Dokud stojí – Jánské Koupele
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Do přírody • Na kole
Kam a jak jedeme?
Do Jánských Koupelí. Nejdeme se ovšem koupat, už skoro není kde. Vlastně jde o malou část Starých Těchanovic, což je obec v okrese Opava v údolí řek Moravice. To je řeka, pramenící ve Velké kotlině pod Vysokou holí v Jeseníkách, Ve středním a dolním toku řeky jsou dvě (vlastně tři přehrady, ta po proudu první je novější a větší, Slezská Harta. Dále po proudu je starší a menší Kružberk. A vlastně pod ní (o pár kilometrů dále) Jánské Koupele leží. Ta třetí přehrada je vyrovnávací nádrž Podhradí nedaleko Vítkova (a kousek pod zříceninou Vikštejn). Autor tu byl na kole i pěšky (autobusem od Starých Těchanovic).
Za čím jedeme?
Podle označení Koupele by se zdálo, že jde o nějaké koupaliště, nebo vodní atrakce. V minulosti to tak vlastně bylo. Šlo přímo o lázně, a to lázně výstavné. Jak patrno vše je psáno v minulém čase. Vlastně tedy jde o tip podívat se na něco, než to spadne.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Samotné území lázní není nikterak rozsáhlé, takže tu hlady nebo žízní nemusíme trpět. Kdo by toužil po nějakém občerstvení hospoda je jak ve Starých Těchanovicích, tak relativně v ne příliš vzdáleném Kružberku (Davidův Mlýn je značně exkluzivní), další možností je přes řeku Bílá Holubice u Zálužného apod.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Když jsem byl v Jánských Koupelích poprvé, nemohl jsem nepomyslet na fakt, že mi to přišlo jako Karlova Studánka. To byl tedy první dojem. Samozřejmě, bližší obhlídka ten první pocit opravila, ale přeci jen nějaká podoba se tu najít dá.
Jánské Koupele (Bad Johannisbrunn) využívaly prameny minerální vody známé od roku 1640. Okolí lázní bylo v majetku Melčského panství, takže se můžeme dobrat i příležitostného názvu Melčské lázně. V druhé polovině 18. století panství připadlo Jezuitům v Opavě a ti na melčském zámku zřídili lázeňskou místnost. Po zrušení řádu v r. 1773 nebyly o pramenech další zprávy.
Lázně jako takové začaly vznikat patrně počátkem 19. století (mohl v tom hrát roli i zvýšený počet raněných v napoleonských válkách). Svou roli ale jistě sehrála krása samotného údolí Moravice, tak i blízkost Opavy, tedy velkého centra. Vlastně se i v tehdejším Rakousku začal rozvíjet průmysl a s tím spojené nešvary, ale i bohatnutí střední vrstvy, pro kterou bylo využívání lázní módní záležitostí. Název Jánské Koupele (Bad Johannisbrun) se objevuje v roce 1812, pojmenování minerálního pramene i lázní se odvozuje od Jana z Tenczina, který zřejmě nechal vystavět první objekt v roce 1811.
Lázně poněkud upadly ve 30. letech 19. století za majetnictví hraběnky Karoliny Arz, nový impulz přišel v 50. letech stejného věku za působení balneologa dr. Meliona. Dalším zajímavým majitelem lázní byl podnikatel Carl Weishuhn. Opavský průmyslník se podepsal i jinde v okolí lázní, na dolním toku Moravice můžeme dodnes najít kanál, který přiváděl vodu k papírně nedaleko Žimrovic. Ve skále pod Kružberskou přehradou můžeme najít vydlabanou jeskyňku, kde si chtěl zřídit hrobku (to se naštěstí nepovedlo).
Patrně největší rozkvět lázní přineslo odkoupení lázním Camillem Razumovským. Majitel Melče i Vikštejna věnoval úpravě i stavbám v lázních slušnou péči (i finanční). Na přelomu 19. a 20. století tak lázně asi nejvíc prosperovaly, mj. byl vyhlouben i nový pramen (Marie). Určitý útlum přinesla 1. světová válka, ale lázně slušně fungovaly i v období 1. republiky. Ovšem vše přerušila okupace, přesněji nejdřív zabrání Sudet, po té samotná válka. Lázně zprvu sloužily potřebám Hitlrjugend, později zde vznikl zajatecký tábor pro důstojníky.
Po válce byly lázně zestátněny, zprvu sloužily jako dětská ozdravovna, později jako středisko rekreace ROH. V tomto směru šlo o jeden z největších areálů ROH u nás vůbec. Jak už to chodí, zmar přišel po roce 1990, přesněji převod na společnost OREA a posléze vlastnické spory. Od roku 1994 je areál nevyužívaný, ještě před tím tu nějakou dobu byli ubytováni uprchlíci z válčící bývalé Jugoslávie.
Soudní spory o areál sice vyhrál stát, ale brzy areál prodal. Komplikaci přinesl zápis celého areálu na seznamu památek (2005).
Tolik víceméně stručná historie. V bývalých lázních se léčily srdeční choroby, cévního aparátu, ale i choroby z nezdravého životního stylu (dna, tabák, alkohol), potíže tu zaháněli i trpitelé zažívacích, vylučovacích, dýchacích a jiných obtíží.
A co je tak dodnes v lázních k vidění? Asi nejdominantnější je velká lázeňská budova. V okolí jsou menší provozní objekty. Půvabné jsou (chátrající) altánky v lázeňském parku. Prameny jsou většinou nefunkční (zasypané), voda případně samovolně odtéká do řeky. Po červené TZ se dá dorazit k poněkud zarostlé vyhlídce s altánkem. Skromný skalní výchoz měl i své honosné pojmenování Lorelei, na které se ale už dávno zapomnělo.
Ostatní informace
Asi nejkrásnější z celých lázní je přírodní prostředí v údolí Moravice. Katastrálně patří území pod Staré Těchanovice. Jak mi kdysi prozradil starosta, snaží se občas aspoň v parku posekat trávu či sestřihnout nějaký ten keř, nebo uklidit vyvrácený strom. Další osud je ve hvězdách před časem se jedním z spolumajitelů stal i Tomáš Berdych, ale zcela nedávno majetek opět prodal. Co z tak rozsáhlými objekty na kterých je břemeno památkové ochrany je otázkou.