Jižní Čechy - 10. den - Vyšší Brod: Čertův mlýn, Čertova stěna, Čertova kazatelna; Rožmberk nad Vltavou – městská památková zóna, hrad a pivovar; Zlatá koruna – cisterciácký klášter

Večer jsem vytáhla tenčí deku a udělala jsem dobře. Bylo poměrně teplo, až k ránu klesla teplota na 13 stupňů.

Už v 8 nás probudilo horko. Venku svítí sluníčko, fouká to jen nepatrně. Hned ráno se vyletňujeme.

Po snídani a ranní kávě odjíždíme. Zastavujeme se ve zdejším pivovaře rozloučit se, nabrat 3 petky vody a koupit s sebou 2 petky piva. Dnes jsme měli štěstí, zastihli jsme i pana majitele a společně zavzpomínali na dobu před 5 lety. Je to příjemný chlap.

 

Projíždíme Vyšším Brodem - ten jsme si prohlédli včera. Dnes jedeme ještě víc na západ okolo vodní elektrárny Lipno II až k Vltavě na parkoviště Čertova stěna, abychom si tady udělali malou procházku. Zdá se, že Otovo tříslo se trochu uklidnilo. Chodí se mu líp, ale asi by to měl dnes ještě trochu šetřit.

Nejdřív se jdeme podívat k zajímavé kamenné stavbě Čertova mlýna. Byl součástí elektrárny, jejíž stavba se plánovala již v 80. letech 19. století. Ale až r. 1896 se začalo s kopáním kanálu v obtížném kamenitém terénu. Ten začínal u Spirova jezu v Loučovicích, byl dlouhý 1650 m, široký 5,7 m a hluboký 3,2 m. Ve zdejší budově, která je postavena mezi meandrem Vltavy, kanál končil a začínalo 560 m dlouhé tlakové ocelové potrubí o průměru 1,8 m, které vedlo vodu do elektrárny Ignáce Spira na břehu Vltavy v místech, kde vznikla o víc jak 50 let později vyrovnávací vodní nádrž Lipno II. V této kamenné budově se přes stavidla regulovalo množství vody přiváděné do vlastní hydrocentrály, kde byly použity v té době nejvýkonnější Francisovy turbiny. Kolaudace byla r. 1903. Elektrárna se hned stala svým výkonem největší svého druhu v Rakousko-Uhersku i ve střední Evropě. Jenže s výstavbou Lipenské přehrady musela elektrárna ukončit svoji činnost. Průtok vody se tak stal nepravidelným.

Moje zvědavost mi nedala a párala jsem i potom, kdo to byl Ignác Spiro (1817 - 1894), když po něm byl pojmenován jez i elektrárna, navíc v době, kdy byl po smrti. Pocházel z chudé židovské rodiny, ale i se svým bratrem se jim podařilo se z bídy vyhrabat. Nejdřív založili sběrnu papíru, pak Ignác založil papírnu ve Větřní, která se ještě za jeho života stala nejvýznamnější papírnou v tehdejším Rakousku-Uhersku, později dokonce i nejvýznamnější ve střední Evropě. To ji již řídil jeho syn. Pravděpodobně založením zdejší elektrárny se právě Ignác zabýval, ale jejího zprovoznění se již nedožil. Je pohřben v rodinné hrobce na židovském hřbitově v Českém Krumlově.

Dnes je dům soukromý, jsou tam cedule, které nás o tom informují a které nám zakazují vstup do jeho okolí. Moc nechápu proč. Když tam vejdu, nic tím neponičím. A zvědavost je velká – jdu se tam podívat a dům si obejít. Objevila jsem i ocelové potrubí, jen jsme nepochopili, proč voda sem byla přiváděna dvěma kanály.

Ještě se jdeme podívat k Čertově stěně – podle ní dostal mlýn svůj název. Vracíme se proto zpátky k silnici a pokračujeme po červené zhruba 250 m. Dostáváme se do stejnojmenné národní přírodní rezervace. Celá oblast vznikla mrazovým zvětráváním žulového masivu. Již cestou vidíme různě „poházené“ žulové kameny. To přesně odpovídá pověsti o vzniku těchto kamenů. Čerti chtěli zabránit stavbě kláštera ve Vyšším Brodu, chtěli tedy na řece přes noc postavit hráz z kamení a pak zde zadrženou vodou klášter zatopit. Jenže svůj úkol do půlnoci nesplnili, kameny museli na svahu upustit, nedostavěná kamenná hráz se zřítila a od té doby tu jsou balvany všude.

Největší 30 m vysoký žulový útvar se nazývá Čertova Kazatelna, odkud je výhled na kamenné moře a okolní kopce.

Dokonce i Ota se sem těšil. Vltavu kdysi několikrát jel, o těchto skalách slyšel, ale nikdy tu nebyl. Je tady skutečně hezky a to nemluvím jen o výhledech. Zajímavá jsou skaliska, ale i stromy, jejichž kmeny i kořeny jsou zajímavě, až pravidelně zakroucené.

Překvapivě je tady pár lidí. Utvrzuje mne to v tom, že když je něco blízko parkoviště, tak to tam lidi táhne. Na delších trasách nepotkáváme téměř nikoho.

Na závěr ještě jednu zajímavost. Právě tohle místo obtékané Vltavou inspirovalo Bedřicha Smetanu k vytvoření hudebního díla Čertova stěna. Dnes už bohužel ta řeka odtud vidět není.

Nyní už se budeme držet našeho itineráře. Projíždíme Vyšším Brodem a jedeme do Rožmberku nad Vltavou. Ve městě je placené parkování. Zkusili jsme přejet za řeku, kde je menší parkoviště a pár volných míst. Vedle je hotel, ale omezení na parkovišti není. Uvidíme, až se vrátíme, zda bude nějaký problém.

Na místě vltavského brodu na stezce z Netolic do Lince v minulosti vznikla osada. V její blízkosti Vítkovci založili hrad, později zvaný Horní hrad. První písemná zmínka o něm je z r. 1250. V 1. polovině 14. století byl v těsné blízkosti postaven Dolní hrad. To už v podhradí bylo městečko, které založil r. 1262 Vok z Rožmberka. S osadou splynulo až později.

R. 1522 Horní hrad zničil požár. Zachovala se pouze válcová věž Jakobínka. V letech 2013 – 2019 byla zrekonstruována a je přístupná v rámci prohlídky s průvodcem. Po zdolání 170 schodů (prý po strmých žebřících) je vidět celý areál hradu a jeho okolí.

Dolní hrad byl v 16. století byl přestavěn na renesanční zámek, fasáda byla ozdobena sgrafity. V 19. století ho poslední majitel – byl z rodu Buquoyů upravil ve stylu romantické novogotiky. Byla zvýšena i jedna z věží, kterou zpřístupnil jako vyhlídkovou. Zámek proměnil v rodové muzeum, kde jsou i dnes cenné sbírky obrazů, zbraní, nábytku, porcelánu a skla.

Začínáme prohlídkou zámku. Před vstupem na hradní most nás na renesanční hradní kašně vítá socha rytíře, snad prý Petra Voka z Rožmberka

Ze dvou možností jsme si vybrali hlavní okruh: Buquoyské sbírky. Prohlídka začíná za 40 minut. Většinu času trávíme zdejší prohlídkou expozice o tomto rodu, který hrad vlastnil nejdéle, a procházkou ve volně přístupných prostorách.
Tady nás zaujala bronzová socha slůněte se zajímavou historií. Původní sochu slůněte vytvořil r. 1916 německý sochař August Gaul (1869 – 1922). Při válečném náletu na Berlín byla poškozena – zůstaly v ní díry po střepinách. Pak byla fašisty uložena v depozitáři v klášteře ve Vyšším Brodě. Po osvobození r. 1945 ji Američané dovezli do Rožmberka. Tady ji čistě náhodou objevili jeho původní majitelé. Odvezli si ji a mají ji ve své zahradě ve Švýcarsku, ale r. 2003 nechali zhotovit věrnou bronzovou kopii, která tady stojí, aby přinášela štěstí a radost.

Prohlídka začala včas, byla zajímavá, slečna výklad doplňovala různými příběhy a přetáhla stejně jako včera v klášteře ve Vyšším Brodě. I na ní bylo vidět, že ji to baví. Dokonce těch příběhů prý zná i víc. Jedna pověst se týkala i Bílé paní Perchty z Rožmberka, jejíž portrét visí v Rožmberské síni.

Po prohlídce se jdeme podívat do města. Jeho historické jádro je od r. 1990 městskou památkovou zónou. Začínáme u kostela sv. Mikuláše. Jeho stavba byla dokončena zřejmě na poč. 14. století. Z té doby je jižní portál, část obvodových zdí a spodní část věže. Po pol. 70. let 15. století se začalo s téměř novou výstavbou v pozdně gotickém slohu, která trvala víc jak jedno století. V závěru se objevili na klenbách již prvky renesance. R. 1621 zde byl pochován velitel císařských vojsk generál Karel Bonaventura Buquoy, první majitel zámku z rodu Buquoyů.

R. 1881 byl kostel restaurován - bohužel dost nešťastně - byla zničena většina kamenických značek. V interiéru se zachovaly zajímavé fresky. Většina zařízení je z 2. poloviny 17. století.

Pak jsme se prošli po hlavní třídě, kde nás zaujalo několik domů. V blízkosti placeného parkoviště je z r. 1861 kamenná kašna čtvercového půdorysu se sv. Floriánem. Původně zde byla socha rytíře, která byla přestěhována ke hradu.

Podle mapy tady – na hlavní silnici má být pivovar. Hodilo by se nám zajít tam na oběd a ochutnat zdejší pivo. Jenže na mapě označená budova jako pivovar je v lešení. Na pivovar to tady vůbec nevypadá. V infocentru jsme se dozvěděli, že se teprve staví a že by měl otevřít do konce června. Nakonec otevřeli 20. 7. 2023. Každopádně jsme tu moc brzy.

Teď něco málo z historie - bývalý panský pivovar tady založil Vilém z Rožmberka v roce 1590. Přestavbu provedli hrabata z Buquoy. Ve 2. pol. 19. století vyhořel a byl upraven do dnešní podoby. Od té doby zde pivo vařili již jen nájemci - drobní soukromníci. Krize za první republiky byla příčinou toho, že se pivo vařit přestalo. Ve 30. letech minulého století byl již bývalý pivovar přestavěn na hotel Český dům, v té době patřil mezi nejmodernější hotely na Šumavě. Po r. 1948 bylo už zase vše jinak. Byla tu ubytovna, nějaký čas i diskotéka a budova chátrala. Nakonec ho získal soukromý investor a od roku 2022 tady probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Kromě pivovaru by zde měl být otevřen hotel a prodejna se šumavskými produkty. Teď se dozvídám, že vyrábí i vlastní pálenku. My však máme smůlu, není pivo, ale ani oběd. Sice by se tu našla i jiná možnost, kam zajít na oběd, ale my ho chtěli spojit právě s pivem z minipivovaru.

Chystáme se k odjezdu z města, když náhle na ruce objevuji klíště. Vždyť se žádným houštím neprodíráme. Ota má radost, že už v tom není sám.

 

Místo oběda si dáváme jen ovesné sušenky a jedeme do Zlaté Koruny, kde je bývalý cisterciácký klášter. Když jsme tam před 3 lety byli, bylo vše zavřené. Dnes bychom snad prohlídku mohli zvládnout.

Pro ušetření času vyjíždíme autem nahoru a doufáme, že někde zaparkujeme. Povedlo se, dokonce to máme do kláštera jen kousek. Přicházíme ve 14.55 hodin, abychom zvládli poslední prohlídku v 15 hodin. Tak to máme dnes skutečně štěstí. Historii kláštera jsem se věnovala před těmi 3 lety, dnes se opakovat nebudu, ale budu se věnovat hlavně tomu, co jsme se dozvěděli při prohlídce.

Absolvovali jsme hlavní prohlídkový okruh, kdy jsme se dostali do přízemí malého konventu, nádherné gotické patrové kaple Andělů strážných, do velkého konventu a do kostela Nanebevzetí Panny Marie – to je největší chrám na jihu Čech.

Dozvěděli jsme se, jak v 18. století každý den mniši žili. Viděli jsme jejich knihovnu, pracovnu i jídelnu. Na zdech visel rozsáhlý soubor barokních maleb, které se používali při vyučování.

Jenže také jsme se dozvěděli, že po zrušení kláštera Josefem II. byly prostory kláštera Schwarzenberky pronajímány. Byla tu dokonce slévárna, strojírna a další průmyslová výroba. Touto činností byly narušeny zdi, křížová chodba se začala naklánět. Nakonec to byli opět Schwarzenberkové, kteří tyto činnosti zakázali, stěny chodby zpevnili železnými konzolemi, čímž budovu zachránili. Bohužel část freskové výzdoby byla nenávratně zničena. Většina se však zachovala a je nádherně zrestaurována. Je zde vidět řada skutečně nádherných a zajímavých věcí.

Kapli Andělů strážných tehdy upravili na byty. Byl vybourán presbytář i vložené válcové šnekové schodiště. Nedochovala se ani okna v přízemí. Původní okna jsou vidět v horním patře na jihozápadní straně.
Ve čtyři hodiny opouštíme klášter. Prohlídkou jsme byli doslova nadšeni. Ale už těch památek dnes bylo dost. Už se těšíme zase na trochu přírody.

Sjíždíme k nedalekému jezu, kde je prostor označen jako parkoviště. Tady by se nám líbilo přespat. Jenže je zde všude cedule, že se tu nesmí stanovat, kempovat, ani parkovat s karavanem. Proto zde jen ohříváme hodně opožděný oběd, možná už večeři.

Dnes je opět nádherný letní den. Vltava láká ke koupeli. Ani dlouho neváháme. Naproti přes řeku sedí rybář a nevraživě na nás celou dobu kouká. Nevím, jak by se tvářil, kdybychom se svlékli a hupli do vody.

Proto raději jdeme pod jez, kam tolik nevidí. Pak nás to mrzelo. Voda je skvělá, jen v tom proudu nelze plavat. Proud nás strhává pod jez. Proto si do vody jen leháme, ale raději se držíme schodů. Je to ale fantastické. 

Teď už jen potřebujeme zaparkovat někde, kde by se mohlo přespat. Za silnicí u mostu je tábořiště. Je neděle, moc lidí tam není, byl by tam určitě klid. Jenže za osobu i za auto chtějí po 160,- Kč, což by bylo 480,- Kč. To se nám platit nechce.

Před tábořištěm je parkoviště, někdy asi placené. Jedeme tam. Budka nevypadá, že by tam dnes někdo byl. Zítra má zavřeno i klášter, takže pravděpodobnost, že by zítra někdo přišel je minimální. Je tam cedule, že za parkování v noci bude vybráno 150,- Kč - to je výrazně levnější než v sousedním tábořišti. Přijde ráno někdo? Uvidíme a už to neřešíme. Ono to nějak dopadne. Parkujeme co nejdál od silnice, otvíráme ráno zakoupené pivo a cítíme se skvěle. Ota už plánuje i ranní koupel. Uvidíme.

V 8 začínáme mít hlad. Dáváme si ještě něco malého k jídlu a otevíráme druhou petku.

Je stále teplo. Jdeme spát opět po 10. hodině, v autě je 18 stupňů. Konečně snad začíná léto. Jak bude trvat dlouho?

Jižní Čechy - 10. den - Vyšší Brod: Čertův mlýn, Čertova stěna, Čertova kazatelna; Rožmberk nad Vltavou – městská památková zóna, hrad a pivovar; Zlatá koruna – cisterciácký klášter na mapě