Jihočeský kraj - nejen za rozhlednami a pivovary – 2.den – monitoring lesních ekosystémů, rozhledna Vysoký Kamýk, osada Černý havran, Pivovarský dvůr Lipan Dražíč, vesnické památkové rezervace Záboří a Holašovice

K ránu bylo trochu chladněji, že jsem na sebe jednu deku ještě přihodila, ale spalo se pěkně. Tedy až na to, že jsem si ve dvě hodiny uvědomila, že jsem včera doma nechala kartičku na 500,- Kč do pivovaru Solnice v Českých Budějovicích. Měla jsem na sebe děsný vztek, dlouho jsem si nadávala a v důsledku toho jsem nějaký čas nemohla ani usnout. Zase se tak moc nestalo, na říjen tam máme zajištěné ubytování, které jsme na tuto dobu přesunuli z dubna, kdy byly všechny hotely uzavřené. Poukázka platí do konce roku, ale chtěli jsme mít jistotu, že nám to nepropadne, kdyby přišla 2. vlna koronaviru a ubytování zase bylo zrušeno. Však ono to nějak dopadne, vracet se nebudeme.

Nakonec jsem samozřejmě přece jen usnula, ale ráno v půl deváté se mi ještě nechtělo vstávat. Ani okolo jedoucí auta mi nevadila. Nakonec jsem se přesvědčila a přece jen vstala.

Venku svítilo sluníčko, ale foukal chladný vítr. V klidu jsme se nasnídali, i kávu jsem si dala. Poměrně pozdě jsme vyrazili na výlet - na rozhlednu Vysoký Kamýk. Věděli jsme, že je zavřená, dokonce o tom informace visely na přístřešku. Je otevřená sice celoročně, ale jen o víkendu a svátcích od 13 do 15 hodin. Stejně tak i o prázdninách. To jsou služby turistům, že žasnu. Ale přesto se k ní jdeme podívat.

Vyrazili jsme od přístřešku po cestě, narazili na zelenou ze vsi a po zhruba 2 km jen mírného stoupání přes pramen vody (až za chvíli jsme zjistili, že je sem přiveden v plastové trubce) jsme došli na rozcestí Vysoký Kamýk, odkud je to k rozhledně po modré asi jen asi 500 m.

Najednou naši pozornost vlevo nedaleko od cesty upoutalo pozornost nějaké divné zařízení, které se skládalo z různých trubek, konví a dalších naprosto neidentifikovatelných součástek. Jdeme se samozřejmě podívat blíž. Zjistili jsme, že zde probíhá monitoring lesních ekosystémů, který u nás zajišťuje Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti. Jedná se však o celoevropskou akci. V těchto místech se sleduje množství světla, které proniká korunami stromů, množství a chemismus srážek pod korunami i těch, které stékají po kmenech stromů, ale také těch, které se do půdy vsakují až ke kořenům stromů. Měří teplotu a vlhkost půdy v různých hloubkách. Zjišťují množství opadu ze stromů (pupeny, listy/jehlice, větvičky, kůra, semena, plody), ale také rychlost růstu stromů (na výšku i tloušťku) a řadu dalších a dalších určitě důležitých věcí. Opatrně jsme to okolo prošli a žasli. Neměli jsme vůbec žádné tušení, že se něco takového zjišťuje.

Plni dojmů jsme už jen stoupali k rozhledně, která je prakticky na vrcholu Vysokého Kamýku, i když od nejvyššího bodu je vzdálena ještě cca 500 metrů. To už se jde však skoro po rovině. Pravděpodobně tam byl r. 1864 vytyčen trigonometrický bod I. řádu, ještě dnes je tam kamenná deska s letopočtem 1864. R. 1931 byla na vrcholu postavena pětipatrová dřevěná měřičská věž, která se brzy rozpadla. Přesně o 10 let později, r. 1941 tady byla postavena 16 m vysoká zděná sedmiboká geodetická věž. Jenže pak ji zabrali Němci. Do do 70. let minulého století byla využívána jako turistická rozhledna. Jenže v té době ji již převyšovali okolní buky a znemožňovaly výhled. Věž přestala být využívána a chátrala.

R. 2006 společnost T-Mobile požádala o možnost původní věž využít, navýšit ji a používat jako vysílač. Povolení získaly za podmínky, že ji využijí také jak rozhlednu. Tak vznikla kovová nástavba, která kopíruje původní sedmiboký půdorys věže. Celá věž je vysoká 46 metrů se dvěma vyhlídkovými plošinami. Jedna je na původní kamenné věži ve výši 16 m, druhá ve výši 32,9 m. Vede na ni celkem 169 schodů, z toho 6 je betonových při vstupu do věže, ostatní jsou z kovového roštu. Z rozhledny má být vidět západní část Šumavy po Novohradské hory, Českomoravská vrchovina, Česká Sibiř, Středočeská pahorkatina, Brdy a Hřebeny až k Českému lesu. Jen se musí přijít ve správný okamžik, kdy je otevřeno. Dnes by byly super výhledy.

U rozhledny je řada stolečků, možná tam kromě vstupenek prodávají i nějaké občerstvení. Nedaleko je i toika. Na nástěnce se dozvídáme historii vzniku silvestrovských výstupů. Letos bude už 37. ročník. Začalo to nenápadně. Na Silvestra r. 1983 nahoru vyrazila jen parta 4 kamarádů. Nyní se této akce účastní 600 – 700 lidí.

Zpátky se nám ještě nechceme. Je hezky, teplo, uděláme si okruh. Po modré pokračujeme dál ke kotě Vysoký Kamýk a k trigonometrickému bodu. Naštěstí si Ota všiml, že kus vlevo v lese je nějaký totem. Jdeme se podívat a nestačíme se divit. Tady má své místo osada Černý havran – je tu vstupní brána, ohniště, totem, je zde dokonce v žule vytesáno vysvětlení, co který symbol na totemu znamená. Je tady i pánev, alobal a dokonce dvě petky vody. Je to něco úžasného. Nedaleko je kamenná mohyla s křížem, na kterém je každému zemřelému členovi věnována jedna destička. Také tu mají psí hřbitov.

Mineme vrchol. Po chvíli přecházíme na žlutou trasu, po které odbočujeme vpravo. Vpravo odbočujeme i po cyklotrase. Na rozcestí se zelenou neodbočujeme, ale pokračujeme rovně po neznačené cestě až k silnici. Auto máme zaparkované jen kousek vpravo. Cestou byla spousta babek, ty jsme zpočátku nesbírali, ale když jsme našli velký pravý hřib, koloděje, růžovky, tak jsme začali sbírat i ty babky.

U auta jsme se rozhodli pro delší pauzu. Otevřeli jsme si litrovku piva a pustili se do krájení hub na sušení. Jen růžovky jsme si později dali jako přílohu k sekané s bramborem. Já to dokonce měla ještě pestřejší. Mám dnu, tak bych uzeniny neměla. Uvařila jsem si tedy ještě kus brokolice, kterou jsem pokapala kysanou smetanou. To byly hody.

Když jsme usoudili, že alkohol ze řidiče vyprchal, vyrazili jsme. Protože jsme výlet pojali i jako poznávání místních minipivovarů, zajíždíme do Dražíc. Není to sice úplně na trase, ale co se dá dělat. Pivovar nemůžeme vynechat.

Pivovar Pivovarský dvůr Lipan Dražíč s restaurací a penzionem i s pivními lázněmi vznikl v bývalém lihovaru r. 1997. O rok později vznikla i pěstitelská pálenice. Kromě české kuchyně nabízí stabilně i 5-6 druhů vlastních piv, které vyrábí z vody z vlastní studny. Mají otevřeno denně mimo pondělí od 11 do 20 hodin, v létě i v pondělí od 11 do 18 hodin. Ota si koupil tři vzorky, já využila wifiny, abych zjistila, že dnes a snad ani zítra pršet nemá. Snad až zítra večer. Třeba jim to nevyjde.

Chceme se přesunout na jih do Třísova a zítra vyrazit na Dívčí kámen. Původně jsme se chtěli zastavit až v Holašovicích, ale i okolí návsi předcházející vsi Záboří je vyhlášeno vesnickou památkovou rezervací. Je to pěkně udržovaná vesnice. Kolem rozlehlé návsi s návesní kaplí sv. Floriána a kovárnou stojí zděné stavby ve stylu selského baroka. Obcí protéká Zábořský potok, nad kterým je postavena malá výklenková kaplička sv. Jana Nepomuckého. Na chvilku parkujeme, abychom si to vše v klidu prošli. V Zábořské hospodě si kupujeme nanuka. Je to tu hezké a je úžasný klídek.

Popojíždíme do Holašovic, které jsou zapsány na seznamu Unesco. Okolo návsi je téměř kompletně zachovaný soubor středověkých domů a sýpek. Tam je pro změnu pěkný zmatek. Dělají se nové silnice, značek je tu tolik, že se v nich nedá orientovat. Jeden neví, zda platí nebo je otočená, protože neplatí. Jedno auto parkuje na návsi, chceme to nechat za ním. To nebyl dobrý nápad. Hned vyrazil místní chlap před barák, vynadal nám, že se tu parkovat nesmí, že přijedou policajti a dají nám botičku. Z nás udělal blbce, že neznáme značky a že jsme na okraji obce museli vidět šipku k parkovišti. Takové lidi miluju. Vracíme se na okraj, abychom zjistili, že šipka k parkovišti byla otočená, protože překážela silničářům. Parkoviště ještě nemělo hotový povrch, ale samozřejmě bylo už zpoplatněné - za hodinu 20,- Kč. To se nám zdá ještě přijatelné. Ale nevšimli jsme si, že minimální částka je 60,- Kč. To je za projití se po návsi skutečně moc. Přejíždíme za město, kde Ota zastavil na odbočce před cedulí Zákaz vjezdu. V autě na mne počkal a já se vrátila to vyfotit. Je to tu hezké, ale vypadá to, jako když tady o turisty nestojí. Chápu, že tu nemají klid, ale co je moc, to je moc. Když jim to vadí, mohou zůstat ve dvoře a turistů si nevšímat. I trávník uprostřed návsi mají ohrazený, aby se tam nechodilo. Tak sem se už určitě nevrátíme.

Je večer, musíme pořešit, kde budeme spát. Kousek za Holašovicemi odbočuje vlevo cyklostezka po široké pohodlné cestě, možná po úzké silnici. Vede to kamsi k lesu, snad tam něco šikovného najdeme. Nakonec jsme po cyklostezce dojeli až do Křemže, kam jsme chtěli původně dojet po hlavní silnici. Tohle tedy nevyšlo.

Další pokus dáváme u Křemžského rybníka. Za rybníkem odbočuje ze silnice cesta. Zkoušíme to tedy tam. Najednou objevujeme vpravo šikovné místečko, rovné - parkuje tam německý karavan. Ota chvilku na cestě váhá. Pak tam zajíždí. Lámanou němčinou jsme se domluvili a zůstáváme tu taky. Místa je tu dost. Teď je tu sice stín, ale ráno by tu mohlo svítit sluníčko. Zaparkovali jsme tak, že u auta máme svoje soukromí, to nám stačí.

Dali jsme si pivo, večeři, je příjemný letní večer. Jen komáři nás tu otravují. Naštěstí máme protikomáří spirálu. Pěkně to smrdí, ale komárům to vadí. Dokonce i houby na sluníčku na louce trochu proschly.

Naši němečtí sousedé se chovají velice tiše. Dokonce s sebou měli malého psíka, ale slušně vychovaného a stále na vodítku. Když si chtěli udělat v kotlíku malý ohýnek, přišli se dovolit. Kdybychom si víc rozuměli, asi bychom se docela skamarádili. Večer je stále teplo, je příjemné venku posedět. Uvidíme, jaké počasí nám přinese zítřek.

Jihočeský kraj - nejen za rozhlednami a pivovary – 2.den – monitoring lesních ekosystémů, rozhledna Vysoký Kamýk, osada Černý havran, Pivovarský dvůr Lipan Dražíč, vesnické památkové rezervace Záboří a Holašovice na mapě