Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 32. den – dopoledne: Frýdek - Místek – městská památková zóna Frýdek a Místek – procházka historickými centry, pivovárek Morava

V noci je poslední dobou skoro stejně, teplota klesla na 8 stupňů. Vstáváme však do sluníčka, je jasno, je nádherně. Po včerejších mracích není ani vidu.

Vlaků na této trati jezdí dost, ale to zjišťujeme, až když jsme vstali. Jezdí potichu, že jsme je v autě skoro ani neslyšeli, i když jsme byli vzhůru.

Po snídani jsem si ještě zašla vyfotit Orlici, ve které jsme se včera koupali. To je skutečně pěkná řeka.

Teď už jedeme do Frýdku-Místku. Původně to byla dvě města, která od sebe dělila řeka Moravice. Na levém břehu byl moravský Místek ze 13. století a na pravém břehu slezský Frýdek ze 14. století. K jejich spojení došlo za nacistické okupace 1. ledna 1943.

Ve městě jsou proto dvě historická jádra. Obě byla prohlášena městskou památkovou zónou. Obě si chceme dnes prohlédnout.

Začínáme ve Frýdku. Parkujeme zdarma na parkovišti Zámecká. O první zde založené osadě Jamnice byla zmínka r. 1305. Když r. 1327 vzrostl význam obchodní stezky mezi Příborem a Těšínem, byl zde vybudován hrad a současně založeno městečko Frýdek. První písemná zmínka o něm je z r. 1339. Obranné valy a hluboké příkopy byly doplněny hradbami až v pol. 14. století. I jejich zbytky patří s řadou dalších objektů mezi významné památky tohoto bývalého města.

Naši pozornost upoutal jen kousek od parkoviště Langův nebo také Rytířský dům. Byl postaven r. 1796 těsně u hradeb. Když hradby ztratily svoji funkci, byl v 19. století přestavěn do dnešní podoby. Patřil rodině Langů, kterou proslavila výroba betlémů. Některé z nich jsou k vidění na zdejším zámku. Po r. 1989 jim byl vrácen – rodina ho převedla na Muzeum Beskyd a dnes je zde galerie.

Pokračujeme ulicí na Blatnici – tady bývaly hradby a stále jsou vidět jejich zbytky. Jsou viditelnou součástí i Hertschlägerova špitálu, čili chudobince. Postavila ho v letech 1715 – 1718 rodina Hertschlägerova na místě vyhořelé sladovny. Jeho součástí je i barokní kaple Panny Marie Bolestné. Špitál byl r. 1856 přestěhován do jiné budovy, kaple se využívala až do konce 19. století. Dnes je po rekonstrukci, ale je nepřístupná.

Prakticky naproti stojí architektonicky zajímavý dům nepravidelného půdorysu. Je to tady všechno pěkně pohromadě.

 

Kostel sv. Jana Křtitele také už vidíme. Byl postaven současně s městem u městských hradeb. Jeho gotické jádro je z 2. pol. 14. století, to se dochovalo, i když po požárech následovaly četné přestavby. První písemná zmínka je až z r. 1447. Ke kostelu byla později přistavěna kostelní loď a 4 kaple. Pod kostelem je krypta. R. 1604 se začalo se stavbou věže. Stavební práce přerušila třicetiletá válka, proto byla dokončena až r. 1650. Dnešní novogotickou podobu získala tato Svatojánská věž na konci 19. století. Od r. 2011 je přístupná veřejnosti. Abyste se rozhlédli po okolí, je nutno do výšky 72 m vystoupat po 211 schodech.

Ve věži je galerie současného umění a stálá expozice Pohledy do dějin farnosti Frýdek. Nám stačily výhledy z vrcholů předcházejících dnů, nahoru jít nechceme a vlastně ani nemůžeme. Je otevřená až od 13 hodin. To už tu dávno nebudeme.

Procházíme okolo zajímavých domů Farní ulicí, jdeme se podívat do Radniční ulice na majestátní funkcionalistickou budovu magistrátu, která byla postavena r. 1930 pravděpodobně proto, že sousední budova magistrátu (přes Těšínskou ulici) z konce 19. století už potřebám města nestačila.

To už se blížíme k Zámeckému náměstí. V malém parčíku, či spíše na malé travnaté ploše je socha Maryčky Magdonové z r. 1965. Petr Bezruč, autor sbírky Slezské písně, ve které je balada o Maryčce, sice ve Frýdku asi ani nežil (nějaký čas žil v sousedním Místku), ale dějově je zasazena do Slezska.

 

Konečně jsme Radniční ulicí došli na Zámeckém náměstí. Toto náměstí bylo vytýčeno při založení města. Kolem byly postaveny domy prvních měšťanů, které byly později upraveny v různých slozích. Toto obdélníkové náměstí je na západním konci zakončené vstupem do zámku, bývalého gotického hradu, který byl na ostrohu nad řekou postaven r. 1327, aby střežil hranici mezi Moravou a Slezskem. Jan z Pernštejna, který panství získal do zástavy r. 1545, začal renesanční přestavbu na svoje reprezentativní sídlo. K dokončení přestavby a další modernizaci došlo až r. 1636. V polovině 17. století následovala raně barokní úprava, aby zámek vyhovoval tehdejší době. Byla postavena zámecká kaple sv. Barbory a dal základ dnešnímu rozsáhlému předzámčí - přibyla řada nových pokojů, salónů, reprezentačních sálů, místnosti pro kanceláře a další. Také postavil gloriet – dnešní vyhlídkový pavilón s výhledem na nedaleké Beskydy. Další přestavby vrcholného baroka byly po požáru r. 1688. Z té doby je i zámecká věž.

Dnešní podoba zámku je po přestavbě z přelomu 19. a 20. století, kdy došlo ke snížení střechy zámku, úpravy arkýře i věže, byla tam zavedena elektřina, vybudována žumpa k toaletám. Pokoje byly nově vybaveny. Již r. 1918 byl zámek zestátněn, o 5 let později sem bylo přemístěno ředitelství státních lesů a statků, byly zde vybudovány i byty a kanceláře. Od r. 1960 je sídlem muzea.

Na parkoviště se vracíme Hlubokou ulicí, která je nejstarší a také jednou z nejkrásnějších frýdeckých ulic. Tady to dříve žilo. Tudy od 14. století vedla obchodní stezka a od poč. 18. století procesí a průvody k mariánskému poutnímu místu, dnešní bazilice Navštívení Panny Marie, kam se ještě chystáme. Byly tu hostince, řemeslné dílny. Měli zde své domy i tkalci a soukeníci. Jejich živnosti postupně zanikaly, když v pol. 19. století došlo k rozmachu textilní výroby. Ve spodní části stály od 18. století až do r. 1985 tři polodřevěné kupecké domy. Od r. 2007 tam stojí jejich repliky. Zajímavostí je i to, že dům č. 77 koupil r. 1740 soukenický mistr Jan Janáček - praděda hudebního skladatele Leoše Janáčka.

Jdeme okolo parkoviště, ale k autu ještě nejdeme. Pokračujeme přes hlavní křižovatku k bazilice Navštívení Panny Marie. R. 1709 zde stála dřevěná kaple se sochou Panny Marie. Lidé sem chodili a prosili ji o pomoc. Počet poutníků rostl. Frýdek se stal známým a vyhledávaným poutním místem. V letech 1740 – 59 byla kaple nahrazena nynějším barokním chrámem. Soška Panny Marie sem samozřejmě byla přenesena. R. 1999 byl kostel povýšen na basiliku minor. Jeho interiér je mistrovské dílo. Nejcennější je hlavní oltář z r. 1793. Nádherné jsou i varhany. Pod ním je krypta, kde jsou pohřbeni poutníci z Tovačova, kteří se r. 1713 utopili v rozvodněné Ostravici.

Okolo baziliky byla umístěna křížová cesta s kruhovou kaplí Nejsvětějšího Srdce Páně a Panny Marie, zvanou Římská. Před kostelem je od r. 1822 šest kamenných soch: archandělé sv. Michael, Rafael a Gabriel, dále sv. Antonín, sv. Karel Boromejský a sv. Tadeáš apoštol. R. 1949 přibyla ještě socha sv. Václava a sv. Vojtěcha.

Tím končíme prohlídku Frýdku. Vracíme se okolo Domu pokojného stáří, který je proti kostelu. V suterénu je vidět kamenná Lurdská jeskyně s Pannou Marií. Po 2,5 km a cca 1,5 hodině jsme zpátky u auta.

Přejíždíme přes řeku do Místku, kde parkujeme zdarma na parkovišti Jiřího Trnky – v blízkosti pivovárku Morava. V původní restauraci Morava byl r. 2013 založen stejnojmenný pivovar. Sem jsme chtěli zajít na na oběd a konečně oslavit Otovy kulatiny. Jenže dnes - v sobotu otevírají až ve dvě. Máme tedy smůlu. Oběd se odkládá. Jdeme si projít město.

První písemná zmínka o tržní osadě Místku je z r. 1267. Dokonce tady byl i hrad. Sousední frýdek byl hospodářsky vyspělejší, Místek si zachoval spíše zemědělský ráz. Tomu nasvědčuje i znak města - zkřížené ostrve - hrubě osekané kmínky, na který se sušilo seno. Rozvoj řemesel, hlavně výroby textilu začal až počátkem 18. století.

Do centra jdeme Lidickou ulicí, kde byla v v letech 1932 - 1933 postavena funkcionalistická vila rodiny Macourkových – režisér Miloš Macourek je jejich syn. I když vila vypadá docela normálně, uvnitř prý jsou snad všechny vymoženosti tehdejšího moderního bydlení.

Původní historické centrum obcházíme z jihu, abychom se přes něj vraceli. Proto naše kroky vedou nejdřív do Palackého ulice k monumentální budově Národního domu. Jak je uvedeno na fasádě, byl postaven r. 1898 Maticí místeckou. Vždy sloužil jako centrum společenského a kulturního dění - konaly se zde plesy, koncerty, divadelní představení, součástí by měla být i restaurace. Jenže dnes tomu nic nenasvědčuje. Dům je zavřenyý. Další monumentální budovy jsou naproti – je tam nádherná budova bývalé obchodní akademie, v další je krajská hygienická stanice.

Jdeme do centra. Další nádhernou monumentální budovu vidíme za Hlavní třídou – je to základní umělecká škola, která byl založena r. 1939. Studovali zde budoucí učitelé hudby - učili se zde hrát na všechny smyčcové a dechové nástroje, sólový a sborový zpěv, hudební nauku, intonaci, orchestrální a souborovou hru, ale také společenskému chování.

Hlavní třídu podcházíme podchodem. Místo nudného tmavého podchodu nás vítají velkoplošná graffiti, která znázorňující pověsti z Frýdku-Místu a okolí. Tyto pověsti jsou zde i v textovém zpracování. Tak to bylo příjemné překvapení. Tato graffiti vznikla v rámci festivalu Pouličního umění r. 2017, kdy Frýdek-Místek slavil 750 let od první zmínky o městě.

Obcházíme ZUŠ a jdeme na náměstí Svobody, kde je střed památkové zóny a také infocentrum. To nesmíme vynechat. Je zde celá řada dvoupatrových domů s pozdně renesančními jádry. Po celé západní straně je zachováno podloubí. Mají ho však i některé další domy na náměstí. Uprostřed náměstí je kopie barokního pískovcového sloupu se sochou Panny Marie z r. 1939. Originál z 30. let 18. století je uložen ve frýdeckém zámku. Pískovcová kašna je z r. 2017. Stojí na místě původní kašny, která byla odstraněna kolem r. 1910. V severním rohu náměstí je restaurace U Císaře, kde r. 1779 přenocoval císař Josefa II..

Okolo restaurace procházíme ke kostelu sv. Jakuba, který je nápadný svojí nezaměnitelnou červenobílou omítkou. Původní dřevěný kostel z r. 1582, který byl zasvěcen sv. Mikuláši, r. 1602 vyhořel. Tento nový kostel se stavěl v letech 1622 – 1644. Věž byla do současné podoby zvýšena r. 1724. Jenže byla několikrát zničena – blesky, požárem, během války, takže ta dnešní je z r. 1947, ale má svoji původní historickou podobu.

Odcházíme směrem z náměstí k penzionu Stará pošta. Budova byla postavena r. 1871 jako mechanická tkalcovna. Když r. 1887 vyhořela, nesměla již zde být obnovena. Proto byla přestavěna na poštovní úřad. V letech 1891 - 1893 zde jako poštovní úředník pracoval básník Petr Bezruč. Ve zdejším okolí čerpal inspiraci pro své nejslavnější dílo Slezské písně. K 30. výročí jejich vydání byla na budově odhalena pamětní deska. Později zde byl penzion,který byl r. 2018 rekonstruován. Vše je zde zcela nové, moderní.

V těsném sousedství je restaurace Bella Vita. Vypadá dobře, trošku luxusněji, takže ideální místo pro náš slavnostní oběd. Dokonce jsme si opravdu i pochutnali. Ota si mohl dát i pivo. K autu to máme sice jen 1 km, ale nebudeme spěchat.

Ještě jsme se zastavili v pivovaru Morava, už bylo otevřeno. Ota si vybral dvě petky a já mu k tomu koupila ještě asi 15 etiket. Máme i tácek. Nakonec to vše dopadlo dobře a i Ota je spokojený.

Obešli jsme tady skoro 3 km. Shodli jsme se na tom, že obě města jsou čistá, upravená, ale tak moc tu toho k vidění není. Rozhodně hezčí a zajímavější byl Frýdek. Místek má z hlediska Oty jedinou výhodu – mají zde pivovar. Času zde stráveného však nelitujeme. Přece jen jsme se něco dalšího dozvěděli.

V Místku ještě jedeme nakrmit i toho našeho čtyřkolého kamaráda. Také zajíždíme do OBI, zjistila jsem, že potřebuji do auta koupit ještě jeden box. Pak už město opouštíme.

Však už se Ota nemůže dočkat. Za odpoledne musíme ještě navštívit dvě rozhledny.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 32. den – dopoledne: Frýdek - Místek – městská památková zóna Frýdek a Místek – procházka historickými centry, pivovárek Morava na mapě