Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 7. den - Nízký Jeseník: Ruda – kostel Panny Marie Sněžné – Křížový vrch – křížová cesta; hrad Sovinec; Ondrášov – kyselka; Budišov nad Budišovkou – rozhledna Halaška na Kopřivné

V noci je téměř stále stejně, snad možná trochu chladněji. Vstáváme skoro až v 9. Jsme ve stínu, v autě je 13 stupňů a tak jsme čekali, až sluníčko povyleze a zatopí nám.

Jenže zatopilo hodně rychle. V 10 hodin je ve stínu už 22. Včera hlásili blížící se tropy, ale na dnešek jen do 28, tedy pokud to přes noc nezměnili. Tak uvidíme. Zatím je polojasno a teplo, i když to občas studeně fouká.

Jedeme do obce Ruda, kde si chceme si vyšlápnout na Křížový vrch. Začínáme v obci u barokního kostela Panny Marie Sněžné. Ten nechal v letech 1756 - 58 na místě zvoničky z r. 1583 vybudovat jeden z posledních královských rychtářů města Uničova Jiří Greschenberger, někde uváděn Gröschelsberger. Touto stavbou vzdal dík za záchranu svého života při pádu do rokle ve zdejším lese. Kopie obrazu z římské baziliky Panny Marie Sněžné zdobí mramorový oltář. Unikátní jsou varhany z r. 1762. Je to u nás poslední hrající nástroj mistra Jana Schwarze z Města Libavá.

Od kostela na Křížový vrch vede zajímavá barokní křížová cesta se 14 zastaveními. Každé zastavení je cca 3,5 m vysoké. Na tvarovaném soklu je umělecká pískovcová plastika ve tvaru srdce, ve kterém jsou vytesány reliéfy pašijových scén. Na každém zastavení jsou tesané popisy jednotlivých výjevů v němčině. 12. zastavení je pojato odlišně. Je 7 m vysoké, jeho součástí není srdce, ale figurálního sousoší s křížem s tělem Ježíše Krista s klečící klečí Máří Magdalénou a s Pannou Marii a Janem Evangelistou. Nahrazuje sousoší Kalvárie. Na zadní části jednotlivých zastavení jsou vytesána jména donátorů, kteří se podíleli na opravě v 19. století.

I tuto cestu nechal na své náklady zhotovit J. Greschenberger r. 1760. S manželkou pak založili významnou nadaci k zajištění provozu tohoto poutního místa i v budoucnosti. Pouť se koná vždy první neděli v srpnu k svátku Posvěcení římské baziliky Panny Marie Sněžné, které se konalo r. 432.

Shora je navíc nádherný daleký výhled. Pomalu se vracíme po křížové cestě zpátky a shodli jsme se na tom, že je to skutečně do krajiny moc hezky zasazené. Že tahle křížová cesta je doslova umělecký zážitek.

Pokračujeme do Sovince, kde je gotický hrad, který byl založen před r. 1332 na skalnatém ostrohu nad městem. Na přelomu 15. a 16. století byl rozšířen - byl zvětšen vnitřní palác a přistaveny hospodářské budovy. Po r. 1543 byl renesančně upraven. Z té doby je bašta Remter nebo opevnění zvané Kočičí hlava. Když hrad r. 1626 dobyli Dánové, bylo vybudováno rozsáhlé a mohutné opevnění. Byly postaveny bastiony, nová bašta, příkopy byly obezděny a byla postavena předsunutá bašta. Přes všechna tato opatření hrad r. 1643 obsadili Švédové a poničili ho. Od pol. 18. století byl udržován už jen v nejnutnějším rozsahu. Na poč. 19. století byl materiál z hradu prodáván na stavby domů v podhradí.
Náhle ve 40. letech 19. století začal majitel hrad upravovat. Ke hradu byl přistavěn kostel sv. Augustina, zvonicí se stala osmiboká dělová věž hradu, která byla zvýšena. Na 6. hradním nádvoří byla postavena nová budova, kde byl řádový seminář, na konci 19. století pak lesnická škola.

R. 1904 Řád německých rytířů, který hrad vlastnil od r. 1623, dokončil poslední stavební úpravy. Hrad upravili na své letní sídlo. Na poč. 2. světové války jim bylo sídlo zabaveno, byly zde vězněni francouzští důstojníci. Na konci války hrad vyhořel. Byl zestátněn a již r. 1951 byly zahájeny zabezpečovací a rekonstrukční práce, které stále ještě nejsou u konce.

Hrad patří mezi nejcennější empírové stavby na Moravě. Jsou možné jeho prohlídky – bez průvodce do venkovních prostorů hradu a do věže, odkud je nádherný výhled na hrad a do jeho okolí. Všude jsou dobře udělané informační tabule. Další prohlídky jsou s průvodcem, který umožní i prohlídku interiéru.

U hradu jsou dvě parkoviště – obě jsou placená. Je úterý po poledni a to spodní parkoviště je skoro plné. Přesto tu nás zbylo jedno šikovné místo, které je dokonce i trochu ve stínu.

Jdeme na hrad. Jen jsme mrkli do restaurace a s překvapením zjišťujeme, že se tu nechá najíst za poměrně rozumné ceny. Za 150,- Kč je tu hned několik jídel. My máme však vařeno. Na oběd nehodláme jít.

Přicházíme k pokladně a zjišťujeme, že prohlídky jsou tady poměrně často. Máme 10 minut na to dostat se na 5. nádvoří, kde začíná komentovaná prohlídka. Trvá hodinu. Společně procházíme interiéry, některé jsou zařízeny jako galerie – jsou tu vystaveny nádherné fotografie převážně zimních Beskyd a výrobky uměleckého kováře. Některé pokoje připomínají určité období – je tu zařízená kancelář, ložnice, rytířský sál, přístupné je i sklepení apod. K tomu jsme vždy vyslechli zajímavé povídání. Po hodině skončila komentovaná prohlídka, ale ještě jsme se mohli zajít podívat na věž a rozhlédnout se po hradním areálu a blízkém okolí. Ještě jsou tu další volně přístupné prostory pro platící návštěvníky. Tady se nám líbilo, dokonce oběma. Hrad opouštíme skoro po 2 hodinách, skutečně už řádně hladoví. S tak dlouhou prohlídkou jsme nepočítali.

Za Veveřím odbočujeme vpravo a tam u silnice, ale na sluníčku si hřejeme oběd.

Zjišťujeme, že nestíháme. Nakonec vynecháváme Moravský Beroun, kde je křížová cesta. Určitě tudy ještě někdy pojedeme. Tak se tam zastavíme.

Zajíždíme však do Ondrášova pro Ondrášovskou kyselku. Parkujeme hned za železniční tratí, kde je 11. zastavení naučné stezky Křížový a Kočičí vrch. Celá měří 5,6 km a je na ní 12 informačních panelů s popisem historie i přírodních krás této oblasti. Tady by byl program dokonce na celý den. Jenže není tu rozhledna, takže tu skutečně delší zastávku dělat nebudeme. Jen si čteme povídání o historii zdejší minerálky, jejíž pramen byl objeven již r. 1260. K pramenu to je pěšky asi 50 m. Nabíráme ji do několika petek, budeme mít příjemnou změnu na pití.

Jako poslední bod dnešního programu je skoro 6 km dlouhá procházka k rozhledně Halaška na vrcholu Kopřivná. Byla otevřena vloni (r. 2021) na jaře. Auto necháváme v Budišově nad Budišovkou na konci ulice Mírová. Vracíme se jen kousek na křižovatku a po červené značce opouštíme obec. Směr udává zajímavě zpracovaný ukazatel. Červená značka nás dovedla po cca 3 km do kopce až na rozcestí U Křížku, odkud nás další dva ukazatelé směřují k rozhledně.

Postavení této rozhledny se plánovalo již od r. 2016, kdy zástupci Euroregionu Silesia v rámci programu přeshraniční spolupráce zahájili přípravu projektu Vytvoření rozhleden a vyhlídkových míst na česko-polském pomezí. Vrchol Kopřivná byl zvolen proto, že zdejší pozemky vlastnilo město. Se stavbou se začalo v dubnu 2020. Na konci roku již rozhledna stála. Ale až na jaře 2021 byla položena pod rozhlednou břidlicová dlažba, bylo dobudováno zázemí rozhledny a úprava okolí – byly zabudovány lavičky, stojany na kola, mapa hvězdné oblohy, sluneční hodiny, informační tabule. Od začátku června je volně přístupná, ale její slavnostní otevření proběhlo až 30. září 2021.

Je to zajímavá kovová sedmipatrová rozhledna. Čtyři ocelové profily jsou spojeny ocelovým schodištěm s roštovými stupni. Rozhledna je zastřešená plexisklem.

Rozhledna je 29,2 m vysoká. Vyhlídka je ve výši 23,8 m a je nutno na ni vystoupat po 153 schodech. Jsou však pohodlné. Po dvou patrech je vždy rovinka, kde se nechá vydýchat a pokračovat. Ještě než jsme k rozhledně došli, jsem tvrdila, že nahoru nepůjdu, pokud bude mít víc jak 100 schodů. Jenže rozhledna se mi moc líbila. Bylo mi jasné, že schodů bude víc, ale vyrazila jsem. Nakonec jsem to zvládla v pohodě. Výhled byl nádherný – je vidět Vítkovská vrchovina, Nízký Jeseník, Hrubý Jeseník (např. Praděd), Beskydy (např. Lysá hora a Radhošť), Velký Roudný, výcvikový prostor Libavá, město Budišov nad Budišovkou, obce Klokočov, Guntramovice. Prý se v průběhu r. 2021 zhotovovaly i panoramatické tabule, ale zatím nahoře umístěny nejsou.

U rozhledny jsou zajímavá posezení. Nejzajímavější je kryté posezení pro 1 – 2 osoby v úzkém a vysokém snad skleněném domečku s označením Haláškovo slunce. František Ignác Kassián Halaška (1780 Budišov nad Budišovkou – 1847 Praha) byl český římskokatolický kněz, piarista a osvícenský přírodovědec, matematik, fyzik a astronom. Působil jako rektor University Karlovy i Vídeňské university. To vysvětluje, proč se rozhledna jmenuje Halaška a také proč má průhlednou střechu. Díky tomu je možno pozorovat hvězdy. Tady si ho všichni váží a s úctou na něj vzpomínají.

Od rozhledny se vracíme kousek na první rozcestí a odbočujeme vpravo – pokračujeme po neznačené cestě. Cestou nacházíme velké množství ostružin. Ty jsou slaďounké. Na okraji lesa přicházíme na cyklistickou trasu, která vede do města. My z ní u prvních domků odbočujeme vlevo k autu.

Dnes jsme to natáhli. Vracíme se skoro v sedm. Zítra máme odpočinkový - poznávací den, tak snad skončíme dřív. Ale kde budeme dnes spát?

Když jsme se tady vloni motali, spali jsme na parkovišti hradu Vikštejn. Je to zajížďka cca 10 km, ale bereme to jako jistotu. Jenže prve nebyly prázdniny v plném proudu. Dnes je parkoviště plné a do devíti hodin je tam otevřený kiosek. Tak tohle tedy nevyšlo.

Vracíme se do Vítkova a pokračujeme na jih podle plánu. Kousek za obcí odbočujeme vlevo na rozcestí Kamenský potok. Jen kousek od silnice je menší parkoviště u kontejnerů. Tady nám to stačí. Sice jsme se jeli podívat dál, ale tady to je nejvhodnější místo. Je to kousek od potoka, je tu chladněji, tak ani nevytahujeme venkovní posezení a stěhujeme se rovnou do kabiny. Také proto, že už je docela pozdě. V rádiu posloucháme, jak hraje Plzeň svůj 2. zápas 3. předkola Ligy mistrů. Vyhráli jsme podruhé 2 : 1. Už jim zbývají poslední dva zápasy. Tak to snad zvládnou vyhrát.

Kdy jsme dorazili, zdála se nám venku zima, ale nakonec se už moc neochlazuje. Když jdeme v 10 spát, je venku 19, v autě 22. To je docela dost. Ale vše zavíráme. K ránu má být zima.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 7. den - Nízký Jeseník: Ruda – kostel Panny Marie Sněžné – Křížový vrch – křížová cesta; hrad Sovinec; Ondrášov – kyselka; Budišov nad Budišovkou – rozhledna Halaška na Kopřivné na mapě