Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 31. den - dopoledne: Kunčice pod Ondřejníkem–pivovar Ogar, dřevěný kostel sv.Prokopa a sv.Barbory; Čeladná-rozhledna Beskydského rehab.centra, Ostravice–Beskydský pivovárek, Arcibiskupská pila a Ráj dřevěných soch

Okolo půlnoci jsem se vzbudila. Ještě mi zima nebyla, ale když jsem zjistila, že teplota v autě klesá už pod 12 stupňů, vytáhla jsem peřinu. Dobře jsem udělala, ráno bylo necelých 8 stupňů.
Výhodu má Ota, který má zajímavou thermoizolační schopnost. Spí celý rok pod prošívanou dekou, jen při celonoční teplotě výrazně nad 20 stupňů ji odkládá. To já pořád nevím, čím se přikrýt, aby mi nebylo vedro nebo zase zima.

Moc se nám do té zimy vstávat nechce, ale už ležet také nechceme. Navíc máme docela nabitý program. Včera jsme toho nachodili docela dost, dnes to bude podobné, jen dopoledne bude odpočinkové.
Příjemné překvapení je, že sluníčko už začíná olizovat zadní dveře a nádherně hřeje. Rozhledna na Velkem Javorníku je nádherně nasvícena. Je vidět i ta chata, kde jsme si včera dopoledne dali zelňačku a pivo.

Na sluníčku snídáme, nakonec i tu ranní kávu si tady užívám. Ráno jsme slyšeli přijet rybáře, jinak je tu klid a nakonec i příjemné teplo.

Trochu tady kličkujeme. Ota už chce zvládnout navštívit všechny zdejší rozhledny. Jedeme tedy kousek na východ. Projíždíme Kunčicemi pod Ondřejníkem. Za mostkem přes potok Tichávku je pramen U vodojemu. Doplňujeme tady užitkovou vodu.

Pokračujeme dál po hlavní a odbočujeme k vlakové zastávce. Tam je pivovar Ogar. V r. 2016 zakončili rekonstrukci chátrající budovy z 19. století, která byla přestavěna na kino a která následně chátrala, a založili zde Kunčický pivovar. V létě 2017 byla otevřena restaurace s letní terasou s vyhlídkou na Ondřejník a pivní salonek s průhledem do varny a ležáckého sklepa. V únoru 2018 byl pivovar přejmenován na Ogar. Otevírají až v 11, ale když zjistili, že chceme jen petky s sebou, tak to nebyl problém. Dokonce jsme získali i tři různé tácky.

Je tu toho víc, co nás zajímá. Původně jsme to chtěli obejít pěšky, tak daleko to není, ale strašně studeně to tady fouká. Z toho důvodu, ale i proto, abychom ušetřili čas, to objíždíme autem.

Nejdřív se zastavujeme o kousek dál za tratí u dřevěného roubeného kostela sv. Prokopa a sv. Barbory. Byl postaven na přelomu 17. a 18. století na Podkarpatské Rusi. Chátrající kostel r. 1931 zakoupil Ing. Dr. Eduard Šebela, ředitel Vítkovické báňské a hutní společnosti v Ostravě, nechal ho rozebrat a po železnici sem přepravit. Věž kostela i střecha se musely udělat nově podle kostelů stejného typu. Vnitřní vybavení vč. pětipatrového ikonostasu je původní. Je to skutečně krásný kostelík se třemi stupňovitými věžemi. Myslíme si, že to je nejhezčí dřevěný kostelík z těch, co jsme zde navštívili. Kostelík v Dobříkově byl také hezký, ale menší a měl jen jednu věžičku.

 

Popojíždíme jen kousek do Čeladné a parkujeme u Beskydského rehabilitačního centra, kde je rozhledna. Zjistili jsme však, že je zajímavý celý areál. Prý nejstarší stavbou je dřevěná kaple Panny Marie u Ferdinandova pramene. Samozřejmě k jejímu vzniku se váže legenda. Jednomu z majitelů původního statku se zjevila Panna Marie a nabídla mu vodu z pramene, která ho zbavila úporných bolestí. Proto prý nechal tuto kapli r. 1893 postavit jako výraz díkuvzdání. Nedaleký pramen s lahodnou mírně mineralizovanou vodou je vhodný k běžnému pití.

R. 1902 zde byly založeny lázně. Využívaly vlivu čisté přírody, rašelinu z beskydských slatin a zdejší minerálku. Lázně se staly i kulturním centrem. Pravidelně je navštěvoval Leoš Janáček, pro pacienty tu hrával houslista Jan Kubelík, scházeli se zde i literáti. R. 1912 se sem přijel podívat i T. G. Masaryka s manželkou i s oběma dcerami. Léčil se zde i herec Oldřich Nový.

Po válce – r. 1951 se z lázní stala nemocnice s poliklinikou. Byla zde porodnice, dětské oddělení, gynekologie, interna a rehabilitační oddělení. R. 2000 bylo založeno Beskydské rehabilitační centrum. Léčí se zde nemoci pohybového aparátu, oběhového ústrojí a nervová onemocnění. Využívají tady i chladovou terapii, terapii tmou a možnost relaxace v léčivé pyramidě.

Samozřejmě začínáme rozhlednou, která je vidět hned od vchodu a je veřejně přístupná.

Vznikla r. 2007 kovovou přístavbou na střeše zděné budovy. I s částí budovy je obložená modřínovými prkny, takže to vypadá pěkně. Je 14 m vysoká. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 9 m se vstupuje po mostku z vnitřního parkoviště a následně po 28 kovových točitých schodech. Výhled je kruhový, převážně na areál, na severu na vrchol Skalka a na jihu na beskydské vrcholy – Tanečnice, Čertův mlýn, Radhošť.
Pak si jdeme projít areál. Je zde i celá řada informačních tabulí o Čeladné a o historii těchto lázní. Kromě moderních staveb u vchodu do areálu jsou v parku i staré historické budovy - patrový léčebný dům Ondřejka, který byl postaven v letech 1907-1908. Lidová architektura Podbeskydí je doplněna hrázděným zdivem. Na fasádě jsou fresky muže a ženy v lašském kroji od neznámého autora. Snad ze stejné doby je i zrekonstruovaná budova Starých lázní se dvěma kopulemi. Míříme ke kapličce Nejsvětější Panny Marie a trochu pracně hledáme Ferdinandův pramen. Je trochu dál, než jsme čekali. Točíme si ho do několika lahví, budeme mít pitnou změnu. Je to tady hezké.

Pod rozhlednou je okénko Informace, kam se jdu zeptat, zda nemají nějaké pohlednice nebo prospekty – Ota samozřejmě by rád obrázek rozhledny. Paní ze mne nebyla nadšená, že prý tam je telefonní ústředna a žádná informační kancelář (pak nevím, proč na okénku je napsáno Informace). I když nebyla moc příjemná, nenechala jsem se odradit a odcházím se třemi prospekty. Na jednom je dokonce malý obrázek rozhledny.

Ještě chceme zajet do Ostravice - do míst, kde jsme při našem přechodu Beskyd před 13 lety přespali. Nyní jedeme do Beskydského pivovárku, kde prodávají i jejich sýry. Nejdřív nás vítá brána Beskydský pivovárek, který byl založen r. 2012 v bývalých prostorách areálu Lesy České republiky. V r. 2013 již uvařil své první pivo. Areál postupně zlepšovali. K malé hospůdce r. 2020 přibyla venkovní krytá terasa i stojany na kola. Následovalo vybudování větší restaurace s kachlovými kamny a vlastní kuchyní. Ve zrekonstruované stodole je možno pořádat hudební nebo divadelní vystoupení. K tomu účelu je zde i venkovní pódium. A k tomu tady vyrábí i vlastní sýry. Prostředí je zde skutečně moc pěkné. Kupujeme 2 petky, samozřejmě sýry a dostáváme tácek. Když se blížíme ke vstupní bráně, musíme se smát značce, která nás upozorňuje, že tady končí Beskydský pivovárek.

Pomalu projíždíme po hlavní zpátky a přemýšlíme, kde stála ubytovna, ve které jsme prve spali. Poznáváme restauraci, kde jsme byli na večeři, ale je to tady úplně jiné. Před 13 lety to bylo malá klidná obec, dnes je tady živo a přibyla spousta nových objektů.

Auto necháváme na parkovišti u obecního úřadu. Naproti za hlavní silnicí je infocentrum. Získáváme pár zajímavých prospektů, ale také informací. Ubytovna, kde jsme tehdy spali, ještě stojí kdesi směrem k pivovaru, ale už není možnost se tam ubytovat. Tu jsme nepoznali. Ale byla asi trochu stranou od hlavní silnice. Vracet se však nebudeme.

Naproti infocentru je bývalá Arcibiskupská pila. Byla přestavěna r. 1895 z původní starší vodní pily, která tady fungovala od r. 1858. Tady se zpracovávalo dřevo pro běžné užívání, ale hlavně pro provoz arcibiskupských železáren ve Frýdlantě nad Ostravicí. Až do r. 1909 – 1910, kdy sem byla zavedena železnice, se dřevo splavovalo po řece. Po požáru r. 1907 byla během dalších dvou let obnovena – z té doby je většina objektů - administrativní budovy, pilnice, bednárny a kotelny s vysokým cihlovým komínem. Pila je stále funkční, provozovala ji společnost Beskydské pily a.s.. Ta byla r. 2011 zrušena a objekt je volně přístupný. Prý se postupně mění na společenské centrum. Ale zdá se, že skutečně hodně pomalu.

Poslední zastávku v obci děláme v Biskupské zahradě u obecního úřadu, kde byla v červnu 2017 otevřena stálá expozice Ráj dřevěných soch. Vstupné je dobrovolné - kasičku má na sobě připevněnou prase Pepina. Tak to je prostě nádhera. Vítají vás různé příšery – čarodějnice, čert a najednou jste mezi několika desítkami nejen lesních zvířat, uprostřed je krytý Betlém. Nechybí ani vodník, pasáček, dřevorubec, ponocný – to ani nejde vše vyjmenovat, to se musí vidět.

Je tu neskutečné množství hezkých dřevěných soch, které vyrábí zdejší původně dřevorubec Luděk Vančura. Tím si prý plní svůj sen. Však také jeho sochy jsme viděli i u pivovaru.

Trochu jsme se tady zdrželi. Je poledne a my před sebou máme ještě skoro 10 km dlouhý výlet na vrchol Skalka (918 m). Když Ota vidí, jak vysoko ční nad obcí (320 m), nevěří, že to ještě dnes zvládneme, a už vůbec nevěří, že to bude téměř pohodlná procházka. Ta výška ho skoro děsí.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 31. den - dopoledne: Kunčice pod Ondřejníkem–pivovar Ogar, dřevěný kostel sv.Prokopa a sv.Barbory; Čeladná-rozhledna Beskydského rehab.centra, Ostravice–Beskydský pivovárek, Arcibiskupská pila a Ráj dřevěných soch na mapě