Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 9. den: Jiřice-rozhledna Anička, zámek Boskovštejn, Jevišovice-městská památková zóna (Starý a Nový zámek), vyhlídková věž Mikulovické jezero, Plaveč–zámek a rotunda, Únanov-pivovar Dráteník, Znojmo-pivovar U Dyje

Ráno jsme se vzbudili skoro ve stejnou domu jako naši mladí přátelé. Jsou tu dva stolky, snídáme společně, ale nepřekážíme si. Samozřejmě si při tom opět pěkně povídáme. V půl desáté se rozcházíme. Chlapci jedou na kole na jednu stranu, my odjíždíme autem na druhou. Západní část Národního parku Podyjí opouštíme. Ještě však máme v plánu projít si jeho opačný konec, ale dnes to nebude.

Teď směřujeme na sever do Jiřic u Moravských Budějovic, kde se musíme zajít podívat na rozhlednu Anička. Je ji vidět ze silnice. Chtěli jsme zaparkovat v obci u několika aut, ale hned nás přišel majitel upozornit, že jsme na soukromém pozemku. Hned nás však poslal na parkoviště u rozhledny, které je o kousek dál.

Už také vidíme šipku, kasičku a ceduli: Parkoviště pro boháče 100,- Kč. Parkoviště pro chudáče 10,- Kč. Jsme na místě bývalého ovocného sadu Petra Vystrčila, který přišel s nápadem zde vytvořit odpočinkový areál. Jeho součástí je meditační křížová cesta se čtrnácti dřevěnými sochami Bedřišky Znojemské, rozené Fritzové, provdané Krejčové, která pochází ze Znojma. Cesta vede k cca 11,5 metru vysoké dřevěné rozhledně, která byla pojmenována Anička – podle vnučky pana Vystrčila. Tam je kasička s doporučeným vstupným 20,- Kč. Zatočené schodiště se 44 stupni vede na vyhlídkovou plošinu ve výši 9 metrů. Na schodech rozhledny jsou jmenovky lidí, kteří se podíleli na vybudování celého areálu. Je vidět obec Jiřice a na severovýchodě lesy přírodního parku Jevišovka. Je tady i malé stanové městečko. Jsou tu 4 stany s podsadou, kde je možno ve vl. spacácích a na vl. karimatce za 200,- Kč přespat. Je tady všechno – připravené ohniště, dřevěné posezení, dětské hřiště, dřevěná kadibudka dokonce se třemi vchody – pánský, dámský a dětský – ten má i nižší vstup. Celý areál byl slavnostně otevřen 11. září 2011 – jako vzpomínka na tragickou událost v New Yorku právě před 10 lety. Tady to fakt nemá chybu.

Vracíme se k autu, do kasičky parkovného dáváme 50,- i za rozhlednu. Tam jsme šli bez peněz a znova tam se nám jít nechce, i když to není daleko.

Kousek se vracíme, abychom pokračovali dál na východ. Proti plánu se zastavujeme v Boskovštejnu, kde nás skoro uprostřed obce zaujala zajímavá stavba se čtyřmi věžičkami. V 1. pol. 16. století tady byla postavena tvrz – už tehdy měla na rozích věžičky. Poč. 17. století byla přestavěna na renesanční šlechtické sídlo, které využívali až do r. 1670. Své další využití našla na poč. 18. století, kdy byla upravena na sýpku. Po r. 1989 byla budova předána obci a následně se majitelé měnili. Někdy po r. 2010 tam bylo Muzeum kol, ale dnes už je zase vše jinak. Zámek vypadá opuštěně.

Po krátké zastávce pokračujeme na cestě do nedalekých Jevišovic, kde byla r. 1990 vyhlášena městská památková zóna. Parkujeme na silnici před parčíkem a kostelem sv. Josefa. Začínáme tím, že úzkou uličkou jdeme ke Starému zámku. Míjíme bývalé statky s barokními štíty, ke kterým se dobře hodí barokní kašna, socha sv. Floriána i sv. Jana Nepomuckého z doby pozdního baroka.
Když byl r. 1421 pobořen hrad na protějším kopci za řekou Jevišovkou, začali si majitelé panství stavět na tomto skalnatém ostrohu gotický hrad, který byl ve 2. pol. 16. století přestavěn na renesanční zámek s čestným dvorem a arkádami. Ten ještě ve 2. pol. 17. století byl upraven barokně. Na gotické baště byla postavena kaple. Tak se nám zámek zachoval do dnešní podoby. Byl obýván do přelomu 19. a 20. století, v další době sloužil již jen k hospodářským účelům.

Z velké terasy vlevo před zámkem, kde možná i dřív bývala parková úprava, je hezká vyhlídka hlavně na obec a na zalesněné kopečky za ní, ale i na boční část zámku.

Procházíme bránou na 1. nádvoří, snad dříve čestný dvůr, kde je restaurace u Suchého Čerta. Tak se říkalo Hynkovi z Jevišovic, tehdejšímu hejtmanovi královského hradu ve Znojmě. Bojoval ve službách Václava IV. proti uherskému králi Zikmundovi. Protože byl vysoké a hubené postavy a všechny své nepřátele pronásledoval jako čert, vysloužil si od nepřátel přízvisko Suchý Čert.

Daší budovy okolo tohoto nádvoří jsou po rekonstrukci využity jako Muzeum Jevišovicka.

Po kamenném mostě procházíme na vnitřní nádvoří, kterému dominuje hranolová věž z r. 1564. Ve sklepení je výstava kopií skalních maleb všech světových kontinentů. Tam se smí pouze v rámci prohlídky, která začíná víc jak za hodinu. Tak dlouho se nám čekat nechce.

Vracíme se zpátky ke kostelu. Vpravo míjíme sýpku z poloviny 18. století, vlevo máme parčík s farním kostelem sv. Josefa. Původně byl v obci středověký hřbitovní kostel sv. Mikuláše. Po jeho zboření byl zde - v nově vzniklém centru - v letech 1823 – 1830 postaven tento jednolodní klasicistní kostel, největší na Znojemsku. Snad nejcennější jsou varhany, které jsou téměř o sto let starší. Jsou z r. 1748 a pochází z katedrály sv. Petra a Pavla v Brně. Vlevo od kostela je v čele malého Offenheimova náměstí historická budova školy Komenia z r. 1922. Na průčelí je kulatá plastika J. A. Komenského. Dnes je součástí základní školy.

Okolo Komenia vycházíme ven z města. Jsou tam skály a lesy, ale také dvě skalní vyhlídky s nádhernými výhledy na zámek a na skály na protějším kopci. Tam někde byl v letech 1278 - 1288 postaven původní hrad, který byl r. 1421 dobyt a zničen. Dnes tam toho moc vidět není, je tam však další vyhlídka. Až tam však nejdeme, výhledy budou asi podobné.

Ještě jsme se zašli podívat k Novému zámku, který byl r. 1879 postaven na místě původního dřevěného loveckého zámečku z 80. let 17. století. Dnes tam je domov pro seniory. Původní zámecký park je veřejnosti přístupný. Při jeho založení tam bylo z louckého kláštera přeneseno 22 barokních mytologických soch od vídeňského sochaře Lorenza Mattielliho.

Další zastávku děláme v Mikulovicích. Zastavujeme až u vyhlídkové věže Mikulovické jezero. K našemu překvapení se k ní nechá dojet autem. To nám vyhovuje, aspoň tady uvařím oběd. Jenže to tady tak fouká, že to nepřichází v úvahu. Dřevěná věž z r. 2007 je 7 metrů vysoká. Na zastřešenou vyhlídkovou plošinu ve výši 3 metry vede 13 schodů. Vyhlídka je na mokřady zarostlé rákosím, voda tu skoro vidět není. Jak jsem se později dozvěděla, jedná se o bezodtokovou rákosinu s minimem vody. Na druhé straně cesty je ovocný sad. Krouží tady zajímavý pták. Podle obrázků u rozhledny ho určujeme jako Pochopa rákosního. Krouží tady pěkně, ale vyfotit mi nejde.

V obci jsme zahlédli kostel sv. Petra a Pavla s románskými prvky ze 3. čtvrtiny 13. století. Samozřejmě byl v pozdější době upraven. Tam jsme se nezastavili, jen jsme se cestou z auta pokochali.

Zastavili jsme však o kousek dál v obci Plaveč, kde je zámek, ale kde nás zaujala románská rotunda Nanebevzetí Panny Marie. Může prý pocházet i z 12. století, ale první písemná zmínka o ní je z r. 1234. Původně to byla soukromá kaple pro obyvatele nedaleké gotické tvrze. V 15. století byla rozšířena o gotickou předsíň a oratoř. R. 1868 byla přistavěna rodinná hrobka. R. 1945 do ní byl pohřben poslední člen rodu Widmannů. Rotunda je přístupná pouze při různých příležitostech.

Původní tvrz byla v 16. století přestavěna na čtyřkřídlý renesanční zámek, který byl r. 1742 upraven barokně a r. 1832 klasicistně. R. 1945 byl zestátněn. Dnes je tam domov pro seniory.

Na závěr dne směřujeme dál na jih. Jsme domluveni s našimi kamarády ze Znojma, že k nim dnes přijedeme. Cestou se zastavujeme v Únanově, kde je minipivovar Dráteník. Podle mých informací má mít otevřeno jen ve čtvrtek. Ale co když je nyní vše jinak. Je to téměř na cestě, tak se tam zastavujeme. Je pravda, vše je jinak. Tento pivovar, založený r. 2015, má otevřeno ve všední dny, ale jen na základě telefonické dohody. Zkoušíme zazvonit, ale zbytečně. Doma není pravděpodobně nikdo.

Je horko, nedaleko je přírodní památka Kaolinka, kde by měla být možnost koupání. Jak už název napovídá, je to bývalý kaolinový lom. Překvapuje nás zajímavá zelenkavá barva – nikdo nám není schopen říct, co ji zbarvilo. Běžné to prý není. Lidé se zde však koupou, tak toho také využijeme. Nejdřív však vařím oběd, už máme pěkný hlad. Voda je průzračná, koupání skvělé. Barvu tedy neřešíme. Tady létá bílý pták, podobný rackovi, ale racek to není. Určujeme ho jako rybáka obecného. Tak snad je to pravda.

Ve Znojmě se zastavujeme v Penny koupi chleba, ale také nějakou klobásu a sýr, ať nepřijedeme s prázdnou. Ještě chceme koupit pivo. Jednu petku máme v autě, ale ještě se zastavujeme v rodinném minipivovaru U Dyje, který byl založen r. 2012 a který vaří pivo Zlatý Josef. Pivovar má dnes zavřeno, ale pivo prodávají ve Znojmě v čerpací CNG Oblekovice. Kupujeme jednu světlou jedenáctku. Víc toho nemají. Jak známe Juru, stejně vytáhne víno.

Už se k nim těšíme. Dlouho jsme se neviděli. Poseděli jsme nejdřív venku, později uvnitř, samozřejmě převážně u vína. Bohužel u bílého. To mi zrovna moc dobře nedělá. Proto jsme na závěr skončili u piva. S hrůzou jsme zjistili, že Jura už pivo skoro nepije - jen na žízeň, a to si ho barbarsky ředí vodou. Ani nevím, zda to vůbec mohu zveřejnit.

Spát jdeme jen krátce před půlnoci. Na zítra máme naplánovaný výlet okolo Kraví hory v Národním parku Podyjí. Večer se sem však ještě vrátíme.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 9. den: Jiřice-rozhledna Anička, zámek Boskovštejn, Jevišovice-městská památková zóna (Starý a Nový zámek), vyhlídková věž Mikulovické jezero, Plaveč–zámek a rotunda, Únanov-pivovar Dráteník, Znojmo-pivovar U Dyje na mapě