​Jedeme znovu na severovýchod - 22. den - odpoledne: Raduň - vošárna, zámek a kostel Nejsvětější Trojice, Vršovice - dřevěná kaple Panny Marie Bolestné

Je hrozné horko a dusno. Po osvěžení u Mohrova jezu děláme krátkou zastávku v obci Raduň. Potřebujeme doplnit zásoby, ale je tu i několik zajímavostí. Mimo jiné je to naše skutečně nejvýchodnější zastávka. Obec byla založena na jantarové stezce v údolí potoka Raduňka. První písemná zmínka je z r. 1320. To zde na malém návrší už stála středověká tvrz. V 16. století byla přestavěna na renesanční zámek. Dnešní klasicistní podoba je z let 1822 – 1825. V té době vznikaly v okolí i další stavby - úřednický dům, kočárovna a konírna, oranžérie a lednice. Původní lesopark byl změněn na přírodně-krajinářský anglický park. Tím to vše ještě nekončilo. Následovalo zbourání nefunkčního pivovaru, byl postaven ovčín, sýpka byla přestavěna na empírové obytné stavení.

Za německé okupace byla na zámku nucená správa. R. 1949 byl majetek zkonfiskován. Zámek využívalo ministerstvo zemědělství k různým účelům, později tam byly byty, mateřská a základní škola, kanceláře MNV, zdravotní středisko. Od r. 1978 do r. 1984 probíhala rekonstrukce a prostory byly zpřístupněny veřejnosti.

Z centra obce je to k zámku kousek. Tak snad se stačíme vrátit, než začne pršet. Ještě v centru hned u hlavní silnice je historická budova Vošárna. Ani nevím, co si pod tím představit. Na místě se dočítáme, že se jedná o zámeckou prádelnu a sušárnu. Ze kdy je pozdně barokní objekt, ve kterém původně byla obecní prádelna, to se asi ani neví. V letech 1823 – 1826 byla přestavěna na zámeckou prádelnu, která byla využívána až do r. 1945. Pak se tam nějaký čas bydlelo, posléze byl objekt opuštěný a už jen chátral. Až r. 2007 objekt vydražilo Občanské sdružení Vošárna, které se pustilo do obnovy. Přitom získali cenné doklady o systémech fungování. Objevili tam sestavu zrcadlově postavených topenišť s obslužnými cihelnými podestami, základy po topných tělesech a vyvařovacích kotlech. Přikládalo se z vedlejší místnosti, dým byl odváděn otevřeným dymníkovým ústím komína. Byl odkryt zaklenutý nakládací otvor, otvor pro odběr popela, vyústění kouřových sopouchů. Byla objevena řada dalších detailů, o kterých se vůbec nevědělo. Díky tomu bylo zjištěno, jak to vlastně fungovalo. Součásti provozu bylo bělidlo u potoka. Jedná se o ojedinělou stavbu tohoto typu.

V současné době jsou v interiéru vidět klenby, střední část síně s topeništi s vyústěním do dymníku a řada dalších zajímavostí. Mimo to je prostor využit pro společenské setkávání zájmových spolků a občanů Raduně. Všechny dveře včetně zárubní a kování byly vyrobeny podle jediných dochovaných původních dveří. To vše bylo dokončeno v prosinci 2012. Bohužel není nebo aspoň dnes není možnost si interiér prohlédnout.

Přes křižovatku je kostel Nejsvětější Trojice. Jeho předchůdcem byla dřevěná kaple sv. Anny, kterou si na poč. 16. století nechal postavit majitel tehdejší tvrze. Její kapacita byla koncem 16. století nedostatečná, byla zbourána a majitel panství začal se stavbou zděného kostela, který měl i obrannou funkci. Kvůli morové epidemii výstavba trvala od r. 1598 až do r. 1603. Fara byla postavena až r. 1836.

Okolo bývalé sýpky procházíme k zámku. Je vidět, jak stojí na kopci. Vchod je po rovině, z druhé strany je vysoká kamenná zeď. Parkem procházíme k oranžerii a ke skleníku, objevujeme chátrající budovy - snad konírnu, kočárovnu? Těžko říct. Vracíme se okolo sýpky. Téměř celou dobu mohutně bouří, vidíme, jak v dálce prší, ale nad námi je stále jasno. Jsme tedy v klidu, ani nespěcháme.

Jsme tak 20 metrů od auta. Najednou vidíme, že na zem občas spadne veliká kapka. Ten déšť začíná nějak zajímavě. Na nás snad ještě ani nekáplo. Najednou zjišťujeme, že to nejsou kapky, ale až centimetrové kroupy, které v tom horku okamžitě tajou. To už jsme však v autě. A pak to spustilo. Je to hrozné, jak to do střechy bubnuje, a to jich zase není tolik a nejsou moc velké. Do toho najednou liják. Ještě že jsme parkoviště neopustili. V tomhle se jet nedá. Do toho ještě jednou přišla kroupová vlna a konec. Poprchává a svítí sluníčko. Duha je někde jinde. Teplota během cca 10 minut klesla z 32 na 21. Na jak dlouho?

Za chvilku už nic nenasvědčuje tomu, že by padaly kroupy. Všechno v dešti roztálo. Jen pán pečlivě zkoumá vedle stojící auto. Kroupy však nic nepoškodily.

Popojíždíme jen o kousek dál na jih do Vršovic. Obce jsou prakticky spojené, jedeme sotva 1,5 km. Najednou vidíme u okraje silnice závěje krup. Jsou i o kousek dál, kde zastavujeme pod kopcem. Jsou kulaté i placaté, ty dokonce připomínají oko - uprostřed to vypadá jako čočka. Některé stále ještě mají v průměru 2 - 3 cm. A to i tady už svítí sluníčko. Tak tohle jsem ještě neviděla.

Jdeme se podívat na jedno zajímavé místo nad obcí. Stoupáme třešňovou alejí. Spousta třešní i s menšími větévkami se válí na zemi stále ještě mezi kroupami. Něco na stromě ještě zůstalo, tak ochutnáváme. Jsou tady vynikají chrupky i černé, skoro přezrálé třešně. Ale ta spoušť. Opadané jsou i ořechy. Je to smutný pohled.

Nahoře jsme si náladu trochu zlepšili. Je tu hezká dřevěná kaplička Panny Marie Sedmibolestné se zvoničkou, byla postavena po 2. světové válce na památku obětem války. Je tu dřevěný altánek s doškovou střechou, jezírko, bylinková zahrádka a hezký výhled. Je to úžasné místo pro odpočinek a relaxaci.

Až když jsme se vrátili k autu, všimli jsme si, že vedle nás stojící auto má v kapotě důlky. V sousední zahradě ze skleníku vybírají střepy. Tak to jsme měli štěstí. Kdybychom se nešli po obědě vykoupat, kdo ví, jak bychom dopadli.

Je skoro šest, už zase bouří. Přijíždíme do Hradce nad Moravicí, který si chceme prohlédnout zítra. Pod  zámkem mám vytypované jedno parkoviště na přespání. Ne vždy to vyjde. Tentokrát se nám to zdá docela vhodné. Je tu jeden vyšší strom, tak parkujeme tak, aby na nás nespadl. Aspoň ne plnou vahou. Je tu rovina, dokonce i hezké posezení. Nebudeme muset vytahovat náš stoleček. Silnice je za pásem stromů, tak by nás rušit nic nemuselo.

Dáváme večeři a jdeme testovat zakoupené pivo z pivovaru Panský mlýn. Desítka je výborná. Jedenáctka ještě lepší. Ota se mezitím probírá získanými prospekty. Také hodnotíme dnešní den. Byl skutečně plný nejrůznějších zážitků.

Večer se obloha skoro vyčistila, ale v noci má pršet. V 7 hodin je 24 stupňů, ale mám pocit, že je jako v prádelně. Dusno a teplo je, i když jdeme spát. I když straší s deštěm, necháváme nedovřené dveře. Jinak bychom se asi udusili. Snad mne déšť vzbudí dřív, než budu mít v posteli louži.

​Jedeme znovu na severovýchod - 22. den - odpoledne: Raduň - vošárna, zámek a kostel Nejsvětější Trojice, Vršovice - dřevěná kaple Panny Marie Bolestné na mapě