Jedeme do severních Čech – 10. den – Šluknovská pahorkatina – rozhledna Vlčí hora, Brtníky-křížová cesta

Cestopisy

Vlčí hora - infocentrum v přírodě

Vlčí hora - kaple Panny Marie Karmelitské

Vlčí hora

Čedičové sloupy jsou všude

Verunčina studánka

Vlčí hora

Brtníky

Brána u silnice - křížová cesta je ještě o kus výš

Kaple nejsvětější trojice

Kaple Božího hrobu

Křížová cesta - pohled shora od kaplí

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (40 fotografií)

Středa 22. 7. 2020

Večer to vypadalo na chladnou noc, ale že bude taková zima, to by nás nenapadlo. Ve tři hodiny vytahuju fleecovou vložku do spacáku, kterou jsem si pořídila na Islandu. I tady se hodí. Venku už je jen deset stupňů. A to to určitě ještě bude klesat.

Když vstáváme, svítí sluníčko, ale fouká studený vítr. Ve stínu je vysloveně zima. Nepospícháme. Máme naplánovány jen kratší výlety.
Popojíždíme severním směrem do Šluknovského výběžku do obce Vlčí hora. Nejdřív je v plánu výšlap na stejnojmennou rozhlednu. Auto se musí nechat v obci, jenže parkoviště teprve dělají. Parkuje se v trávě u okraje pěšiny proti čajovně Nobilis. Nedaleké rozcestí Vlčí hora – bus je blízko malého parčíku, kde je přírodní infocentrum. Na rozhlednu vede kromě červené turistické trasy a následně žluté také naučná Köglerova stezka, jejíž část jsme včera prošli.

Ještě se jdeme podívat k pozdně empírové kapli Panny Marie Karmelitské z r. 1870. Po vysídleni německého obyvatelstva začala chátrat. První záchranné práce se provedli hned po r. 1990, rekonstrukce se dočkala až v letech 2009 – 2010.

Pak už se vracíme na značku a zhruba 0,5 km na rozcestí Pod Vlčí horou - jih jdeme téměř po rovině – přes louku a mezi domky s podstávkou, které jsou pro tuto oblast typické. Už jsme jich viděli dost – v Lísce a v Chřibské, ale stejně se nám stále líbí.

Zbývající kilometr se jde po serpentinách do čím dál většího kopce. Občas jsou v lese roztroušené skalky. Konečně jsme na rozhledně Vlčí hora (581 m). Již r. 1887 postavil na vrcholu Horský spolek pro nejsevernější Čechy jednoduchou dřevěnou turistickou chatu. O rok později se zde začalo se stavbou cihlové rozhledny. Dne 19. května 1889 na ní vystoupali první turisté. Tehdy to byla 12 metrů vysoká věž, která byla zakončená cimbuřím. Až r. 1908 byla zvýšena o krytou prosklenou nástavbu. Z důvodu velkého zájmu byla na poč. 20. století ještě rozšířena původní výletní restaurace. Jenže r. 1948 vše znárodnil stát, v letech 1952 – 1957 objekty začala využívat armáda. A pak vše chátralo. Dokonce se uvažovalo o zbourání všech zde stojících objektů. Dost dobře nechápu, jak se podařilo r. 1972 panu Jandovi z Rumburku ji získat do soukromého vlastnictví. Díky němu došlo k částečným opravám a znovu zpřístupnění rozhledny. V průběhu 90. let 20. století se spojil s MěÚ Krásná Lípa, Lesy ČR, místními řemeslnickými firmami a s řadou sponzorů a v letech 1996 – 1999 proběhla rozsáhlá rekonstrukce. Ke 110. výročí od jejího postavení – dne 22. května 1999 byla znovu zpřístupněna veřejnosti. Dnes rozhlednu vlastní město Krásná Lípa, ale spravuje ji místní odbor KČT. Chata stojí, ale je veřejnosti nepřístupná. Vstup do ní je patrně z rozhledny. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 16 metrů ve 84 schodů - 19 jich vede ke vchodu a 65 je uvnitř věže.

Rozhledna je moc pěkná, ale co je nejzajímavějšího, je postavená na čedičové skále. Čedičové sloupy jsou, kam se podíván. Z druhé strany přichází velká skupina děcek, které stupně skal obsazují. Honem fotím, kam ještě nedorazili a spěcháme na rozhlednu, dokud tam je klid. Na stěnách okolo schodiště visí pohlednice snad všech našich rozhleden - abecedně seřazených. Je to série pohlednic, které i Ota sbírá, tak se kochá a zjišťuje, kde jsme byli, které pohlednice má a které mu chybí. Z prosklené čtvercové terasy se naskýtá nádherný téměř kruhový výhled. Jen na jedné straně jsou vidět jen lesy, které částečně brání vzdálenějším výhledů. Na každé straně je panoramatický pás, vše je nádherně popsáno. Je vidět oblast Lužických hor, Českého Středohoří, Labských pískovců, část Krkonoš. Je vidět Ještěd, Bezděz, Milešovku a další vzdálenější vrcholky. Děti naštěstí nahoru nespěchají, máme čas si vše prohlédnout a ještě se kochat. Přichází, když jsme hotovi s prohlídkou.

Máme rádi změnu, proto zpátky nejdeme po stejné cestě. Pokračujeme po NS, která vrchol obchází. Asi to není ani delší. Nahoru jsem dorazila zpocená, cesta vede ve stínu a stále to fouká. Je mi docela zima.

Naučná stezka nás dovedla k Verunčině studánce (520 m). Je to tzv. suťový pramen – prosakuje vrstvou čedičové suti na nepropustné podloží, po kterém stéká a vyvěrá v místech ukončení suťového pole. Pramen byl využíván jako zdroj pitné vody. R. 1886 ho zde pomocí čedičových sloupů upravil Horský spolek. Lavičky lákají k odpočinku. Ještě jsme toho však moc neušli, na odpočinek nemáme nárok. Tady se loučíme s naučnou stezkou a po červené pokračujeme přes rozcestí Pod Vlčí horou do obce a k autu.

Další zastávku máme v obci Brtníky, odkud chceme zítra na výlet. Doufáme, že se tu někde nechá přespat. Vytypovala jsem místo u žel. zastávky. Jedeme se tam podívat, snad se tam nechá udělat aspoň oběd. Je to docela klidné místo. Na peróně děláme oběd, z lavičky je hezký výhled na protější kopec. Auto tu nechávat zaparkované však nechceme, i když do centra bychom snadno došli - je to jen cca 0,5 km. Zdá se nám to tu moc opuštěné. Popojíždíme ke hřbitovu, tam necháváme auto. Brtníky jsou lánová obec, která byla postavena podél Brtnického potoka. Písemná zmínka o ní je již z r. 1346.

Sháníme obchod. Na mapě je vyznačený skoro na konci obce vlevo. Jdeme po silnici s poměrně velkým provozem a nadáváme, proč jsme tam nejeli autem. Navíc tam jdeme zbytečně - vypadá to, že obchod je už dlouho zavřený. Od místních se dozvídáme, že v centru, jen kousek na druhé straně křižovatky, je nově otevřený krámek a tam by mohlo být ještě otevřeno. Zvládli jsme to. Kupujeme poslední půlku chleba, máme tedy na chvíli po starosti. Vedle je výčep, Ota dává jedny Svijany, já birell s pomelem a grepem.

Teď už nám zbývá poslední procházka. Vyškrabat se na zdejší Křížový vrch, kde je křížová cesta. Ještě v 18. století stál na vrcholu větrný mlýn. R. 1768 tam postavena barokní kaple Nejsvětější Trojice. V letech 1801–1804 bylo ve svahu postaveno 13 výklenkových kaplí. Jsou ve dvou řadách naproti sobě, liché vlevo, sudé vpravo, takže se stoupá po klikaté cestě až ke kapli Božího hrobu, která byla r. 1896 přestavěna do současné podoby. Po 2. světové válce bylo vše zdevastováno. Rekonstrukce proběhla postupně – v letech 1998-1999 a r. 2016, kdy byly obnoveny původní červené a šedé nátěry a do výklenkových kaplí osazeny nové obrazy - kopie křížové cesty od Josefa Führicha (1800–1876).

Pomalu se vracíme k autu a odjíždíme k nádraží. Je půl šesté a náš dnešní program končí. Kolena si odpočinula, zítra musí výlet zase zvládnout.

Zastávka je na trati lokálky z Krásné Lípy do Mikulášovic. Jezdí tu jeden vagon tam a zpátky. Strojvedoucí s průvodčím si nás už všimli a mají z nás legraci.

Dokud svítilo sluníčko, tak bylo poměrně příjemně, i když to fouká. Jak začalo zalézat, vrstvíme na sebe jednu vrstvu za druhou, ale nakonec se stěhujeme do kabiny v autě. Sedět v zimní bundě v létě se nám skutečně nechce.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (50.940, 14.465)

Poslední aktualizace: 30.10.2020

Vyhledání vlakového spojení na výlet