Sobota 16. 10. 2021 - odpoledne
Nejstarší částí města je dnešní Staré Město, které bylo osídlenou již kolem r. 1300. V minulosti bylo chráněno hradbami, příkopem a zesílenými baštami. Části opevnění jsou vidět i dnes. K největšímu rozvoji města došlo za vlády Albrechta z Valdštejna, který si zde udělal centrum svého panství. Razil zde vlastní mince, město velkoryse přestavěl. Proto bylo centrum r. 1956 vyhlášeno městskou památkovou rezervací.
Parkujeme zdarma právě v centru - na Valdštejnovo náměstí. V sobotu od 13 hodin je tady parkování zdarma. To se nám hodí. Do Kozlovny U Anděla jsme zašli zapít oběd - Ota na pivo, já si dala kávu, snad mne trochu probere. Na chvíli jsem tam chytla wifinu, abych zjistila, ze v noci má teplota klesnout skoro k nule. Pršet však následující dva dny nemá, tak uvidíme, jaká bude realita. Třeba ta předpověď jednou vyjde.
Valdštejnovo náměstí je velké, asi 150 metrů dlouhé a skutečně hezké - s řadou krásných domů s podloubím na všech stranách. Jsou to domy z velké části raně barokní. Druhé patro bylo přistavěno v 19. století. Někde jsem četla, že prohlídka tohoto náměstí zanechá nezapomenutelný zážitek. Je to pravda. Uprostřed náměstí je tzv. Korunovační kašna. Vypadá jako sedm metrů vysoký chrám s rovnou střechou a bočními apsidami. Byla postavena na počest císaře Ferdinanda V., který přes město jel do Prahy 28. srpna 1836 na svou pražskou korunovaci českým králem. R. 1936 doplněna o meteorologický sloup.
Na náměstí je ještě empírová kašna se sochou Amfitrité z r. 1835. Mezi kašnami je 6 metrů vysoký Mariánský sloup z r. 1702. Na jeho konci je korintská hlavice se sochou Panny Marie.
I když domy na náměstí jsou úžasné, jsou jen některé z nich označeny jako historické budovy. Mezi ně patří radnice. Zde původně byla přízemní budova masných krámů. V přízemí se zachovaly klenby a raně barokní portály. Po požáru r. 1778 byla částečně klasicistně upravena. R. 1850 bylo přistavěno patro, kde sídlila radnice. V letech 1852 - 1867 tady byla obecní reálka.
Na náměstí na rohu s Palackého ulicí je Valdštejnský měšťanský dům. Původní dům s renesančním pivovarem přestavěl Albrecht z Valdštejna r. 1628 pro svého synovce Maxmiliána. Zachovaly se gotické sklepy a renesanční a barokní konstrukce. Dnešní podoba průčelí je z 30. let 20. století.
Vedle stojící žlutý původně gotický dům s dochovanými gotickými sklepy byl přestavěn r. 1885 a pak r. 1930. Na domě je pamětní deska Františka Malkovského, tanečníka, choreografa a zakladatele taneční školy volného tance, který zde žil v letech 1902 - 1910 - odtud se odstěhoval do Paříže.
Na protější straně je růžový dům U Zlaté koruny, který má dnes jako domovní znamení zlatou hvězdu. Tento původně gotický dům zde stál již kolem r. 1500, pak byl přestavěn renesančně, barokně, klasicistně a novogoticky.
Na náměstí na domě č. 6 je pamětní deska J. K. Tyla, která připomíná r. 1854, kdy se zde odehrálo jeho divadelní představení.
Přecházíme na náměstí Svobody, kde je kostel svatého Ignáce. Je to nejstarší dochovaná stavba ve městě. Byl postaven ve vrcholně gotickém slohu jako farní kostel sv. Jakuba patrně současně se založením města na přelomu 13. a 14. století. Kvůli požárům byly provedeny v 16. století renesanční úpravy. Albrecht z Valdštejna r. 1622 kostel předal řádu jezuitů, kteří ho zasvětili sv. Ignáci z Loyoly, to byl jeden z patronů řádu. Za kostelem si na místě zbouraných měšťanských domů jezuité po r. 1628 postavili kolej, gymnázium, seminář, špitál a lékárnu. V rámci reforem císaře Josefa II. byla kolej zrušena, jezuité museli odejít a v objektu se usídlil armáda. Většina klášterních budov chátrá a hledá se pro ně využití.
Vracíme se na Valdštejnovo náměstí. Celý jeden jižní blok náměstí byly zámecké budovy, na každé straně je ukončuje nárožní arkýř. Dnes jsou v podloubí obchody, restaurace a také infocentrum. V těchto místech bylo zhruba od r. 1500 panské sídlo. V letech 1608 - 1616 probíhala výstavba zámku v renesančním stylu. Jenže r. 1620 ho poškodil výbuch střelného prachu. Když panství získal Albrecht z Valdštejna, nechal ho přestavět ve stylu baroka. Později byly přistavěny konírny, jízdárna a zbrojnice. Poslední úpravy zámku byly v klasicistním stylu. Zámecké místnosti nejsou přístupné. V části zámku je Regionální muzeum a galerie Rumcajsův svět Radka Pilaře. Tři nádvoří jsou volně přístupná z náměstí průchodem. Nejhezčí je nejmenší nádvoří, na větším východním nádvoří je od r. 2014 bronzová socha Albrechta z Valdštejna.
Ze zámku se nechalo spojovací chodbou se schodištěm projít přímo do kostela sv. Jakuba většího. My samozřejmě musíme okolo. Katedrálu jako sídlo nového biskupství tu nechal postavit Albrecht z Valdštejna na místě několika zbořených měšťanských domů. Raně barokní stavba začala r. 1628. Po požáru r. 1681 se kostel opravoval až do r. 1701. Po dalším požáru r. 1768 byl kostel opraven během dvou let. V té době byla dřevěná spojovací chodba nahrazena současnou obloukovou. Raně barokní průčelí bylo upraveno v novoklasicistním stylu v letech 1865 - 67. Většina zařízení kostela je pozdně barokní z 1. pol. 17. století.
Za kostelem je patrová barokní budova arciděkanství z let 1628 - 1630. R. 1768 vyhořela stejně jako kostel. Současná podoba s mansardovou střechou a jednoduchou výzdobou je z let 1769-74. Barokní klenba v přízemí se zachovala.
To už nás přitahuje 56 metrů vysoká hranolová Valdická brána, která je pozůstatkem městských hradeb. Byla postavena na místě starší brány ze 14. století pravděpodobně v letech 1568 - 1578 podle letopočtu v průjezdu a na vnější zdi brány. Dřevěný ochoz a jehlanovitá střecha jsou z přestavby r. 1840. Ochoz ve výši 32 metrů je přístupný po 156 točitých schodech v kulaté přistavěné věžičce. Před sebou pak vidíte město i daleké okolí.
Podle hradeb z pol. 16. století odbočujeme vpravo. V ulici Pod Koštofránkem je Rumcajsova ševcovna. Určitě všichni víte, že město si oblíbil spisovatel Václav Čtvrtek, a proto právě sem umístil knižní postavu loupežníka Rumcajse, jeho ženy Manky a synka Cipíska. V tomto domku údajně dělal ševcovinu, než se stal loupežníkem. Budova je upravena jako muzeum.
Naše kroky vedou ještě k synagoze, která byla postavena ve 2. pol. 18. století v barokním slohu. Po požáru r. 1840 byla klasicistně upravena, má i klasicistní výmalbu. R. 1941 byly zakázány židovské bohoslužby. Za komunistů tady byl sklad sušených bylin a objekt chátral. R. 2001 byl vrácen židovské obci, která ho v letech 2002 - 2008 zrekonstruovala a veřejnosti zpřístupnila v červnu r. 2008. Je to jedna z mála poměrně dobře zachovaných židovských památek v Českém ráji.
V budově za rohem, kterou si židé postavili r. 1842, byla r. 1875 zřízena židovská škola, zimní modlitebna a rabinát. Dnes je tam muzeum s expozicí o židovských spisovatelích. Je tam návštěvnické centrum zaměřené na židovské památky v regionu a výstavní a přednáškový sál.
Palackého ulicí se vracíme na náměstí. Ranní sluníčko je už neznámo kde a je docela chladno. A to tvrdili, že bude tepleji než včera. Pak těm předpovědím věřte.
Autem odjíždíme na sever města, kde na kopci Čeřovka je v zajímavém parku rozhledna. Pakujeme pod kopcem, nahoru jdeme pěšky.
Kamenná dvoupatrová 8 metrů vysoká rozhledna Milohlídka je nejstarší doposud stojící vyhlídková stavba východních Čech. Byla postavena r. 1843 z darů bohatých měšťanů na okraji bývalého čedičového lomu. Tehdy nebylo hlavním důvodem tady postavit rozhlednu, ale poskytnout práci a tím obživu těm nejchudším, kteří zde pracovali. Oblíbeným turistickým cílem se však stala na konci 19. století, kdy zde byl zřízen park a opěrná zeď. Na vyhlídkovou plošinu vede 60 točitých schodů, výhled je však bohužel omezen vzrostlými stromy. Je vidět pouze jižním směrem na část Jičína s kopcem Veliš (Jičínská pahorkatina). Přesto je cílem turistů i dnes, protože za to stojí i okolí rozhledny. Tady musím pochválit město, že si park nenechali zničit výstavbou telekomunikačního stožáru. A to ho chtěli postavit tak, že by jeho součástí byla nová vyhlídková věž s výrazně lepším výhledem. Tak doufám, že to tak zůstane.
V parku je řada cestiček, altánek, pomník hudebního skladatele Josefa Bohuslava Foerstera a spisovatele Antonína Štraucha, který v 19. století silně ovlivnil spolkový a kulturní život města. Tam je i ruská mohyla - vojenský hřbitov 36 příslušníků Rudé armády a ruských zajatců, kteří padli r. 1945.
Dnes ještě chceme zajet k Valdštejnské lodžii, která je v jičínské části Sedličky na severovýchodním okraji města pod vrchem Zebín. Od přelomu 16. a 17. století tady byla obora. Ve 20. letech 17. století se Albrecht z Valdštejna rozhodl vybudovat zde příměstské reprezentační sídlo s rozsáhlými zahradami. Tento letohrádek, unikátní barokní památka, je jako malý zámeček. Vpředu je sala terrena, přes kterou se vstupuje do sálů a prochází na nádvoří. Okolo stojící budovy sloužily původně jako hospodářské zázemí. Před lodžií založil park Libosad s květinovými záhony, několika altánky a vodotrysky. Na něj navazovala užitková zahrada a obora. V severní rohu parku je malá poustevna s dřevěnou sochou poustevníka. Dnes v parku rostou jehličnaté i listnaté stromy.
Letohrádek byl spojen r. 1634 s městem cca 2 km dlouhou tzv. Valdštejnovou čtyřřadou lipovou alejí, kde bylo původně 1140 stromů. Dnes jsou některé staré stromy nahrazeny mladými. Alej je rovná jako podle pravítka, takže na jejím konci je pěkně vidět Valdickou bránu. Při budování silnice byla část aleje u lodžie pokácena, nyní je opětovně vysazena mladými stromky.
Jenže smrt Albrechta z Valdštejna r. 1634 mu neumožnila stavbu dokončit. V plánu měl vybudovat ještě horní patra a veliké oválné točité schodiště. Po jeho smrti zůstal objekt na dlouhou dobu opuštěný. Až na přelomu 18. a 19. století byla lodžie upravena na klasicistní letohrádek. K dostavbě dle původních plánů už nedošlo. Ale ani pak nebyl letohrádek příliš využívaný. R. 1936 celý komplex odkoupilo město a z parku se stal cíl městských vycházek. K tomu napomohla i ta nádherná alej.
Stavby však nebyly opravovány a chátraly. Až v posledních letech dostaly budovy novou střechu i kabát, terasa byla vydlážděna, takže to na první pohled vypadá pěkně. R. 2015 byla uvnitř dokonce otevřena kavárna.
My jsme tam přijeli zrovna v době, kdy probíhají další opravy interiéru. Díky tomu se nám podařilo nahlédnout na malé nádvoří - i tam řádila celá řada řemeslníků. Vypadá to, že tedy vše ožije v plné své kráse. Kavárna byla zavřena, ale venku ji nahradil malý kiosek, kde bylo i pár stolečků. Ota tam dokonce objevil zajímavá lahvová piva.
Na závěr zajíždíme po červené vlevo přes silnici pod vrch Zebín, kde je dřevěná zvonice z konce 17. století. Stojí na nízké kamenné podezdívce, která vyrovnává terén. Spodní část zvonice má osmiboký půdorys, zvonové patro přechází do čtyřhranu. Je na malém hřbitově u barokního kostela Všech svatých, který v 17. století Albrecht z Valdštejna postavil na místě původního kostela ze 14. století. Dnešní podoba je z poč. 18. století.
Doufáme, že se tady někde vyspíme. Po červené pokračujeme autem dál
okolo Zebína. Myslela jsem, že to tady bude jako na konci světa, ale okolo páté je tady stále docela velký pohyb lidí. Z cesty odbočuje vpravo panelka do nějakého opuštěného areálu. Otevřená rezavějící vrata určitě už dlouho nikdo nezavíral. Ani plot už tady není. Tady se nám líbí. Je tu klid, není sem vidět, stromy jsou daleko, je tu dokonce i skoro rovina. Otevřeli jsme si v lodžii zakoupené pivo IPU 15 z
Lounského pivovaru Zichovec. Je vynikající. Až pak jdu dělat večeři.
Snad nejhorší je v této zimě dodržovat nějakou hygienu. Ale trochu umýt se musím. Vždy se přesvědčuji, že mi je teplo. Moc to ale nepomáhá. Dnes to však nefouká, tak aspoň něco. Ale 11 stupňů není žádné teplo. Bývalo však i 6. Před spaním dáváme grog a je nám fajn.
Poslední aktualizace: 22.3.2022
Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 4. den - odpoledne: Jičín - městská památková rezervace, prohlídka města, rozhledna Milohlídka, Valdštejnská lodžie, Zebín - dřevěná zvonice a kostel Všech svatých na mapě
Kvalita příspěvku:
Diskuse a komentáře k Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 4. den - odpoledne: Jičín - městská památková rezervace, prohlídka města, rozhledna Milohlídka, Valdštejnská lodžie, Zebín - dřevěná zvonice a kostel Všech svatých
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!