Jihočeský kraj - nejen za rozhlednami a pivovary – 4.den – Český Krumlov–pivovar, Loužek – zřícenina hradu, Vyšší Brod-pivovar Jakub, Lipno-Stezka korunami stromů, Kovářov-pivovar Bajer, Horní Planá-minirozhledna Jezerní vyhlídka

V noci bylo horko, že jsem vůbec nemohla usnout. Možná i kvůli očekávané změně počasí. Ještě ve dvě jsem koukala po hvězdičkách.

Vstáváme do jasného a horkého dne, který začínáme ranní koupelí. Nějak se nám to včera zalíbilo. Tak dlouho jako Ota jsem tam nevydržela, ale také jsem tam celá hupla.

V horku, které panuje, jsme se rozhodli, že vynecháme prohlídky měst. Samozřejmě nevynecháváme pivovary. Zajíždíme proto do Českého Krumlova. Měl by tam být pivovar. Ve městě jsem už dlouho nebyla, také proto, že města přelidněná turisty nemusím. V plné sezoně tam je určitě víc lidí než dnes, ale i dnes se mi tam zdálo plno. Ani mne tedy nemrzelo, že se tam nezastavíme.

V Českém Krumlově byl vždy pivovar Eggenberg, tentokrát by tam měl být Historický pivovar Český Krumlov. Souvisí spolu? Doufám, že zjistíme, jak to s těmi pivovary ve skutečnosti je.

Pivo se zde vařilo již od založení hradu ve 13. století. Až do r. 1560 byly pivovar a sladovna na 4. nádvoří zámku. V předhradí byl právě toho r. 1560 postaven nový panský pivovar. Potřeba piva se zvyšovala, proto v letech 1594 - 1596 vznikl další panský pivovar. Když r. 1662 celé panství získali Eggenbergové, stali se vlastníky i pivovaru. V 18. století fungovaly ve městě dokonce čtyři pivovary – kromě Městského a Panského pivovaru ještě Pivovar klarisek a Pivovar arciděkanství a prelatury. Ani jsem se nesnažila zjistit, kdy který přestal pivo vařit.
R. 1947 veškerý majetek převzal stát a pivovar se stal součástí Jihočeských pivovarů. Po privatizaci, podle zápisu v obchodním rejstříku r. 1995, se značka Eggenberg, a.s. dostala zpátky do podvědomí konzumentů. Jenže od r. 2008 je v insolvenčním řízení. Pátráním v obch. rejstříku jsem zjistila, že na stejné adrese je od r. 2004 ještě pivovar PIVO EGGENBERG A.D. 1560 spol. s r.o. V letech 2013 – 2019 na stejné adrese ještě sídlil Pivovar Český Krumlov, a.s. Ten svoji činnost podle zápisu v obchodním rejstříku již ukončil. Z toho lze usoudit, že pivovar Eggenberg stále funguje.

Přijíždíme k pivovarskému dvoru a snažíme se zajet dovnitř – na budově vrátnici je napsáno Pivovar Eggenberg. Vrátná nás málem poslala pro sud, ale pak nám vysvětlila, kam musíme pro petky. Naštěstí nás tam nechala zaparkovat, nemusíme na nedaleké placené parkoviště. Na dvoře parkují pivovarská auta, ale s označením Český Krumlov – historický pivovar 1560. Jdeme do pivovarské prodejny, která je označena také pivovarem Eggenberg. Uvnitř však mají oboje piva. Ota kupuje jen to skoro neznámé (o pivu Eggenberg již léta valné mínění nemá). K tomu získává tácek i letáček. Až později se mi podařilo zjistit, že pod značkou Český Krumlov – historický pivovar 1560 prodává své pivo firma Brewery Český Krumlov, s.r.o., která sídlí od r. 2014 ve stejném areálu, ale na jeho druhém konci, takže má adresu sídla jinou. Tím jsem si trochu ujasnila existenci obou pivovarů, i když přesto se mi to zdá vše nějaké tajemné. Ale to už není můj problém.

Zásoby piv se nám zvětšují, zdaleka to nestíháme vypít, ale jsou celkem dobře uložené v thermotaškách a v dekách, takže žádný teplotní šok by utrpět neměly.

Pro zpestření programu mám v plánu vyrazit na zříceninu hradu Loužek. Původní 8 km dlouhý okruh zkracujeme pouze na cestu ke hradu a zpátky, abychom dnes zvládli ještě další program. Nějak nám ten čas rychle utíká. Možná i proto, že ráno vstáváme dlouho. To však měnit nechceme.
K hradu je to necelý kilometr téměř po rovině, což ocenil Ota, který takové nepatrné a neznámé zříceniny nemusí. Lézt do kopců, aby viděl pár kamenů, to už teprve odmítá. Je nejen horko, ale také hrozné dusno. Po snídani jsem si nedala svou ranní kávu a teď to pozoruji. Sotva jdu. Nemohu si však stěžovat, nebo to Ota okamžitě otočí.

Ostroh nad řekou Malší byl podle archeologických nálezů osídlen již na konci 13. století, jen se neví, zda tam stál hrad. Ten, jehož zříceniny tu zbyly, byl postaven pravděpodobně ve 14. století. Dendrochronologickým rozborem nalezeného stavebního dřeva bylo zjištěno, že pochází ze stromů poražených již r. 1357. První písemná zmínka je až z r. 1421. R. 1448 ho získal Oldřich z Rožmberka, který panství připojil k Novým Hradům, a hrad Loužek zůstal opuštěn. Jako pustý je však uveden až v seznamu z r. 1541. Zachovaly se pozůstatky opevnění a zříceniny věže a paláce, které jsou volně přístupné veřejnosti.

Protože v thermohrnku mám od rána horkou vodu a piji rozpustnou kávu, tak si ji po návratu k autu ihned chystám, i když kafaři to čtou určitě se zděšením. Já kafař nejsem, jen mám nízký tlak, tak ho občas potřebuji zvednout. A dát si teď slivovici, tak nevím, co by to se mnou v tom horku udělalo. Za chvíli vyjíždíme, kávu dopíjím za jízdy.

Už to pomalu stáčíme zase k domovu. Míříme do Vyššího Brodu, kde byl r. 2008 zprovozněn minipivovar Jakub. Kupujeme další dvě petky. Těsně před náměstím jsou vlevo garáže, jedeme se tam podívat, zda by se tam někde nechal připravit oběd. Až vzadu nikomu nepřekážíme, jsme pod stromem ve stínu, víc nepotřebujeme. Nedáváme ani pivo, takže se dlouho nezdržujeme. Však se Ota těší na další rozhlednu. Moc nevyvařuji, vařím brambory, opeču kus buřta. To je hned.

Jedeme do Lipna nad Vltavou, kde je na vrchu Kramolín rozhledna Stezka korunami stromů. Já sice tvrdím, že tento typ rozhleden je strašný, nechápu, co se mu na tom líbí, ale uznávám, je to rozhledna, musí tam. Postavil ji německý koncern Erlebnis Akademie AG, či spíš jeho dceřinná firma Zážitková akademie s.r.o. Tento koncern buduje od r. 2001 zážitkové outdoorové areály v celé Evropě. Samozřejmě musí být i u nás. Byla postavena r. 2012 během 60 dnů. Její výška je 40 metrů. Nahoru se nemusí po schodech, ale po 303 metrů dlouhé lávce, která vede po obvodu pomyslného válce. Další 372 metrů se jde po dřevěné lávce od pokladny k věži. Výhoda je, že se nahoru dostanou i vozíčkáři. 19 schodů je až na nejvyšší ochoz. I tam je k dispozici pro vozíčkáře plošina.

Stezka vede mezi stromy, je ukotvena 75 podpěrnými sloupy. Z vrcholu se před vámi rozprostře výhled na přehradu Lipno, Šumavu, Novohradské hory a za příznivého počasí i Alpy. Zhruba 2/3 cesty dolů je možno zkrátit jízdou na 52 metrů dlouhém suchém toboganu. Uvnitř věže vede ještě točité schodiště. V době naší návštěvy bylo uzavřené.

Pro návštěvníky rozhledny je připravené centrální parkoviště lyžařského areálu v blízkosti hlavní silnice (parkování zdarma), odkud se nahoru nechá jet lanovkou nebo autobusem. Pěšky samozřejmě také, ale pěkně do kopce, značená cesta tam ani nevede. Já jsem vytypovala parkoviště v lyžařském areálu Kramolín, kde se parkovné také neplatí. Dokonce by se tu asi nechalo i přespat. K rozhledně je to pak pěšky asi 1,2 km, ale jen do mírného kopečka.

Cestou míjíme dětský zážitkový areál Království lesa, které nabízí dětem zábavu na originálních prolézačkách, houpačkách, trampolínách, lanových centrech a dalších atrakcích uprostřed lesa. Celou cestu přemýšlím, zda vůbec chci nahoru, když tento typ rozhleden se mi nelíbí. Jsem přesvědčená, že díky tomu trpí i les. Až to uvidím, možná změním názor.

Změnila jsem ho, ale více méně ze zvědavosti. Když jsem se smířila s rozhlednou a jejím okolím (kupodivu ty sloupy se v lese ztrácí), mám další šok. Vstupné je 250,- Kč, senioři mají slevu - platí jen 220,- Kč. Jenže nelze u kasy říct, že chcete 2x pro seniory. No, můžete, ale stejně nic nedostanete. Musíte se přesunout na druhou stranu, kde je terminál, kde se musíte zaregistrovat (ani nevím, do čeho), s tím vám pomůže jejich zaměstnankyně. Vyplňuje se jméno, mail a PSČ a zaplatí se kartou (možná to lze i hotově, ale tím si nejsem jistá). Jedna registrace stačila naštěstí pro nás oba. K tomu jsme zaplatili o 100,- Kč víc, protože jsme obdrželi plastovou kartičku s čipem na vstup přes turniket. Kartička je jedna, musíme si ji předat. Až přijdeme zpátky a kartičku jim vrátíme, dostaneme stovku zpátky. Dokonce se nechá vracet i v sousedním obchodě s upomínkovými předměty.

Naštěstí tam nebyla fronta. Jak to tam vypadá v plné sezoně, to nevím. To bych asi raději zaplatila o těch 30,- Kč víc. S tím asi také počítají.

Pak jsme už konečně mohli vyrazit. Je to však hezky udělané, cestou jsou vyřezaní ptáci a vedle jejich obrázek s povídáním o nich, u některých byla i hnízda. Cestou jste upozorňováni, v kolika metrech jste a jak dlouho roste smrk do této výšky. Trasa je doplněna tabulkami, které obohatí vaše znalosti o rozhledně, dozvíte se, kolik bylo spotřebováno vrutů, kolik je sloupů, kolik dřeva.... Cestou jsou zřízeny tři odbočky - chodníčky zručnosti - pro zpestření nejen dětí. Samozřejmě jsem si to prošla - při cestě tam i zpátky. Když už jsem si to zaplatila, musím využít vše. Ota na mne sice koukal zpočátku trochu divě, ale při zpáteční cestě se ke mně přidal.
Nahoře jsme však byli zklamaní. Ne výhledy, ale rádoby panoramatickými ocelovými tabulkami. Je sice napsáno, co by mělo být vidět, ale tvary vrcholů vůbec neodpovídají skutečnosti. Je to spíš nějaké umělecké dílo. Takže vlastně vůbec nevíte, co vidíte. Jen si to můžete domýšlet. Zajímavé je na vrcholu umístěné „kolo štěstí“ - když si zatočíte, tak uslyšíte hlas ptáka, na kterém se ručička zastavila.

Dolů jsme samozřejmě šli stejnou cestou, ale řada mladých tobogan využila. Každý dostane pytel, do kterého se nasouká a jede rychlostí 15 km/hod. Za 10 sekund jsou dole. Batohy pouští služba za nimi. Mne by tam nikdo nedostal. Ale zájem je prý velký.

My jsme pod rozhlednou po žluté prošli ještě o kousek dál. Najednou vidíme, jak je to před námi černé. Za chvíli začalo bouřit. Po chvilce to po cyklostezce stáčíme k autu. Čekáme, kdo vyhraje, zda my nebo bouřka. Trochu sprchlo, ale k autu docházíme ještě bez deště. V dálce stále hřmí. Déšť nás chytil, až když jsme opouštěli Lipno.

Na okraji přehrady Lipno – v Černé zátoce je naučná stezka Vřesná. Je kraťoučká – jen 380 m, ale vede zdejším mokřadem. Vloni jsme měli smůlu, veškeré naučné stezky tohoto typu byly vysušené, tentokrát si to užijeme. Očekávala jsem cestu po povalových chodníčcích se zajímavými výhledy a informačními panely. Jenže to nevyšlo. Ušli jsme pár metrů. Vidím první kousek povalového chodníčku, který je z části pod vodou. Cesta k němu je zatopená. Vzpomenu si na včerejšek, kdy jsem se koupala v blátě. Dnes by to bylo možná čistší, ale asi i Ota by si nabral do pohor. Holinky s sebou nevozíme. Vzdáváme to.

Jen o kousek dál odbočujeme do Kovářova, kde je pivovar Bajer, jehož pivo prodávají vedle v penzionu Axiom. Našli jsme to snadno. Penzion nešlo přehlédnout. Pivovar vedle taky ne. Tak malý pivovárek jsme ještě neviděli. V malém domku – kontejneru se od r. 2018 pivo vaří ve stísněných prostorách. Již r. 1794 si pivo vařila známá tlupa šumavských pytláků. Název Bajer je vzpomínkou na krále pytláků – dřevaře Bajera z Kaplice u Zátoně, který několik let vedl svoji čtrnáctičlennou tlupu pytláků a nikdy nebyl lapen. Dokonce členy své tlupy z vězení vždy osvobodil. Nakonec z něj páni udělali hajného v Kaplici. A tím se zbavili pytláků. Nyní vaří dva druhy piv. Jen tácky bohužel nemají.

Cílem pro dnešní den je Horní Planá. Jen nevíme, kde přespíme. Kempů je tu hodně, ale to je to poslední, co chceme. Tady si chceme projít 6 km dlouhou naučnou stezku Adalberta Stiftera – stezku s odbočkou na minirozhlednu Jezerní vyhlídka. V obci jedeme směrem, kterým NS vede. Tam objevujeme malé zastrčené parkoviště. To nám stačí. Možná to patří k nějaké firmě, tři auta tu stojí, ale blízko nikdo nebydlí. Jak to bude ráno, neřešíme. Už zase svítí sluníčko a je teplíčko. Navečeřeli jsme se a Otu samozřejmě láká rozhledna. Volně přístupná dřevěná bytelná rozhledna, která byla postavena r, 2016, je 8 metrů vysoká, na vyhlídkovou plošinu ve výšce 4,5 m se stoupá po 21 schodech. Na jihu je vidět Lipno a vrcholy jako Vítkův kámen. Dál je vidět Šumava s vrcholy Smrčina, Hraničník, Studničná i Plechý. Na západě je Horní Planá a vrch Dobrá voda se "zázračným" pramenem a poutním kostelem Panny Marie Sedmibolestné. Na severu jsou vidět jen pastviny, svahy okolních kopců a lesy vojenského újezdu Boletice.

Z našeho parkoviště je to k ní sotva kilometr. Nakonec to dáváme jako večerní procházku. Jenže nikde jsme neobjevili žádné informační tabule NS, tak nás ani neláká si ji ráno celou projít. Zítra budeme tedy pokračovat dál dle plánu. Teď sedíme u piva z minipivovaru a posloucháme rádio. Venku je už zase zataženo, je trochu chladněji, resp. konečně není horko - je 19 stupňů. Aspoň se bude dobře spát. Snad ten smrk na nás v noci nespadne.

Jihočeský kraj - nejen za rozhlednami a pivovary – 4.den – Český Krumlov–pivovar, Loužek – zřícenina hradu, Vyšší Brod-pivovar Jakub, Lipno-Stezka korunami stromů, Kovářov-pivovar Bajer, Horní Planá-minirozhledna Jezerní vyhlídka na mapě