Jedeme znovu na severovýchod - 15. den - dopoledne: cca 4,5 km dlouhý okruh: bývalé Petrovy boudy - NS Svatý Roch - rozhledna Biskupská kupa - pramen sv. Rocha - Petrovy boudy

Včera jsme po 14 dnech cestování dorazili do hotelu Minerál ve Zlatých Horách. Večer jsem usnula jak zabitá, ale v pět mám vyspáno. Teplota venku, ani na pokoji neklesla pod 20. Kdy tahle vedra přestanou. Prší všude, jen tady ne.

Jdeme na snídani. I teď jsme spokojeni, snídaně je servírovaná, jídla je dost a je to pestré. Jenže já se sotva odvalila na pokoj. Cítím na sobě, jak se houpe tlak. Naštěstí káva konečně začala působit a já se asi po půl hodině vzpamatovala. K Otovo velké radosti jsem ochotna někam vyrazit. Samozřejmě musíme začít rozhlednou Biskupská kupa. Měli jsme připravenou trasu od hotelu po zelené, ale to nám kamarádky rozmluvili. Jsou tam polomy, cesta je špatně značená, zabloudili. I obsluha rozhledny se divila, že tam vůbec došli.

Jedeme tedy autem na parkoviště Bývalé Petrovy boudy, kde je i zastávka autobusu. Projdeme si tak naučnou stezku Svatý Roch, ze které si odskočíme k rozhledně. NS je 3,5 km dlouhá a vede pohraničním lesem. Na 8 panelech jsou informace o historii oblasti a lesnictví. Nemá vlastní značení, využívá turistických tras.

Začínáme po zelené, samozřejmě do kopce. Krátkou pauzu dáváme na Heegerově vyhlídce, která své jméno získala po Viktoru Emanuelovi Heegerovi, zdejším učiteli, básníku a spisovateli. Je vidět město Zlaté Hory, kopce Zlatohorské vrchoviny a vrcholy Hrubého Jeseníku - Praděd a Šerák.

Na rozcestí Pod Rudolfsheimem se na chvilku s NS loučíme a pokračujeme ještě půl km, stále do kopce. O chvilku později míjíme ruiny bývalé Rudolfovy chaty (původně Rudolfsheim), která byla otevřena r. 1893. Ve 20. letech 20. století ji dědic původního majitele přestavěl na luxusní horský hotel. V 50. letech 20. století musela být stržena. Zlaté dobré časy připomíná jen o kousek dál stojící kříž, který zde postavil r. 1925 majitel chaty jako poděkování za dobré obchody. Už tady se otevírají hezké výhledy.

Cesta pokračuje po česko-polské hranici k rozhledně Biskupská kupa na stejnojmenném kopci. Kupodivu se mi jde dobře. Rozhledna je na hranicích a je nádherná. Začínáme občerstvením, Ota dáva Bernarda, já zkouším litovelské nealko Černý citron. Jsem spokojená. Je to lehce nakyslé, trochu hořké a skutečně osvěžující. Pak jdeme honem na rozhlednu, než se tam nahrne skupina přicházející z Polska. Překvapivě je tady víc Poláků než Čechů.

Již kolem r. 1875 sem pár nadšenců vynosilo několik kamenů a vytvořili zde jednoduchou vyhlídku. O rok později bylo vydáno úřední rozhodnutí, kterým musela být rozebrána. O klasické rozhledně uvažoval r. 1881 právě založený Moravskoslezský německý turistický spolek. Ale až r. 1889 se jim podařilo postavit 13 metrů vysokou trámovou věž v podobě komolého jehlanu. Hned se stala cílem návštěvníků nedaleké Rudolfovy chaty. Při rozhledně byla zřízena Císařská poštovna, takže bylo možno odtud posílat listovní zásilky k nám i do zahraničí. R. 1895 byla rozhledna zničena při mohutné bouři. Již 26. srpna 1898 byla otevřena dnešní 19 metrů vysoká kamenná rozhledna. Během světových válek byla využívána jako vojenská pozorovatelna. Po válce už nebyla udržována, poštovna zanikla. R. 1967 došlo k uzavření rozhledny pro veřejnost. Na ochoz byl umístěn televizní vysílač. Na kopci si postavila hedvábnická továrna Adensamer nevzhlednou plechovou boudu, která sloužila k rekreaci pro jejich zaměstnance. Dnes tam jsou ještě vidět základy. Mají být však prý využity pro novou budovu, která by sloužila pro turisty. Prý se se stavbou začalo r. 2019, nezdá se však, že by se tu něco dělo.

R. 1996 město Zlaté Hory rozhlednu opravilo a opět zpřístupnilo veřejnosti. Od dubna 2006 zde dokonce obnovili i poštovnu. Její součástí je prodej občerstvení i vstupenek na věž.

Rozhledna je 19,3 metry vysoká, na vyhlídkovou plošinu ve výši 17,8 metru vede 90 dřevěných točitých schodů. Je vidět Nízký a Hrubý Jeseník, Zlaté Hory, přilehlá část Polska. Výhledy jsou tedy pěkné, ale nějak se to zamlžuje. Cestou jsme viděli i Praděd, teď už je v mlze.

Vracíme se stejnou cestou na rozcestí Pod Rudolfsheimem. Dále prudce klesáme po NS, tentokrát po modré turistické značce až k Hähnelovu rozcestí. Odtud NS pokračuje po žluté, takže odbočujeme i my. Jenže tahle cesta nevypadá vůbec dobře. Chvilkami se ztrácí ve vysoké trávě. Že jdeme do kopce a pak z kopce, to by se nechalo vydržet, ale jako NS jsme si ji představovali aspoň o trochu schůdnější.

Přicházíme k prameni sv. Rocha. Zdá se, že je vyschlý, ale pak vidíme, že vytéká o kousek níž z dřevěného korýtka. Na osvěžení a opláchnutí se je to ideální. Jen otravné mouchy jsme tím neodlákali. Odbočky ke 2. studánce jsme si ve vysoké trávě nevšimli. Až Štěpánčiny studánky jsem si všimla - zahlédla jsem dřevěnou stříšku. Pramen však neteče.
Až posledních snad 300 metrů NS to začíná konečně vypadat jako pohodlná cesta. Najednou a zničeho nic. Proč je udržován jen kousek této NS? To nám asi nepoví nikdo. Konečně jsme došli na parkoviště k autu. Veškeré útrapy cesty nám však nahradili nádherné náprstníky. Nejen jejím množstvím, ale i zbarvením. Tak nádherně kropenaté jsem ještě neviděla. I jinak byl výlet fajn, rozhledna a výhledy - to nemělo téměř chybu.

U auta dáváme svačinu. Asi někde sprchlo, trochu se ochlazuje, začíná být příjemně. Tady to však na déšť nevypadá. Možná je to i dobře. Nedovedu si představit, že bychom se vysokou trávou brodili v dešti. Ale nic jiného by nám stejně nezbývalo.
Sedáme do auta a odjíždíme do Zlatých hor. Odpoledne si chceme prohlédnout město. 

Jedeme znovu na severovýchod - 15. den - dopoledne: cca 4,5 km dlouhý okruh: bývalé Petrovy boudy - NS Svatý Roch - rozhledna Biskupská kupa - pramen sv. Rocha - Petrovy boudy na mapě