Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 46. den: Moravský kras – okruh cca 12 km: Sloup – kaňon Pustý žleb – Pod Salmovkou – Punkevní Žleb - Macocha (Dolní můstek) – vyhlídka Koňský spád – Sloup; Veselice - rozhledna Podvrší

V noci se vyjasnilo, zvedl se vítr a silně se ochladilo. K ránu klesla teplota pod 10 stupňů. Byla to tedy tuším nejchladnější noc. Ale v autě jsme zažili i větší zimu.

Vítr fouká i ráno a je zataženo. Už před 8 přijíždí první turisté, kteří vyráží na rozhlednu Velký Kosíř, kde jsme byli už včera. Tušili jsme, že tu ráno bude provoz, vždyť je sobota. Ale že budou lidi tak čilí i v takové zimě, to nás překvapilo.

Snídani chystám pod přístřeškem, kde naše výsuvné dveře ze skříně trochu chrání vařič před větrem. Jinak bychom asi neuvařili.

Před 10. hodinou je parkoviště plné. Odjíždíme – uděláme aspoň místo pro další auto. Sluníčko se snaží prorazit, tak snad se mu to povede.

Odjíždíme do Sloupu na parkoviště Sloupsko-šošůvské jeskyně. Kupodivu není toto parkoviště placené. Je chladno, je 10 stupňů, ale neprší – zatím. Já tvrdím, že v takové zimě snad ani nemůže pršet. Ota s úsměvem dodává: Může však sněžit.

Před 5 lety jsme si prošli Pustý žleb od Macochy na jih, letos si chceme projít tu severní část rokle. Naplánovali jsme si to na 12 km, přibližně uprostřed je asi 1 km prudkého stoupání.

UŽ na parkovišti vidíme nádherné skály – na skalním útvaru Evropa vidíme horolezce. To bych tam snad zmrzla. Všechny skály zde mají své jméno. Vedle skalního masivu Žíznivá je zajímavé trojskalí – Otec, matka a syn.

Ještě jsme ani nevyrazili a už vidíme spoustu kamenné krásy. Patřičně navlečení odcházíme po červené. Míjíme občerstvení, jsou tady i toalety. Po chvilce vidíme vstup do Sloupsko-šošůvských jeskyní, které jsou největším a nejvýznamnějším krasovým územím u nás. Je to dvoupatrový a také náš nejdelší jeskynní systém, který vznikl činností Sloupského potoka. Jeskyně byly zpřístupněny r. 1881 a v současné době se nechá projít až 1760 m.

To už nás také zaujala skála Hřebenáč – vysoká solitérní skála. I tato skála je oblíbena horolezci. Na jejím vrcholu se nachází litinový kříž. Skálou se nechá prolézt, obejít ji, za ní je ponor Sloupského potoka, ale to vše si necháváme až na návrat. Ať toho co nejvíc projdeme, dokud neprší. Tomuto ponoru je věnována i zde umístěná informační tabule.

Pokračujeme dál po červené. Silnici máme zatím na dohled. Přicházíme k jeskyni Kůlna, která v pravěku sloužila jako úkryt i k táboření. Dnes se tudy vychází z prohlídky Sloupsko- šošůvských jeskyní.

Jen malý kousek jdeme po silnici, ale u restaurace a hotelu Broušek ji opouštíme.

První polovina cesty vede z hodně mírného kopečka, skoro se dá říct po rovině. Někdy jsou skály vlevo, někdy vpravo, občas po obou stranách. Je tady hezky. Míjíme rozcestí U dubu, ale pokračujeme dál stále po červené. Od rozcestí Pustý žleb – U Vinšulky skal přibývá a jsou vyšší. Jsou tady i různé jeskyně. Baterku s sebou nemáme a tak ani nezkoušíme dovnitř vlézt. Já jsem spokojená už jen proto, že ty skály vidím. Občas okolo nás projede cyklista.

Přicházíme na rozcestí Pod Salmovkou. Až sem vedla pohodlná zpevněná cesta. Dál už po ní nepokračujeme. Tady začínáme stoupat po červené – také kousek půjdeme po naučné stezce Macocha. Celá měří 6,6 km – většinu jsme si ji prošli právě před těmi 5 lety.

Trochu se oteplilo, jednu vrstvu odkládám. Stoupáním se určitě zahřeji. Cestu do kopce lemuje bezpečnostní dřevěné zábradlí. Zpočátku cesta vypadá pohodlně, ale pak následují serpentýny, cesta prudce stoupá. Když už si myslím, že jsme nahoře, čeká nás po chvíli další stoupání.

Konečně jsme nahoře. Jsem cela zpocená. Ota se diví, jemu je prý skoro stále zima. Vím, že přehání, ale on se moc nepotí. Usedáme na klády a dáváme svačinu. Shodli jsme se na tom, že se nám tu moc líbí.

Z rozcestí Macocha – Dolní můstek pokračujeme po žluté a stále ještě po naučné stezce. K Macoše nescházíme, stačilo nám to minule. Nechce se nám klesat, abychom vzápětí zase šplhali do kopce.

Přicházíme na vyhlídku Koňský spád, odkud bývalo vidět do údolí Pustého žlebu, kudy jsme před chvílí šli. Dnes už tam moc vidět není. Vidíme jen stromy a skály pod námi. Název připomíná tragickou událost z 19. století, kdy se zde ze skalní stěny zřítil do Pustého žlebu koňský povoz. Tady naučná stezka končí. Žlutá pokračuje a my s ní. Tady už jdeme sami. Tudy ani cyklisté už nebudou jezdit.

Cesta je střídavě trochu do kopečka a zase z kopečka, ale není to nic náročného. Jdeme lesem - po vrcholech skal, které jsme viděli zdola. Nyní z našeho pohledu je spíš tušíme. Po včerejšku, kdy jsme nasbírali spoustu hub, jsme si dnes zakázali je sbírat. Jenže zrovna tady jich je hrozně moc. Prvně za letošní rok vidíme i strašné množství prašivek, tedy z našeho pohledu. Je tu celá řada nám naprosto neznámých hub, také muchomůrek, holubinek, jsou tu i masáky a ryzce. Mezitím určitě i řada babek, poddubáků, možná i hříbků apod. Ale snažíme se na ně moc nekoukat. Sbíráme jen ty nejkrásnější, které se nám skutečně připletou do cesty.

Když jsme cca 1 km od cíle, začíná drobně mrholit. Ale skutečně málo, dokonce občas přestává. Na rozcestí U dubu přicházíme na naší ranní trasu a po té jdeme k autu. Před tím si samozřejmě jdeme prohlédnout skálu Hřebenáč a ponor Sloupského potoka.

Výlet se skutečně vydařil, oba jsme moc spokojení. To, že jsme prakticky nezmokli, je už jen jako ta třešnička na dortu.

Bohužel v tomto chladném počasí mi houby moc neuschly. Je však zima, tak ještě do zítřka vydrží. To už z nich budu muset něco uvařit.

Ještě jsme nestačili odjet, spustil se liják. A pořádný. Tomu říkám štěstí. Hledáme, kde bychom mohli přespat.

Zdálo se nám vhodné místečko kousek od Vavřince směrem k Petrovickému rybníku – je to už za hranicí CHKO. Silnice je slepá a kdesi před lesem končí. Má tam být dokonce i studánka. Jen jsme tam dojeli, tak si Ota uvědomil, že vlastně nemá žádné pivo. Vracíme se do vsi. Jenže tam je hospoda zavřená.

Pokračujeme do vedlejší - do Veselice, kde je rozhledna, ale také muzeum a infocentrum. Dokonce ještě otevřené. Tam se dozvídáme, že rozhledna je otevřena až do 18 hodin, kousek od ní je hospoda, která zavírá o hodinu později. Tak to jsou příjemné informace.

Nakonec měníme plán a na rozhlednu, na kterou jsme chtěli jít až zítra, jdeme ještě dnes. Autem se tam sice dojet nedá, ale tam i zpátky i s hospodou to bude 2 km. To ještě zvládneme, zvlášť když pršet přestalo.

Na kopci Podvrší (590 m) byl ve 20. letech 20. století vyznačen triangulační bod. V jeho blízkosti byla tehdy postavena 21 metrů vysoká dřevěná rozhledna. Příliš o ni nebylo pečováno a chátrala, takže po 2. světové válce musela být stržena. Na poč. 21. století se jevila jako nutnost postavit stožár pro mobilní komunikaci. Jeho součástí měla být i rozhledna Podvrší. Je vysoký 49 m, ve spodní kamenné části je zázemí operátorů, ale také pokladna. Okolo betonového sloupu se vine schodiště se 168 kovovými schody do výšky 32 m, kde je zastřešená vyhlídková plošina. Je z ní vidět na Drahanskou vrchovinu, Pálavu a oblast Moravského krasu. Na vrcholu je směrová růžice, která umožňuje lepší orientaci. Výhled je poměrně slušný, ale je vidět, jak je všude zataženo.

Hospůdku Na kasárnách z rozhledny vidíme, je to kousek, ale lesem se k ní dojít nedá. Musíme to obejít hezky po cestě. Na točené neměli petku, jít pro ni do auta, to se nám nechce. Kupuji si plechovku Rychtáře a Ota v lahvi Prazdroje.

Je to až neuvěřitelné, jak jsme sedli do auta, opět začíná pršet. Jsou to ale jen krátké přeháňky.

Spokojeni a a dokonce s pivem se vracíme na vyhlédnuté nocležiště k Vavřinci. Rychle se v autě zabydlujeme, dělám večeři. Samozřejmě sedíme v autě. Je zima, venku je 8 stupňů. Jen to v autě nefouká. Občas se přežene nějaká přeháňka.

Odpoledne volala Heda, zda už jsme to naše výletování v té zimě ukončili a zda už jsme doma. To jsem ji ještě ujišťovala, že máme ještě před sebou několik akcí a že zima nás nedonutí to předčasně ukončit. To bylo odpoledne. Teď večer, když je venku 8 stupňů a když hlásí i na zítra a pozítří deště, příp. smíšené přeháňky a zimu, už jen plánujeme, co ještě zítra podnikneme, abychom byli večer už doma. Ota je dokonce ochoten vynechat i Spešovskou rozhlednu. Samozřejmě v závislosti na počasí.

Abych pravdu řekla, nejraději bych byla doma už teď. Ale domů to máme ještě kus cesty. To bychom přijeli okolo půlnoci. To už je opravdu pozdě. S dnešním programem jsme však spokojeni.

V noci to přežijeme, ale hygiena ve větru, v dešti a v 8 stupních bere za své. Naštěstí po 9. hodině přestalo na chvíli pršet a my se můžeme v suchu přesunout do postele. V autě je skoro 10 stupňů – to bylo i dnes ráno. Aspoň tam nefouká a neprší. Dek tady máme dost, takže nezmrzneme.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 46. den: Moravský kras – okruh cca 12 km: Sloup – kaňon Pustý žleb – Pod Salmovkou – Punkevní Žleb - Macocha (Dolní můstek) – vyhlídka Koňský spád – Sloup; Veselice - rozhledna Podvrší na mapě