Jihočeský maraton

1/4 Hluboká--Koruna. (Z. Koruna-Č. Krumlov)

Letos se mi konečně podařilo uskutečnit, dlouho odkládanou výpravu. Už pár let, jsem měl v hlavě cestu do jižních končin naší republiky. Pro severočecha relativní dálka předurčovala k delšímu pobytu. Z důvodu času na přesun a že se sem zase nějakou dobu nedostanu.

Hodiny a hodiny plánování, jak správně zkombinovat, prošlápnou a projet dálavy, byly dokonány. Pár chvil balení a už sedím ve vlaku. Vyřešit přejezdy, spoje, koordinovat časové navazování, užití místa, zkoumání, prohlížení a nejen to, je v takové velké míře pěkný oříšek. Ale právě proto je to tak krásné a přitažlivé. Pročež sotva usedám na sedadlo vlaku, začínám se usmívat. Koutky úst se zvedají a tělo se naplňuje nadšením, očekáváním. Mám to dosti podobné u všech vandrů.

Po dvou přestupech jsem přibyl do Hluboké nad Vltavou. Tedy na nádraží. Samotné městečko a zámek, ke kterému jsem mířil, byl ještě pár km daleko. Jelikož jsem tam už kdysi strávil necelé dva dny, věděl jsem kudy jít. Trasu mi zpříjemňovalo vodní ptactvo. Jistě všichni ví, že je to vyhlášený kraj rybníků, rybníčků a nádrží. Několik jsem jich minul, zahlédl siluetu zámku, ale uvítání mi připravili až čápy. I ty neodmyslitelně patří k Hluboké. Rušná křižovatka je už z klidu nevyvede. Počkal jsem si na pár snímků a pokračuji vstříc jednomu z historický skvostů, naší republiky. Známou cestou se blížím francouzskou zahradou, až před dvě vstupní věže…

Nebudu zde popisovat něco, co si každý užije sám. Snad jen připomenu, že možno shlédnou několik okruhů. V galerii jsem se seznámil s gotický uměním, prezentovaným řezbou a lalířstvím, prošel zahradu i park. Každý cestovatel, by alespoň jednou měl na Hlubokou nad Vltavou zavítat.

Pěkně strávené hodiny se naplnily a vlak mě převezl na Nové Hrady. Tamním parkem jsem přešel k tvrzi Cukštejnu, kde jsem na noc složil hlavu. Ráno jsem si celé místo obhlédl. Je kouzelné, alespoň pro mě. Vyplatí se zajít si až sem. Parkem do městečka. Zjišťuji co mi nabízí hrad a vracím se blíže prozkoumat rozlehlé Terčino údolí. Různá stavení. Ne všechno v dobrém stavu. Některé i horší. V době své největší slávy, jistě malebná zákoutí. Doplněné třeba sedmnáct metrů vysokým vodopádem.

Podotýkám, že lidé zde, jsou velice fajn. Jednu ze dvou tras hradního interiéru, procházím sám, pouze s průvodkyní. Vyšli mi tak vstříc, abych stihl další cíl. (Mám před sebou ještě dosti kilometrů, k vlaku.) Navíc taková prohlídka má něco do sebe. Kromě příjemné slečny, i to že se více dozvím, je více času si vše prohlédnout, vnímat a ptát..... Stíhám ještě zvenčí "zvěčnit" hrobku Buyuoyů, na místním hřbitově.

Přechod na vlak proběhl bez problémů a po převozu vystupuji na zastávce Zlatá Koruna. Scházím strmou vozovkou ke klášteru a co mě v tuto pozdní hodinu dovoluje, prozkoumávám. Nejdůležitější je nalézt místo, kam se uložit. Zůstávám poblíž hradeb s očekáváním, co další den připraví. Čiko