Jedeme znovu na severovýchod - 15. den - odpoledne: Zlaté Hory - městský okruh po památkové zóně

Když jsme dorazili z Biskupské kupy, krátce jsme si odpočinuli a jdeme si projít město. Jak už sám název napovídá, bylo to středisko těžby zlata. Kolem r. 1220 byla objevena ložiska zlaté rudy. Zpočátku se těžilo v povrchových, tzv. „měkkých“ dolech. Zlato se rýžovalo i ze zdejších potoků - Černého a Zlatého. Tomu pravděpodobně předcházela začátkem 13. století kolonizace vratislavskými biskupy. Zlatohorské zlato se používalo k ražení biskupské mince, která byla rozšířeným platidlem. Těžila se zde i měď, olovo a cín. Po r. 1601 se množství vytěženého zlata snižuje. To má za následek i úpadek města. Během třicetileté války město obsadili Švédové, další pohromou byly čarodějnické procesy, kdy bylo ve městě upáleno cca 85 osob.

V 1. polovině 18. století, kdy se stále ještě zlato trochu těžilo, převládalo ve městě již tkalcovství. R. 1752 město přichází o horní privilegia, zejména o osvobození od daní, i když těžba zlata v malém množství pokračovala až do r. 1883. Nejvýznamnějším odvětvím se stalo opracování žuly a mramoru a textilní průmysl. Od r. 1992 je centrum města památkovou zónou. Zachovala se zde souvislá zástavba patrových městských domů s renesančními, empírovými či barokními prvky.

Městem vede poznávací okruh. Trasa je značená zeleno-modrými čtverečky (nebo mám říct trojúhelníčky?). Na mapy.cz trasa vyznačená není. Na jednotlivých zastaveních jsou informace o současných pamětihodnostech, ale také o tom, jak to vypadalo dřív. Informace jsou v češtině, polštině a němčině. Je tam i mapka okruhu.
1. zastavení Křižovatka je v parčíku - na křižovatce Nádražní a Krnovské ulice. Tady se mimo jiné dočítáme i o nedaleké budově dnešního muzea, které je v barokní budově původní pošty z r. 1698. Ta byla až do r. 1841 jedinou v rakouské části Niského knížectví. Zajímavostí je, že zde se r. 1766 ubytoval císař Josef II.

Pokračuji uličkou U sv. Rocha, jejíž název nikde nevidím. Stoupám po asfaltce ke 2. zastavení Vyhlídka. Má být vidět historické centrum s kostelem, ale jsou vidět jen špičky věžiček. Možná tam dřív nestál ten domek, který brání výhledu.

Scházím dolů travnatou cestičkou po zelené. Na parkovišti je 3. zastavení Proluka. Ta zde vznikla ve 2. pol. 20. století demolicí staré zástavby. Nyní se zde požádají trhy.

Kostelní ulicí jdu ke 4. zastavení Kostel. Jsme v nejstarší části města. Tady se dochovaly zbytky středověkých hradeb. Stojím pod dominantou města - pod mohutným barokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Jemu předcházel gotický kostel ze 13. století, který byl ve 2. polovině 15. století obehnán hradbami. Do dnešní podoby byl přestavěn po zničujícím požáru r. 1699. Součástí kostela je středověká věž, která dříve plnila i funkci obrannou. Vpravo od kostela, ale trochu vzadu je ukryta barokní fara. V podkroví je zachován původní dymník. Za kostelem je hřbitov. Tam jsou hrobky bratrů Alberta a Josefa Förstera, významného zdejšího podnikatel v oboru kamenictví. V jeho východní části jsou pozůstatky židovského hřbitova. Za zdí hřbitova jsou kapličky křížové cesty pravděpodobně z přelomu 17. a 18. století. Před kostelem jsou 3 památné kaštany, staré odhadem 150 let. Dva dosahují výšky 19 metrů, nižší má 16 metrů.

Cesta vede dál Kostelní a Polskou ulicí k 5. zastavení U Dolní brány - do míst, kde býval mlýn a dolní městská brána. Trasa dál vede okolo špitálního kostela Povýšení sv. Kříže a městské nemocnice - stavby stojí v Polské ulici přímo proti našemu hotelu, bývalému chudobinci.

6. zastavení Kašna je u moderní kašny, která byla postavena r. 2010 a symbolizuje rýžovací pánve. K tomuto zastavení procházím přes náměstí Svobody. Není to klasické náměstí, je to vlastně ulice v centru města, kde je řada zajímavých měšťanských domů. Většina z nich má středověký původ s renesančním nebo barokním jádrem. Řada z nich byla přestavěna po požárech na konci 17. a v polovině 18. století. Při přestavbě na poč. 19. století byla průčelí upravena empírově. V té době bylo zasypáno vodní koryto, které vedlo centrem, náměstí bylo vydlážděno a bylo zavedeno pouliční osvětlení. Během další přestavby ve 20. století byly některé historické domy zbourány a nové postaveny v historizujícím nebo secesním slohu. Dominantou náměstí je budova radnice, původně renesanční z r. 1560. Dnešní empírová podoba je po požáru r. 1821, kdy musela být stržena vysoká věž s cibulkovou bání. Před ní stojí barokní sloup se sochou Josefa Pěstouna z r. 1731. Mezi nejvýznamnější měšťanské domy patří barokní dům čp. 95 s renesančním jádrem, který byl r. 1676 přestavěn do barokní podoby. Později byl několikrát upravován. Za zmínku stojí celá řada měšťanských domů - nárožní empírový dům čp. 93 s atikovým patrem zakončeným trojúhelníkovým štítem, středověký renesanční dům čp. 89 s atikovým patrem a stupňovitým štítem, dům čp. 88 (do r. 1781 lékárna) s gotickým jádrem, přestavěný renesančně, později v empírovém slohu, dům čp. 87 se secesně upraveným štítovým průčelím, renesanční dům čp. 22 z 3. čtvrtiny 16. století s empírovou přestavbou a s obelisky po stranách štítu, původně středověký dům čp. 18 s novobarokní přestavbou s mansardovou střechou a nárožní dům čp. 67 empírově přestavěn. Ještě se musím zmínit o domě čp. 50, i když patří k těm domům, které dělají městu ostudu. Na tomto domě je německy psaná plastika, že v tomto domě se 30. 10. 1756 narodila Alžběta Vitzová, matka Franze Schuberta, významného hudebního skladatele.
Poslední 7. zastavení Kino je před budovou kina - za budovou, ve které je informační centrum.

Musím říct, takhle se to zdá jednoduché, ale někdy jsem váhala, kudy jít. Na mapce na zastaveních jsou psané ulice, ale ve skutečnosti jsem jejich názvy občas hledala. Ota sice se mnou vyrazil, ale brzy to vzdal a šel na pivo. Myslel si, že za chvíli přijdu za ním a už měl o mne prý strach. Začal uvažovat o tom, že mne půjde hledat, když jsem se konečně objevila. A to jsem si jednotlivá zastavení fotila, moc jsme to nečetla. Je tam povídání hodně, to bych přišla i o večeři.

Spolu jdeme do hotelu na večeři. Venku se konečně ochladilo, že se dá příjemně dýchat. Po večeři jsme opět poseděli s našimi kamarádkami, bohužel zítra už odjíždí. V 8 jsme už poslouchali zprávy a nakonec i ten fotbal jsme chytili. Nejde o nic, stejně postupujeme, ale bylo by fajn postoupit z 1. místa. To se nepodařilo. Anglie nás gólem v úvodu zápasu porazila.
Jsme zvědavi, jaké překvapení nám přinese zítřejší počasí. Chceme si projít Zlatohorskou hornickou naučnou stezku.

Jedeme znovu na severovýchod - 15. den - odpoledne: Zlaté Hory - městský okruh po památkové zóně na mapě