Jedeme znovu na severovýchod - 27. den - zřícenina hradu Freudenštejn; 4 km dlouhý okruh: Vrbno pod Pradědem - vyhlídková věž Na Zámecké hoře; lázně Karlova Studánka, vesnická památková zóna

V noci bylo příjemně, na parkovišti pod rozhlednou Na Skalce se spalo krásně, ani horko nás ráno nebudilo. V 8 jsme se vzbudili, ani se mi nechtělo vstávat. Otevřenými dveřmi jsem pozorovala mraky. Skoro v půl deváté jsme se přinutili vstát. Byl nejvyšší čas. V devět už přijížděli první turisté.

Po snídani odjíždíme jižním směrem. Tentokrát se chystáme na zříceninu Freudenštejn. Ze silnice do Andělské Hory je to po žluté cca 500 metrů. V serpentinách jsme samozřejmě odbočku přehlédli, ale pak jsme si dali už pozor. V té další zatáčce se dokonce nechalo zaparkovat lépe. Máme to sice delší o 200 m, ale díky tomu jsme objevili silný pramen U tři dubů. To se hodí.

Freudenštejn je patrně z hradů kolem Vrbna pod Pradědem nejstarší. Byl postaven na vyvýšeném konci úzkého a táhlého hřebene. Podle archeologického průzkumu pochází z doby od 2. pol. 13. století do poloviny 14. století. V této době převzal správní a vojenskou funkci. Ze tří stran byl chráněn příkopem a mohutným valem až 4 metry širokým. Obvodová hradba byla až 2,5 m silná. Do dnešní doby se zachoval jen val, náznaky příkopů a malé zbytky zdiva budov. Původní zděné části byly rozebrány, dnešní zbytky zdí pochází z pozdější doby - návaznost na původní stavby však nemají. Nejzajímavější je hluboký příkop a okolní skaliska.

K pramenu U tři dubů jsme se vrátili pro vodu a spokojeně odjíždíme. Vrbnem pod Pradědem prakticky projíždíme, jen se zastavujeme koupit chleba i nějakou dobrůtku na svačinu. Vždyť v pondělí a úterý je zavřeno. Ota si mezitím skočil do infocentra a přejíždíme na parkoviště autokempu Vrbno pod Pradědem, odkud vyrážíme na cca 4 km dlouhý okruh přes Zámecký vrch, kde je vyhlídková věž.

Začínáme doplněním tekutin, Ota dává pivo, já birella. Pro výstup volíme tu náročnější trasu, tedy přímo na rozhlednu. No to jsme si dali. Třetina byla relativně normální prudká kamenitá cesta. Ale u informační tabule uhýbala vpravo a snad ještě víc do kopce. Ale kudy. Šlo se mezi maliním, naštěstí jen málo mezi ostružiním, trávou vysokou aspoň do pasu. Snad tudy vedla cesta, než pokáceli les. Nemít tablet, ani bychom nevěděli, jestli jdeme dobře. Cestička byla viditelná často tak na 2 - 3 kroky. Přelézali jsme klády, lezli po kamenech. Prudce vzhůru a trochu cik cak. 2x jsme narazili na značku na stromě, který náhodou neporazili. Zvládla jsem to, ale bylo to hodně náročné. Však to bylo napsáno i ve vrcholové knize.

Již r. 2007 se v územním plánu obce počítalo se stavbou rozhledny. R. 2011 byla obnovena historická přístupová cesta k vrcholu Zámecké hory, kde jsou zbytky významného knížecího středověkého hradu Fürstenwalde ze 13. století. Současně byla vyznačena naučná stezka Historický chodník na Zámecký vrch. Rozhledna měla být postavena na úbočí kopce. Při archeologickém průzkumu tam byla objevena řada cenných historických předmětů. Proto byla postavena přímo na vrcholu. Památkáři vydali však zákaz kopání základů, je proto umístěna na dřevěném roštu, který je kotvený k zemi. Dřevěná vyhlídková věž Na Zámecké hoře je je 6 metrů vysoká, na vyhlídkovou plošinu ve výši 2 metry vede 10 schodů. Je celoročně volně přístupná. Moc toho vidět není, asi jen údolí s Vrbnem pod Pradědem. Je v dost žalostném stavu. Jak Ota prohlásil, ještěže jsme to stačili, ta brzy spadne. Je vidět, jak dřevo na podlaze i schodech uhnívá.

Jsme tu sami, svršky sušíme na sluníčku. Po chvíli slyšíme, že po naší trase někdo přichází. Jsou to mlaďoši, ale i s nimi jsme se shodli, že to bylo hrozný. Ale máme zase zážitek na celý život . Na tohle se zapomenout nedá.

O kousek dál má být zřícenina zmíněného hradu, ale prý tam toho není moc vidět. Ty nepatrné zbytky hradu jsou zarostlé náletovou vegetací. Ani z rozhledny nebylo nic vidět. Navíc toho brodění vysokou trávou po necestě už máme docela dost. Nejdeme tam. 

Kousek se musíme vrátit zpátky - to znamená prokousat se k rozcestníku a pak už konečně klesáme po cestě delší, ale pohodlnější. Klesání je mírnější. Chtěli jsme okruh, tak ho máme.

Dnešní den chceme ukončit v Karlově Studánce. Všude je tam placené parkoviště, ale jen kousek za obcí západním směrem na rozcestí turistických cest je parkoviště, které snad není placené a kde by se snad nechalo i přespat. Bylo by to i ideální místo pro zítřejší výlet. Uvidíme.

Jenže když k obci přijíždíme a vidíme, kolik aut parkuje při silnici před městem, jak jsou plná všechna placená parkoviště a kolik aut zase stojí za městem, nedoufáme, že se na parkovišti chytíme. Máme snad víc štěstí než rozumu. Právě jedno auto odjíždí, a to z místa, které bychom si vybrali, kdyby tu bylo prázdno. Skvělé. Zadní dveře máme k lesu, tak tu snadno dnes uvaříme i oběd, i když podle času skoro spíš večeři.

Proti parkovišti je cesta podél Bílé Opavy a tam si otevřela stánek nějaká společnost YES, která propaguje Jeseníky. Mají spoustu propagačních materiálů, map, dokonce pro děti i omalovánky. Něco se nám hodí, dokonce rozdávají půllitrovky s pitnou vodou, ale v perfektních pevných petkách. Voda se zítra bude hodit a v budoucnu i ta petka.

Po jídle se jdeme projít do Karlovy Studánky, kde byla r. 2005 vyhlášena vesnická památková zóna. Je zde několik památkově chráněných lázeňských domů. Prvopočátky lázeňské léčby spadají do r. 1778, kdy si zde ohřívanou kyselkou úspěšně léčil bolesti nohou bruntálský měšťan. R. 1780 byl objeven Maxmiliánův pramen, ale až r. 1785 došlo k založení lázní. U pramenů byly postaveny dřevěné domky s vanami pro léčbu pomocí koupelí. Zajímavý je původní název této lázeňské obce Hinnewieder. První pacienti, kteří se sem přišli léčit, neměli možnost se zde ubytovat, bydleli v nedalekých obcích Ludvíkov nebo Malá Morávka a na léčení sem museli docházet, jak říkali tam a zase zpátky, což je německy hin und wieder. Až r. 1803 byly po vnuku císařovny Marie Terezie přejmenovány na Karlova Studánka. Lázně se rychle rozrůstaly a přijíždělo sem stále více pacientů. R. 1802 byl objeven Karlův pramen, r. 1812 Antonínův pramen. Zdejší kyselka se dokonce plnila i do lahví, jenže kvůli tlaku oxidu uhličitého lahve praskaly a tak se od toho upustilo. Lázně využívají léčebné prameny i zdejší horské klima.

Prohlídku lázní začínáme hned na západním okraji lázní - v občerstvení U vodopádu zapíjíme opožděný oběd. Jen kousek odtud je vyhlídka na vodopád, který byl uměle vytvořen v 19 století na částečně odkloněném toku Bílé Opavy. Je vysoký přibližně 20 metrů.
Až pak se jdeme projít okolo zajímavých lázeňských domů. U některých jsou moc hezky udělané popisky. Lázně jsou malé, zvládneme to brzy. Míjíme Slezský dům, dříve Lotrinský dům, který byl postaven v letech 1909 - 1913 arcivévodou Evženem Rakouským. Tento dům se objevil v záběru filmu S tebou mě baví svět.
Přes ulici je malá dřevěná stavba Pitného pavilonu, která byla postavena r. 1864 u Vilémova pramene. Dnes je tam možno si natočit vodu z pramene Petr.

O kousek dál je Hudební hala. Původně Lázeňský salón byl postaven v letech 1836-1837.

Za parčíkem s fontánou je budova Letních lázní, která byla postavena v letech 1891 – 1893 na místě starých stájí. Byly zde rašelinové a uhličité koupele. Dnes je zde termální bazénový komplex, který využívají lázeňští hosté i veřejnost. S parkem sousedí i vila Eugen s původním názvem Šárka z r. 1890. Ve 2. pol. 20. století byl upraven na byty, po rekonstrukci slouží pro ubytování nejnáročnějších hostů. Naproti - na 2. straně parku je snad jediný zděný lázeňský dům - hotel Bezruč.

Na druhé straně silnice je další historická budova vila Vlasta, původně vila Wilhelm, která byla vybudována v letech 1893 - 1894. I zde byly ve 2. pol. 20. století byty, od r. 2005 opět slouží pro lázeňské hosty. Je vhodný i pro ubytování rodin s dětmi.

Okolo této vily jdeme k největší lázeňské budově - k Libuši, který byl postaven v letech 1929-1931 jako Lázeňský dům. Je to hlavní lázeňská budova, kde se konají i různé společenské a kulturní akce.

Scházíme opět na hlavní silnici ke Knížecímu domu. Tato honosná rezidence Řádu německých rytířů byla postavena v letech 1832-33. Dnes je zde ředitelství lázní.

Při zpáteční cestě si natáčíme na zítra do petek minerálku a tím končíme s prohlídkou lázní, i když nám ještě něco málo zbývá. To zvládneme, až budeme odjíždět. S petkami se nám tady chodit nechce. Vracíme se na parkoviště k autu. Je tam ještě pár aut, ale je tu už klid.

Zítra chceme vyrazit po naučné stezce Vodopády Bílé Opavy. Bohužel nám to vyšlo na svátek. Nechceme odjet a ve středu se sem vracet, stejně jsou prázdniny, asi tu o moc větší klid nebude. Přivstaneme si.

Na zítra si připravujeme batoh a raději i pořádnou svačinu. Nepočítáme s tím, že se někde nahoře najíme. Budeme rádi , když si tam dáme pivo. Při tom dopíjíme poslední pivo bruntálského pivovaru Hasič - svrchně kvašený speciál Zubatou žábu. K večeři dáváme už jen sýrové tyčinky. Spát jdeme brzy. V devět zaléháme. Parkují tu ještě čtyři auta - je vidět, že tu nebudeme spát sami.

Jedeme znovu na severovýchod - 27. den - zřícenina hradu Freudenštejn; 4 km dlouhý okruh: Vrbno pod Pradědem - vyhlídková věž Na Zámecké hoře; lázně Karlova Studánka, vesnická památková zóna na mapě