Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 16. den: Moravské Toskánsko - Šardice - vyhlídka Soudek; Hýsly - bývalá rozhledna Johanka a rozhledna Súsedská, stezka Cesty krajinou mikroregionu Podchřibí

Pravděpodobně se mění tlak, spala jsem strašně. A to jsem si myslela, že po včerejším výletu budu spát perfektně. Pořád jsem se budila. Občas projelo auto. Lidé to tady berou asi jako zkratku ze Šardic kamsi na sever.

K ránu mne vzbudilo chladno - v autě klesla teplota pod 6 stupňů. Tak to venku jsou tak 3 - 4. To jsem nečekala. Vytahuji další deku a snažím se usnout. Myslela jsem, že budu spát aspoň do 10, ale v 8 jsem opět vzhůru. Nakonec vstáváme. Pozorujeme zajíce i létající dravce. Je tu fakt hezky. Vždyť jsme vlastně v srdci Moravského Toskánska. To je oblast, která svými terénními vlnami připomíná krajinu italského Toskánska. Není rušena komíny, ani výškovými budovami.

Po snídani přejíždíme na kopec, kde je vyhlídka Soudek. Přímou čarou je to snad jen 0,5 km, ale pěšky je to určitě 2,5 km. To je dnes zbytečná ztráta času.

Byla postavena r. 2017 na cyklostezce Mutěnická, která sem vede ze Šardic, ale v podstatě se různě tady klikatí mezi vinicemi. Její tvar sudu přímo zapadá do zdejší vinařské oblasti. Je 6 metrů vysoký. Uvnitř je 6 pohodlných schodů, následuje 11 hodně strmých schodů, po kterých se dostaneme na vyhlídkovou plošinu ve výši 2,8 metru. Je vidět nádherná zaoblená krajina Moravského Toskánska, ale samozřejmě ještěs dál - vysílač Babí lom, Chřiby, hrad Buchlov, Bílé Karpaty, zámek Milotice, Hodonín, obec Vrbice s kostelem, Pálava i část Slovenska. Vidíme i místo, kde jsme spali.

Ráno bylo jasno, než jsme se najedli a dorazili sem, vylezla cela řada těch bílých kupovitých nadýchaných mraků. Než jsme nakoupili v Kyjově v Penny a zaparkovali v Hýslech, je zataženo.

Parkujeme u hezkého dětského hřiště, prostor pro parkoviště rozhledny se dodělává. Na odpoledne hlásí déšť, bereme si pláštěnku a deštník a stoupáme k nově postavené rozhledně Súsedská. Je ji z dálky vidět. Ota už se nemůže dočkat. Cestou vzpomíná, že v Hýslech nad objektem bývalé vodárny stávala dřevěná rozhledna Johanka. Byla postavena r. 2006, ale r. 2016 ji museli kvůli havarijnímu stavu zbourat. My jsme tam byli o rok později, měli jsme tedy smůlu. Už nestála.

Tato nová rozhledna byla postavena na opačné straně od obce. Je pevná a zajímavá, ta určitě vydrží dlouho. Obec Hýsly chtěla nahradit původní rozhlednu, ale chtěla ji postavit pevnější, aby vydržela déle. Jenže jim bylo jasné, že to bude i dražší. Proto se spojila s obcemi Ježov a Žádovice a podařilo se ji postavit v rámci společného Svazku obcí Mikroregionu Podchřibí.

Tomu ještě předcházelo vybudování turistické stezky Cesty krajinou mikroregionu Podchřibí, která propojuje obce tohoto mikroregionu. Vede přes vinice, sady, teplomilné stepní trávníky, mokřady. Využívá stávajících cest, ale byly vybudovány i nové. Tam bylo postaveno i několik nízkých vyhlídek. Při slavnostním otevření této stezky dne 11. května 2019 byl položen i základní kámen budoucí rozhledny, která již tehdy byla pojmenována Súsedská. Betonová rozhledna s ocelovým zábradlím byla stavěna od listopadu 2020 do listopadu 2021. Od prosince 2021 je volně přístupná, ale slavnostně otevřena byla až 14. května 2022. Autora rozhledny inspiroval symbol Triquetra z latinského tri = tři a guetrus = roh, v přeneseném významu to lze vzít jako trojúhelník, kdy v tomto případě každý roh trojúhelníku symbolizuje jednu obec (Hýsly, Ježov, Žádovice). Z každé této obce lze samozřejmě na rozhlednu dojít.

Rozhledna je vysoká 17,3 metry, na vyhlídkovou plošinu ve výši 16,2 metru vede 99 schodů. Umožňuje daleký výhled. Dnes máme docela štěstí. Je pěkně vidět. Je vidět Pálava, Buchlovské hory s hradem Buchlov, Chřiby, Ždánický les, za hezkého počasí i Slovensko a Rakousko. Stále lze ještě pozorovat hezky zvlněnou krajinu Moravského Toskánska. Zdá se, že panoramatické obrázky budou osazeny později.

Až tady jsme se dozvěděli, že existuje již zmíněná Cesta krajinou mikroregionu Podchřibí. Její součástí je ve svahu těsně pod rozhlednou nízká dřevěná Vyhlídka nad Hýsly. Slouží také k posezení. Kdyby informační tabuli o stezce dali k parkovišti, tak bychom si ji možná prošli celou. Takhle si projdeme jen její část. Rozhledna je skoro v polovině trasy, my pokračujeme samozřejmě v protisměru. Najednou se ochladilo a zatahuje se to čím dál víc.

Od rozhledny pokračujeme mírně z kopečka po cestě prakticky v přímém směru. Cesta se stáčí k zajímavé Vyhlídce nad Vinicemi. Je to dřevěná patrová vyhlídka. Dole je kryté posezení. Horní vyhlídka s ocelovým zábradlím je přístupná z pěšiny, po které jsme přišli. Přes vinice jsou vidět Žádovice.

Cestu je možno zpestřit různými kvízy. Další zastavení je Stromová kaple Hýsly. Podle názvu jsem si představovala ve stromě vyřezanou kapličku. Je to však místo, kde je ve tvaru kaple vysazeno 19 lip, je tam kříž a dřevěné hranoly – lavice. Je to místo k rozjímání, odpočinku, zamyšlení se. Předpokládá se, že koruny stromů se časem spojí a vytvoří přírodní kapli.

Víc toho pěšky neprojdeme. Mapa není úplně ideálně udělaná. Zjišťujeme, že zastavení jsou dost daleko od sebe, chtělo by to víc času.

Jdeme k autu, vítr se uklidnil. Zataženo je stále, ale kupodivu zatím ještě neprší. Chceme vidět ještě další vyhlídku. Už proto, že má být na soutoku potoků Hruškovice a Moštěnice kdesi mezi Kelčany a Žádovicemi. Jedeme tam autem. Kupodivu jsme to našli bez problémů. Jsme však rádi, že jsme sem nešli pěšky. Je to trochu dál a bylo by nám líto takto ztraceného času. Potoky jsou špinavé, Hruškovice dokonce smrdí. Vyhlídka Soutok je uprostřed zatravněného palouku – je to však jen dřevěná plošina, ze které soutok nemůže být vidět. Na břehu jsou vysoká křoviska. Význam této vyhlídky mi není jasný. Kousek od potoků parkujeme a vaříme oběd. Je to jediná výhoda tohoto zastavení.

Teď už jedeme přímo k Bukovanskému mlýnu. Paní recepční je moc sympatická paní. Ubytování máme na dvě noci. Na jednu noc máme voucher od Otovo dcery i s komentovanou prohlídkou zdejšího větrného mlýna, který je současně rozhlednou. Další noc jsem ještě objednala, protože přijet odpoledne a hned ráno odjet, to by byl docela fofr. To bychom si nic neužili. Takhle to bude pohodička.

Spíme v malém domku, tzv. Slovácké chalupě. Jsou tam dva samostatné dvoulůžkové pokoje s příslušenstvím. Moc lidí zde ubytovaných není, v domku jsme sami.

Ubytovali jsme se a hned zjistili, že už hrajeme hokej s Američany o 3. místo a že prohráváme po 2. třetině 1 : 3. O přestávce jdeme na pivo zapít oběd a také zjistit, co zde točí. Prazdroj a Radegast 10. Já se jdu podívat do zdejšího sklípku. Je tam hezky, ale asi se tam jen tak posedět nedá. Je to spíš pro kolektivy, které si to předem objednají.

Vracíme se na pokoj. 3. třetina už dávno běží, najednou zjišťujeme, že se stav otočil a vyhráváme 5 : 3. Tak to jsme nečekali. Už neděláme nic jiného a fandíme. Dopadlo to skvěle. Vyhráli jsme 8 : 4 a po 10 letech jsme získali bronzovou medaili. Samozřejmě jsme to oslavili naší slivovicí.

Prohlídku areálu si necháváme na zítra. Venku je zima, jsme rádi, že sedíme v teple pokoje. Vyšlo nám to perfektně.

Když už jsme tady a máme luxusní ubytování, rozhodli jsme se dát si zde lahvinku nějakého dobrého vína. Vinný list obsahuje nabídku snad 15 vinařství. Vína jsou uložena ve rotundě – ve zdejším sklepení. Samozřejmě je to sázka do loterie, ale nakonec vybírám suchý Cabernet Sauvignon 2018 z rodinného vinařství Čermák v Bukovanech. Jak je psáno ve vinném listě, nechávají červená vína minimálně 2 roky dozrávat v dubových sudech. To mám ráda. Chtěla jsem se ještě poradit u obsluhy, jenže pán, na kterého jsem byla odkázána, zrovna vína tohoto vinařství nezná. Omlouvá se. Nevadí. Riskneme to. Tak snad se povede. Přinesli nám ho ze sklepa, takže je studené. Necháváme ho trochu vyvětrat v pokojové teplotě. Mezitím jsem něco málo přeprala, večeříme, zapíjíme pivem z vlastních zásob. Samozřejmě jsem dala také dobít vše, co je třeba.

Po zprávách dáváme víno. Vybrala jsem dobře. Je vynikající. To si zase uděláme pěkný večer. Přitom plánujeme nějaký kratší výlet na zítra.

Vino jsme vychutnávali, ale ještě si něco nechali na druhý večer. Jsem hrozně ospalá, žádné ponocování se nekoná.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 16. den: Moravské Toskánsko - Šardice - vyhlídka Soudek; Hýsly - bývalá rozhledna Johanka a rozhledna Súsedská, stezka Cesty krajinou mikroregionu Podchřibí na mapě