Jižní Čechy - 11. den: Trocnov - 1,5 km dlouhá NS Milníky husitství (Žižkův dvorec, pomník Jana Žižky, Mikšův dvorec, archeoskanzen); Hluboká u Borovan – okruh 8 km okolo rybníků a Safari Resortu s vyhlídkovou věží; Mokré – minirozhledna; pivovar Kněžínek

Během noci se tentokrát ochladilo docela dost - až k 10 stupňům. Parkujeme ve stínu, opět jsme vstávali až v 9. Tentokrát i já. Spala jsem nějak špatně, tak jsem ráno dospávala.

Jak jsme večer předpokládali, do boudy na parkovišti nikdo nepřišel, takže tu po nás nikdo žádný poplatek za nocleh nechce. Hned ráno přejíždíme naproti k jezu, kde jsme včera koupali. Jdeme si to zopakovat, tentokrát tu nikdo není, koupeme se nad jezem. Od rána sluníčko pálí. Jen voda se nám zdá ledovější. Jako osvěžení je to však příjemné. Až pak snídáme.

Jedeme do Trocnova, resp. na parkoviště Památník Jana Žižky z Trocnova v Borovanech, což je část Trocnova. Tady začíná cca 1,5 km dlouhá naučná stezka Milníky husitství. Na 10 zastaveních bychom se měli dozvědět informace o životě Jana Žižky, o husitském hnutí a zbraních.

Parkuje se zde zdarma. Proti parkovišti je celoročně přístupné muzeum Památník Jana Žižky z Trocnova. Jak název napovídá, je zde expozice věnovaná Janu Žižkovi a husitství. Bylo zřízeno v prostorách původního poplužního dvora borovanského kláštera. Tam však nejdeme, muzea nás zatím moc nelákají.

Stezka je pěkně značená, vše je pěkně popsané. Hned proti muzeu byla r. 2018 vysazena Lípa republiky. U ní jsou na louce vyznačeny základy Žižkova dvorce - zemanského statku, kde hospodařili rodiče Jana Žižky. Byly tam dvě místnosti. Jedna sloužila jako kuchyně, ve druhé se bydlelo a spalo. Kolem r. 1378 ho mladý, již plnoletý Jan zdědil, ale o dva roky později ho prodal. Postupem času se statek, stejně jako celý Trocnov dostal do vlastnictví borovanského kláštera. Jenže statek byl válkou zničený a tak byl v letech 1678 – 1679 zbourán a na jeho místě byl postaven nový dvůr. Zbytky původního statku byly zasypány. I nový dvůr byl později zbourán, plocha zalesněna a na rodný Žižkovo dvorec se zapomnělo. Základy byly objeveny při archeologickém výzkumu v letech 1921 – 1937. Západně od tohoto objektu byly zjištěny i stopy hospodářských objektů, které samozřejmě ke statku patřily.

Pokračujeme po naučné stezce. V místě kde odbočuje vpravo je další zastavení – je věnováno výpravám husitů. K místu, kde se pod dubem Jan Žižka narodil je to 400 m. Cestou míjíme 13 metrů vysoký pomník Jana Žižky z bílé liberecké žuly. Je to čtyřboký jehlan, na jehož vrcholu je umístěna socha Jana Žižky v nadživotní velikosti. Zhotovil ho profesor Josef Malejovský r. 1960. Je dominantou tohoto areálu a je vidět prakticky již od Žižkova dvorce.

Přibližně o 300 m dál – v lesíku je místo, kde podle pověsti r. 1360 porodila matka za bouřky malého Jana. Byla ukrytá pod korunou starého dubu. Až do pol. 17. století byl dub dominantou krajiny, ale také místem úcty k J. Žižkovi. To vadilo církvi, která ho nechala porazit a spálit. Jenže se jim nepodařilo vzpomínku na tohoto válečníka z myslí lidí vymazat. Dokonce tu byla vybudována kaplička sv. Jana Křtitele, mezi lidmi nazývána kaple Žižkova. Během vichřice r. 1867 byla zničena. Až r. 1908 podlehl majitel zdejšího panství Adolf Josef Schwarzenberk tlaku obyvatelstva a na vlastní náklady zde umístil pomník, který je tvořen několika balvany z nedalekého okolí, kde je pozlacený nápis Zde se narodil Jan Žižka z Trocnova.

Stezka se stáčí zpátky. U rybníka Žižkovec, který byl založen v 17. století, je možno si přečíst povídání o slavných husitských vůdcích (mezi nejznámější patří Prokop Holý) a jejich bitvách. Obcházíme Grandlový rybník, který tu byl již za středověku. V 19. století byl zrušen, r. 1958 byl obnoven.

Dostáváme se k základům druhého trocnovského dvorce, který patřil Mikšovi, strýci Jana Žižky. Bylo zde obytné stavení se světnicí, komorou, kuchyní a sklepem. Západně byla pec, severně hospodářské budovy – také obydlí pro čeleď. Historie zániku a obnovení základů je stejná jako u Žižkova dvorce. Na jižním okraji je a byla 9 m hluboká roubená studna, ve které byly nalezeny různé nádoby. Tady jsou dvě zastavení, které se týkají husitství a jeho významu, ale také ohlasům v zahraničí.

K autu se vracíme okolo archoeskanzenu, kde je přiblíženo období konce 14. století. Celý skanzen bude otevřen až r. 2024. Budou tam dobové stavby a budou vidět i tehdejší stavební postupy. Nyní je přístupná jeho horní část - zemanský dvorec.

Procházíme po hrázi mezi rybníky Horní Trocnov a Dolní Trocnov na parkoviště. Okolí jednotlivých památek je upraveno jako lesopark. Většina cesty je ve stínu. Je tu tedy příjemně.

Jen kousek popojíždíme přes Borovany do Hluboké u Borovan. Chceme vyrazit na okruh okolo rybníků přes vyhlídkovou věž. Jenže ne úplně vše vyšlo podle mých představ.

Vytypované parkoviště patří k Safari resortu a je placené. Popojíždíme do vsi, kde necháváme auto ve stínu u hospody U rybníka Příkopa. Je zavřená, to nám vyhovuje. Vařit tady ale nechceme. Dáváme si jen pořádnou svačinu. Vařit budu až večer.

Kus jdeme podle plánu – po neznačené cestě k rybníku Baba. Cesta vede přes pole, ale je to široká pohodlná cesta. Jenže za rybníkem cesta neodbočuje vlevo podle trati. Jediná cesta vede dál přes pole - je vyježděná auty a končí až u hlavní silnice. Když se nechceme vracet, jinou možnost nemáme. Kousek před silnicí odbočuje nějaká pěšina přes pole vlevo, tedy naším směrem. Směr je dobrý, ale končí u nějakého areálu. Naštěstí se v jednom místě, kde nejsou kopřivy, dostáváme k hradbě, podle ní k železniční vlečce a po ní k silnici, po které vedla červená. Po té jsme před chvíli přijeli. Nyní po ní jdeme pěšky – přes vlečku a přes železniční trať. Za ní odbočujeme vpravo - konečně jsme opět na naší trase. Ota si samozřejmě neodpustil poznámku, kde mám ty rybníky.

Za chvíli k nim odbočujeme. Jenže ve vodě v rybníce Bašta je hnůj, takže to tu moc nevoní. Rybník Čilíř je vypuštěný. Dál mají být sádky, napuštěna je jen jedna nádrž. No když se nevede, tak pořádně.

Pokračujeme po panelce, občas vidíme i rybník – malý Horní Blatník a větší Duchnu. To už procházíme národní přírodní rezervací Brouskův mlýn, který je rozložen v délce 3 km podle široké nivy řeky Stropnice. Většina území je silně podmáčená a převažují porosty s vysokými ostřicemi.

Vlevo je Safari resort. Tam jsou postavena týpí. Ota v dálce poznává bizony. Hned říká, že to je tady jako u indiánů. Je tu i zajímavý skot s moc hezkými velkými rohy, chovají tady i divočáky. Právě mají malá selátka.

Předpokládám, že vyhlídková věž, kterou jsme z dálky viděli, je součástí resortu a bez zaplacení vstupného se do areálu nedostaneme. Jsme však překvapeni. Areál je volně přístupný, k rozhledně vede v trávě vyšlapaná pěšina. Stojí na břehu rybníka Nádrž. Je to 7,5 m vysoká kovová - bývalá pohraniční strázní věž, která sem byla přestěhována r. 2020. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 5 m vede 24 schodů. Vstup je na automat za Euro nebo 20,- Kč. Nemáme ani jedno ani druhé. Ale nevadí nám to – viděli bychom to, kudy jsme prošli, jen trošku z výšky. Prý jsou vidět i Novohradské a Slepičí hory

Pokračujeme okolo rybníka dál. Cesta vede okolo ohrad – jsou tam uvedena jména a zvyky tam žijících zvířat, některé ohrady jsou ještě prázdné. Podobné cedulky jsou i u stromů.

Přicházíme do centra resortu, kde je několik možností ubytování. Snad to nejzvláštnější je ubytování v unikátním 3D tištěném domě s názvem Prvok. Je tam kuchyňka, obývák, samozřejmě ložnice i koupelna, dokonce tu jsou parní lázně. Vypadá to hodně zajímavě.

Právě odjíždí jedno otevřené safari auto, další i s přívěsem je tu zaparkované. Je tady velké dětské hřiště a dokonce i občerstvení. Točí tady pivo Bizon – Ota dává světlou desítku, kterou pro ně vyrábí v pivovaře v Kamenici nad Lipou. Já si dala malou polotmavou 13, kterou vyrábí v Třeboni.

V tom horku jsme celí ušoupaní a žízniví, i když místy jsme šli lesem a od rybníků to příjemně foukalo. Je však vedro. Shodli jsme se na tom, že to počasí jde z extrému do extrému. Nejdřív byla zima, která na polovinu května není zrovna normální, jeden den bylo jaro a pak uhodily horké lední dny.

Areál opouštíme okolo parkoviště. Tady je nějaký domek, vypadá jako pokladna při vstupu do areálu. Čekáme, že tady budeme muset skutečně zaplatit, ale nikdo tu není. Možná se platí jen v létě, možná už je pozdě (je 17 hodin) a vstup je volný. Těžko říct. Ani jsme nezkoumali, zda je tu něco psáno.

K autu nepospícháme, máme čas. Navíc Ota musí spálit alkohol. Jsme však spokojeni. I přes všechny problémy, které byly na počátku naší cesty, se nám výlet líbil.

Ještě odjíždíme do obce Mokré západně od Českých Budějovic, kde je minirozhledna. V autě cestou skoro usínám. Jedeme co nejblíž k rozhledně. Máme to skutečně kousek do mírného kopečka.

Je to nízká dřevěná rozhledna, na kterou vede 9 schodů, ale výhled je kruhový. I když část tvoří nedaleký les. Jsou vidět České Budějovice, rozhledna Kleť a Novohradské hory.

Ještě zajíždíme dál do obce, kde je technická památka - zajímavý vodojem z r. 1875, který má nad štítem plastiku hlavy. Voda sem byla přiváděna dřevěným potrubím ze studny. Odtud se rozváděla do okolních zemědělských usedlostí.

Dnešní večer jsme si naplánovali strávit v pivovaru Kněžínek v Nových Dvorech. V jeho blízkosti jsme už spali, tak snad se nic nezměnilo. Změnilo – ale pro nás to je jedině dobře. Za pivovarem je nově otevřené velké parkoviště. V rohu je místo pro nás přímo dělané. Nedaleko je také nová ptačí pozorovatelna, ale tu si necháváme na zítra. Já už dnes vůbec nikam nechci jít a nic dělat.

Je sedm hodin, dnes už nevařím. Večeři si dáme v pivovaru. Točí tady světlou a polotmavou 11. To si dáváme na žízeň. Ota dal guláš. Já si v tom množství jídel nemohu vybrat. Nakonec si dávám dvě přílohy – brambory zapečené se smetanou a grilovanou zeleninu se žampiony. Moc jsem si pochutnala. Ota pokračuje v pivu, já dávám víno - mají červený Merlot. Už pivo nechci a víno jsem už dlouho neměla.

Sedíme venku, stále je teplo. V 9 se přesouváme k autu. Oba máme pocit, že minule nám tady pivo chutnalo víc.

Venku je ještě 25 stupňů. Zatahuje se. Podle předpovědi má pršet. Bude i u nás? To poznáme. V 10 jdeme spát. To už zíváme oba. V autě je vedro, necháváme nedovřené dveře, ať sem jde víc vzduchu. Snad nám dovnitř nenaprší. Jsem zvědava, jak se bude spát.

Jižní Čechy - 11. den: Trocnov - 1,5 km dlouhá NS Milníky husitství (Žižkův dvorec, pomník Jana Žižky, Mikšův dvorec, archeoskanzen); Hluboká u Borovan – okruh 8 km okolo rybníků a Safari Resortu s vyhlídkovou věží; Mokré – minirozhledna; pivovar Kněžínek na mapě