Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 13. den: Slup–vodní mlýn, Mlýnská strouha a 5 km procházka přes Muzeum čs. opevnění a podle vodního kanálu; Hevlín-ornitologická pozorovatelna; Mikulov–pivovar Mamut a lom Janičův vrch; Starovičky–rozhledna U Obrázku

V noci se vyjasnilo, hvězdičky nádherně svítili, ale zima tak hrozná nebyla, kleslo to snad jen na 11 stupňů, klidně bych vydržela pod tenčí dekou. Bylo mi docela horko.

V osm vstáváme do sluníčka. Naši spolunocležníci už jsou pryč. Jsme tady opět sami.

Po snídani odjíždíme. Včera jsme si prošli vinařskou oblast okolo Vrbovce, dnes dopoledne na Znojemsku ještě zůstaneme. Jen se přesouváme dál na východ.

Jedeme do Slupu, kde je vodní mlýn. Už sama renesanční budova je nádherná. Věděli jsme, že je to největší budova mlýna u nás. Přesto žasneme, když ji vidíme. Kdybychom to nevěděli, myslíme si, že to je zámeček. Že je tam ukrytý mlýn by nás nenapadlo. Budovu zachránili snad minutu po dvanácté. Byla to ruina, vše bylo rozkradené. 10 let ji dávali dohromady a vybavovali mlýnským vybavením od nás i ze zahraničí. Původního tu není nic, ale většina současného vybavení je funkční. Však je také zařazen mezi technické památky.

Toto však není první mlýn tady. Musel tu být již ve 13. století, když obec vlastnil ženský cisterciácký klášter v Oslavanech.

Vodu sem přivádí mlýnská strouha - je to nejstarší vodní stavba na Moravě. První zmínka o ní je již z roku 1302 (jinde píšou 1305). Nejdřív přiváděla vodu ke mlýnu u obce Míchanice, následně byla prodlužována. V 16. století vedla až do Jaroslavic, kde byla soustava rybníků. V případě nízkého stavu vody se používala i ke zvýšení vody v těchto rybnících. Ve 30. letech 19. století byla prodloužena až do Rakousku k městu Laa. Mlýnská strouha je 30 km dlouhá a 12 až 15 metrů široká.

R. 2009 tady byla otevřena expozice Vývoj mlynářství. Dorazili jsme 10 minut po desáté, prohlídky jsou vždy v celou. V 10 hodin tu však nikdo nebyl a tak paní jde s námi na prohlídku teď. Je to příjemné, že nás nenechává skoro hodinu čekat.
Jako důchodci za 30,- Kč na osobu jsme se toho dozvěděli skutečně hodně a také jsme toho hodně viděli. Jsou tu čtyři kompletní výrobní celky. Jsou tady mlýny ze 16. století na vodní pohon. Je tu i modernější mlýn na elektriku s Francisovou turbínou. Paní nám vysvětluje celý proces mletí obilí. Dokonce i názorně ukazuje. To je rachot, když se mlýnská kola spustí.

Další zajímavou informací je, že od letošního roku je v blízkosti mlýna stánek s občerstvením, který má otevřeno stejně jako vodní mlýn. Čekání na prohlídku si lze tedy i příjemně užít.

My se tady chceme trochu porozhlédnout a taky projít. Začínáme hned u parkoviště, kde je kostel Jména Panny Marie. Původně pozdně gotická stavba z konce 15. století byla postavena ještě na starších základech. V 17. století byl kostel upraven barokně, r. 1845 klasicistně. Na hlavním oltáři je mariánská socha z 15. století, ke které se od poč. 17. století konaly poutě.

Jdeme zpátky k hlavní silnici. Za ní je Muzeum čs. opevnění 1938 – objekt lehkého předválečného opevnění vzor 37, A-160. Je uveden do stavu z doby mobilizace v září 1938. Víme, že je dnes muzeum zavřené, ale mysleli jsme, že aspoň něco uvidíme. Jenže prostor je ohrazen, z cesty toho moc vidět není.

Pokračujeme dál po okraji obce, po silničce odbočujeme vlevo a chceme se dostat znovu k mlýnské strouze. U hlavní silnice je výklenková klasicistní kaplička se sochou Piety. Těmto kapličkám se zde říká Poklona, protože se lidé vždy před nimi klaněli.

Jdeme dál obcí a po pěšině se dostáváme ke strouze, která vede okolo mlýna. Chtěli jsme se projít okolo vody, přejít přes kanál po nějaké lávce, dojít až k Hornímu Jaroslavickému rybníku a přejít po hrázi mezi Dolním a Horním rybníkem. Když teď koukám na mapu, tak se někde asi stala chyba. Vím, že tehdy byla přes kanál zakreslená lávka, kterou jsme marně hledali. Dnes tam zakreslená už vůbec není. A protože jsme se k rybníku nedostali, vrátili jsme se k mostu a přes Oleksovičky se po zelené vrátili k mlýnu. Z kanálu jsme toho moc neviděli, břehy byly vysoké a zarostlé. 

Pokračujeme dál na východ do Hevlína, kde je od r. 2015 ornitologická pozorovatelna. Je to 6 metrů vysoká dřevěná stavba. Na zastřešenou vyhlídkovou plošinu ve výši 2,5 metru vede 13 schodů. Nechá se dojet až k ní. To se nám hodí, můžu tady v klidu uvařit oběd. Sice to tu fouká, ale s tím si tady umíme poradit. Dala jsem vařit těstoviny a jdeme nahoru. Je vidět prý postupně zarůstající mokřad, který je útočištěm vodních ptáků. My tady pozorujeme hlavně kachny, ale také lysky obecné i s mláďaty. Ale ty se převážně ukrývají v rákosí. Dnes je teplo, je tu hezky, dávám si vyjímečně odpolední kávu. Nepospícháme také proto, že chceme jet do Mikulova do pivovaru Mamut, který by měl mít otevřeno až od 15 hodin.

Do Mikulova to zkracujeme přes Rakousko. Je to kratší a rychlejší. Jenže dnes nám to stejně nějak nevychází podle našich představ. Sice těsně před 3. hodinou zastavujeme před pivovarem, ale vítá nás cedule, že je otevřeno jen v pátek od 15 do 22 hodin. To už tu nebudeme. Co je nám platné, že víme, že pivovar byl otevřen r. 2011 a že je to nejstarší minipivovar v břeclavském okrese, když na dnešní večer pivo nemáme.

Jedeme se tedy aspoň vykoupat. Tedy doufáme, že aspoň to nám vyjde. Na konci města je zatopený vápencový lom Janičův vrch. Původně to byl skutečně vrch, ale po jeho odtěžení r. 2004 byl zaplaven podzemní vodou. Jeho maximální hloubka je až 10 metrů. V letní sezoně je tady prý placené parkoviště. Dnes není počasí přímo letní, parkoviště je uzavřené. Pár aut parkuje u silnice, ještě se tam vejdeme. Kdyby byl prostor parkoviště otevřený, tak by se tu nechalo i krásně spát. Takhle jsme rádi, že je otevřené zdejší občerstvení a že se můžeme vykoupat. Protože se zdržet dlouho nechceme, dáváme dohromady jen jednoho Krakonoše. Pak jdeme k vodě. Usadili jsme se na kamenné hrázi, která odděluje čistou vodu od žabince, kde to pěkně kuňká. Je tu nádherné prostředí. Pár lidí se koupe. Vlevo je mělčina, vpravo u nás je mělko jen u břehu, ale dno prudce klesá.

Fouká silný, naštěstí teplý vítr. Musíme však dávat pozor, aby nám něco neulétlo. Voda je překvapivě docela teplá, že se nám ani z vody nechce. Než jsme trochu oschli, pozorujeme žáby. Je to docela zajímavá podívaná.

Už se hraje čtvrtfinálový hokejový zápas s Německem, někdo tady vykřikuje, že už vedeme 2 : 0. Tak to je příjemné. Hlavně, aby vedení udrželi.

Ještě prý dnes musíme zajet do Staroviček k rozhledně U obrázku. Do plánu jsem to nezařadila, ale včera jsme o tom diskutovali, že právě tuhle rozhlednu jsme na podzim r. 2016 nějakým záhadným způsobem vynechali, když jsme objížděli ty nedaleké rozhledny. To tvrdí hlavně Ota. Mně se to zdá divné, když všechny okolo máme odškrtnuté. Jenže se Otu ani nesnažím přesvědčit. Jednak to nejde a navíc se obávám, že má pravdu. Rozhledny – ty si pamatuje.

Mně se tam dneska moc už nechce. Nejraději bych to někde zasekla a na rozhlednu vyrazila až na ráno. Jenže jsme v CHKO Pálava a tady je se spaním na divoko problém. Každopádně musíme odtud odjet. Pak už to tak daleko není.

K rozhledně z obce vede cyklotrasa, ale kupodivu se po ní nechá k rozhledně dojet autem. Tak tohle je skvělé. Když ji vidíme, shodli jsme se na tom, že tady jsme skutečně nebyli. Tuto stavbu jsme určitě neviděli. Jenže po chvíli jsme tam, kde včera. Tato rozhledna byla postavena na konci r. 2020 a nahradila starou, která se rozpadla. Ta však vypadala zcela jinak. Jak to tedy bylo, uvidíme až doma. Teď to hledám a skutečně jsme zde nebyli.

V letech 2007 – 2019 tu stála jednoduchá dřevěná patrová 7 metrů vysoká rozhledna, na kterou vedlo 15 dřevěných poměrně prudkých schodů. I když se průběžně udržovala, její stav se zhoršoval, že musela být r. 2019 stržena. To už však obec měla schválený projekt na novou rozhlednu, kterou hned následující rok postavila. Na první pohled vypadá jako dřevěná elegantní rozhledna, ale schody a podesta jsou kovové. Zastřešená rozhledna, stejně jako přistavený krytý přístřešek jsou z boku pobité dřevěnými hranoly. Nová rozhledna je 8,2 metrů vysoká. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 3,5 m vede 19 točitých schodů. Stále je volně přístupná, nahoře jsou umístěny panoramatické obrázky – je vidět na Pavlovské vrchy, Novomlýnské nádrže a Bílé Karpaty.

Pro nás je důležité, že je tady rovina, kde se nechá krásně zaparkovat a tedy i přespat. Na kopečku to sice pěkně fouká, ale není to studené. Rádio Žurnál tu má perfektní signál, můžeme tedy sledovat čtvrtfinálový hokejový zápas s Německem. Po dvou třetinách vedeme už 3 : 0. Aspoň si 3. třetinu pěkně vychutnáme. Snad Němci už nevyrovnají. Nakonec jsme vyhráli 4 : 1 a postupujeme do semifinále. Až večer se dozvíme, s kým budeme hrát.

Jenže jsme se nedozvěděli nic. Šli jsme spát dřív, než večerní zápasy skončili. Najednou se ochladilo a v kabině sedět jsme nechtěli. A vítr neustával.
Ota už se těší na zítra a doufá, že bude také pěkná viditelnost. Má slíbené dokonce dvě rozhledny.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 13. den: Slup–vodní mlýn, Mlýnská strouha a 5 km procházka přes Muzeum čs. opevnění a podle vodního kanálu; Hevlín-ornitologická pozorovatelna; Mikulov–pivovar Mamut a lom Janičův vrch; Starovičky–rozhledna U Obrázku na mapě