Kokořínskem z Nosálova

Kokořínskem z Nosálova.
Je začátek dubna. Do Nosálova přijíždíme už po půl osmé Karlovým autem. Trasu jsem tentokrát vypotil já s úmyslem projít okolí Vrátenské hory, Kružský důl a dál podél Sternického potoka. První zádrhel je nefungující stylová hospoda U Nás, známá občerstvovací stanice pěších i cykloturistických zastavení. I my jsme tu chtěli při návratu strávit chvilku odpočinku při návratu z trasy.

No co naděláme. Vyrážíme po modré turistické k Vrátenské hoře, procházíme Nosálovem kolem původních dřevěných roubenek a hospody a za vsí odbočujeme po žluté lesem do prudkého kopce. Značka nás přivede k cestě, která mířípo severním úbočí Vrátenky k rozcestí Na Fučíkovském. Tady chvíli po modré a Doprava po cyklo lesem k cyklorozcestí Vojetín.

Pokračujeme odbočkou po cyklo a zanedlouho procházíme malou vsí Vojetín. Chalupy roztroušené podél cesty a na okolních stráních, na travnaté návsi kaplička se zvoničkou. Upravené roubenky, stodoly i nové chalupy. Za vsí cesta s výhledem na Bezděz pokračuje krajem lesa a tady už není pochyby že dneska to suchou nohou nebude. Za rozcestím Nová Starost je to pár set metrů do Kružského dolu s jeskyněmi. Speleolog výpravy je prozkoumává ale neshledává žádnou zvláštní zajímavost, neřku li převratný objev. My fotíme a pokračujeme cestou jedna louže Kružským dolem.

Z obou stran se střídá les a skály, hezká cesta, jen kdyby člověk nemusel dávat pozor kam šlape. Je pošmourno.

Pak asi tři sta metrů po silnici nás přivede na zelenou a k Suchému mlýnu se skalními byty. Tady se chvíli zdržíme rozmýšlením kudy dál. Nezbývá než pokračovat po zelené údolím kolem Strenického potoka. Široké údolí lemované lesem s mohutnými smrky občas přerušovaným pískovcovými skalami se zakrslými keři a pokroucenými borovicemi. Potok jde většinou překročit ale tam kde se rozlije teprv poznáváme co je to blátivá cesta. Občas překračujeme padlé stromy pokryté mechem, úzká cestička mezi potokem a skálou nás pak vyvede do lesa kde už jdeme jehličím a suchou nohou.

Cesta divočinou nás asi po třech kilometrech přivede na silnici. Tady po krátké poradě podlehneme vidině otevřené restaurace a odbočíme po kroutící se silnici do nedalekých Březovic. Je tam, ale zavřená, ještě není ani poledne. Posvačíme a popijeme z vlastích zásob, další porada. Vracet se nebudeme, pokračujeme po cyklo směrem na Valovice a Sudoměř. Počasí se vybírá, i sluníčko se ukáže.

Dál rutinní špacír po nepříliš frekventované silnici s hezkými výhledy do okolní krajiny k Bezdězu a Ralsku, u Valovic odbočujeme doprava k Sudoměři. Tu míjíme a u nádraží Sudoměř se obracíme se zelenou na zpáteční cestu směrem na Trnovou. Ještě míjíme vodní nádrž Sudoměř a po pár fotkách pokračujeme.

V Trnové opouštíme i zelenou a po cyklo přes Doubravice přicházíme do Lobče.
Obec se zámkem a muzeem Eduarda Štorcha, který je pohřben na místním hřbitově. Spočineme chvíli na lavičkách před sokolovnou s další zavřenou restaurací a dopíjíme vlastní zásoby. Odtud je to zpátky do Nosálova necelé tři kilometry. Ty absolvujeme v pohodě a bez nehody. V Nosálově chvíli posedíme, pak Karel kopne do vrtule a v pozdním odpoledni míříme k domovu.

Co dodat, trasa od Suchého mlýna do Lobče už je vlastně mimo CHKO Kokořínsko ale cesta údolím Strenického potoka (na mapě Údolí Skalského potoka) byla i přes to bláto snad nejhezčí částí dnešní trasy. I když Máchův kraj těch hezkých zážitků poskytuje nepočítaně. Stačí si vybrat.

Zdrávi došli, zase někdy. Seventy