Jemnice památkami bohatá
Jemnice památkami bohatá.
Královské město Jemnice bylo založeno dávno před rokem 1227, kdy obdrželo tento statut. Přeskočme nyní na chvíli běh dějin a začněme netradičně až v roce 2007, v němž 24. ledna uznalo Ministerstvo kultury ČR podzemní prostory při kostele sv. Víta za kulturní památku. Byla to v pořadí již 98. památka na území Jemnice, což znamená, že ve městě s asi 4.300 obyvateli připadá jedna kulturní památka na 43 obyvatele. Vyhlášení této Kulturní památky předcházely nejdříve zvěsti pamětníků, kteří tvrdili, že jako kluci nějakým podzemím u Víta prolézali. Ke znovuobjevení podzemí však přispělo až zahájení oprav původně gotického kostela založeného v polovině 15. stol. údajně na přímluvu františkánského mnicha Jana Kapistrána, který tu vykonával misijní činnost. K realizaci byla vybrána Stavební huť Slavonice, která již měla zkušenosti s podobnými akcemi v místě svého sídla. Při zemních pracích souvisejících s vysušováním zdiva byly odkryty, částečně vyčištěny a sanovány i zmíněné podzemní prostory.
Popis podzemí
Dosud přístupné podzemí se nachází v hloubce 6,5 m pod terénem a ze vstupního nově upraveného vyzděného portálu opatřeného masivními dveřmi hned za závěrem kněžiště kostela k němu vede poměrně strmé schodiště dlouhé 10 metrů. Nejdříve muselo být odstraněno asi 75 m³ suti obsahující i komunální odpad z novější doby, kterou byla zasypána více než sedm metrů dlouhá vstupní síň, vysoká v nejnižším místě pouze 163 cm. Výška velmi zachovalého klenutého stropu odpovídá vzrůstu dospělé středověké populace. Uprostřed síně byla objevena šachta čtvercového průřezu o délce strany 40 cm, kterou se zřejmě při kutacích pracích vytahovala vytěžená hornina. Ze síně pokračuje hlavní chodba v délce 8 m, která se pak větví do tří směrů a ve všech případech je zakončená kobkami vytesanými ve skále, která je však značně zvětralá. Průlezy ke kobkám mají výšku pouze 110 cm, takže to jsou spíše plazivky. Z každé kobky vede další štola či vzdušník na povrch, které jsou však dosud zasypány. Nadějně vypadá jedině štola vedoucí z pravé kobky mimo základy kostela směrem k sošce sv. Anny Samotřetí. Pokud tam ale vedla kdysi nějaká chodba směrem k městu či do jeho nejstarší části Podolí, mohl se na části úseku, kde je v současné době úvozová cesta, propadnout strop, který nebyl dodatečně zaklenut pálenými cihlami jak je tomu u dosud přístupných prostor.
Samé otazníky???
V historických pramenech, které se však netýkají přímo Jemnice se uvádí, že ražba
2 m chodby přišla na konci 16. století na 10 zlatých. Františkáni, kteří kostel a klášter k němu přiléhající užívali, byli žebraví mniši, kteří ze zásady nehromadili majetek a neměli mnoho financí. Proto se přikláním k názoru pana Chadima ze Stavební hutě Slavonice, který projekt záchrany kostela sv. Víta vyprojektoval a realizuje, že se jedná o staré důlní dílo, které je mnohem starší než Kostel sv. Víta a františkáni již přišli k hotovému. Jemnice totiž obdržela právo dolovat zlato a horní právo o sto let dříve, přesně 6. června 1345, když byla v rukou Lichtenburků. Je velmi pravděpodobné, že se tu jedná o pokus objevit novou rudnou žílu, a když horníci zjistili, že se ve dvou směrech nachází jenom hlušina, kutací práce ukončili a pokračovali pouze jednou šachtou.
Podle mého názoru neobstojí ani domněnka, že františkáni potřebovali únikové chodby z konventu, který stál daleko za městskými hradbami a mohl lákat k nájezdům všelijaké lapky. Co by si lupiči na chudých mniších vzali?
Největší otazník zatím zůstává neodpovězen - zda se jemnickým podaří sehnat další peníze na pokračování průzkumu, který by mohl poodhalit roušku tajemství schovaného hluboko pod zemí. Přesto se podle posledních informací chystá v roce 2011 jeho zpřístupnění.
Pokud budete mít zájem o prohlídku této Kulturní památky včetně kostela s překrásnou dřevěnou oltářní výzdobou a freskovými malbami od známého barokního malíře Josefa Winterhaltera mladšího (freska Nanebevzetí sv. Víta je z roku 1774 a považuje se za první samostatnou mistrovu malbu), je třeba si návštěvu předem domluvit na jemnické radnici. K návštěvě podzemí doporučuji použít čelovku.
Barchan
Historická slavnost Barchan se slaví vždy o víkendu týden po sv. Vítu. V roce 2011 se bude konat ve dnech 17. – 19. června. Patří k nejstarším lidovým slavnostem u nás. Připomíná dobu, kdy král Jan Lucemburský táhl do boje proti loupeživým pánům sídlícím na hradě Sádek u Třebíče. V těchto bouřlivých dobách svěřil pod ochranu jemnických svoji manželku Elišku, poslední Přemyslovnu, s níž čekal potomka. Hrad dobyl a s poraženou posádkou, které veleli bratři Jimram a Artleb, se nikterak nemazlil. Podle Zbraslavské kroniky po dobytí hradu nechal 18 zajatých zločinců ihned popravit. A protože v té době (r. 1312) neexistovaly mobily ani internet, kůň byl drahý a kolo k nám ještě nedojelo, poslal Elišce vzkaz o vítězství po běžcích. Není známo kudy přesně běželi, ale trať to byla zcela jistě delší než z Marathónu do Athén – nejméně 50 km. Jejich námahu odměnila královna kusem látky (snad kapesníku ) z hrubé bavlněné tkaniny zvané barchet. Běh, který se koná v rámci slavnosti Barchan je symbolický a připomíná pouze jeho závěrečnou fázi.
Nad jeho tradicí se zamýšlí i Petr Vedra ve svém článku zveřejněném ve vlastivědném sborníku č. 8/1997 (str. 27-32) s názvem Naším krajem, který byl vydáván Západomoravským muzeem v Třebíči. Cituji: „Slovníková hesla vnímají barchan …. mj. i jako pojmenování nádoby pro odlévání stříbra se zinkovým náčistkem ve starých mincovních technikách a barchaníkem byl nazýván ten, kdo takovou nádobu, či formu, držel při odlévání. Tak si vyberte!
Další pamětihodnosti
I bez prohlídky podzemí však návštěva Jemnice stojí za to. Město - jedno z nejstarších na Moravě bylo založeno jako královský majetek na křižovatce obchodních cest na ložiskách zlata, stříbra a jiných kovů. Svědčí o tom i původ názvu podle sídla „jamníků“, kteří vybírali rudu z jam. Historické jádro města bylo obehnáno dvojitými poměrně zachovalými středověkými hradbami se čtyřmi baštami, dvěma barbakány, dvěma branami a menšími brankami U jedné z nich na jižní straně hradeb je na zdi kamenná plastika ženy jedněmi považované za královnu Elišku, druzí věří pověsti o panně Jemně, která zachránila město před oblehateli tím, že vyhodila přes hradby jehně, načež oblehatelé v domnění, že obhájci města mají hojnost potravy, s nepořízením odtáhli plenit jinam. Původně gotický kostel sv. Stanislava na náměstí Svobody má renesanční klenbu ze 16. stol. a barokní interiér. Nejstarší kostel sv. Jakuba v nejstarší části města – Podolí byl původně románskou rotundou z níž zbyla, bohužel, jen kulatá věž, která patří k nejstarším na Moravě. K nejstarším na Moravě patří i starý židovský hřbitov neboť v Jemnici byla i jedna z nejstarších židovských obcí o níž je první zmínka již z roku 1336.
Velkým břemenem pro Jemnici je zámek přestavovaný z pozdně románského hradu postupně ve stylu gotiky, renesance a baroka. Když byl vyvlastněn v roce 1945 rodině Pallavicini, usadila se v jeho areálu armáda v počtu několika set vojáků. Ta se však o něj nestarala s péčí řádného hospodáře. Objekt byl napaden dřevomorkou, zdivo promáčeno neodbornými zásahy instalatérů (např. odpady byly nastavovány rourami od kamen), zasypáním sklepů a zazděním některých průchodů byl narušen odvětrávací systém, interiér byl vojáky značně mechanicky poškozen. Unikátní teplovodní systém byl ucpán množstvím odhozených lahví, které musely být vyvezeny. Byly zničeny plátěné ručně malované tapety, které se dochovaly pouze za dřevěným ostěním pokojů a v tzv. síni tradic. Dva vojáci jdoucí do civilu v povznesené náladě shodili z monumentálního balkónového portiku rokokovou vázu, která se samozřejmě pádem z několika metrů na zemi rozbila. Mobiliář byl rozptýlen po devíti zámcích Jihomoravského kraje. Knihovna čítající na 7.500 svazků je ve fondu olomoucké univerzitní knihovny. V nejzachovalejším stavu zůstala jen část podzemních prostor, kde byl důstojnický klub. Armáda opustila zámek 31. října 1992, kdy byla místní posádka zrušena. I když snahou města bylo zámek ležící v centru zpřístupnit veřejnosti a využívat jej ve prospěch občanů a návštěvníků Jemnice, tři miliony na investice ročně včetně dotací nepostačují a město jej nabídlo na prodej. Držme palce, aby se objevil solventní kupec, který by dal všechno zase do pořádku a umožnil jemnickým občanům a případně i turistům alespoň částečně využívat jeho historických prostor. Můžete projít alespoň zámecký park o rozloze 21 ha, založený v přírodně krajinářském stylu se dvěma rybníky, z něhož již byly odstraněny plechové garáže vojenského autoparku.
Neopomeňte navštívit detašovanou expozici Muzea Vysočiny Třebíč, která se nachází na náměstí svobody u kostela sv. Stanislava. Paní Boudná, která v domě bydlí vám kdykoli ráda otevře a vy se můžete seznámit s mineralogickými sbírkami s exponáty zlato i stříbronosných hornin i s expozicí o čaji v jehož distribuci a balení má místní podnik Jemča exkluzivní postavení v rámci ČR.
Ten, koho zajímají historické památky a navštíví Jemnici bude nanejvýše spokojen. Zvláště, když zajde na oběd do nově otevřené restaurace ve dvoře bývalého městského pivovaru zvaném Štěpánkův na ul. Husova 106 a doplní vydanou energii chutnou krmí.
Text i foto: Ing. Rostislav Novák
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut