Jedeme znovu na severovýchod - 25. den - dopoledne: cca 8,5 km dlouhý okruh: Čermákova NS - Davidův mlýn - rozhledna Těchanovická vyhlídka (NS Břidlicová stezka) - vodní nádrž Kružberk - Kružberk (kostel sv. Petra a Pavla) - Davidův mlýn

Na parkovišti pod hradem Vikštejn se spalo nádherně. K předpovídanému silnému ochlazení nedošlo. V autě jsme měli stále mezi 17 a 18 stupni. Vstáváme však do zataženého dne. Předpověď občasných přehánět jim asi vyjde.
Po snídani jedeme do Starých Těchanovic. Projíždíme oblastí břidlice, břidlice se zde těžila, některé domy jsou břidlicí obložené. Parkujeme na parkovišti Davidův mlýn. Chceme si tady projít Čermákovu naučnou stezku, která vede údolím Moravice k přehradě Kružberk. Na 5 km je 8 informačních panelů, kde je možno se dočíst o historií zdejšího mlynářství, o zajímavostech řeky i skal nad ní. My si ještě odskočíme na rozhlednu, takže nám to vyjde cca na 8 km.

Počasí se docela vybralo. Teplota slabě přes 20 stupňů je na výlety úplně ideální, svítí i sluníčko. Jak dlouho to bude trvat? Uvidíme. U parkoviště je docela dost lidí. Kromě penzionu Davidův mlýn je tu i restaurace a golfové hřiště Golf mlýn. Tady se dočítáme, že na Moravici bylo vybudováno až 35 jezů pro pohon mlýnů a pil. Historie Davidova mlýna začíná v 1. pol. 17. století. Patřil k těm větším, měl dvě mlecí zařízení. Na přelomu 19. a 20. století byl přestavěn a zmodernizován. Vodní pohon byl nahrazen elektromotory a zásoboval elektřinou i část přilehlých obcí Staré Těchanovice a Kružberk. Před začátkem 1. světové války na pozemku mlýna vybudovalo Družstvo lihovarníků lihovar - líh se vyráběl z brambor. Dnes je celý areál Davidova mlýna zrekonstruovaný a využívaný k rekreačním účelům.

Davy se naštěstí zdržují u mlýna a jeho blízkého okolí. Dál pokračujeme už sami. Zhruba po kilometru odbočujeme k rozhledně. V dálce ji vidíme. Tady nás doprovází informační tabule naučné Břidlicové stezky, také nazývané Krajinou břidlice. Ta zahrnuje asi 5 okruhů přes místa, kde se břidlice těžila, její celková délka je 53 km. Cesta je zvlněná, vždy kus do kopce, kus po rovině, občas i trochu z kopce. Závěrečných zhruba 300 metrů je už fakt docela náročných. To už nás rozhledna přitahuje.

Dřevěná třípodlažní rozhledna Těchanovická vyhlídka byla stavěna v letech 2016 - 2017, ale slavnostní otevření bylo až v květnu 2018, kdy byly dokončeny veškeré práce na úpravě okolí. Je vysoká 11,9 metru, na zastřešenou plošinu ve výši 9,2 metru vede 39 schodů. Výhled je kruhový - je možno vidět přehradní nádrž Kružberk, Staré Těchanovice, Velký Roudný, Praděd, Jeseníky, Beskydy i Lysá hora. My jsme bohužel až tak fantastický výhled neměli, ale i tak jsme byli spokojeni.

Dřevěná rozhledna je sympatická i tím, že je tady spousta možností, kde si odpočinout. Posezení je u rozhledny, ale i v každém patře a na vyhlídkové plošině je dřevěná lavice. Mně stačilo to posezení dole pod rozhlednou, abych trochu vydechla a napila se. Zatím jsem to nahoru zvládla bez pauzy. Překvapilo mne, když jsem shora zahlédla dřevěnou sluneční terasu s dřevěnými lehátky. Když jsem k rozhledně přicházela, zezadu mi to připomínalo dřevěné ohrazení nějakého kontejneru.

Samozřejmě jsme si užili vyhlídky, ale také jsme se natáhli na lehátku. Je to příjemné, když je to chráněné před větrem. Břidlice je tady vidět všude na zemi, na vrcholu je jí obložené i ohniště, dokonce i šipky na rozcestnících jsou z břidlice.

Když jsme se konečně vydali na cestu zpátky, zahlédli jsme, jak je to v dálce zatažené. Tomu asi neutečeme. Vracíme se na rozcestí a pokračujeme po Čermákově naučné stezce. Kus má vést po hlavní silnici, tím moc nadšeni nejsme. Najednou vidíme nějakou pěšinu, která z NS odbočuje vpravo a vede souběžně se silnicí. Na mapě vyznačená není, ale směr je dobrý, jdeme. Místo k silnici jsme se dostali k chatě na ostrohu nad silnicí a nad přehradou. Než jsme stačili zjistit, kudy se dostaneme dolů, spustil se liják. Dali jsme si pauzu. Na lavičku pod stromem zatím neprší.

Za chvilku jsme vyrazili, to se nám zdálo, že přestává. Dokonce jsme objevili i nějakou pěšinku, že jsme se k té hrázi poměrně slušně dostali. Než jsme přes ni přešli, lije znova. Opět se na chvíli schováváme pod hustým smrkem. Po silnici tečou potoky vody. Vypadá to, že bude pršet dlouho, jdeme. Ještě se zastavujeme u informační tabule, kde jsme zjistili informace o vodní nádrži Kružberk. Byla dokončena r. 1955, hráz je vysoká 34,5 m a dlouhá 280 m. Nádrž je dlouhá 9 km a slouží jako zdroj pitné vody pro Ostravu a okolí. Po staviteli této přehrady - po Ing. Janu Čermákovi je pojmenována i NS, po které právě jdeme.

Kousek jdeme ještě po silnici, od aut voda stříká snad dva metry. Snad nic nepojede. Jen jsme si to pomysleli, vidíme kamion - ale řidič byl skvělý, zpomalil tak, že pomaleji jet nemohl a ještě jel úplně po druhé straně silnice. Radostně jsme na něj zamávali.

Pak už jdeme zase lesem. Na rozcestí se dozvídáme, že na kopci je hradiště - z hradu však téměř nic nezbylo. O kousek dál je prý zbytek rozhledny. Nepíšou však, že na nahoře je i skalní vyhlídka - to už bych tam určitě šplhala. Takhle mne nic moc nahoru neláká, po cestě teče potok vody, takže nahoru se nejde - jdeme dál po NS, která nás dovedla k řece Moravici.

Přicházíme k vysokým skalám. Mijíme skalní věž Žabí kůň. Za chvíli jsme u nejvyšší zdejší skalní stěny Hlavní skála. Je 50 metrů vysoká a vyhledávaná horolezci. Je tvořená břidličnatou drobou - pod tímto názvem si toho moc nepředstavuji, jen že je to zase něco spojeného s břidlicí, které je tu všude spousta. Ve skále je uměle vysekaná Weisshuhnova jeskyně, teď plná vody. Nechal ji zde vysekat Carl Weisshuhn - zase zde na něj narážíme. Byl to on, který nechal nedaleko ve skále vysekat plavební, nyní Weisshuhnův kanál, kde jsme včera byli. Tady chtěl vybudoval rodinou hrobku, k uložení ostatků však nikdy nedošlo. Až teď vidím nahoře vyhlídku. Odtud se k ní nedostaneme. Zamáčknu slzu a jdeme dál. Aspoň prozkoumávám zdejší jeskyni.

Cesta už vede po úzké asfaltce, procházíme okolo prvních domků Kružberku. Konečně přestává pršet. Teď na mapy.cz vidím, že v jednom domku byl pravděpodobně letos v létě otevřen lesní bar Radost. V tom mokru jsme si ničeho nevšimli, ale zdá se, že ho v této době teprve budovali. 
Podél břidlicové stěny přicházíme ke kostelu sv. Petra a Pavla, který pochází pravděpodobně z 1. pol. 14. století. Ještě r. 1800 zde byl plochý dřevěný strop. Při úpravě tohoto roku byla proražena současná okna. Ta starší jsou překryta omítkou. V severní zdi je zazděný gotický portál. Zdejší varhany patří prý k nejstarším ve Slezsku.

Když jsme dorazili do obce, mám hlad. Nevíme, zda někde najdeme šikovné místo na vaření. Zajdeme si na oběd tady. Restauraci v Davidově mlýně si necháváme jako rezervu. Tam to vypadá nějak luxusně. Procházíme obcí na druhou stranu, až jsme došli do restaurace Sklípek ve Staré škole. Je tu příjemné venkovní posezení. Hezký je i interiér. Dáváme dohromady jedno pivo Mustang z Ostravaru, ať ho ochutnáme. No žádný zázrak to není. Oběd byl však vynikající a za slušnou cenu.
Pak už se vracíme na parkoviště a odjíždíme za sopkami a k další rozhledně. Kdyby Ota věděl, že v Davidově mlýně točí pivo Mlynář, které vaří pouze pro tento mlýn, určitě by si pro něj zašel. Ale to jsem zjistila také až teď. Některé informace se dozvídáme se zpožděním. Ale zase se máme na co příště těšit.

Jedeme znovu na severovýchod - 25. den - dopoledne: cca 8,5 km dlouhý okruh: Čermákova NS - Davidův mlýn - rozhledna Těchanovická vyhlídka (NS Břidlicová stezka) - vodní nádrž Kružberk - Kružberk (kostel sv. Petra a Pavla) - Davidův mlýn na mapě