Jih Bílých Karpat

PROLOG

Už brzy na jaře mně a mojí přítelkyni bylo jasné, že "musíme" v létě navštívit některé z českých, moravských nebo slovenských vrchů a pohoříček. Pak přišlo léto a my stále neměli čas uspokojit tu podivnou touhu chodit v letním parnu po kopcích s krosnou na zádech. Až v srpnu jsme našli několik volných dní. Letos padla volba na "přechod" Bílých Karpat. Jednak je to z Brna, místa našich studií, blízko a jednak je dobrá možnost to kdykoliv tzv. zapíchnout, sejít do nejbližší obce a jet domů.

DEN 1.

Odjíždíme ranním spojem z Brna do Veselí nad Moravou, odtud pokračujeme autobusem do Tvarožné Lhoty. Nacházíme se na Dolácku, kousek od města Strážnice ve vesnici, kde je mj. muzeum oskeruší. V této obci začalo též naše putování.

Cestou obcí vzhůru jsme se drželi naučné stezky, která nás zhruba po půl hodině chůze dovedla až k rozhledně Travičná - prvnímu cíli dne. Za drobný peníz jsme byli puštěni nahoru na vyhlídku ve výšce 34 metrů, odkud je dobrý výhled do kraje a na každé straně plošiny je připevněna deska s popisem co je možno za pěkného počasí spatřit. Po vydatném pokochání se (a ujištění partnerky, že po tom velkém kopci daleko na obzoru taky půjdem) pokračovala naše cesta dále. Po červené na Rozcestí Kněždubský háj a odtud po žluté na rozcestí se zelenou značkou.

Dále jsme pokračovali přes krásné chráněné území Čertoryje, které mi svým charakterem připomínalo lesopark, na vrch Kobyla a rozcestí U Tří kamenů. To už jsme opustili Dolňácko a jsme na Horňácku.

Asi po půl kilometru od Tří kamenů se červená značka stáčí mírně do leva. Podařilo se nám tuto odbočku minout a v blahé nevědomosti nesledujíce značek jsme pokračovali do kopce podél lesa. Že něco není v pořádku nám došlo až na vrcholu kopce. Sakra, první den a hned jsme zakufrovali. Poprvé litujeme, že sebou nemáme mapu, kterou jsme si zapomněli/nestihli koupit (teda nejdřív zapomněli a pak už nestihli). Jediným řešením bylo jít mírně doleva a pořád z kopce. Buď se objeví značka nebo silnice u obce Vrbovce. Z lesa jsme nakonec vylezli asi 3 km od původně plánovaného místa. To však mělo jednu nečekanou výhodu. Do obce se šlo podél již sklizeného pole ranných brambor, a tak jsme jich pár zapomenutých zkonfiskovali na guláš. Tímto majitelům pole děkujeme.

Vobci jsme se napojili na modrou značku. Ta pokračuje cca 1 km za obec po silnici a pak se stáčí prudce jakoby nazpátek a do kopců. Nedoporučuji pokoušet se o zkrácení cesty po kolejích, vedou po náspu plném trní a bodláčí a podél jsou natahané dráty (vyzkoušeno). Chtěli jsme dojít až na Kamenná vrata, ale díky zakufrování jsme stihli rozbalit bivak ve stoupání do kopce Machová a při „večeři" už zapadalo slunce. Celkem jsme ušli i se zablouděním 21,5km.

DEN 2.

Ráno jsme se vpohodě sbalili a zkontrolovali, že na místě nezbude jediná stopa po našem nocování. Pokračujeme dále po modré přes Kamenná vrata podél státní hranice na Kubíkův vrch a přes Šibenický vrch, odkud jsou krásné výhledy na moravskou stranu státní hranice, kDibrovovu pomníku. Odtud pokračujeme po červené značce Na Velkou Javořinu. Neboli zHorňácka na Uherskobrodsko.

Celý úsek mimo hřeben Velké Javořiny vede lesem. Na několika místech však mladým porostem a cesta je méně zřetelná, občas trochu zarostlá, tak pozor, ať nezabloudíte. Za celou dobu (16km) jsme našli jedinou studánku, která slabě tekla. Ne že bychom je nějak hledali, ale zásoby vody si určitě vezměte sebou, protože možnosti doplnění po cestě byly vsuchém období léta minimální.

Z Velké Javořiny je kruhový výhled do kraje a protože nám počasí přálo, tak jsme si lehli do trávy a koukali, jak je u nás krásně. Po hodinovém odpočinku a svačině byl čas opustit toto krásné místo a jít dále. Kousek pod vrcholem je chata smožností občerstvení a možná i ubytování. Chata funguje nejspíš celou letní sezónu.

Od chaty vede do obce Květná zelená značka. Od rozcestí pod Jelencem to jde dolů pěkně rychle (480m na cca 3km). Byl jsem docela rád, že nejdeme opačným směrem.

Vobci je možnost dokoupit zásoby v potravinách, ale zavírají tam pohříchu brzy, jako na každé dědině, takže my jsme měli smůlu (ještě že zbývá voda ze studánky). Za obcí nás zelená značka vedla do kopce Nová hora. Na vrcholku je ideální místo pro přespání, včetně malého ohniště (věděl jsem o něm od spolužáka, který je zároveň místní domorodec). Tato příležitost námi nezůstala nevyužita, a tak jsme usínali vblízkosti malého dohořelého ohníčku. Za dnešek to bylo celkem 23 km.

DEN 3.

Ráno po sbalení jsme pokračovali po zelené značce přes - toho času vyschlou - Janáčkovu kyselku na Staré díly a odtud Na Velký Lopeník. Od úpatí to je 500 výškových metrů nahoru, ale jde se lesem, takže na vás nepraží slunko. Uprostřed stoupání byly přes cestu stromy, tak jsme se rozhodli to obejít. Znovu jsme trochu zakufrovali, ale protože jediná správná cesta je jít vzhůru, tak není problém trefit i když se jde mimo cesty. Na vrcholu je od roku 2005 nově postavená 22m vysoká dřevěná rozhledna, která nahradila její předchůdkyni. Po rozhledu zrozhledny jsme se drželi dále zelené značky vedoucí přes Kobylec a Lopenické sedlo (svačina). Tady začíná oblast Kopaničářská. Dále bylo vplánu jít po žluté do Hrozenkova a další den až do Svatého Štěpána, ale přišly mraky se spoustou vody a začaly nás zalévat. Úplnou shodou náhod jsme zachytili na zastávce Mikulčin vrch autobus. Rozhodnutí padlo okamžitě. Sedli jsme na bus a jeli do Bojkovic. Vnašich nohách zůstalo pouze 10,5km.

EPILOG

Z Bojkovic jezdí pravidelně vlak do Brna, takže cesta zpět nebyla problém.

Během túry jsme prošli cca 55 km krásného kraje se spoustou míst, která stojí zato vidět. Vroce 2009 se chystáme projít další část Bílých Karpat; začínat se bude...můžete tipnout kde.

Voda: Možnost doplnění minimální. Několik pramenů 2. den (vyschlé) a kyselka 3. den (taky téměř vyschlá)

Občerstvení: chata pod Javořinou a něco málo na Lopeníku u stánku.

Nákup: Vrbovce, Květná - otvírací doba typicky dědinská. Všechny zásoby (na 4 dny) jsme si nesli na hrbu.

Spoje: Tam i zpět až překvapivě dobré (i ze Strání / Květné).

Fotogalerie