Úterý 23. 5. 2023 - odpoledne
Po obědě u vlakové zastávky Dívčice jedeme poměrně daleko – do
Radonic, kde je od r. 2021 nová
rozhledna. Je to i trochu z ruky, ale na rozhlednu samozřejmě musíme. My si snad vybíráme jen oblast, kde prší. Když přejíždíme Vltavu, chytil nás takový liják, že to stěrače neberou. Raději zastavujeme. Dlouho to netrvalo, na silnici je však popadané listí a drobné větvičky. Po silnici teče poměrně široký potok. V rádiu slyšíme, kde jsou uzavřené silnice, které jsou neprůjezdné kvůli neobvyklému množství vody. To my máme ještě štěstí.
Než jsme dojeli do Radonic, přestává pršet úplně a zase se to vyjasňuje. Kupodivu se po cestě nechá dojet až k rozhledně.
Je to dřevěná rozhledna se stříškou, dalo by se říci trochu lepší a větší posed. Je vysoký 5 m a na vyhlídkovou plošinu ve výši 2,5, kde je lavička, vede žebřík s 11 prudkými a vysokými špriclemi. Ještě předem se musí vystoupat 9 kládou zpevněných schůdků na malý kopeček, kde je zděná základna - původní betonový podstavec bývalé vodárny. Bohužel toho moc nevidíme, obzory jsou hodně zamlžené. Na západní straně je les. Je vidět tedy jen východním směrem od severu k jihu. Měla by být vidět asi Třeboňská pánev a jihočeské roviny. Okolí je hezky upravené, jenže dnes hodně mokré.
Teď už chceme zpátky na trasu a zajet se podívat do Týna nad Vltavou. Když už jsme tady, chceme to vzít přes Dolní Bukovsko, kde je minipivovar Bukovar. Jenže silnice je uzavřená. Vracíme se tedy po stejné silnici, po které jsme přijeli. Mezitím se počasí vybralo, svítí sluníčko, po vodě na silnici není ani památky.
Když jsme dorazili do Týna nad Vltavou, už je zase příjemné teplo. Zdá se, že si prohlídku města užijeme bez deště. Historické jádro města bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou r. 1990. Tak jsme zvědavi, co zajímavého zde uvidíme. Parkujeme zdarma na parkovišti na Vinařickém náměstí
Nejdřív však spěcháme přes Bedřichovy sady do Vltavotýnského pivovaru, kde zavírají v 16, 30 hod. První písemná zmínka o zdejším pivovaru je z doby kolem roku 1560, i když pivovar je patrně ještě starší. Pivovar tehdy patřil k nedalekého hradu a tím pádem Pražskému arcibiskupství. Pivo se zde ve velkém vařilo až do počátku 20. století. Dalších několik desítek let docházelo ke snižování výroby a po 2. světové válce byl pivovar uzavřen. Areál pivovaru se proměnil na průmyslový závod. V současné době se celý areál postupně rekonstruuje a po více než 70 letech se zde opět vaří pivo. Restauraci, ani pivnici zatím nemají, pivo se prodává v okénku ve vnitrobloku areálu.
Stačili jsme to na poslední chvíli. Slečna se už chystala zavírat. Ale ještě nám s úsměvem prodala tři ležáky – světlou Hradní 12 a polotmavou 11 a višňový ležák.
Jdeme to dát do auta, ale už nespěcháme, proto si Bedřichovy sady trochu prohlížíme. Ve 13. století tu bylo prokazatelně hradiště, k jeho založení došlo určitě dříve. Zde vlastně byl položen základ dnešního města, tehdejší významné obchodní a hospodářské středisko. R. 1645 hrad vyhořel a už nebyl obnoven. Jeho zbytky byly postupně bourány. Jsou zde vidět ještě zbytky valů a renesanční dvouobloukový kamenný most přes příkop. Dnes je zde hlavní dominantou otáčivé hlediště, které r. 1983 postavil místní ochotnický sbor Vltavan, prý na počest 100. výročí znovuotevření Národního divadla. I dnes ho využívají v létě místní ochotníci.
Scházíme k autu, pivo dáváme do ledničky a jdeme se projít po městě.
Odcházíme do centra – nejdeme po hlavní ulici, ale okolo základní školy, která byla postavena v letech 1859 – 1860. V 90. letech 20. století byla rozšířena a rekonstruována. A stále slouží svému původnímu účelu. Na průčelí budovy je mramorová pamětní deska zakladatele školy děkana Karla Aloise Vinařického z r. 1871.
V místě parku před školou býval románský kostel sv. Kateřiny - nejstarší kamenná stavba původní osady. Byl postaven již někdy okolo r. 1067 a patřil k tehdejšímu hradu. Po požáru r. 1796 byl kámen z kostela, ale i z nedalekého hradu použit na obnovu poničených domů v tzv. Novém Týně, který byl založen cca v 2. polovině 13. století.
Pokračujeme zajímavou skutečně hodně úzkou Úzkou uličkou na čtvercové náměstí Míru, které je pravděpodobně dnes nejstarší částí města a hlavním náměstím. Není velké, ale prakticky celé ho lemuje řada zajímavých historických domů.
Hned vlevo je kostel a vedle barokní fara, která r. 1691 nahradila starší dům poškozený třicetiletou válkou. Kvůli požáru r. 1796 byly provedeny změny v patře i v přízemí, kde jsou valené klenby s lunetami. Původní arkády obnoveny nebyly obnoveny. Nad vstupem se dochoval kamenný arcibiskupský znak.
Za chvilku už stoupáme po několika schodech ke kostelu sv. Jakuba, který pochází z 2. pol. 13. století. Tehdy byl zasvěcen sv. Christoforovi, ochránci brodů a cest. R. 1569 byl kostel rozšířen a přesvěcen na sv. Jakuba. Dnešní barokní podoba je z přestavby r. 1753, kdy byla přistavěna i věž. Schodiště s kamennými vázami a sochami svatých Aloise a Františka Xaverského, po kterém jsme ke kostelu přišli, bylo vestavěno do zachované jižní části hřbitovní zdi po zrušení hřbitova v 1. pol. 19. století. V kostele jsou varhany z r. 1719 - jedny z nejzachovalejších barokních nástrojů u nás. U vstupu do sakristie je původní freska z r. 1569.
Pokračujeme v procházce po náměstí. Hned na rohu je pozdně barokní hotel U Zlaté lodi, o kterém je první zmínka z r. 1654. Zajímavé je průčelí s volutami a soklem s kuželkami. R. 1831 byl v domě otevřen hostinec. Při té příležitosti nechal tehdejší majitel nad vchod umístit domovní znamení - v mramorovém štítku je obraz lodi a tento letopočet. Od přestavby r. 1892 je zde hotel.
S hotelem sousedí zajímavý rohový žlutomodrý dům se špičatou stříškou. Je to dům U Modré hvězdy, který vlastnili nejvýznamnější osoby ve městě. První zmínka o něm je z r. 1636, kdy byl majetkem arcibiskupského hejtmana, od r. 1677 ho vlastnil městský primátor, později solní hejtman, magistrátní purkmistr. Bylo zde i nakladatelství a knihkupectví. Dům byl samozřejmě v průběhu let přestavován. Při rekonstrukci r. 1970 byla obnovena charakteristická věžička. Dům v té době získal svoji podobu z doby po požáru r. 1796. Současně zde byl objeven vzácný renesanční poklad, který je dnes možno vidět ve sbírce Městského muzea.
Přes ulici Horní Brašov je další historický dům - první písemná zmínka je z r. 1631. Tento původně renesanční dům byl barokně upraven. V té době získal i arkádové loubí. Díky významné poloze zde žili vždy čelní představitelé města - hejtman vltavotýnského panství, purkrabí arcibiskupského zámku a důchodní písař. Od r. 1722 tady byla první týnská pošta. Později zde byl hostinec s právem výčepním. Od r. 1876 až do 2. světové války dům vlastnil bohatý židovský obchodník. Od r. 1936 tady měla sídlo Občanská záložna. Dnes je tam ČSOB a v patře má zasedací místnost Městský úřad, který vlastní sousední v jádru renesanční dům. Dům byl postaven jako radnice. Po požáru roku 1796 byl přestavěn, ale z finančních důvodů nebyla obnovena věžička s hodinami. V pozdně barokním průčelí vznikly arkády, kde se mimo jiné v tzv. chlebnici prodával chléb. V přízemí byl solní sklad i městská šatlava. Od 16. století se zadní trakt používal jako městský pivovar a vinopalma, která byla r. 1896 upravena na 1. sokolovnu. V interiéru je zajímavé pseudohistorické schodiště.
Na severní straně náměstí je další dominanta – zámek. Byl postaven r. 1699 na místě tří původních gotických domů, když již hrad byl neobyvatelný. Sídlila zde arcibiskupská správa panství. Raně barokní průčelí je převážně původní s drobnými klasicistními úpravami. Vstupní portál pochází z doby po r. 1800. Ve sklepích ústí podzemní chodby, které jsou částečně tesané ve skále. Podzemí je od r. 2008 zpřístupněno. V přízemí zámku je Městská knihovna a infocentrum. V horních patrech je Městské muzeum. Při jeho prohlídce jsou vidět původní klasicistní dveřní ostění.
Vpravo vedle zámku je původní středověký dům U Zlatého slunce. Již na poč. 16. století tu byl hostinec, ale tento název má dům až od r. 1825. V polovině 16. století a po třicetileté válce byl přestavěn. R. 1860 ho získal hostinský František Veselý, vybudoval zde hotel s právem na ubytování cizinců a vytvořil zde centrum společenského ruchu.
Sousední původně goticko – renesanční dům U Zlatého lva je dnes v lešení. Nejstarší písemná zmínka o něm je z r. 1654 – vlastníkem byli Židé. Po jejich vysídlení ho r. 1681 získal týnský měšťan. Již od r. 1776 je zde hostinec, ale název U Zlatého lva se poprvé objevuje r. 1815. I když byl dům později barokně a klasicistně přestavěn, jádro je stále gotické, síla zdi v přízemí je až 115 cm.
Na rohu – v Jiráskově ulici je další zajímavý dům goticko – renesančního původu, bývalá lékárna U Zlatého orla. R. 1795 tady založil téměř stopadesátiletou tradici lékárnictví lékárník Jan Kubert. Lékárna tady fungovala až do 60. let 20. století.
Poslední dům, který stojí za zmínku, je patrový dům na východní straně. Byl postaven koncem 17. století spojením dvou renesančních domů. Má originálním secesním průčelí s ornamentálními a květinovými vzory. V letech 1776 – 1884 tady byla císařská pošta.
Uprostřed náměstí je barokní kašna, na které je letopočet 1759. V tomto roce byla pravděpodobně provedena oprava. Od počátku to byl hlavní zdroj pitné vody pro obyvatele i jejich zvířata. To však trvalo jen do r. 1821. Aby bylo zabráněno napájení dobytka, byla obestavěna dvanácti dřevěnými sloupy s řetězy. R. 1915 byla ve městě zavedena vodovodní síť. Přesto byla zachována jako historická dominanta náměstí. Od 90. let 20. století je upravena do dnešní podoby.
Ještě scházíme k řece projít se po nábřeží, kde jsme viděli tréning kajakářů. Stáčíme se do ulice Legií, kde je celá řada zajímavých domů s podloubím. Za chvíli jsme už u auta.
Za stále hezkého počasí odjíždíme na místo, kde bychom mohli přespat. Nejedeme dlouho, najednou vpravo vidíme dolů visící cáry mraků různých odstínů šedi.
Nevypadá to hezky. Za chvilku poprchává, vypadá to, že nás to mine. To však bylo jen varování. Během chvilky lije snad ještě víc než minule. Jet se v tom nedá, bezpečně zastavit také ne. Až v obci Všeteč. Bylo to tak tak, přes vodu nebylo už ani vidět. Dokonce padají malé krupky a samozřejmě se silně ochlazuje.
Jsou to relativně krátkodobé „přeháňky“. Ještě chvilku čekáme na druhou vlnu, ale ta nepřichází, mraky se vzdalují.
Pokračujeme. Chtěli jsme spát u přístřešku na odbočce
k rozhledně Vysoký Kamýk. Tam jsme kdysi spali. Jenže dnes je to tam hrozně rozmočené. Tam to nepřichází v úvahu.
Sleduji cestu a odbočky. Zaujalo mne přírodní koupaliště Paseky, v jehož blízkosti je Pasecký rybník. Kdyby to bylo i s koupačkou, tak by to bylo dokonalé.
Na spaní je místo skutečně bezvadné, stojíme na asfaltu, stromy jsou daleko, dokonce i výhled přes rybník je hezký. Obloha se každou chvíli mění. Chvílemi to vypadá na déšť, chvílemi je jasno. Jen v tom přírodním koupališti bych si ani nohy neumyla. Spíš bych si je zamazala. Je otázka, zda tak špinavá voda je jen nyní po deštích. Zase se musíme smířit s vodou z kanystru. Tu naštěstí máme.
Venku se ochladilo, teplota se pohybuje okolo 15 stupňů. Od západu se to zatahuje. Mezi temnými mraky jsou červánky zajímavě temné barvy.
Jdeme spát, ještě není ani úplná tma. V autě je 17 stupňů. To je na spaní příjemná teplota.
Hodnotíme dnešek - byl plný teplotních výkyvů. Vstávali jsme do 25 stupňů, když padaly krupky, klesla teplota na 10, ale víc než přes 15 se už nedostala. Jsme zvědavi,
s čím nás překvapí zítřek.
Poslední aktualizace: 14.10.2023
Jižní Čechy - 12. den - odpoledne: Rozhledna Radonice; Týn nad Vltavou - městská památková zóna a Vltavotýnský pivovar; přírodní koupaliště Paseky na mapě
Kvalita příspěvku:
Diskuse a komentáře k Jižní Čechy - 12. den - odpoledne: Rozhledna Radonice; Týn nad Vltavou - městská památková zóna a Vltavotýnský pivovar; přírodní koupaliště Paseky
Ahoj,
Vybral jsem si zrovna tento díl jako jedinou možnost ti odpovědět. Už nějakou dobu mám…