Ještě Šengen a objížďka Petříkova
Zima se na konci svého panování nějak nevzdává a kromě mrazivého počasí přináší ještě stále solidní nadílku sněhu, byť ve trvanlivé formě již jen na horský masiv. Po čase nás jede o něco větší parta, bohužel pravidelná běžkařka Alena se doma věnuje odstraňování chorob, tak ji musí tentokrát nahradit dcera.
Tuto zimu máme nějaké resty v Okolí Paprsku, takže směr je celkem jasný. Většina účastníků nepoznala fenomenální okruh Šengen, tak je tentokrát naším cílem zájezd až do Polska. Tedy ráno vlakobusem do Starého Města (p.Sn.), skibus do Velkého Vrbna a lanovka na Paprsek. Ta značně zlepšuje výstup do hor a i díky ní se celkem snadno můžeme dostat do stopy. A zbývá víc času na občerstvení – po celém okruhu žádná putyka není. Protože loni jsme někteří jeli podle směru hodinových ručiček i na návrh Zdeňka jedeme v obrácené směru, takže hned za Paprskem absolvujeme vlastně největší stoupání na Travnou horu. Stopy jsou tentokrát výborně připravené a nějakou protekcí nás ještě za Palaší předjíždí rolba a dělá nám stopu podél hranice přes vrchol hory. Kousek za vrcholem následuje odbočka do Polska, zprvu mírně dolů lesem a pak asi 100m prudší sjezd, ovšem dnes v prašánku a po menšestru k brždění . Ovšem to jeden kolega nezvládl a zvolil pád v zatáčce. Další úsek je vlastně táhlým mírným sjezdem do údolíčka Biały Lądecké, což mi připomíná, že to tu musíme někdy prozkoumat v létě na kole. Pak už je skoro celý okruh v mírných výstupech a rovinkách v blízkosti česko-polské hranice. Z okruhu se dá uhnout zpátky na naše území v místě vzdáleném asi 50m od hranice k okruhu zvaném Pralinka, ovšem my pokračujeme dál kolem vrchu Jívina . Zde míjíme rezervaci Puscza Śnieżnej Białki a po objetí vrcholů Rudawce (Polská hora) a Białe Kopy se přiblížíme k hranici a mírným výstupem ji překonáme. Stopa sjíždí k rozcestí pod Polskou horou, kde se stává okruh součástí okruhu Pralinka. Nejdřív táhlý sjezd a pak mírný výstup a jsme u Palaše, to jest téměř zpět na Paprsku. Bohužel většinu času bylo zataženo, díky čemuž je nakonec i pěkná zima ale stopa drží svůj sněhový charakter. Samozřejmě musíme povinně zpět na chatu, nějaké občerstvení a pobyt v teple se hodí.
Po nutném oddychu kousek zpátky nad Palaš a pak rovina či mírný sjezd na Císařskou a po Promenádě k Černému potoku a do Petříkova. Myslel jsem, že to tady znám jak staré boty a ejhle, občas se něco najde. Pod rozcestím Černý potok je úsek svižného sjezdu podél stejnojmenného potoka a vlastně už kousek nad Petříkovem koukám – odbočka doleva a strojová stopa. Zdeněk vidí dřevěné směrovky a nápisy Petříkov – tam jezdíme normálně, na druhé Ramzová, tak v rychlosti přemítám kudy by to mohlo vést. Od cesty je vidět že se jedná jen o mírný výstup a pak bude nejspíš rovina. Času máme dost, tak navrhuji vyzkoumat průběh. Všichni hoši celkem souhlasí, Martina ovšem prohlásí něco nehezkého i s patřičným výrazem a odstartuje známou cestou do Petříkova, že se shledáme na Ramzové u nádraží. Pokračujeme tedy po nové trase, skutečně po prvních 50m už jedeme po vrstevnici a za chvíli v lese pod námi vidíme první chaty v Petříkově. Cesta vlastně sleduje celé údolíčko zhruba 50-70m nad jeho úrovní tak odhadujeme, že se vynoříme někde u apartmánů u Větrolamu. Nakonec se ovšem cesta asi dvakrát zvedne – ne moc a v oblouku vyjedeme těsně nad sjezdovkami Pod Klínem. Strojová stopa pak pokračuje trošku dál do lesa, ale my se rozhodneme to vzít po sjezdovkách. Už je po 16hodině, tudíž nikdo tady nejezdí a louky jsou značně mírné, sjezdovka je poměrně silný výraz. Tak napřímo, ale raději pluhem sjedeme k hospodě a pak už mírně podél cesty k chatě Ramzovské sedlo. Tady už Martina čeká, přece jen to bylo přes Petříkov rychlejší (zůstal sníh na cestě). Doma studuju mapy, cesta kterou jsme jeli v žádných není – je to tedy poměrně nová cesta, ovšem na portále Bílé stopy se už dá najít, tak je dobré o ní vědět. Pro běžkaře, který by chtěl vyrazit na Paprsek či Smrk přímo z Ramzové zajímavá varianta, nebude muset projíždět Petříkovem a případně si může zjednodušit výstup vlekem v areálu Pod Klínem (ale velký kopec to není).