Jedeme znovu na severovýchod - 28. den - cca 16 km dlouhý výlet: Karlova Studánka - NS Bílá Opava údolím Bílé Opavy - vodopády Bílé Opavy - chata Barborka - Praděd - NS Bílá Opava (lehčí trasa) - Karlova Studánka

Vstáváme v šest. Venku je 12 stupňů, takže žádné teplo. Včera odpoledne tu byly takové davy, že očekáváme, že dnes to bude to samé. Je svátek a prázdniny. Chceme si trasu užít trochu v klidu, proto ten ranní nástup pro nás naprosto nezvyklý.

Už během snídaně vidíme jít prvního turistu. Víc jich naštěstí není. Snažíme se být potichu, ať ostatní nevzbudíme.
Večer jsme si vše připravili, takže v sedm vyrážíme na asi 16 km dlouhou a na nás poměrně náročnou túru. Výhoda je, že z parkoviště nedaleko západního okraje Karlovy Studánky nemusíme nikam odjíždět, tady naučná stezka Bílá Opava začíná, alespoň pro nás. Její 1. zastavení jsme si přečetli včera u občerstvení U vodopádu. Tady u silnice je již 2. zastavení.

Cesta vede zpočátku jen mírně do kopce, ale nějak se nemohu rozdýchat. Kupodivu se dobře nedýchá ani Otovi. Je to nejspíš tím, že je zima a docela velké vlhko. Trochu se to zlepšilo, než jsme došli na rozcestí Na paloučku. Tady je už 6. zastavení NS, takže jsme se cestou i několik zajímavostí dozvěděli, např. i to, že na přelomu 19. a 20. století tady byl vybudován náhon pro malou vodní elektrárnu a pro zdejší lázně, který se stále používá pro lázeňské účely. Tomu však předcházelo vybudování kanálu již někdy ve 13. století. Byl 12 km dlouhý a voda se používala pro zlatorudné doly u Suché Roudné. Ještě dnes je občas v terénu vidět úvoz o šířce 1 - 1,5 metru a hloubce do 0,5 km. To je jen jedna ze zajímavostí. Bílá Opava vedle nás krásně bublá, je radost ji pozorovat. Nevím, co dřív fotit. Vím však, že takhle bych nikam nedošla. Jenže je to trochu problém, ta říčka je krásná. A to netušíme, jaká další krása nás čeká.

Na rozcestí Na paloučku se NS dělí na náročnější a pohodlnější trasu. My odbočujeme vlevo, cesta vede po žluté - tento úsek je  trochu delší, náročnější, ale zajímavější a nabízí krásné pohledy na říčku. Tak se to alespoň tvrdí. Je to pravda. Prve se mi Bílá Opava líbila, teď jsem nadšená. Cesta je ještě zpočátku docela pohodlná. V jednom úseku sledujeme vodního ptáka skorce, jak tady poletuje, potápí se. Pak to však začíná. Stoupáme po úzkých skalních cestičkách, po obrovských balvanech, přelézáme klády, šplháme po žebřících, přecházíme po lávkách, které jsou vysoko nad srázem. Někdy jdeme těsně u vody, jindy šplháme vzhůru a voda divoce teče v kaňonu pod námi. Vysoká skaliska jsou vedle nás. Pak zase po skalách slézáme dolů. Míjíme peřeje, vodopády, tůňky. Mám s sebou hůlky, držím se však všeho, čeho se dá. Vím, že mi výšky a úzké lávky nedělaji dobře, nohy se mi klepou, ale jsem nadšena. Občas se musím zastavit, abych se s tím vším trochu vyrovnala. Dokonce je tam pro mne na jednom místě připravená lavička.
Tento náročný úsek je cca 2 km dlouhý. Nejnáročnější je závěr, kdy stoupáme strmě vzhůru. Je fajn, že jsme si přivstali. Asi 2 rychle jdoucí jednotlivci nás předešli, jinak jsme tu sami. Můžeme si tak tu nádhera v klidu užívat.

Na rozcestí Nad vodopády Bílé Opavy se obě trasy NS spojují. Pokračujeme po modré již po pohodlné lesní cestě, samozřejmě stále do kopce. Vlevo míjíme dolní zastávku lyžařského vleku na Petrovy kameny. Stále jsme tady téměř sami, to je pohodička. Další naštěstí poměrně krátký náročný výstup musíme zvládnout k historické turistické chatě Barborka. Je to nejmladší chata na jižním svahu Pradědu. Byla postavena až r. 1943. V květnu 1948 zde založil tehdejší chatař Horskou záchrannou službu Jeseníky. V chatě je možnost ubytování a samozřejmě i stravování. Od 80. let 20. století sem vede asfaltka, která zde ubytovaným umožňuje dojet autem. V prosinci 2014 tady propukl požár, naštěstí si s ním hasiči rychle poradili, takže tato dřevěná budova nelehla popelem.

Na chatu se nechá dojít z různých stran. Jedna cesta sem vede z Ovčárny, kam jezdí i autobus, proto nás překvapilo, že je zde jen pár lidí. A to je už 10 hodin. Asi ten největší nápor teprve přijde. My jsme jen rádi. Dáváme si zde pití, Ota pivo, já birella, kousek stranou si dáváme svačinu z vlastních zásob. Čekali jsme zde davy a fronty, zatím tady spíš čekají na nás, ale přece to neponeseme zpátky.

Pak už nám zbývá vyšlapat na Praděd asi 3 km. Není to moc prudké, ale je to po asfaltce, což je docela otrava, do toho je tu najednou hrozně lidí, pěších a cyklistů, dolů sjíždí na koloběžkách. Vypadá to, že všichni se nechali vyvézt na Ovčárnu, aby si zašli na Praděd. Nejraději bych se otočila a šla pryč, ale ještě jsem tady nebyla, láká mne dosáhnout vrcholu. Ale už předem počítám s tím, že nahoru na věž se asi nedostanu. Frontu tam stát nebudu.

Začíná se to zasahovat, výhledy se částečně zamlžují, snad se vrchol nezahalí do mraků, než tam dojdeme. To jsme zažili, když jsme šli na Lysou horu. Už bych to znovu zažít nechtěla. Zatím je to v pohodě, jen cesta nahoru se mi zdá nekonečná. Věž máme skoro na dosah, ale přitom stále daleko. Je to tím, že ten vrchol prakticky skoro celý obcházíme.

Teď je na vrcholu moderní stavba. Ale první stavba zde byla postavena již na poč. 19. století. Byla to jednoduchá chýše, až později doplněná o jednoduchou budovu. Útulna zde byla postavena až r. 1883, směla mít max. 16 m² a uvnitř mohla být jen dřevěná lavice. Na střeše měla drny. Nestála tady však dlouho. R. 1903 byla schválena stavba kamenné rozhledny Habsburské věže. Materiál se bral z nedalekých Tabulových skal. Připomínala gotickou hradní věž o půdorysu 15×14,5 m. Byla 32,5 m vysoká, v posledním 7. patře byla vyhlídková plošina. Věž však nevydržela dlouho. Kámen nebyl pevný, v tomto vlhkém a větrném počasí se rychle drolil. Během 1. světové války se o ni nikdo nestaral. R. 1926 byla ještě opravena, během 2. světové války ji používali Němci pro meteorologické účely a letecká pozorování. Postavili si zde dokonce turistickou Poštovní chatu. Němci prostory opustili, ale r. 1946 byla rozhledna pro veřejnost uzavřena. R. 1951 ji převzal spolek Turista Praha, který ji až do r. 1957 zpřístupnil veřejnosti. Pak byla z bezpečnostních důvodů uzavřena. Plánované rekonstrukce se nedočkala. 2. května 1959 se zřítila. Zůstala zde jen meteorologická stanice a dřevěná útulna. R. 1968 tady byla zahájena stavba televizního vysílače. Kvůli tomu byla vybudována i silnice z Ovčárny. Jeho součástí byla i restaurace, hotel a vyhlídka. Spodní část je betonová. Vyhlídka je ve výšce 73 metrů, na ni navazuje ocelový tubus s laminátovým anténním nástavcem. Celý vysílač je vysoký 146,5 metru.

Na vyhlídku je možno se dostat pouze výtahem s obsluhou. Když jsme dorazili na vrchol, tak venku bylo lidí poměrně dost, ale kupodivu na výtah na rozhlednu nečeká téměř nikdo. Možná je odradila i cena 150,- Kč za dospělého bez ohledu na věk. Ale když už jsme sem došli, není tu fronta, tak nahoru pojedeme. V této době ovlivněné covidem se nahoru může pouze po dvojicích - vždy jen s průvodcem. Nahoře může být max. 14 lidí. Průvodce pak zase jinou dvojici doveze dolů. Zatím se to zcela nezatáhlo, vidět je docela dobře. Bohužel okna otevřít nejdou a přes ně se špatně fotí. Když už chtějí tolik peněz, tak by ta okna mohli mýt umytá. Občas se podaří najít čistší kousek, tak jsem i něco vyfotila. Jsou vidět okolní kopce, za dobrého počasí i Sněžka, Lysá hora a Radhošť, vzácně i Vysoké Tatry a Malá Fatra na Slovensku. Okolním kopcům jako např. Petrovy kameny, vrch Sokol, Dlouhé stráně, Švýcárna je věnováno samostatné povídání. Panoramata jsou pak popsána na okně.

Po návratu je v restauraci plno, ale u okénka téměř fronta není. To jsme uvítali. Ota si samozřejmě kupuje pivo, já nealko černý citron z Litovle, který je nádherně osvěžující a není sladký. Jsme na Pradědu, tady si musíme koupit i štamprli tohoto likéru, který si běžně nekupujeme. Víme, že existuje světlý, ale tady mají i tmavý. Kupujeme tedy oba, ať ho ochutnáme. Než jsme to venku vsedě na zídce vypili, je už fronta na rozhlednu i na pití. Je krátce po poledni - i tady se nám vyplatilo to naše ranní vstávání. Rychle mizíme. Ale na silnici jsou hrozné obousměrné davy. Už se těšíme, až po modré odbočíme do snad klidnějšího prostředí. Původně jsem chtěla ještě dojít na Švýcárnu, ale nakonec mi stačilo, že to vidím z výšky. Chceme být co nejdřív pryč od davů.

Vracíme se přes Barborku - jinudy to nejde. I tady je lidí docela hodně. U bufetu fronta, za WC chtějí 15,- Kč, pokud nejste v restauraci. No to je změn za 2 hodiny. V restauraci se uvolnilo místo, dáváme polévku a jsme spokojeni. Obsluha tady skutečně kmitá.

Dlouho se tu nezdržujeme a po modré chatu opouštíme. Překvapuje nás, jak jou lidi pohodlní. Většina z nich odchází na Švýcárnu a vrací se autobusem. Na trase moc lidí už není. Ale sami tu také nejsme. Kus jdeme cestou, kterou jsme přišli. Až k rozcestí Nad vodopády Bílé Opavy to známe. Odtud pokračujeme již po té pohodlnější části NS, tedy pro nás cestou neznámou. Věděli jsme, že musíme jít z kopce, ale ty klesající kilometry v nohou jsou docela znát. Ota už se těší na pivo, tak jde docela svižně, ale má smůlu, já ho brzdím. Ale je v pohodě. Je spokojen, že dnes už nikam nebudeme přejíždět, že zůstaneme na parkovišti ještě jednu noc, že může jít na pivo.

Počasí je nějaké nejisté, chvilkami se to vybírá, chvílemi zatahuje. Na kládě dáváme svačinu, nad námi je černo. Shodli jsme se na tom, že pokud máme zmoknout, tak ať nejsme hladoví. Nakonec spadlo asi 10 kapek a je po dešti.

Když jsme přišli k autu, Ota samozřejmě odchází ihned na točené. Já relaxuji u auta a poslouchám zprávy z tenisu. Dál mne teď nikdo nedostane. Stačí mi, že tady mám petku včera natočené minerálky.

Než Ota přišel, je už zase jasno. Jdeme se umýt do Bílé Opavy. Objevila jsem poměrně blízko jedno zcela ideální místo, kam není od silnice vidět. Je to jako led, ale Ota si do vody odvážně lehá, na to už jsem si zvykla. Já si jen sedla a ledovou vodou ze sebe splachuji pot a prach dnešního dne. Je to příjemné. Po odpočinku a koupeli se cítím skvěle. Přesto jdeme spát brzy. Na zítra máme v plánu pestřejší program (rozhlednu, pivovar, vodopády), jestli bude pohodovější, nevím.

Jedeme znovu na severovýchod - 28. den - cca 16 km dlouhý výlet: Karlova Studánka - NS Bílá Opava údolím Bílé Opavy - vodopády Bílé Opavy - chata Barborka - Praděd - NS Bílá Opava (lehčí trasa) - Karlova Studánka na mapě