Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 7. den: Vysoké Mýto - pivovary Kujebák a Mejto; cca 9 km dlouhý okruh: Dětřichovská hájenka - rozhledna Strážný vrch na Hřebečském hřbetu - část naučné Hřebečské důlní stezky - Dětřichovská hájenka

Sotva jsem lehla, tak jsem usnula. Tak na půl hodiny. Najednou jsem se vzbudila a nemohla zabrat, ještě po půlnoci jsem byla vzhůru, venku se ochlazuje, měsíc svítí a já se tam pořád vrtím, občas zdřímnu, ale za chvíli jsem zase vzhůru. To je hrůza. A to jsem si myslela, jak se mi po včerejší koupačce bude dobře spát.

Teplota klesla pod 7 stupňů. Zabrala jsem pořádně až k ránu. Když jsem se vzbudila, s hrůzou jsem zjistila, že je deset. Stejně jsem jak praštěná.

Je však pěkně. Je polojasno, nezvykle teplo, venku je 13. Stupňů. Po snídani dávám jednu rychlou kávu, ať to nezdržuji. Čeká nás necelá hodiny jízdy do Vysokého Mýta, kde jsou dva pivovary. Tradice vaření piva tam sahá snad již do 13. století. Vysoké Mýto bylo věnné královské město, které získalo od králů výhradní právo prodávat a šenkovat svá piva v okruhu 1 míle. Římský král Albrecht I. toto právo znovu potvrdil r. 1307. Vařit pivo se však ve městě smělo pouze v domech na rynku. Tyto domy měly sladovny, nádoby k vaření piva, ale také sklepy, kde zrálo pivo.
Později se ve městě pivo vařilo v několika pivovarech, v letech 1898 - 1900 byl postaven v dnešní Pivovarské ulici Měšťanský pivovar. Vařilo se zde světlé výčepní pivo, světlý ležák Malvaz a speciální 15% Kujebák, a to až do r. 1951. Pak tam byly sklady zemědělských hnojiv a areál chátral. Po r. 2004 to vypadalo, že se snad budovy zachrání, ale nakonec jich většina byla zbořena, v chátrajícím stavu tam stojí pouze sladovna a hvozd.

Nový Měšťanský pivovar Kujebák začal vznikat r. 2017 v bývalé hasičské zbrojnici, ale už r. 2013 si zaregistrovali ochranné známky na etikety i názvy původních vysokomýtských piv: 12°Kujebák, 10°Vysokomýtské pivo a Malvaz. V budově zachovali původní trámoví, kde se dřív sušili hadice, a udělali tam restauraci, vestavěli dřevěné patro s cihlovými podpěrnými sloupy, kde vznikla kuchyně, sklady a sociální zázemí. R. 2018 již uvařili svá vlastní piva a otevřeli restauraci.
Toto pivo známe, ale je při cestě, tak se zastavujeme. Dlouho jsme se však nezdrželi. Koupili jsme od každého druhu po lahvince (kromě třech zmíněných měli ještě Red Ale), ať taky nějaké pivo dovezeme do Přerova.

Na Masarykovo náměstí ze zadní strany budovy, kde se prodává nábytek, je ještě pivovar Mejto. Byl založen r. 2015 jako minipivovar Kujeba. Když zjistil, že registrační značku piva Kujebák má zaregistrovaný jiný pivovar, přejmenoval se r. 2017 na pivovar Mejto. Vlastní výčep nemá, pivo v petkách se u něj nechá koupit jen v pátek odpoledne. To jsme náhodou věděli, ale také jsme věděli, že pivo lze koupit v prodejně Chocathé, v Komenského 81, což je prakticky za rohem. Máme štěstí, polední přestávka končí za 3 minuty. Tady kupujeme další 4 lahve a odjíždíme. Jsme spokojeni. Něco ještě vypijeme, ale něco určitě do Přerova dovezeme.

Teď se už Ota těší na rozhlednu. Po ca 40 km parkujeme na rozcestí Nad Vískou - hájovna u Dětřichovské hájenky, kde chci nejdřív udělat něco k obědu. Venku je hezky, svítí sluníčko, jen to trochu protahuje. Jenže zrovna na parkoviště sluníčko nesvítí. Co se dá dělat. Jíst musíme.

Ve 3 hodiny vyrážíme. Teď zjišťuji, jak se informace na mapy.cz neustále doplňují. Vloni v říjnu tady naučná stezka Hřebečské důlní stezky, která vede okolo rozhledny, ještě nebyla zakreslená. A já se divila, jak je možné, že k takhezké rozhledně nevede značená cesta. Ani na parkovišti jsme se nevšimli značky k rozhledně. Dokonce bych řekla, že tam o ní také nebyla zmínka.

Vyrážíme po červené směrem rozcestí Nad vysokým polem. Cesta vede převážně lesem, tady to nefouká. Jen chvilkami jdeme po sluníčku, ale i tak je to příjemné, když vidíme, jak sluníčko mezi stromy probleskuje. Je teplo, 15 stupňů tu už dlouho nebylo. Z rozcestí pokračujeme po červené ještě cca 1,5 km, stále poměrně lehce zvlněným terénem. To už hledám neznačenou odbočující cestu vlevo a kontroluji to v tabletu. Cest je tu spousta. Musíme najít tu pravou, protože jen ta nás po 1,5 km dovede k rozhledně. Jenže Ota je netrpělivý, poslouchá na půl. Už po 15 minutách tvrdí, že 0,5 km máme dávno za sebou, kde je ta rozhledna. Ale to už jsme došli na velké rozcestí a za chvíli jsme skoro u ní. Jenže je kousek od hlavní cesty, vidět skoro není. Ota nevidí, neslyší a spěchá dál. Musela jsem na něj zavolat, aby se vrátil.

Rozhledna Strážný vrch byla postavena v zimě 2009/2010 na malém prostoru mezi stromy na svahu Strážného vrchu v rámci projektu Hřebečské důlní stezky, které měří 70 km a zavedou návštěvníky k několika bývalým dolům. Má 8 výchozích stanovišť, 6 odpočívadel. 2 turistické altánky a je na ní celkem 28 informačních tabulí. Kromě rozhledny byla vybudována ještě vyhlídková plošina Nad doly. To jsme však tehdy nevěděli, jinak bychom tam došli. Bylo by to o 3 km delší, to bychom ještě zvládli. Uvidíme, zda se sem ještě někdy vypravíme. Podle obrázků vypadá zajímavě.

Je to moc zajímavá a hezká dřevěná rozhledna s ocelovými prvky. Připomíná výztuže hornické štoly. Je vysoká 17 metrů, zastřešená vyhlídková plošina je ve výši 14 metrů a vede na ni 67 pohodlných schodů. Je vidět severní část Boskovické brázdy s Moravskou Třebovou a Pastviskem, Zábřežská vrchovina, část Orlických hor, za dobré viditelnosti Králický Sněžník. Nahoře je velká panoramatická tabule. Tady si to užíváme, i proto, že svítí sluníčko, je pěkně.

Zpátky to máme 4 km - jdeme po neznačené cestě téměř po rovině - dnes je tam značená ta NS. Měla jsem obavy, že v lese zatmíme, ale jdeme po široké zpevněné cestě - dalo by se říct, že po silnici, ale vjezd je sem zakázán. Cesta je pohodlná, nelze jít pomalu. Navíc Ota to ani neumí a já se nějak přizpůsobila. Za 40 minut jsme u auta.

Kdyby tu nebyla hájenka, dalo by se tu i přespat, ale takhle váháme. Raději odjíždíme. Jedeme dál směrem k Moravské Třebové. Odbočujeme k vlakové zastávce Kunčina, pokračujeme přes trať a v blízkosti nouzové přistávací plochy jsme našli docela vhodné místo. Vlevo je krásný strom – solitér, za námi vychází měsíc, téměř úplněk. Jsme trochu v dolíku, takže i ten vítr tu není moc silný. Konečně večeříme, to už je tma a samozřejmě se ochlazuje, je 11 stupňů.

V rádiu na dvojce je pořad k 90. narozeninám Jiřího Suchého, takže k úžasnému dni máme ještě úžasný večer. Ochladilo se jen na 9 stupňů, v autě je 12. V noci se má zatáhnout, dokonce i sprchnout, tak by se ani nemuselo moc ochladit. Ale docela bychom rádi měli ještě slušné počasí - zase chceme vyrazit na další rozhlednu.