Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 2. den - dopoledne: Vyšehořice – zřícenina kostela sv. Martina, zvonice a tvrze; Týnice – barokní sýpka; Kounice - pivovar Lisý dědek; 2 km procházka: Břístevská hůra - zřícenina kaple Povýšení sv. Kříže

Spalo se perfektně. Až k ránu zavíráme zadní dveře, to už teplota klesla pod 19, a začíná to trochu nepříjemně protahovat. Vstáváme v osm, je vidět, že bude opět hrozné horko. Dokonce hlásí větší než včera. Naštěstí nemáme v plánu žádné velké tůry.

Nejdřív se kousek vracíme do Nehvizd, kde má prodejnu firma Battery.cz. Na jaře jsme přemýšleli, zda nemáme do auta koupit jestě jednu baterii. Prodávali ji jako výhodný set se solárním skládacím panelem. Jenže než jsme se rozhoupali, tak to vyprodali. Nedávno jsem zjistila, že to výrazně zdražilo, ostatně jako všechno. Ale že stejně stále nevíme, zda do toho jít. Proto jsme se rozhodli popovídat si o tom s odborníkem. Informací jsme dostali spoustu, ale hlavní byla ta, že by nám to moc náš problém nevyřešilo. Používáme chladící thermotašku do zásuvky a ta prý žere moc. Máme si prý pořídit menší kompresorovou ledničku, která má daleko šetrnější spotřebu a lepší izolaci a možná ani nebudeme potřebovat nic dalšího. To je dobrá rada, chladící taška se nám nějak trhá, stejně bychom něco museli řešit.

Vedle bylo pekařství, koupili jsme si ještě teplý chleba. Máme ho sotva na večeři.

Naše dnešní první zastavení děláme ve Vyšehořovicích. Byla to pravděpodobně nějaká významná obec. Však také píšou, že je zajímavá z historického hlediska a bohatá na architektonické památky. Přímo v centru je několik z mého pohledu zajímavých zřícenin.

První písemná zmínka o obci je z r. 1178. Toho roku daroval tehdejší český kníže Soběslav II. zdejší popluží vyšehradské kapitule. Ta tady měla patronátní právo, tj. právo jmenovat faráře. Sice ze 13. století se nedochovaly žádné dokumenty, ale podle dosud patrných románských a gotických prvků, byl v té době postaven kostel sv. Martina. Před r. 1329 byl upraven. Ve 14. století, kdy byl kostel prokazatelně farním kostelem, byla pravděpodobně postavena hranolová zvonice. Po požáru r. 1677 již nebyl opravován. Loď kostela byla zbořena v souvislosti s výstavbou nového barokního kostela sv. Martina v letech 1769 – 70. Staré náhrobní kameny byly použity jako stavební kámen.

Do dnešní doby se zachovala ze starého kostela část obvodových zdí, zbytky čtvercového presbytáře a hranolová zvonice bez střechy.

Na druhé straně silnice se zachovala zřícenina tvrze. Písemné zmínky o ní jsou z r. 1450, ale její počátky prý také spadají do 13. století. Tehdy zde byla postavena čtverhranná obytná věž (nyní z ní zbylo již jen základové zdivo). K ní pak byly přistavěny paláce – ten západní byl v 1. patře s věží propojen dřevěným mostkem. V období renesance byla přistavěna další brána a omítka získala novou sgrafitovou výzdobu. Během 16. století byla tvrz upravena na hospodářský dvůr, koncem 17. století byla postavena sýpka. V 19. století zůstalo vše opuštěné a zpustlo to. Na ploše hospodařilo JZD Květen Nehvizdy. Nyní je prostor s tvrzí soukromý. Nový majitel odstranil náletové dřeviny a snad budou pokračovat i další opravy. Je viditelné vstupní křídlo z 15. století a mohutné zdivo, které místy ční až do původní výše. Prostory sklepů se nechají navštívit po domluvě s majitelem. Areál není oplocený. Samozřejmě jsme se šli podívat blíž a podařilo se mi dostat se i do tvrze. Raději jsem to však moc neprolézala, aby na mne náhodou něco nespadlo. Zas tak velký hrdina nejsem.

Vyšehořice se proslavily i z jiného důvodu. Západně od obce se již v době Karla IV. těžil kámen, který byl použit na významných pražských stavbách jako chrám sv. Víta, Karlův most, mostecké věže, ale i ke stavbě měšťanských domů. Kámen se přestal těžit během 1. pol. 20. století.

Další barokní sýpka je o kousek dál – v Týnici. Je vidět ze silnice. Již r. 1186 tady byla ves Týnec, kde se postupně vybudovala tvrz, panský dvůr a selské dvory. Za třicetileté války byla obec vypálena Švédy. R 1723 byl na místě zaniklé vsi postaven nový hospodářský dvůr Týnice s velkou sýpkou. Za rybníkem, který se jako jediný zachoval z bývalé vsi, je ještě zřícenina mlýna z konce 17. století. Zachovala se část severozápadní stěny. Tam jsme však nešli.

Cestou z auta vidíme na kopci další stavbu – já tvrdím, že je to zřícenina, kam mám v plánu se jít podívat. Ota tam samozřejmě vidí rozhlednu. Je to o to lepší, aspoň tam také bude chtít jít. Občas ty moje zříceniny zrovna moc nemiluje.

Zatím pokračujeme ještě kousek rovně – do Kounic. Tam jsou dva pivovary. V tom větším Kounickém pivovaru, který vaří pivo v původním středověkém pivovaru, jsme byli před 4 lety. To zde sice už byl i ten 2. pivovar, jen my o něm neměli tušení. Pivovar Lisý dědek je na hlavní silnici z Českého Brodu do Lysé nad Labem, jen kousek od toho prvého pivovaru. Pivo vaří od r. 2014 ve svém rodinném domku. Venku nás vítá cedule s nabídkou dvanáctky v petce. Prodej je v okénku po zazvonění. K tomu Ota kupuje tácek a několik etiket. Samozřejmě je spokojený.

Ještě se jdeme podívat do kostela sv. Jakuba Většího, který jsme minule obdivovali jen z venku. Dnes je otevřený. Za chvilku odjíždíme.

Držíme se našeho programu. Je zcela vhodný pro dnešní horko. Jedeme do Starého Vestce, odkud se chceme vydat ke zřícenině kaple. Parkujeme na východním okraji obce, kde to vypadá jako místo vhodné pro zaparkování pár aut. Čeká nás jen 2 km dlouhá procházka. Jdeme po žluté po polní pěšině do mírného kopečka. Je horko, ale zcela lehce to profukuje. Klidně bychom uvítali trochu větší větřík. Až v lesíku nás čeká prudší a nepohodlné stoupání ke zřícenině barokní kaple Povýšení sv. Kříže, která byla postavena téměř na vrcholu Břístevské hůry r. 1714 z darů farníků. Vyhořela celkem 3x – r. 1764, 1818 a 1878. Po tom posledním požáru již nebyla obnovena. Zachovaly se poměrně vysoké nárožní části obvodového zdiva s barokními oblouky.

Jak jsem čekala, zříceninou kaple Ota nadšený není, výstupem už vůbec ne, ale nahoře spokojeně hlásí: nejdřív jsem v dálce viděl Ještěd, pak Milešovku a Říp. Takže rozhlednu tu nemá, ale výhledy mu to vynahradily. Ještě musím přidat, že severním směrem ji vidět také Polabí. Ještě před řekou jsou dva kopečky Přerovská (237 m) a Semická hůra (231 m), které s touto Břítevskou hůrou (233 m) tvoří trojvrší Polabské hůry. Všechny tyto hůry spadají do přírodní památky Polabské hůry s chráněnou okolní krajinou.

Žlutá turistická trasa pokračuje dál přes vrchol. Po ní pokračujeme i my a věříme, že cesta už horší být nemůže. Po značce procházíme po pohodlné cestě lesíkem, na jehož konci vede vlevo pěšina. Na polňačku přicházíme z druhé strany po rozhodně příjemnější cestě. Jen jeden kousíček byl trochu prudší.

Je po poledni, je vedro, jdeme hledat místečko, kde bychom ve stínu uvařili oběd. K tomu účelu se mi zdá vhodné místo za obcí Velenka na odbočce naučné stezky Bohumila Hrabala. Na křižovatce je menší hospůdka s dřevěným přístřeškem. Ota v ní hned poznává hájenku z filmu Slavnosti sněženek. Na další odbočce o kousek dál zastavujeme. NS je 11 km dlouhá a na 13 zastaveních jsou informace o lese a životě v něm a samozřejmě i o Bohumilu Hrabalovi. Možná by bylo zajímavé si ji projít, ale určitě ne dnes.

Dnes bychom tak byli ochotni se vrátit k hájence na pivo. Jenže tam točí Postřižinské, ale to nám nechutná. Kdybychom věděli, že o kousek dál na NS je Hrabalova hájenka, kde je restaurace, možná bychom popojeli až tam. Takhle dáváme poslední pivo Šestajovického pivovaru, odpočíváme a pak až jdu vařit oběd. Dnes nespěcháme. Je horko. Dáváme pauzu i po obědě a odjíždíme chvíli před 15. hodinou.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 2. den - dopoledne: Vyšehořice – zřícenina kostela sv. Martina, zvonice a tvrze; Týnice – barokní sýpka; Kounice - pivovar Lisý dědek; 2 km procházka: Břístevská hůra - zřícenina kaple Povýšení sv. Kříže na mapě