Jedeme znovu na severovýchod - 19. den - rozhledna Hraniční vrch; Osoblažská úzkokolejka; cca 10 km dlouhý výlet: Osoblaha - Bohušov (kostel sv. Martina) - zřícenina hradu Fulštejn - Koberno

V noci svítily hvězdičky, měsíc zářil, k ránu se to zatáhlo. Možná i proto bylo v noci teplo. Před 8 nás vzbudilo horko. Sluníčko svítí, občas je někde mráček, ale proti včerejšímu deštivému dni nádhera. Snídáme, užíváme si příjemné teploty. Občas to chladněji foukne.

Už se těšíme na rozhlednu na Hraničním vrchu. Kousek se jde po pěšině přes posekanou louku, kousek po šotolině, stále do mírného kopce. Kupodivu je sucho. Není to daleko - necelý kilometr. Cestou bychom si mohli i zacvičit, Toho však nevyužíváme. U rozhledny se mohou vyřádit i děti. Je to zajímavá rozhledna, určitě unikát. Nemám ráda rozhledny z telekomunikačních stožárů, ale tohle je něco jiného. Je to totiž dvojrozhledna. Město Albrechtice tak využilo dvou ocelových příhradových věží pro přenos telefonního signálu z r. 1980, které se od r. 1999 nevyužívaly a bylo rozhodnuto o jejich demolici. Město je koupilo za symbolickou cenu a zbudovalo zde unikátní rozhlednu se dvěma vyhlídkovými plošinami na dvou věžích, které jsou spojeny 18 metrů dlouhou ocelovou lávkou. Stabilitu věží zajišťují 4 ocelová táhla. Na plošiny ve výši 25 je nutno vystoupat 149 schodů. Výhled je daleký, i dnes je docela slušně vidět. Jsou vidět Jeseníky, Beskydy, polská rovina až k Opolí. Orientaci usnadňují panoramatické tabule, které jsou na obou věžích.

Pomalu se vracíme, času máme dost. Chceme se dnes svézt po Osoblažské úzkokolejce do Osoblahy. Vlaky jedou 4 x za den, pojedeme v 11,27 tedy za 1,5 hodiny.

Chtěli jsme si ještě na parkovišti užít klid, ale když se k autu blížíme, přijíždí obrovská parta motorkářů. Je jich 14. Motorky jsou pěkné, ale ten kravál a smrad nemusím. V uctivě vzdálenosti čekáme až ty své pekelné stroje vypnou. Pak jsem si ještě v klidu stačila dát kávu a než se vrátili z rozhledny jsme pryč. Radši počkáme na nádraží.

Vlaky v této oblasti jezdily už od r. 1872, ale do Osoblahy to bylo daleko. Od té doby byly různé návrhy na postavení tratě mezi Albrechticemi a Osoblahou, také kvůli potřebě zdejšího cukrovaru. Až r. 1893 vláda schválila žádost o stavbu, ale příspěvek na stavbu byl pouze na trať úzkorozchodnou s rozchodem 760 mm. Jako důvod bylo uvedeno, že taková trať se lépe přizpůsobí zdejšímu terénu a navíc jsou na její stavbu o třetinu nižší náklady. Stavět Osoblažskou úzkokolejku, jak se jí brzy začalo říkat, se však začalo až v lednu 1898. Trať se hodně klikatí, má 4 mosty a 102 oblouků. 24 oblouků je o poloměru 100 m a menší. Nejmenší má dokonce jen 75 m. V Osoblaze byla postavena remíza pro 3 lokomotivy. První pravidelný vlak vyjel na trať 14. prosince 1898 z Třemešné do Osoblahy. Parní pravidelný provoz byl ukončen 16. listopadu 1960. R. 1966 dosluhující saské vozy byly nahrazeny vozy z Tatry Smíchov. Od té doby se vozový park nezměnil. V 70.letech 20. století se ještě opravily budovy některých stanic. Nákladní doprava byla zrušena 31.května 1997, ale ještě do podzimu se přepravovalo do Osoblahy uhlí.

Třikrát se uvažovalo o zrušení tratě. Prvně to bylo koncem 50. let kvůli špatnému stavu vozového parku, podruhé v 70. letech a potřetí r. 1985 kvůli špatnému stavu železničního svršku. Naštěstí k ukončení provozu nikdy nedošlo. V letech 1986 – 88 proběhla generální oprava celé trati - dostala nový svršek a vydržela tak do dnešních dnů. Na trať se dokonce vrátil i parní vlak. Samozřejmě jen vyjímečně.

Být seniorem je docela výhoda. Za 20,- Kč nás oba odvezou z Města Albrechtic až do Osoblahy. První vlak jede zpátky za 1,5 hodiny, to je moc brzy, chceme si tady udělat výlet. Další jede o 4 hodiny později. To je sice až moc času, ale určitě ho nějak využijeme.

Osoblaha byla významným průmyslovým a kulturním střediskem širokého okolí. R. 1233 byla střediskem i rozlehlého panství Olomouckého biskupství, r. 1251 byla povýšena na město. To bylo opevněno a mělo řadu výsad. Z veškerých pohrom se v průběhu své existence vždy vzpamatovala, ať už to byli nájezdníci, požáry, mor, povodně. Ale 2. světová válka znamenala pro Osoblahu konec. Město bylo téměř srovnáno se zemí, 90 % budov se nedalo opravit, obyvatelstvo bylo vysídleno.

Po červené jdeme na náměstí. Je to cca 1 km. Jdeme okolo zbytku městských hradeb, které v 16. století chránily jádro města.

Na náměstí je litinová empírová kašna z konce 19.století. Infocentrum je zavřené, je však otevřená restaurace, jdeme na oběd. Točí tu pivo z krnovského minipivovaru Nachmelená opice, Ota je samozřejmě spokojený. V klidu si může dát pivo, hned tak řídit nebude. Během oběda spadlo asi 10 kapek, ani sluníčko nezalezlo.

Poměrně nedaleko na sever od náměstí je židovský hřbitov. Asi jsme o něm nevěděli, jinak by tam Ota určitě šel. Patří k nejcennějším v České republice. I když komunisté řadu židovských hřbitovů zničili, tenhle se dochoval navzdory tomu, že městečko bylo téměř celé zničené. Hřbitov zde byl založen již koncem 14. století. Na konci 20. století byl ve špatném stavu, náhrobky se válely po zemi, byl zarostlý břečťanem a náletovými dřevinami. Osoblažská radnice se hned po r. 1989 pustila do rekonstrukce. Hřbitov byl vyčištěn, poničené náhrobky byly uloženy u zdi, zhruba 313 převrácených náhrobků bylo postaveno. Nejstarší náhrobek pochází z r. 1694. Hřbitov je dnes je chloubou obce.

My z obce odcházíme po červené na druhou stranu. Město opouštíme po silnici, ale brzy odbočujeme mezi pole. Roste tu obilí, kukuřice. To je skoro po 3 týdnech změna. Vždy jsme se pohybovali u luk a pastvin. I když předcházející dny pršelo, tak tady asi ne. Pole je zde vyschlé, na cestě to práší.
Přecházíme přes kopeček a klesáme do Bohušova. Za zmínku tady stojí kostel sv. Martina, který byl postaven v gotickém slohu pravděpodobně v poslední čtvrtině 13. století zakladatelem nedalekého hradu Fulštejna na místě staršího pohřebiště. V letech 1727 – 1728 byl přestavěn barokně. R. 1907 byla zbořena stará gotická sakristie a byla nahrazena novoklasicistní. Po povodních r. 1997 stoupla v kostele vlhkost tak, že bylo nutno pod základy obvodového zdiva udělat větrací kanál. V té době byl objeven pod omítkou kamenný gotický portál a profilované ostění okna v presbytáři.

Po červené procházíme obcí a pokračujeme na zříceninu hradu Fulštejn. Závěr je lesem pěkně do prudkého kopce. Byl založen před r. 1249 na místě pravěkého osídlení na ostrohu nad řekou Osoblahou. R. 1476 byl dobyt vojsky Matyáše Korvína a vážně poškozen. Ještě na přelomu 15.–16.století byl přestavěn. Během třicetileté války byl zničen a to znamenalo jeho konec. Dál se už pouze rozpadal. Do dnešního dne se zachovaly poměrně vysoké zbytky zdí, brány a kulaté věže o průměru 11,5 m. Jsou vidět i mohutné valy. Vše je volně přístupné.

Máme stále spoustu času. Zpátky z prudkého kopce se nám nechce, pokračujeme po neznačené cestě skoro po rovině listnatým lesem na silnici z Bohušova do Koberna. Na zastávku Bohušov je to kousíček zpátky, ale co bychom tam tak brzy dělali. Jdeme tedy dál na tu následující - do Koberna. Po silnici s nepříliš velkým provozem, ale po sluníčku. Je horko, jen občas to fouká.

Když jsme se dostali na cestu, která odbočuje podle lesa, uvítali jsme to. Jenže ta končí u posedu, i když podle mapy.cz čárkovaná cesta pokračuje lesem až k vlakové zastávce. Něco jako cestička tam vede, je tam však spousta popadaných stromů, tak se tam různě prodíráme. Ota to neustále stáčí doprava, i když bychom se měli držet vlevo. Ale jde kus přede mnou a tvrdí, že jinudy to nejde. Jdu raději za ním. To už tu cesta není žádná. Když jsme došli k potoku s vysokým břehem, chci konečně jít vlevo. Ota si vede svou, jde vpravo. Nějaká moje mapa ho nezajímá. Aspoň jsem ho zastavila a objevila místo, kde někdo přes potok také přelézal. Ani jsme se nenamočili, prošli jsme vysokou trávou plnou svízele a konečně jsme na cestě okolo rybníčku, která vede na zastávku. Vyhráli jsme. Jen máme na sobě spoustu svízele přítuly. Název skutečně sedí. Kuličky se k nám tulí, máme aspoň co dělat do příjezdu vlaku.
Ještě se jdu po silnici podívat kousek zpátky, jak vypadá cesta, po které jsme měli přijít. Pěkně. Raději ani nezjišťuji, kde se stala chyba, i když času máme dost. Teď už je to však zbytečné.

Čekáme tu skoro hodinu. Vzali jsme si s sebou svačinu pro případ, že bychom nenašli hospůdku, kde bychom si mohli dát oběd. Využíváme času a večeříme. Najednou sluníčko zalézá, ochlazuje se. Asi někde sprchlo. Teď už nám to nevadí. Auto máme na nádraží ve Městě Albrechtice, dnešní program je u konce. Až na ten závěr to bylo fajn. A vlastně i ten závěr, vždyť jsme došli.

Vlak přijel na čas. Ještě se zastavujeme ve Městě  Albrechtice, které je nasvíceno zapadajícím sluncem, a kupujeme si Radegasta, ať večer nestrádáme. Nic lepšího nemají. Na noc se vracíme na parkoviště pod rozhlednu Hraniční vrch. Není to daleko a byl tam klid. Není to ani velká zajižďka při zítřejší cestě k dalším rozhlednám. Před námi jede karavan, předpokládáme, že se na parkovišti sejdeme, ale jel dál. Vím, že o kousek dál je ještě jedno parkoviště, možná skončili tam. Jsme rádi, že tu jsme sami, mám tu aspoň klid i na umytí. Otovi vydávám letošní první klíště. 

Jedeme znovu na severovýchod - 19. den - rozhledna Hraniční vrch; Osoblažská úzkokolejka; cca 10 km dlouhý výlet: Osoblaha - Bohušov (kostel sv. Martina) - zřícenina hradu Fulštejn - Koberno na mapě