Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 10. den – historické Znojmo: Eliášova kaple, Krammerova vila, kláštery Křížovníků a Minoritů, hrad, rotunda, pivovary Městský a U Šneka, kostel sv. Mikuláše, sv. Václava, sv. Martina, věže Vlkova, Psí, Prašná, Nová

Na závěr našeho výletu v Národním parku Podyjí jsme se prošli historickým centrem Znojma, které bylo r. 1971 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Zaujalo nás však i několik dalších staveb, které do této rezervace nepatří. Ota tady v mládí často pobýval, zná to tady, ale rád si to tady zase projde. Navíc mne může informovat o celé řadě zajímavostí.

Ještě než jsme došli ke hrázi vodní nádrže Znojmo, která je dlouhá 115 m, vidíme na protějším kopci barokní Eliášovu kapli z r. 1665. Zhruba na úrovni hráze vodní nádrže mne překvapil vysoký dům zazděný do skály. Je to Krammerova vila se skalní zahradou, kterou si nechal postavit na konci 19. století významný znojemský podnikatel Friedrich Krammer. Je to unikátní víceúrovňová dekorativní zahrada. Jednotlivé terasy s vyhlídkovými plošinami jsou propojeny řadou křivolakých schodišť a romantických průlezů. Na vrcholu byl prosklený kruhový secesní altán, ze kterého zbyly již jen základy. Kolem r. 1920 byla zahrada doplněna o historizující budovu Krammerovy vily. Dnes tam sídlí správa Vodního díla Znojmo.

U soutoku s Gránickým potokem stával středověký Podskalský (či Kamenný) mlýn, nejstarší ve Znojmě, který od 16. století zásoboval vodou znojemský hrad. R. 1877 byla v jeho blízkosti vybudována čerpací stanice. Pomocí tlakového užitkového vodovodu z řeky Dyje vyřešila znojemská radnice nedostatek vody ve městě. Když r. 1897 mlýn zcela vyhořel, byla na jeho místě postavena novorenesanční budova městské vodní elektrárny. Dnes je budova po rekonstrukci a je v ní soukromé muzeum automobilových veteránů, ale také vodácké centrum.

V lese bylo příjemně. Najednou ve městě je horko. Od prohlídky památek nás však nic neodradí. Přecházíme po mostě a stoupáme serpentinami nahoru k hradu. Z jedné vyhlídky je úžasný výhled téměř všemi směry – na skály, na Dyji, na vodní nádrž i na kostely sv. Václava a sv. Mikuláše, které jsou nad námi.

Později se nám otevírá i pohled na klášter Křížovníků s chrámem sv. Hippolita, které jsou na protějším kopci až za Gránickým potokem. Právě tam vznikla na konci 9. století první církevní stavba ve Znojmě a jedna z nejstarších sakrálních staveb u nás. R. 1240 daroval Václav I. toto hradiště křížovníkům s červenou hvězdou, kteří tam sídlí dodnes. Na konci 13. století na starých základech postavili nový gotický kostel a klášter. Současná barokně-klasicistní podoba je z doby po pol. 18. století.

R. 1622 byl nedaleko postaven kostel sv. Antonína Paduánského. Od 2. pol. 17. století k němu vede z Gránického údolí křížová cesta se čtrnácti raně barokními výklenkovými kapličkami. Až tam jsme však už nešli.

My jsme spěchali do infocentra, které je v blízkosti hradu a zavírá v 16. hodin. Resp. spěchá Ota, já se jen snažím. Je to do kopce, mám co dělat. Nakonec i já v 15.59 vcházím dovnitř, abych zvládla Otou vybraná piva, etikety a tácek zaplatit kartou.

Domnívali jsme se, že v hradní restauraci městské pivovaru něco pojíme. Ale až tak velký hlad jsme neměli, jídlo okolo 250,- Kč se nám zdá drahé. Jdeme tedy jen na zahradní terasu. Restaurací se projít nedál.
Najednou nás naproti zaujal bývalý Minoritský klášter. Minorité se ve městě usadili po jeho založení někdy kolem r. 1225. První písemná zmínka o klášteře je z r. 1239. R. 1534 ho převzali františkáni, kteří ho přestavěli a rozšířili, přistavěli i budovu klášterního špitálu. Když byl klášter Josefem II. zrušen, byla jeho část stejně jako kostel zbořeny. V zbylých budovách byla vojenská vychovatelna a věznice. Od r. 1945 je areál kláštera součástí Jihomoravského muzea. U vchodu do areálu se zachovaly sochy svatých z let 1749 – 1750.

Konečně jdeme na pivo. Dáváme si jejich 14. Tu jsme s v petce nekoupili, tak ať ji ochutnáme. Tento Znojemský městský pivovar navázal r. 2015 na staletou tradici vaření piva ve městě, a to dokonce v původních prostorách.

Najednou začíná foukat chladný vítr, rychle se ochlazuje. Na procházku městem je to určitě příjemnější.

Hrad je dnes zavřený. Byl postaven někdy po r. 1092. Na přelomu 12. a 13. století byl přestavěn. Současná podoba zámku je po barokních přestavbách na poč. 18. století. Když zemřel poslední majitel, byl hrad upraven na vojenskou nemocnici. Vestavba hradního pivovaru po r. 1720 velkou část hradního areálu poškodila. Po rekonstrukci v letech 1910 – 1922 je i tady Jihomoravské muzeum.

Zavřená je bohužel i nedaleká rotunda sv. Kateřiny. To mne mrzí trochu víc. Tam bych se ráda podívala. Tak snad někdy jindy. Pochází z konce 11. století. Je to jediná zachovaná stavba bývalého hradu ve Znojmě. Od 13. století až do r. 1710 plnila funkci královské kaple. V té době hrad získalo město. Z rotundy se stalo skladiště, chlév a nakonec pivnice. V 19. století bylo zjištěno, že budova má historickou hodnotu a začalo se s restaurováním unikátních vnitřních maleb z r. 1134.

Přecházíme naproti ke kostelům. Jsou dva vedle sebe, Ota mi vypráví, že se říkalo, že tu jsou prý kostely tři – ten třetí by měl být prý někde pod nimi. Nikdy se tam však nedostal.

Nejdřív jdeme do toho většího – do pozdně gotického kostela sv. Mikuláše. Byl stavěn postupně v letech 1338 až do 2. pol. 16. století na místě románského kostela. Pod kostelem jsou dvě krypty. Původní gotická věž byla nahrazena tou současnou v letech 1843–1847.

Otevřený je i druhý kostel – kaple sv. Václava z r. 1521. Průčelí stavby je zakončeno osmibokou věžičkou. Nejdřív jsme se prošli po krytém ochozu, odkud je pěkný výhled na rotundu, na hráz vodní nádrže i na Dyji. Pak jsme šli dovnitř. Kaple je zaklenutá bohatou krouženou klenbou podunajského typu, kterou nesou opěrné pilíře. Mezi nimi jsou lomená gotická okna, která osvětlují i strop. Ten zdobí figurální reliéfy světců. Kaple je zařízena prostě, na stěnách jsou informační panely s historií převážně církevních staveb.

Vedle vchodu vedou schody kamsi dolů. Že by do krypty? Najednou jsme v tom třetím kostele. Ota se nestačí divit. Vše je však asi trochu jinak. Kaple sv. Václava je dvoupatrová. Spodní část – kaple sv. Martina je starší, je zaklenutá valenou klenbou s trojúhelnými výsečemi a zalomenými čely. R. 1521 byla opravena a na ní bylo postaveno další patro. Možná, že v době, kdy sem Ota jezdíval, byl vstup do spodního patra uzavřen. To vysvětluje, proč o této části kostela nic neví a proč se říkalo, že pod kostelem je ještě jeden.

Už bychom rádi zašli někam na oběd, skoro spíš na večeři. Okolo kostela sv. Mikuláše procházíme na Mikulášské náměstí, kde je replika historické kašny. Na mapě je tady několik restauraci, ale otevřena je jen indická. Tam se Otovi nechce. O dva bloky dál je pivovar U Šneka. Vaření vlastního piva předcházelo otevření této pivnice. Až r. 2014 objevili ve Vídeňské ulici vhodné prostory, které si upravili a 23. 7. 2015 uvařili první várku piva, které nabízí v této pivnici. Prostředí je příjemné, jenže tady nevaří. V nabídce mají 200 g krkovičky ve skle, kterou jsou ochotni ohřát – to si dává Ota, mně stačí nakládaný pikantní Hermelín. Mají tady i šneky, šnečí paštiku. Ochutnáváme čtyři druhy piv, jsme tady spokojeni. To poslední kupujeme.

Je půl sedmé. Když jsme vyšli ven, vidíme, že je po dešti. Ochladilo se ještě víc, skoro je nám zima. Už spěcháme domů, ale je to ještě kus. Přecházíme Masarykovo náměstí. Stejně jako ve Velké Mikulášské uličce i tady je řada zajímavých domů. Středu náměstí dominuje sloup se sochou Panny Marie Immaculaty z r. 1682 a r. 1998 obnovená kamenná barokní kašna.

Na jižní straně náměstí je původně kapucínský kostel sv. Jana Křtitele, který byl postaven r. 1628. K němu přiléhá budova kláštera. R. 1754 byla ke klášteru přistavěna kaplička s výjevem hory Olivetské. Kapucíni zde žili až do r. 1950, pak zde bylo vojsko, později turistická ubytovna. Nyní klášter čeká na další využití.

Procházíme okolo kostela pryč z náměstí ke hradbám. Míjíme gotickou Vlkovu věž ze 14. století, která byla součástí městských hradeb. V současnosti je možno na ni vystoupat. Na ochoz ve výšce 22 metrů vede 123 schodů. Teď je věž samozřejmě zavřená. Odbočujeme podle hradeb, vidíme velký areál znojemské věznice, která byla dostavěna r. 1918.

Součástí hradeb byly i další věže – kulatá Psí věž, hranolová Prašná věž a půlválcová Nová věž.

Tady opouštíme historické centrum města, scházíme k Dyji a míříme k našim kamarádům. Ale o tom už zase píšu v líčení našeho výletu v Národním parku Podyjí.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 10. den – historické Znojmo: Eliášova kaple, Krammerova vila, kláštery Křížovníků a Minoritů, hrad, rotunda, pivovary Městský a U Šneka, kostel sv. Mikuláše, sv. Václava, sv. Martina, věže Vlkova, Psí, Prašná, Nová na mapě