jižní morava 2. díl

Den 2. - 22. 5. 2008 - pěší výlet - aneb, Dnes raději pěšky, hýždě nechť odpočívají.

Za ranního kuropění v8:30 hod ráno, se výprava probouzí a po snídani vkiosku se pakuje na dnešní pěší výlet po zajímavostech Lednicko - valtického areálu. Dnes neprší, alespoň zatím, neboť mraky na obloze si hrají na honěnou. Však se ještě uvidí. Mirouš ještě pod Apollonovým chrámem telefonuje sbabičkou a vrozhovoru jí vysvětluje používání dálkového ovladače na televizi. Harry nelení a využívá této chvíle kodpočinku. (ušli asi 300 m)

Posléze pokračují dále, počasí je příjemné - ani vedro, ani zima a tak cesta krásně ubíhá. Po naučné stezce Lednické rybníky tak dojdou až kdřevěné rozhledně u Mlýnského rybníka, kde se krátkou chvíli kochají pohledem na rozlehlou vodní pláň i když je nutno dodat, že nekoukají na největší jihomoravský rybník. Největší rybník se nachází o pár kilometrů dále na západ a jmenuje se Nesyt. Mezi překvapení cesty také patří i fakt, že Limíkem avizovaná červená turistická značka je změněna na žlutou. Nicméně tato trojice pokračuje příbřežní cestou dále a po obejití trafostanice, nebo co to bylo za stavbu, se dostávají khrázi rybníka, kde již nacházejí červenou turistickou značku po které směřují kNovému dvoru, který vminulosti Lichtenštejnům sloužil jako stáje a jízdárna. Koně zde chovají doposud a tak se Harry sjedním koněm seznamuje blíže a nabízí mu trávu na znamení přátelství.

Koník přežvykuje a my si tedy můžeme říci, že Nový dvůr je rozsáhlá empírová stavba ležící asi 4 km východně od Lednice, mezi Apollónovým chrámem a Třemi gráciemi. Vystavěna byla roku 1809 dle projektu J. L. Hardtmutha, Jedná se prakticky o dvůr s konírnou ve čtyřkřídlé dispozici s uzavřeným dvorem, jejíž účel byl uschován za výtvarnou stránkou stavby. Dnes je objekt silně poškozen a až na výjimky neudržován. Uprostřed dvora zděná krytá studna.

Protože se od koně Harry nedověděl mnoho zajímavostí zokolí, brzy vychází celá trojice dále po značené cestě kpavilonu Tří grácii. Tento pavilon leží nedaleko Nového dvora a řekněme si o něm, že Tři grácie jsou romantická stavba z roku 1826 na půlkruhovém půdorysu v jehož středu se tyčí sloup se třemi gráciemi, kterými byly Aglajá, Eufrosyné a Thalia, celý tento sloup by měl být vytesán z jediného kamene. Stavba je otevřena směrem k Prostřednímu rybníku a terasa je lemována jónskými sloupy. Ve zdi terasy jsou umístěny sochy věd a múz. V zadní části stavby je umístěn sál s mozaikovou podlahou. Architektem byl Jan Karel Engel, alegorie múz a věd jsou od Josefa Kliebera a sloup s gráciemi od Martina Fischera. Následně probíhá důkladná prohlídka objektu, který je doplněn sochami antických bohů. Těch zde nalezneme celkem 10, ale jejich fotografie neuveřejňujeme.

Výprava však zanedlouho mizí vzadním traktu zámečku, aby pokračovala cestou přes alej jedlých kaštanů.

Po několika stovkách metrů došli ke kapli sv. Huberta. Tento křesťanský patron lovců, nemá vlednocko valtickém areálu zasvěcen žádný zámeček, ale pouhou kapli. Svatý Hubert - stylizovaná trojboká kaple ležící na pasece asi 5 km východně od Valtic po červené TZN. Jedná se o výrazně neogotickou stavbu. Celá tato stavba je stavěna z pískovcových kvádrů, které jsou sklenuty síťovou klenbou. Na sloupu v kapli je umístěna socha sv. Huberta, patrona lovců a doplněna je sochami tří andělů. Stavbu navrhnul Jiří Wingelmüller a sochařem byl František Högel. Postaveno roku 1855. Uvnitř se nacházejí tyto symboly.

Patrně se jedná o zednářské značky, jejichž význam výpravě prozatím ucházel, ale oni na to jednou přijdou, neboť jsou to chlapci zvídaví. Kaple sama vlesním prostředí vypadá velice zajímavě, škoda jen, že Sv. Hubert má hlavu skrytou vnejvyšších místech a proto je mu do obličeje vidět jen stěží.

Brzy však již postupují tři dobrodruzi dále po cestě, aby nalezli další zromantických zámečků, kterým je Randezvous (z francouzštiny - setkání). Zde se panstvo scházelo před započetím honu. Stavbě se také někdy říkalo Dianin chrám a byla zasvěcena římské bohyni Dianě. Jejím typickým atributem je ležící srpek měsíce nad hlavou a tento symbol je patrný na mnohých stavbách vLednicko - valtickém areálu. Dianin chrám - Randezvous - Vítězný oblouk - Stavba se nachází asi 3 km východně od Valtic. Tato stavba byla vystavěna roku 1812 na počest vojevůdce napoleonských armád Jana Josefa I. z Lichtenštejna. Celá ohromná budova obsahuje čtyři patra. Ve třetím podlaží se nachází malý salonek. V druhém sloupu se nacházel dvoupatrový byt sezónního lovčího, dnes byt správce objektu. V posledním patře se nalézá velký sál o rozměrech 7 x 16 metrů s bohatou štukovou výzdobou. Reliéfy venkovní části znázorňují výjevy ze života římské bohyně Diany (řecké Artemis). Stavitel objektu byl Josef Kornhäusel a architektem J. L. Hardtmuth. Tohoto dvorního lichtenštejnského architekta však máme vpodvědomí spíše jako vynálezce tužky a zakladatele firmy Kooh - i - noor. Nyní však již pojďme blíže kDianině chrámu, abychom mohli posoudit zajímavé pojetí celé stavby.

Jakmile se výprava pokochal stavbou zvěnčí, zajistila vstupenky na prohlídku vlastní stavby i uvnitř. Průvodce, kterým byl starší muž, se vLednicko - valtickém areálu dobře vyznal a prohlídku zahájil zvenčí, kde ke každému zobrazenému výjevu přiřadil pověst, kterou znázorňoval a všem návštěvníkům tak osvětlil, na co to vlastně koukají. Následovala prohlídka vnitřních částí stavby o nichž průvodce také vcelku zasvěceně hovořil a na otázky poskytoval takřka vyčerpávající odpovědi. Po prohlídce následoval krátký odpočinek a výprava se začala směřovat kměstečku Valtice.

Jen co tři chlapíci vykročili, Harry začíná hovořit o jídle. Oba ostatní účastníci se snaží odvrátit hovor jinam, ale nedá se a Harry neustále uvádí pokrmy na které by měl chuť. Všichni tři tak míří do Valtic, kde si dají oběd i když již poledne se dávno ztratilo vpropadlišti dějin. Po cestě kValticím tak výprava ještě míjí tvrziště Aloch. Stávala zde pravděpodobně i středověká osada dokázaná archeologickou sondou v roce 1966. Patrně ve 13. století se zde nacházela dřevěná tvrz, ta však roku 1570 je doložena jako pustá. Dnes již naprosto neznatelné zbytky po tvrzi na nevysokém pahorku Bývalé tvrziště je dnes vinicí. V nevelké vzdálenosti odtud jihovýchodním směrem prochází červená TZN z Valtic tzv. Ladenskou alejí přes další památky k Lednici. Vcelku pěkná procházka končí nedaleko železniční zastávky, Valtice, kde výprava začíná mlsně obcházet restaurace. Vněkterých se však nevaří, vněkterých se vaří pouze občas, některé nevyhovují zfinančních ohledů a tak se brzy trojice hladových dostává na valtické náměstí, kde mohou konečně objednat pokrmy a hlavně zvlažit vyprahlá hrdla.

Oběd se tedy pošoupl až na 15. hodinu a než byl donesen tak téměř vystydl. Nicméně, ale chutnalo a proto jsme se mohli vydat na zpáteční cestu. Na autobusové zastávce Harry schválně uvedl špatný čas, aby se ostatní účastníci domnívali, že autobus do Lednice pojede do 20 minut. Po těchto dvaceti minutách však uvedl správný čas stím, že to pojede asi za půl hodiny, zčehož vyplývá, že celá výprava stála na zastávce zhruba 50 minut. No zbyl alespoň čas na rozbor zážitků a hrubá příprava výletu na další den. Autobus konečně přijel a výprava nasedl. Další cesta vedla přes Hlohovec a Lednici až kbranám campu Apollo, kde byla výprava ubytována. Poznatek dnešního dne - Míra není nad sebe (nad míru) naštván, neboť neprší. Podvečerní posezení u chatky se poněkud zvrtlo a nastala přesnější příprava trasy na den zítřejší. Ktomuto účelu se vkiosku zakoupil plný „okurčák" a začala debata. Vprůběhu večera se ještě „okurčák" nechal naplnit a později byly přikoupeny i studené debrecínské párky, což bylo nazváno, podvečerním „bílým sexem" Debata pokračovala až do 22. hodiny večerní, kdy celá výprava odešla na kutě.