Jedeme do severních Čech – 1. den – rozhledna Biskoupky, pivovar Olešná v bývalém zámku, rozhledna Funpark na vrchu Šibeník (Most)

Máme před sebou víc než 3 týdny volna. Zvažovali jsme, kam vyrazit. Během zimy a koronavirového jara jsem připravila několik dlouhodobějších akcí a teď jsme už jen vybírali. Nakonec jsme zvolili trasu do míst, která jsou nejméně zasažená koronavirem. Je jasné, že během týdne může být vše jinak, ale to už neovlivníme.

V Ústeckém kraji jsme se pohybovali loni v červnu, když jsme jeli do Českosaského Švýcarska, ale až na sever - do Šluknovského výběžku jsme se už nedostali. A právě tam jsou také rozhledny - to je to, co Otu zajímá snad nejvíc. Však mi to vyčítal, že jsme nejeli až tam. V tom okamžiku ho vůbec nezajímalo, že už to časově nevycházelo. 

Pondělí 13. 7. 2020

Nikdy nejsme schopni vyrazit ráno. Proto i dnes jsme vyjeli až krátce před polednem. Lepší už to s námi nebude. Jenže, když nás nic nenutí, tak nespěcháme. Přesto, že nemusíme pospíchat, jsem vždy nějaká nervózní a uklidňuju se až v autě. Ani dnes to nebylo jiné. 

První zastávku jsme plánovali už po 30 km - v Biskoupkách. Právě tam - nedaleko vrcholu Bašovka (509 m) vloni v září otevřeli novou rozhlednu. U silnice na západním okraji obce parkoviště není, ale zaparkovat by se nechalo. Šipka nás směřuje kousek do kopečka. Kam se nechá vyjet, tam Ota jede. Dostáváme se na polní cestu.  Zbytek už opravdu musíme pěšky. Ale i od silnice je to kousek, po neznačené cestě snad 250 metrů.

Rozhledna je kovová trojnožka v podobě strážní věže. Jako nepotřebnou ji vyřadil Hasičský záchranný sbor. Byla tedy opravena, rozšířena vyhlídková plošina, přesunuta na nové místo a nyní slouží jako rozhledna, ale také jako pozorovatelna protipožární ochrany a cvičiště hasičů. Je 13 metrů vysoká, na vyhlídkový ochoz ve výši 10 metrů se stoupá po žebříku s 29 stupni., které jsou opravdu vysoké. Měla jsem co dělat tam vylézt. Není to jen můj názor, je to dokonce napsáno i v návštěvní knize. Je vidět na Křivoklátskou vrchovinu, Doupovské hory, Krušné hory s Klínovcem, rozhledna Pavlíkov, plzeňský Krkavec i vysílač Krašov. Je volně přístupná s upozorněním, že se na ni nesmí chodit za bouřky, v dešti a mrazu. Nahoru smí max. 4 lidi. Je pravda, že by se jich víc nahoru ani nevešlo.

Ota se vždy kochá daleko déle než já, navíc si s sebou vzal dalekohled. To se ho hned tak nedočkám. Využila jsem toho, že jsme od silnice trošku stranou a pustila se do uklizení interiéru auta, abych zatřídila věci, kam patří.

Byl tu krásný lid, proto jsme se rozhodli, že tu poobědváme. Než jsem oběd připravila, přišli se na rozhlednu podívat tři skupinky lidí. S tím jsme při pondělku moc nepočítali, ale už to neřešíme. Pak naštěstí vše opět utichlo, v klidu jsme se najedli a chystali se na odjezd. Tady by se mi líbilo tu zůstat přes noc. Tady by se dobře spalo. Ale to neprošlo. Jednak je brzy a hlavně Ota s sebou nemá ani jedno pivo. Co by tady chudák pil. Musíme dál. Tak si aspoň v klidu dopíjím kávu, kterou jsem si s sebou z domova vzala.

 

Projíždíme nám známými místy - přes Kostelík. Tady jsme už párkrát byli na festivalu Skotsko v Kostelíku. Až teď jsme si uvědomili, že tady festival měl být o víkendu. Zdá se, že asi kvůli koronavirovému opatření byl zrušen. Nic nenasvědčuje tomu, že tu něco bylo.

I v Rakovníku už jsme byli, ale rakovnické pivo nám moc nechutná. Jen o kousek dál je Olešná (okres Rakovník), kde je v bývalém zámku pivovar. Navázal tak na dlouholetou tradici pivovarnictví. To se zde vařilo až do r. 1850.

Historie zde stojících budov je však zajímavá. První panské sídlo - středověká tvrz s gotickým portálem bylo postaveno r. 1507. Majitelé se často střídali. Tvrz byla přestavěna renesančně, později i barokně. Dnes jsou patrné i klasicistní úpravy. Největší hodnotu má barokní krov dnes hodně zchátralé obrovské mansardové střechy. Nad vchodem do budovy je balkon na kamenných krakorcích. V 1. patře severozápadního křídla se prý dochovala štuková výzdoba čtyř pokojů.

Od r. 1838 zámek sloužil jen k hospodářským účelům, skladoval se zde chmel, byla zde ubytovna zaměstnanců. Po 2. světové válce byl zámecký areál využíván Strojní a traktorovou stanicí Rakovník. Po r. 1990 ho v restituci získali potomci původních majitelů, ale to bylo to nejhorší, co se mohlo stát. Bylo jich 11, ale vůbec se mezi sebou nemohli dohodnout, co s ním dál. Pak ho chtěli prodat, ale za takovou sumu, že to bylo nereálné. Neudržovaný zámek však rychle chátral. V letech 2013 – 2016 tam bydlela rodina Zálešákových, vyčistili park, dokonce zámek zpřístupnili veřejnosti. Potřebnou sumu peněz však nesehnali a ze zámku byli nuceni se odstěhovat.

Objekt nedávno koupila zahraniční majitelka Kinga Katarzyna Bobran, která chce zámek staticky zajistit a udělat novou střechu. Od ledna 2019 se v zrekonstruovaném pivovaru už vaří pivo. Po malých skupinách a po předchozí domluvě je možno pivovar navštívit. Zatím zde pěstují žito, ale chtějí se vrátit i k pěstování chmele, který se tu vždy pěstoval.

K pivovaru jsme přijeli v 16. hodin více méně se podívat, kde se pivo vaří. Měla jsem informace, že petky se zde nechají koupit jen ve všední dny do 15 hodin, denně pak v potravinách U Pavla až do 19 (neděle do 17) hodin. Vrata jsou ještě otevřená, odvážně tam vjíždíme. Ještě nakládají sudy, třeba nás nevyhodí. Zpočátku po nás koukali všelijak, ale pak dopadlo vše perfektně. V petce měli 4 druhy (Malkovský ležák 12, Brut IPU 13, Pale Ale 11 a svrchně kvašený speciál Chateau Oats 13 - pěkně hořký speciál s ovesným sladem). Koupili jsme od každého litrovku, dostali jsme o pivu i výklad, k tomu všemu i tácek. Odjíždíme víc než spokojeně. Hlavně tedy Ota. Má další přírůstek do své sbírky. A samozřejmě se těší, až někde už zaparkujeme.

Jenže je stále ještě brzy, navíc jsme v místech, kde jsme už vloni těžko hledali nocleh. Pak si Ota vzpomněl, že jsme spali v Lounech, nedaleko pivovaru Žichovice. Tam však nechce - to by mu prý nedalo, spát tak blízko pivovaru a nezajít na pivo. Navíc jsou blízko 3 pivovary, to by to prý dopadlo. A pivo z Olešné by zbytečně teplalo. Docela žasnu, jak je zásadový.

 

 

Projíždíme oblastí, kde roste chmel a převládají stavby z opuky. Ve větší míře jsme se s nimi vloni setkali v Mutějovicích, ale i tady jich je skutečně hodně. I velké stavby, kostely. Tady to byl tehdy levný stavební materiál.

Jako poslední zastávku dnešního dne jsme ještě naplánovali další novou rozhlednu v Mostě. Když jsme vloni přijeli domů, tak jsme se dočetli, že ji právě slavnostně otevírají. Rozhledna je součástí zábavného komplexu Funpark v parku na vrchu Šibeník. Od konce 19. století do 60. let 20. století tu bylo vojenské cvičiště. Pak se začal vrchol postupně proměňovat v příměstský park. Vzniklo zde dětské hřiště, skatepark, dráha pro extrémní cyklisty, venkovní posilovna, naučná stezka apod. Další plány se začaly uskutečňovat po r. 2017. Mělo zde vzniknout 3D bludiště, další dětské hřiště a vyhlídková věž.

Vše bylo slavnostně otevřeno v pátek 28. června 2019. Bludiště má 3 patra s výškou do 10 metrů, je tam 25 lanových překážek a 19 přestupových domečků. Dominantou parku je vyhlídková věž ve tvaru štíhlého válce, který má vrchol šikmo seříznutý. Tato kovová rozhledna s dřevěným opláštěním je vysoká 25,5 m. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 21 m vede 113 schodů. Je vidět město Most s okolím - kopec Ressl, Široký vrch a Hněvín, jezero Most, ale také pásmo Krušných hor a České Středohoří.

Nevím, zda je někde parkoviště přímo určené pro tento areál. My jsme zaparkovali na jednom z parkovišť u paneláků v ulici Václava Talicha severně od areálu. Nahoru se stoupá po cestě značené červenými trojúhelníčky. Je to kousek, pak už je rozhledna vidět. Radost nám udělala děcka, která se nás ještě před vstupem na 1. schod zeptala, zda máme vstupenku. Tím nám ušetřila cca jedno patro. Tam cesta vzhůru pokračuje přes turniket, samozřejmě načtením čárového kódu vstupenky, kterou je nutno si předem zakoupit v podkladně 3D bludiště.

Jak se stoupá, otvírají se hezké výhledy. Je vidět na všechny strany, ale na jedné straně jsou paneláky. Na dalších stranách je na co koukat, nahoře jsou tam i panoramatické obrázky, bohužel ne vše, co nás zajímá, je popsáno. Je toho však většina. Hezky je shora vidět i to bludiště. To se mi moc líbilo. Kdybych měla s sebou vnouče, určitě bych mu tam šla dělat doprovod.

A teď, kde spát. Vracíme se kousek zpátky, projíždíme Českým středohořím, tady v CHKO se sotva chytíme. Je tu však krásně. Vidíme kopce, kde jsme byli vloni - Lovoš a Milešovku. Na dalších jsme byli před pár lety (Říp a Házmburk), na další se teprve chystáme. V ten moment nám došlo, že bychom mohli dojet na vlakovou zastávku do Oparna, kde jsme vloni spali tři noci. Tehdy byla výluka, vlak nejezdil. Jak to tam bude vypadat letos?

Vyšlo to perfektně. Nějaké vlaky jezdí jen o víkendu, v týdnu jezdí náhradní autobusová doprava. Tak to je paráda. Jsme v klidném koutečku u lesa, stranou zvědavých pohledů, jen sluníčko nám sem už nesvítí. A samozřejmě se ochlazuje. Ani se nejdeme podívat do nedalekého Černodolského mlýna. Ota otevírá první pivo, já jdu chystat večeři.

Když koupíme litrovky, já dávám jednu třetinku, Ota mezitím vypije zbytek. Tři lahve z pivovaru Olešná nám stačili. Víc nám chutnala piva svrchně kvašená, ale ani ten ležák nebyl špatný.

Je to hrozný, doma chodíme spát před půlnocí, teď je půl desáté a já si snad pusu roztrhnu. Takže dopít a jít spát. Venku je 18 stupňů, takže v noci horko nebude. A jak bude ráno? To se necháme překvapit.

Jedeme do severních Čech – 1. den – rozhledna Biskoupky, pivovar Olešná v bývalém zámku, rozhledna Funpark na vrchu Šibeník (Most) na mapě