jižní morava 9. díl
Den 9. - 29. 5. 2008 - aneb, Pane, pane pojďte si hrát na speleologa.
Ráno začalo obvykle a to tím, že Mirouš začal všechny budit. Dnes vstávali poněkud později - v8:15 hod. Protože vcampu nebyla možnost zakoupit ranní snídani, vydali se tři amatérští speleologové na cestu kPunkevním jeskyním. Jízda ubíhala docela rychle a tak zanedlouho již zaparkovali své stroje na parkovišti u Skalního mlýna a Limík šel vyzvednout zarezervovanou vstupenku. Po chvíli se vrátil a vzhledem ktomu, že přijeli dříve, podařilo se mu zajistit prohlídku na dřívější termín, než měli objednáno a proto půjdou do Punkevních jeskyní o dvě hodiny dříve. KPunkevním jeskyním je však od parkoviště kousek cesty, bylo jednohlasně rozhodnuto o využití „vláčku" kpřiblížení. Zakoupili tedy jízdenky a čekali na odjezd.
Po zhruba 10 minutové jízdě stanuli před vstupem do našich, zřejmě nejznámějších jeskyní. Tyto jeskyně se nacházejí vtzv. Pustém žlebu a byly objevovány vletech 1909 - 1933. První, suchá část byla objevena do roku 1914 a následná první světová válka dalšímu objevování zamezila. Proto bylo zprůzkumem pokračováno až vroce 1920, kdy do roku 1933 se podařilo objevit i vodní cestu. Nutno podotknouti, že Punkevní jeskyně jsou součástí našeho největšího jeskynního systému - Amatérské jeskyně. Naše výprava tedy vyčkala na nádvoříčku, kde využila volné chvíle kzakousnutí malého občerstvení.
Pak již následoval vstup do jeskyně. Těsně před vstupem do jeskyní však předběhla naši výpravu jakási thajská skupina a proto naše výprava musela chvíli posečkat a této chvíle využil průvodce kseznámení sjeskyněmi. Následoval jeho výklad vpolštině, neboť součástí naší výpravy bylo i pár Poláků. Celkově se však všichni dověděli, že prvotní pokus o splutí Punkvy, která je zde ponornou říčkou, učinil již J. Wankel, který vroce 1875 prokopal část výtokové části jeskyně, čímž docílil snížení hladiny říčky a mohl se do nitra jeskyně vydat na loďce. KMacoše se však nedostal a zdruhé strany, tedy od Macochy to taktéž nebylo možné. Teprve vroce 1909 se podařilo uvolnit průchody a byla objevena i suchá část Punkevních jeskyní. Výprava pokračovala dále jeskyní a ubíhala vcelku rychle. Na fotografování krápníků nebylo mnoho času, neboť jak Mirek na adresu průvodce poznamenal - „nezdržuj se, ten je schopnej nás tu nechat." Zanedlouho tak stanuli na dně propasti Macochy po té co prošli kol krásných krápníků Anděla a Strážce a vystoupili na dno propasti znejnižšího bodu jeskyní, kde bylo značkami vyznačeno do jaké výšky dosahovala hladina Punkvy při povodních vrůzných letech.
Následoval sestup do nitra jeskyní, kde se zanedlouho objevily lodičky a všem bylo jasné, že suchá stezka zde končí. Výprava tedy nasedla do jednoho zpřistavených člunů a vyjeli na vodní plavbu. Zde se Limík pokoušel fotografovat, ale kormidelník vyletěl jako bodnutý včelou, neboť při oslnění bleskem ztrácel orientaci vtemném systému chodbiček a hlavní plavební trasy. Limík se tedy omluvil a přestal fotografovat. Kormidelník počal spoutavým vyprávěním historie splavňování tohoto úseku a upozorňoval na zajímavé krasové úkazy. Jen o chvíli později přistál u mola a vyzval výpravu ke vstupu do dalších suchých prostorů jeskyní vPohádkovém dómu. Když si všichni prohlédli zajímavé krápníkové úkazy, vydali se zpět klodičce do které nasedli a pokračovali vplavbě. Také byli svědky dopravní kolize sjiným člunem, ale spíše by bylo podivné, kdyby se zde žádné čluny nikdy nestřetly. Chodby jsou opravdu moc úzké a i návštěvníci musí často uhýbat výčnělkům skal. Nicméně po pár minutách náš člun i se všemi lidmi dorazil do přístaviště a naši dobrodruzi mohli postupovat dále po plánované trase.
Naše kroky vedly dále klanovce, odkud bylo možné kabinkou vyjet kpropasti Macoše a podívat se dolů. Tato nabídka však zůstala nevyužita a proto se naše trojice odebrala kolem Čertovy branky ke zřícenině hradu Blanseka o které Limík tvrdil, že může být tak maximálně jeden km daleko. Zhruba po kilometru a půl byl nalezen rozcestník, který uváděl, že zřícenina je vzdálena 500 m směrem do kopce a proto se výprava vydala směrem vzhůru. Po zhruba 800 metrech Míra vzdal a začal se vracet. Limík raději zvolil rychlejší chůzi a proto po dalších 500 metrech dospěl krozcestníku, kde bylo uvedeno, že zřícenina hradu se nachází ve vzdálenosti 300 m. Když dorazil i Harry oba suše konstatovali, že vzdálenost uváděná na dolním ukazateli, byla myšlena zřejmě vzdušnou vzdáleností. poblíže rozcestníku se nacházejí první zbytky tohoto biskupského hradu, ale návštěvník by měl pokračovat dále, neboť o několik desítek metrů se nacházejí vlastní zříceny hradu. Vše je však prorostlé lesní vegetací a proto jsou patrné jen některé zbytky staveb. Hrad vlastní byl založen ve druhé polovině 13. století biskupem Brunem ze Schauenburg - Hollensteinu. Přesné datum nelze určit, ale víme, že vroce 1267 byl již dostavěn. Ve 14 století byl hrad opraven a rozšířen o předhradí. Následně byl tento hrad několikrát zastaven jiným majitelům a roku 1424 byl dobýván husitskými vojsky sejně jako vroce 1431. Rozbořen však nebyl a byl využíván až do poloviny 15. století, kdy zpustl po rozsáhlém požáru. Ve 30. letech 20. století byly některé stavby strženy, aby se zajistila bezpečnost návštěvníků Punkevních jeskyní, ale i tak je zde stále možnost spatřit zbytky některých zdí a fortifikačních zařízení.
Harry sLimíkem následně sestoupili zpět do Pustého žlebu a vydali se na parkoviště u Suchého mlýna, kam tušili, že Míra zatím dorazil. Cesta ubíhala klidně a bylo na ní na co se koukat. Tak spatřili ještě další ponor říčky Punkvy a pak se již mohli sMírou spojit telefonicky, neboť vycházeli zPustého žlebu, kde není dobrý signál. Míra sdělil, že je na cestě ke Kateřinské jeskyni a že půjde koupit vstupenky na jejich prohlídku. Harry sLimíkem jej dohnali právě včas a za deset minut mohli zahájit prohlídku další jeskyně. Kateřinská jeskyně se nachází vSuchém žlebu zhruba 300 metrů od parkoviště u Skalního mlýna a návštěvníka uvítá její vysoký vchod, který je přístupný po schodišti. Na jeho koci si nás také vyzvedla průvodkyně. Hned na počátku výpravy se všichni dověděli, že touto jeskyní prapůvodně vytékala říčka Punkva zjeskynního systému Punkevních jeskyní. Zpřístupněná část se skládá ze dvou ohromných jeskynních dómů znichž je hned ten první využíván i pro koncertní účely. Také si naše výprava mohla ukázku zNabucca vyslechnout. Krápníková výzdoba této jeskyně, zpřístupněné vroce 1910, není příliš veliká, neboť zde vminulosti došlo ke zřícení stropu a tak jen vokrajových částech lze spatřit menší krápníčky znichž je nejzajímavější snad jen pohádková skála svelkým množstvím pojmenovaných krápníků. Při zpáteční cestě se celá výprava dostal knejznámějšímu krápníku Kateřinské jeskyně a to kČarodějnici.
Tento krápník vznikl sám přirozenou cestou a tak se Čarodějnice může sklánět nad svou Perníkovou chaloupkou. Je však něco porozuhodného na tomto krápníku a je to právě hůlka Čarodějnice, která roste šikmým směrem a to přeci není samo sebou. Následně se všichni od průvodkyně dověděli, že krápník byl dodán teprve později a byl přinesen zjiné části jeskyně. Za zmínku stojí také zajímavý „Bambusový lesík" který je tvořen velkým množstvím stalagmitů a stalagnátů, které zde vpodobě tenkých tyček vyrůstají. Čas na prohlídku se však chýlil ke konci a proto nezbylo než poděkovat průvodkyni za výklad a odebrat se zpět před vchod do Kateřinské jeskyně.
Netrvalo dlouho a naše výprava se vydala na svých ořích zpět do Jedovnice a po cestě se zastavila vobci Lažánky, kde nalezla velmi příjemnou restauračku. Zde proběhl velmi dobrý oběd a Mirek sLimíkem si dali pouze zeleninový salát se slovy, že je také nutné něco zdravého pozřít. Harry se jako obvykle nacpával což zadávalo Mírovi a Limíkovi přičinu k „rejpnutí se do toho nešťastníka. Po obědě se celá výprava odebrala do Jedovnice, kde vodpoledních hodinách sehráli několik sad minigolfu a jinak byl den věnován regeneraci organismu. Na zítřek mají naplánováno několik návštěv zajímavých objektů. Jen je škoda, že Harry se snimi již musí rozloučit. Večer tráví vchatce při partičce prší a jdou poměrně brzy spát.