Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 15. den: Slovácko - okruh cca 16 km: Mutěnice a jejich búdy – rozhledna Vyšicko – Jarohněvický rybník - Dubňany a pivovar Dubňák – soustava Mutěnických rybníků – Mutěnice a sklepní ulička

Ráno svítí sluníčko, ale stále fouká silný vítr, dnes dokonce skoro ledový. Snídáme sice ve stínu, ale za větrem. Po snídani odjíždíme.

Vychází nám to docela dobře. Ještě máme nějaké plány a zítra máme být v Bukovanském mlýně. Dnes se mu trochu přiblížíme.

Velkopavlovickou vinařskou podoblast opouštíme a jedeme do Slovácké vinařské podoblasti. Její největší vinařskou obcí jsou Mutěnice, které ve 13. století patřily templářům. V jejich okolí je spousta rybníků, které spojuje řeka Kyjovka. Konečně jsme na Slovácku, kam jsem se strašně těšila. Hlavně proto, že tady je vše krásně malované. Tak doufám, že nebudu zklamaná.

Parkujeme při hlavní silnici v západní části obce a vyrážíme na cca 16 km dlouhý okruh po zelené. Hned se kocháme krásně malovanými domy. Je to tady fakt moc hezké.

Jen kousek od cesty na druhé straně od silnice jsou kontejnery na tříděný odpad, kam jde Ota vyhodit petky od piva. Já, jak je u nás zvykem, jdu pomalu napřed – vždy mi to chvíli trvá, než se rozdýchám. Zvlášť když cesta začíná do kopce. Jenže tady dnes nastal problém. Hned na začátku jsme se ztratili, tedy ztratili jsme jeden druhého. Ota si už cestou v autě všiml šipky k rozhledně. Já hned povídám, že tudy půjdeme po zelené k rozhledně a po zelené dál a dál. Jenže jak je jeho dobrým zvykem, často nevnímá, co mu povídám.

Raději jsem proto kousek za křižovatkou čekala a když už se od kontejnerů vracel, vyrazila jsem a pomalu stoupala po značce, spoléhaje na to, že mne vidí. Neviděl a místo po zelené vzhůru se vracel k autu a hledal mne kdesi na druhé straně od auta. Dokonce mne hledal i v otevřeném sklípku. Když mne nemohl najít, zavolal mi. Tentokrát jsem konečně ocenila, že existují mobily. Jenže to už jsem myslela, že je dávno nahoře, že si nevšiml odbočky po zelené a šel nahoru po silnici a že se mne nemůže dočkat.

Nakonec jsem nahoře zcela vyjímečně jako první. Vítr je ledový, je to docela hrůza. Čekám za větrem na lavičce u nějakého vinařského domku. Konečně jsme se přece jen sešli a společně jdeme na rozhlednu Vyšicko. S výhledy jsme spokojeni, jen s tím větrem se nějak nemůžeme vyrovnat.

Už r. 2008 plánovala obec postavit rozhlednu. Dokonce měli i projekt. Ale výstavba začala severozápadně od obce až na na podzim 2017. Tady kdysi stával triangl – jeho podobu má i dřevěná rozhledna. Slavnostně byla otevřena 28. dubna 2018. Až další rok v létě bylo upraveno okolí – byla zpevněna cesta k rozhledně a vybudováno parkoviště automobilů i kol.

Rozhledna je volně přístupná, je 12 metrů vysoká, na zastřešenou vyhlídkovou plošinu ve výši 9 metrů vede 46 schodů. Je vidět Pálava, Bílé Karpaty, Babí lom u Strážovic, Buchlovské vrchy, hrad Buchlov, obec Mutěnice a její okolí i vinné sklepy. Snadnější orientaci umožňují panoramatické tabule.

U rozhledny je stánek, ale není to jen vinný, mají zde občerstvení všeho druhu, pivo, kávu, klobásy. Je tam i poměrně velké posezení, ale není kryté a v té zimě se nám tam sedět nechce. Protahuje to tady neskutečně. Však jsme na nejvyšším dnešním bodě. Čeká nás klesání a v další polovině skoro rovina. Snad to už bude trochu za větrem.

Dál pokračujeme raději už společně. Cesta vede mezi vinicemi. Míjíme cihlový domeček s krytým posezením, kde mají dokonce vlastní rozhlednu – možná slouží k hlídání vinic. Tady se dočítáme, že jsme u vinic nejstaršího zdejšího vinařského rodu Špérů. Taky tady visí zajímavé Desatero řidiče. Četla jsem už různá desatera, ale tohle je fakt bezvadné.

Pokračujeme po zelené. Cesta vede z kopečka až na rozcestí Pod Dubňanskou horou. Tady začínají domky a u nich jsou sklípky. Některé jsou moc pěkné. Jdeme už prakticky skoro po rovině. Najednou koukáme, že jeden sklípek je otevřený. Nepatří zrovna k těm nejhezčím, ale to není podstatné. Pán je příjemný, André má výborné. Poseděli jsme venku před sklípkem, popili, já jsem spokojená. Takhle jsem si to představovala, že se mi podaří najít někde otevřený sklípek. Dokonce mne pán pozval i dovnitř do sklepa k sudům.

Další jsme už nedali. Snad zase někde jinde. Jdeme dál, kocháme se pěknými stavbami. Opouštíme sklípky. Pokračujeme lesem okolo Jarohněvickéha rybníka a dál po zelené až do Dubňan. Tato obec má zcela jinou tradici. V letech 1873 – 1875 se zde rozvíjelo sklářství, na přelomu 18. a 19. hornictví.

My v obci směřujeme do minipivovaru Dubňák, který je na zelené turistické značce na hlavní silnici. My za rybníkem opouštíme na chvilku zeleně značenou turistickou trasu, která vede po hlavní silnici bez chodníku, a jdeme po cyklotrase.

Založení pivovaru předcházelo vaření piva doma. Po třech letech zkušeností se r. 2016 rozhodl založit vlastní minipivovar. To se mu podařilo o rok později, kdy se domluvil s otcem své přítelkyně, který vlastní areál bývalé pivnice. Společně pivovar vybudovali v nových prostorách. Pivo prodávají v restauraci U Kače.

Do pivovaru přicházíme v půl třetí, což je trochu problém. V restauraci vaří jen v poledne, mají už jen žebírka. Ty má Ota rád, je spokojen. Já ze studené nabídky volím naložené syrečky s Hermelínem. Samozřejmě to zapíjíme zdejším pivem. Ota dal světlou a polotmavou 12, já tu polotmavou dvanáctku a malou IPU 15. Pochutnali jsme si, jsme spokojeni. Další dvě svrchně kvašená piva ve skle kupujeme.

Vracíme se kratší cestou, převážně po cyklotrase, i když občas to zkracujeme. Dostáváme se na červeně značenou cestu T. G. Masaryka, po které přecházíme mezi rybníky zdejší rybniční soustavy Mutěnické rybníky. Je tady krásně, je tu spousta ptactva. Když Ota vidí volavku popelavou, je nadšený ještě víc.

Po červené jsme došli do obce a po zelené k autu. Ale tu už jsme nepotřebovali. Šli jsme po hlavní a kochali se skutečně krásnými búdami. Jak tady říkají.

Zdejší sklepní ulička se nachází pod vinařskými stráněmi. Tento areál se začal budovat na přelomu 17. a 18. století. Tehdy byly búdy postaveny z udusané hlíny a ještě na poč. 20. století měly valbové střechy s došky, které byly podepřeny sloupky a kryly tak průčelí. Před búdami bylo tedy i příjemné posezení, kryté před sluncem i před deštěm. Ve 30. letech 20. století byly búdy upravovány. Některé lisovny byly přestavovány, došky byly nahrazeny taškami. Zdobené žudro se stalo typickým znakem mutěnických búd. Stejně jako žudro byly rostlinnými, figurálními motivy nebo slováckým ornamenty zdobeny i okna. Někde jsou vidět hnědočervená sgrafita.

V obci je hrozný blázinec. Hrajeme hokej s Kanadou, hospody i zahrádky u nich jsou narvané. Všichni hlasitě fandí. Nejdřív registrujeme, že vedeme 1:0, bohužel těsně před koncem 1. třetiny Kanada vyrovnala.

Trochu jsme to dnes protáhli. Už je 6 hodin a tak už obcí víc neprocházíme. Až později jsme zjistili, že na jihu obce je Drábovna, ve které dva roky svého dětství (1852 – 1853) prožil T. G. Masaryk. Jeho busta je prý k vidění na radnici. Ale ta už stejně byla zavřená.

Teď už chceme jen zaparkovat někde, kde by se nechalo spát. Nikam daleko se nám už nechce přejíždět. Zajíždíme k rozhledně, tady by se nám líbilo, ale stánek je stále otevřený, asi tu bude dlouho veselo.

Chvíli váháme, ale tady se nehodí ani dát si vlastní večeři nebo vlastní pivo. Popojíždíme jen kousek dál do míst, kde jsme odbočovali po zelené. Ale i tady je živo. Jezdí tu vinaři, kteří opouští vinice, jsou tu cyklisté i turisté.

Nakonec odtud odjíždíme do Šardic. Tam jsme zítra chtěli zajet k vyhlídce Soudek. Budeme to mít tedy blíž. Ze Šardic jedeme na sever, ale neodbočujeme po cyklotrase k vyhlídce. Zkoušíme jet rovně - podle mapy tam má být nějaký výrobní objekt. Jsou tu obrovská sila, ale nechá se jet dál. Najednou jsme na nějakém velkém asfaltovém skoro čtvercovém prostoru. A k tomu rovném a bez stromů. Tady to je naprosto ideální místo. Tady se nám líbí. Před námi je nějaká malá hráz, aspoň to tak vypadá. Jdeme se tam podívat, je to suchý poldr. Je to tady moc hezké, snad ráno nezapomenu to zajít vyfotit, až to bude šikovně nasvícené.

Za tu dobu tady projelo jedno auto a traktor, ale jinak je tady klid. Dokonce se nám podařilo pozorovat malého srnečka, promenuje se jen kousek od auta. Ráda bych si ho vyfotila, ale jak bych otevřela dveře, vyplašila bych ho. Takhle to bylo hezčí. Za chvíli tady jsou další dvě srnky a jedna se prochází po obzoru. pozorujeme zapadající sluníčko. O něco později před autem přebíhá zajíček. Tak to je přímo idylka.  Až na to, že jsme s Kanadou prohráli. Ale to se dalo čekat. 

V rádiu posloucháme pořad s Koptou, jdeme spát v deset. Dnes se hrozně rychle ochlazuje. Venku už je jen 10 stupňů. A je jasno. To bude pěkná zima. A to jsem teplou deku už pečlivě uklidila, aby nepřekážela. Risknu to bez ní. Jen se trochu víc obleču.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 15. den: Slovácko - okruh cca 16 km: Mutěnice a jejich búdy – rozhledna Vyšicko – Jarohněvický rybník - Dubňany a pivovar Dubňák – soustava Mutěnických rybníků – Mutěnice a sklepní ulička na mapě