je věnováno právě Karlu Čápkovi, k jehož výročí úmrtí byl včerejší ohňostroj), válku, násilí, epidemie, nemoci, požáry, závist, udavačství, ale to 14. - poslední přináší smíření a naději. Na každém zastavení jsou i symboly Kristova utrpení při cestě na Golgotu. Její kus jsme si prošli a pak se vrátili pro auto.

Dnešní Olešnice vznikla r. 1759 spojením dvou obcí. V údolí potoka Hodonínka vznikla starší část - Moravská strana. Dnešní náměstí Míru bylo součástí Německé Olešnice a bylo osídleno později. Němci si zde r. 1391 postavili nejdříve dřevěný kostelík a u něj založili hřbitov. Když byl r. 1424 vypálen husity, postavili si kamenný gotický kostel. Bohužel i ten zničil r. 1827 požár. Současná podoba kostela sv. Vavřince je z r. 1839. Věž je původní brána středověkého opevnění kostela, pod omítkou je gotický lomený oblouk vjezdu.

Dřevěné měšťanské domy měli až dvoupatrové sklepy, které byly z větší části vykutány ve skále. Často se sousedé prokopali k sobě, takže pod náměstím vedly chodby. Vstup do sklepů byl zakryt kamennou deskou a v případě nebezpečí se ve sklepích lidé ukrývali i se svými cennostmi. V případě vypálení obce jim aspoň zbylo to nejcennější. Až po požárech na poč. 19. století byly postaveny kamenné domy.

V obci na náměstí kupujeme chleba a sladkou svačinku, zastavujeme se u kostela, ale za chvilku odjíždíme. Popojíždíme kousek na sever, kde na kopci Herkules je rozhledna.

Parkujeme pod kopcem v obci Nyklovice, kde jsou hezké stavby lidové architektury. Na rozhlednu jdeme po modré cca 2 km pěšky. Teď je sice zavřená, ale jak už jsem mockrát psala, Otovi stačí, když ji vidí - až pak si ji může odškrtnout na své mapě rozhleden. Závěrečná část je skutečně do hodně prudkého kopce.

Na tomto kopci byl r. 1824 zaměřen trigonometrický bod. Proto tu r. 1918 byla postavena měřičská věž, která zároveň sloužila jako rozhledna Rakušanka. Později se zde toho postavilo víc - od r. 1936 do r. 1954 tady stál 21 metrů vysoký trigonometrický stožár, další dřevěná 38 metrů vysoká věž tu byla od r. 1968 do r. 1974. To se v zimě její kus ulomil. Zbytky byly odstraněny až r. 2000, aby si zde Eurotel mohl postavit 59 metrů vysoký ocelový telekomunikační stožár. Podmínkou však bylo vybudování vyhlídkového ochozu. Vyhlídková plošina rozhledny Horní les je ve výši 38 metrů a vede na ni 201 schodů. Výhledy jsou samozřejmě daleké - je vidět Svratecká hornatina a východní část Žďárských vrchů, Jeseníky, Kralický Sněžník, Orlické hory a Krkonoše.

Když přicházíme k vrcholu, tak k našemu velkému překvapení nejdřív vidíme pod rozhlednou auto a pak tři chlapy, kteří dělají servis telekomunikačního zařízení. Chvíli tam trochu okukujeme. Pak jdu na výzvědy. Když jsem zjistila, že tam budou určitě ještě hodinu, zkouším smlouvat, zda můžeme nahoru. Chvíli mne přesvědčují, že je sezona ukončená, že rozhledna pod ně nespadá, ale když jsem jim slíbila, že dolů skákat nebudeme, tak nám to dovolili.

Stoupání bylo nekonečné, skoro to nemohu udýchat, ale dostala jsem se nahoru. Výhledy jsou sice zamlžené, ale přesto je vidět docela daleko. Vynahrazuje nám podzimně zbarvená a sluníčkem nasvícená krajina. Jsme spokojeni.

Sejít dolů a k autu už problém nebyl. Šlo to kupodivu docela rychle.

Pokračujeme dál na západ. Projíždíme kaňonem v Hornosvratecké vrchovině, která je součástí Českomoravské vrchoviny. Stromy sežrané kůrovcem tady usychají, mohutně se kácí. Otevírají se tak pohledy na zajímavá skaliska. U jedné skládky dřeva u brodu jsme si uvařili oběd. Na sluníčku je dnes nádherně. Ani se nám nechce odjet. Zůstat tu na spaní by ale nebylo zrovna vhodné.

Pokračujeme přes obec Zvole, kde nás zaujal nezvykle velký kostel. Až když jsme zastavili, tak jsme si uvědomili, že přesně takhle nás překvapil už jednou. Přesto si ho jdeme znovu obejít. Ten je skutečně nádherný - vždyť jeho architektem je Jan Blažej Santini.

Odtud do westernového městečka Šiklův mlýn je to už jen kousek. Tam je totiž také rozhledna - sice byla letos prý uzavřena, ale Ota ji musí vidět, aby si ji mohl odškrtnout. Jenže teď na podzim je zavřené i městečko. Když vidíme vstupné, jsme rádi, že se tam nedostaneme, protože nic z nabízených atrakcí bychom nevyužili - je možnost se tu projet vláčkem nebo na koni, je tu aquapark, zoopark, offroadová a military zóna. Nechá se tu i vyzkoušet střelba z luku. Rozhlednu vidíme z parkoviště. Jdeme se podívat okolo hradby, zda ji někde neuvidíme lépe. Ještě před vjezdem na silnici k městečku je odbočka pro zásobování. Je tam závora - je zvednutá. Odvážně vnikáme do areálu, až jsme se dostali až k rozhledně. Vypadá bytelně, ale vchod je uzavřen ocelovou mříží.

Dřevěná rozhledna 17 m vysoká byla postavena v červnu roku 2012, ale až na jaře 2013 byla zpřístupněna. Má tři plošiny, na tu horní ve výši 13 metrů vede 37 schodů. Shora by měl být vidět celý westernový areál a zahlédnout vzdálenější Žďárské vrchy. Ota je spokojen, já také. I když občas vyjede z areálu auto, nikdo nám nevynadal.

Na parkovišti je na sluníčku krásně. Ještě v půl čtvrté je 15 stupňů, vůbec to nefouká, prostě idylka. Sedíme v autě a nahříváme se. Ale na spaní to tady zrovna moc ideální není. Už však víme, že toho dnes už moc nestačíme, nespěcháme.

Asi po půl hodině odjíždíme do Radešína, kde je pivovar. Postupem času v obci byly dva pivovary - zámecký pivovar byl postaven r. 1597 při přestavbě tvrze na zámek. R. 1638 se panství dostalo do vlastnictví kláštera ve Žďáru. Tamější opati si r. 1667 postavili u hráze rybníka klášterní pivovar. V letech 1920 - 21 byla budova tohoto pivovaru přestavěna - bylo přistavěno patro s 28 pokoji. Pivo se tady pravděpodobně už nevařilo. Hotel se používal i po r. 1945, r. 1979 byl ještě přestavěn. Po r. 1989 byla budova téměř zbourána a postaven nový hotel, jehož vlastníkem se později stal současný majitel, který hotel zrekonstruoval a r. 2016 v něm otevřel Balónový pivovar. Nejen že navázal na starou tradici piva, ale svým názvem potvrdil i současnost - prostory zámku se využívají pro lety balonem. V prostorách bývalé jídelny je pivnice, kde je umístěna i varna. První pivo, které zde uvařili, je světlá jedenáctka s názvem Samuel - připomíná tak zakladatele prvního zdejšího pivovaru Samuela Radešínského.

Kupujeme 4 petky piva – světlou dvanáctku Václava, tmavou dvanáctku Kříž, polotmavou třináctku Štefana a světlou jedenáctku Samuela. Také zde nabízí Bobroveckou klobásu uzenou studeným kouřem na višňovém dříví. Samozřejmě ji kupujeme. Ota získává i tácek a kupuje si etikety. Je maximálně spokojen.

Okolím vedou dva okruhy Naučné stezky okolím Bobrové, ale dnes už bychom to časově nezvládli. Necháváme si to na zítra. Nedaleko u přístřešku Bohdalec jsem vytypovala místo na spaní. Vypadá to tady docela dobře. S posledními slunečnými paprsky se myjeme. I když je to vedlejší silnice Bohdalec - Čečice, je tu docela provoz. Nakonec popojíždíme jen kousek za les, kde je pěšina k posedu. Pokud nás nevyženou lesáci, tak tu ráno budeme mít sluníčko, bude - li svítit.

Večeři zapíjíme polotmavým Štefanem a světlým Samuelem. Venku je jasno, hvězdičky svítí, ale naštěstí to nefouká, takže se zdá tepleji než včera. Opak je pravdou. Teplota venku klesá k 7 stupňům. Uvidíme, co nám ráno ukáže. Přes den je hezky, zatím domů nespěcháme.

Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 15. den: Olešnice - zbouraná rozhledna Kopaniny a křížová cesta; Nyklovice a rozhledna Horní les; westernové městečko a rozhledna Šiklův mlýn; Radešín - Balónový pivovar na mapě