Loading...
Peníkov - Český Rudolec
Na cestě ze Slavonic do Českého Rudolce máme po cestě ještě blízkou starou a ojedinělou dřevěnou vodní pilu Peníkov. Nachází se u hráze rybníka mezi modrou TZ a NS Graselova stezka u samoty Peníkov, poblíž Českého Rudolce. Jak už název částečně napovídá, kdysi tu vedle pily stával i mlýn, o 200 let starší. Místu se také říká Doubkův mlýn. Přesné datum vzniku není známo, jen že po r.1885 už existovaly. Provoz postupně přestával mezi léty 1950-70. Konec používání se podepsal na technickém stavu jeho silným chátráním. Ostatně jako u většiny zařízení i dnes. Takže nejen strojní vybavení, ale i základy staveb se rozpadaly.
Navzdory jejímu zapsání v r.1963 do nemovitých a kulturních památek pro svou ojedinělost, celé zařízení se nedařilo opravit. Bezmála až půl století po zápisu se počalo s jejím zajišťováním. A to ještě přispěním občanského sdružení Zkrášlovací spolek Rudolecko, jejích přátel a pomoci sponzorů. Mlýn, ani jeho zařízení se nedochovalo vůbec, je z něj rekreační objekt.
Vodních pil se vůbec moc nezachovalo. Já osobně vím jen o funkční ve skanzenu Rožnov a pak něco na malém Dunaji na Slovensku. Ale jsou známy ještě další dvě, v Dobřívi na Rokycansku a jeden v Hoslovicích na Strakonicku. Snad se rekonstruuje jeden v Dolním Žlebu na Děčínsku.
Tady v Peníkově, voda z rybníku poháněla vodní kolo o průměru 3m. Celý pohon i s dílčí automatizací pomocných částí je poměrně složitý na vysvětlování. Nakukováním štěrbinami mezi prkny zavřeného mlýna jsme toho moc nepochytili. Venkovní informace nás nestačily uspokojit. Kdo by měl zájem vidět zařízení v činnosti s vysvětlením činnosti, musí přijít v sobotu mezi 14 – 15h v měsících V.-IX. V VI.-VIII. I ve středu ve stejnou dobu. Případně se domluvit na tel. č. 602464925.
Jak jsem se zmínil, do Českého Rudolce je to z Peníkova jen krok. Přiznám se, že byl zahrnut do našeho výběru kvůli minipivovaru, který jsme ještě nenavštívili. Samozřejmě nás zajímal i místní třípatrový zámek s půdorysem uzavřeného, značně nepravidelného pětiúhelníku s každou stranou jinak dlouhou a předsunutou vstupní částí. Tento půdorys zůstal zřejmě po původní stavbě, což byla vodní tvrz z r.1343. Až v 17.stol. byla přestavěna na renesanční zámek včetně parku a skleníků. Brzy na to dostal zámek barokní podobu. V 19.století pak kabát novogotický, s čepicí ozdobenou cimbuřím. Bohužel po slavném znárodnění počalo jeho chátrání. Ostatně jako mnoho jiných památek do té doby udržovaných v dobrém stavu. Nepomohlo mu ani platonické zapsání mezi národní kulturní památky. Po marném boji státu s JZD Chýně se nad ním slitovala obec a koupila ho. Bohužel jeho smutný úděl se nezlepšil a několik firem si ho přehazovalo mezi sebou jako míč. Dá se jen domýšlet, k čemu jim sloužil za stálého chátrání. Do nedávna ještě patřil společnosti NMS a.s. V r.2010 se provedlo několik menších oprav a zvolna pokračují s přestávkami dodnes. Podle internetu je zámek snad přístupný a. Leč my jsme ho zastihli zabedněný a zvenku vypadá stále zchátrale. Blýskání na lepší časy možná oznamuje jediná, pěkně opravená, zámku dominující hranolová věž. A možná i jméno posledního majitele, Malá Hluboká. Když si člověk představí objekt s bílou fasádou, skutečně připomene větší Hlubokou nad Vlt. Určitě by přilákal podstatně víc návštěvníků. Takže tolik k zámku.
Smutně se obracíme na druhou stranu silnice, spláchnout melancholickou náladu do restaurace minipivovaru Český Rudolec, s dvounádobovou varnou v pozadí. Slušná obsluha a dobré pivo nám dávají zahnat truchlivé myšlenky na stav některých našich památek.