Jedeme znovu na severovýchod - 37. den - odpoledne: Vojtěchovská rozhledna; Trhová Kamenice - rozhledna Zuberský kopec

Z Luže jsme odjeli dlouho. Nějak jsme to natáhli. Jsou už skoro 3 hodiny a my zase nejedli. Sice tím, že vstáváme dlouho, tak obědváme vždy později, ale teď už to bude skoro večeře.

Pokračujeme jižním směrem. V obci Štěpánov vidíme u bezejmenného rybníka točnu u bažantnice. Jedeme tam. Na uvaření oběda je to tady fajn.

Kvůli dešti jsem si ráno vzala botasky, teď jsem zjistila, že to nebyl dobrý nápad. Puchýř mi už zase mokvá. Nevypadá vůbec hezky. To jsem si to pěkně zavařila. Chce to vzduch. Takže to vypadá, že s delšími výlety končíme. Naštěstí máme před sebou už jen 1-2 dny, takže toho stejně už moc nezvládneme. Ota se určitě v duchu raduje, aspoň stačíme víc rozhleden, na ty mohu chodit v sandálech. Ty rušit tedy nemusíme.

Pokračujeme tedy dál na jih k Vojtěchovské rozhledně. Když jsme v obci Raná a do Vojtěchova nám chybí snad jen 2 km, tak nás tam značky nepustí, je to rozkopané - žene nás to přes Hlinsko. Kdybychom se koukli do mapy a kousek se vrátili a jeli přes Pokřikov, byli bychom tam dřív. No věřili jsme dopravnímu značení a pěkně jsme si zajeli.

Parkoviště je jen kousek od ní. Tahle rozhledna se mi líbí, dokonce není moc vysoká, takže ani výstup nebude náročný.

S její stavbou se začalo r. 2008, i když plán na její výstavbu měli již několik let. I stavbu stále něco komplikovalo. Peníze docházeli, ještě jim nějací dobráci ukradli pět tun žulových kamenů, které měli připravené na obložení spodní části stavby. Proto k jejímu dokončení došlo až v létě 2010.

Na vysokém betonovém podstavci, kde je první vyhlídková zastřešená plošina, stojí vyšší ocelová konstrukce. Celá stavba je 16,35 metrů vysoká. Horní zastřešená vyhlídková plošina je ve výšce 11,7 metru. Na ni vede celkem 59 točitých schodů. Nahoře je i dalekohled na mince.  Jsou vidět Železné hory, Kameničská vrchovina, Svitavská pahorkatina s rozhlednou Borůvka a zříceninou hradu Košumberk a Hornosvratecká vrchovina s rozhlednou Terezka. Za dobré viditelnosti jsou vidět také Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník a částečně i Hrubý Jeseník. Jaký je aktuální výhled, to by mělo být vidět na stránkách obce - od léta 2010 je zde prý umístěna webová kamera. Jenže zveřejněné stránky mi to nenašlo. Nevím, zda je to momentální problém nebo trvalý. Nám počasí, co se týká výhledů, nepřeje. Je mlhavo, moc toho vidět není.

Rozhledna je otevřena celé prázdniny, od listopadu do března je zavřená, v ostatní měsíce je otevřena jen v sobotu, v neděli a o svátcích.

Dnes chceme ještě dojet na rozhlednu na Zuberském kopci, která je asi o 20 km dál. Je nám jasné, že už to do pěti nestačíme, ale třeba nezavřou včas. Navíc doufáme, že by se u ní nechalo přespat. První nevyšlo, druhé ano. Nechá se dojet až přímo k ní. Nejsou tu stromy, ani dráty, takže by spaní mělo být bezpečné. Základem rozhledny je telekomunikační stožár (požadavek vybudování vyhlídkové plošiny na stožáru byl součástí povolení ke stavbě). Jenže poměrně hlasitě jim tu spíná klimatizace. Naštěstí má dlouhé intervaly a běží jen krátce, tak snad mezitím usnu. Ráno se otevírá v 10 hodin, to asi nebude problém se do té doby zde zdržet. Zatím se rozhlížíme od paty rozhledny.

Rozhledny, které jsou součástí telekomunikačních stožárů, nemám moc ráda. Tahle je přece jen trošku jiná. Je čtvercového půdorysu, je vysoká 55 metrů, její spodní část do výše 17 metrů je obložena dřevem, takže vypadá docela dobře. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 39 metrů vede 182 schodů. Jsou vidět vrcholky Železných hor, Žďárských vrchů, Orlických hor i Krkonoš.

Užíváme si samoty a klidu. Schována od silnice za autem ze sebe splachuji dnešní prach a pot a doufám, že už sem večer nikdo nepřijede. Povedlo se.

Ještě před večeří si dáváme pivo Vlasta, které jsme si koupili na Košumberku. Je to lehce nadprůměrné pivo. Máme jen litr, tak aspoň po večeři vypijeme červené víno, které s sebou vozím v chladící tašce, aby neutrpělo moc velký šok při změnách teploty. To vyšlo, je dobré i ta teplota je naprosto ideální. Přitom upřesňujeme program na zítra - vyškrtáváme z itineráře některé body. Kvůli mým puchýřům delší trasy rušíme. Hlásí deště a v sandálech by se jít nedalo. Během odpoledne mi to na vzduchu trochu zaschlo. Že budu mít někdy problém s puchýřem, to mne v životě nenapadlo. Ota mne straší, že doma skončím na chirurgii. Tak to tedy ne. Potřebuje to jen vzduch.

Je vidět, že spíme o 200 m výš než včera. Jak zaleze sluníčko, je docela chladno. Přesto sedíme venku, jen máme o mikinu víc, pozorujeme mraky, v dálce slabě bouří, když se najednou Ota otočí a všimne si, že je to za námi úplně černé. To byl závod s časem. Honem všechno sklidit a pozavírat. Převlékat jsme se museli už autě a to nás to stejně trochu skráplo. Tak tomu říkám štěstí. Lilo pěkně, ale jak dlouho nevíme. Zvládli jsme přitom usnout.

Jedeme znovu na severovýchod - 37. den - odpoledne: Vojtěchovská rozhledna; Trhová Kamenice - rozhledna Zuberský kopec na mapě