Jedeme do severních Čech – 3. den – pivní a rozhlednový – Mlékojedy-Hákův parní pivovar, Litoměřice-pivovary Labuť a Koliba, Biskupský pivovar U sv. Štěpána, rozhledny Mostka s NS Mostná hora a Varhošť

V noci i k ránu bylo trochu tepleji. Dnes je na zastávce v Oparnu klid. Nikdo nás nebudí. Vstáváme do jasného slunného dne, ale než se nasnídáme je zataženo. Vypadá to na déšť. Vyndaváme si každý jedno klíště. Po včerejší cestě ve vysoké trávě je to docela úspěch.

Dnes máme nenáročný den. V plánu jsou návštěvy pivovarů a rozhleden.
Začínáme v Mlékojedech, kde v říjnu 2018 svoji první várku uvařil Hákův parní pivovar. Dokonce svoje kapacity nabízí i létajícím pivovarům. Když jsem někdy zjara mailem zjišťovala nějaké informace, dozvěděla jsem se, že ho nikde netočí a lahve prodávají jen u nich ve všední dny. Provoz však je nepravidelný. Doporučili mi se předem s nimi domluvit na tel. č. 601 555 400. Protože přes obec projíždíme, nikam nevoláme, necháme to osudu. Ten nám přál. Cedule "Je otevřeno, zazvoňte" nás potěšila. Kupujeme dva ležáky 11 a 12 a svrchně kvašený Red Ale 11 – ten jsem dokonce mohla ochutnat – paní mi ho natočila přímo ze sudu. Krásně vonělo, bylo příjemně hořké. Ota si jen lokl, kupuje si tácek i etikety, získává i vizitku.
Hned proti pivovaru je kostel sv. Martina. Jeho gotické jádro je ze 14. století. Původně pravděpodobně hrázděná věž byla po požáru r. 1592 upravena do dnešní podoby. Loď má barokní podobu ze 70. let 18. století. Nedaleko za kostelem se nám podařilo koupit i PB bombu, která nám večer došla. Máme sice ještě jednu, ale načatou, tohle je jistota.

Další pivní zastávku děláme v Litoměřicích. Tradice vaření piva tady sahá až do 14. století. První pivovar právovárečných litoměřických měšťanů byl založen r. 1325. Samotná prohlídka města je na celý den, ale tu jsme zvládli už před 8 lety. Je to město plné památek. Jenže tehdy tady byl jen jeden pivovar, dnes jsou tu už tři. Ota si musí doplnit svoji pivní sbírku.

Začínáme minipivovarem Koliba ve stejnojmenném hotelu na jihovýchodním okraji města v těsné blízkosti výstaviště Zahrada Čech. Zdejší restaurační pivovar byl založen r. 2011. I když je tu i hotel, všude je zavřeno, otevírají v pět. Přesto se tam chvilku motáme, rozhlížíme, až se objevil nějaký chlápek. Dokonce patřil k pivovaru – možná k hotelu. Slovo dalo slovo a už nás zve dovnitř. Kupujeme dvě petky — jeden ležák a jedno svrchně kvašené. Dostali jsme nový tácek a dokonce i letáček, takže paráda. Zatím nám štěstí přeje.

Přejíždíme do centra, kde jsou blízko sebe dva další pivovary. Všude je placené parkoviště. Platit se nám samozřejmě nechce. Blízko Biskupského pivovaru U sv. Štěpána je lékárna U Katovny, kde se nechá zaparkovat zdarma. Dlouho tu být nechceme, tak snad nebude problém. Tento pivovar s restaurací se nachází v Diecézním domě, který byl postaven již r. 1858 jako sídlo Institutu pro hluchoněmé. Od r. 2002 je využíván jako diecézní dům, sídlo pastoračního centra a centra pro mládež. R. 2015 tady byl otevřen pivovar – navazuje tak na tradici pivovarnictví v církevních domech, která sahá již do 10. století, ze kdy je první písemná zpráva o klášterním pivovaru v Čechách. V restauraci kupujeme dvě piva 11 a 12, získáváme tácek, letáček i vizitku. Ota je spokojený.

I když v pivovaru Labuť jsme už byli (pivo vaří od r. 2011), Otu to tam opět táhne. Je to tam jen pár bloků – navíc okolo hradu. Jakoby tušil, že mají nový tácek, získává i nový letáček. A samozřejmě kupuje další dvě piva. Naštěstí máme velké auto, tam se to vejde i máme kam to pečlivě uložit, aby to neutrpělo teplotním šokem.

Cestou zpátky se ještě zastavujeme v infocentru na Mírovém náměstí. Tam jsme zjistili, že ve městě bude otevřen ještě čtvrtý pivovar. Tak to zase až někdy příště. Tam jsem však zjistila, že následujících 48 hodin má s malými přestávkami pršet. Na propršenou dovolenou jsme zvyklí, když jsme byly 19 dnů na Sázavě, tak nám nepršelo jen 6 dnů. Snad to tentokrát bude lepší.

Cestou k autu jsem zahlédla i ceduli Prodej vína. Protože víno preferuju, litoměřické se často nesežene, kupuji si dvě lahvinky - Rulandské modré a Radobýl - tuhle značku neznám. Název pravděpodobně je podle kopce Radobýl západně od města. Větší výběr je v bílých vínech, ale já mám raději červené. Tak jsem na to zvědavá. V autě je ukládám k pivu, doufám, že převoz vydrží. V nejhorším je doma svaříme. Tak drahé zase nebylo.

Pro dnešek bylo pivovarů dost. Jedeme na Mostnou horu v severní části Litoměřic, kde je rozhledna Mostka. Je tam i restaurace, nechá se tam proto dojet autem a dokonce zdarma zaparkovat. Toho využíváme.

V 18. století se na kopci těžilo dřevo pro stavbu litoměřického barokního mostu přes řeku Labe. Od toho má hora a pak i rozhledna svůj název. Dlouho byl kopec zcela holý, až v 19. století zde vznikl park, který si litoměřičtí oblíbili. Možná i proto zde r. 1910 byla postavena výletní restaurace s 20 metrů vysokou vyhlídkovou věží, která se využívala i jako požární hláska, vojenská pozorovatelna a meteorologická stanice 1. kategorie. R. 1934 byla ještě přistavěna veranda, taneční sál a altán. Objekt od r. 1955 patřil Restauracím a jídelnám, n. p.. R. 1990 byl vrácen městu. Nový majitel ho koupil r. 1992 v nepříliš dobrém stavu. Rekonstrukci provedl podle původních plánů. R. 2010 byl objekt opět zpřístupněn veřejnosti a s výjimkou let 2015 – 2018 stále slouží.

Do věže se vstupuje přes restauraci, která je s výjimkou pondělí otevřena vždy od 11 do 19 hodin. Do prosklené místnosti ve výši 16 metrů vede 96 schodů, zpočátku po klasických širokých schodech. Cestou se můžeme kochat fotkami výhledů z dalších rozhleden. Pokračuje se po úzkém, ale pohodlném dřevěném schodišti. Na závěr jsou kovové točité schody. Je to tedy pestré. Popisky nahoře nejsou. Dříve kruhovému výhledu dnes brání vzrostlé stromy. Je vidět prakticky jen ze čtvrtiny na město a část Českého Středohoří.

Nahoru jsme si sice vyjeli, ale udělali jsme si tady procházku po téměř okružní naučné stezce Mostná hora. Vede po svazích hory, je 1,4 km dlouhá a je na ní 7 informačních panelů o historii, geomorfologii, fauně a flóře hory a jejího okolí. Prošli jsme ji skoro celou, jen až dolů do města jsme nescházeli. Nakonec jsme ani nezašli v vyhlídce Karla Pouchy, která je pojmenována po dlouholetém členovi KČT Karlovi Pouchovi (1929-2019), který byl 18 let předsedou. Měli jsme to k ní sice kousek, ale protože jsme vyrazili jen na lehko a začínalo poprchávat, tak jsme koukali být co nejdřív v autě.

Vezu s sebou z domova polotovary, nevydrží to věčnost, někde si musíme udělat oběd. Přejíždíme k druhé dnešní rozhledně. Nad Kundraticemi je na kopci Varhošť stejnojmenná rozhledna volně přístupná. Nejsme tedy časově omezeni. Pod ní je v Sedle parkoviště. Na vaření oběda je ideální, nakonec jsme se rozhodli, že zde zůstaneme přes noc. Proto si po obědě dáváme jedno z dnes koupených piv. Ještě jsme ho nedopili a začalo pršet, dokonce déšť sílí. Počkali jsme, až přestane a po žluté jdeme na rozhlednu. K ní je to 0,5 km vzhůru do docela prudkého kopce. Sice se ochlazuje, ale stoupáním se zahřejeme.

Současná rozhledna je v pořadí na tomto kopci již třetí. Koncem 19. století zde byla vybudována vyhlídka - do koruny pěti dubů byla umístěna dřevěná plošina s jednoduchým schodištěm. Používala se v letech 1891 - 1902, kdy byla stržena. Z důvod nedostatku peněz se další rozhledna začala stavět až r. 1927. Na čtyřmetrové kamenné podezdívce byla postavena 10 metrů vysoká trámová konstrukce se třemi vyhlídkovými patry. Nikdo ji však neudržoval a tak musela být poč. 70. let 20. století stržena. Již r. 1973 byla na původní kamennou podezdívku umístěna ocelová konstrukce s hlavním pilířem a se třemi dřevěnými vyhlídkovými patry. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 15 m vede 68 schodů. R. 2003 byly dřevěné podlahy nahrazeny železnými pozinkovanými rošty. R. 2005 ještě přibyly vysílací zařízení mobilního operátora.

Za hezkého počasí musí být výhledy nádherné. Dnes je to zamlžené, ale i tak jsme spokojeni. Výhled je kruhový – jsou vidět Litoměřice, Ústí nad Labem, samozřejmě České Středohoří, Říp, Hazmburk, Dolní Poohří i Polabí.

Protože už zase nepršelo, navrhla jsem krátkou, asi 3 km dlouhou procházku – obejít vrchol ze severu. Otovi se moc nechce, že tam bude bláto a bude to klouzat. Slibuji, že klesání bude mírnější, i když trochu delší, ale pak dojdeme skoro už po rovině. Částečně je to pravda, cestička klesá mírněji, ale je to úzké. Kolik zase chytíme klíšťat? Na rozcestí Pod Varhoštěm odbočujeme vpravo po širší a pohodlné cestě, i když neznačené. Jenže ta cesta rovně vedla ještě kus do kopečka. Já byla spokojená, Ota velké nadšení nejevil, ale nakonec se divil, že jsme už u auta. Takže nakonec byl také spokojený. Až na to, že posledních pár minut samozřejmě už zase pršelo.

Chvíli v autě čekáme, přeparkováváme tak, abychom v noci nevystupovali do bláta a také, abychom nespali pod stromy. Když prší ze stromů je to horší než normální déšť. Ota otvírá pivo, já jdu namazat chleba k večeři.

Na sezení venku to není, i když už zase neprší. Máme však na co koukat. Vlevo rychle plují nízké černé mraky, před námi je dokonce kus modré oblohy. Samozřejmě za chvíli je vše jinak. Na silnici je klid, jen občas ještě přijedou vyvenčit pejsky. To snad brzy přestane. Ota je spokojen, je tu fantastický signál, může si vybrat, kterou stanici chce poslouchat. Když jdeme v deset spát je venku "letních" 14stupňů. Počasí se nějak rychle mění. Co nám připraví zítřek?

Jedeme do severních Čech – 3. den – pivní a rozhlednový – Mlékojedy-Hákův parní pivovar, Litoměřice-pivovary Labuť a Koliba, Biskupský pivovar U sv. Štěpána, rozhledny Mostka s NS Mostná hora a Varhošť na mapě