Kolem Králíků do Polska a zase zpět

Dost dlouho jsem si plánoval cyklovýlet ke Králíkům a do polského Mezilesí. Měl jsem vymyšlených několik konkrétních věcí, které jsem chtěl vidět a nechtělo se mi moc jet samotnému, protože našinec nikdy neví, co ho ve vzdálených krajích postihnouti může. Na sobotním termínu jsme se dohodli s Bobem, který do mého programu přinesl několik vlastních prvků. A ve finále to nepřineslo jen stinné stránky.

Vyrazili jsme (v sobotu 30.6.2012), v rámci úspory času i sil,  v 7,08 hod. ráno vlakem do Hanušovic. Krom debaty s průvodčí na téma zavěšení kol na háky a setkání s rodinkou p. Zaorala cesta žádné zvláštní zpestření nepřinesla. Ještě preventivní ranní lahváč u Penny a do sedel. Jestliže jsem v pátek nebyl příliš spokojen s počasím z hlediska světla pro fotografování, sobota už byla zcela mimo šachovnici. Jeli jsme směrem na Králíky, před dojezdem odbočili doprava (takže jsem si v Králíkách nemohl vsadit a kupodivu - vyhrál bych) a posléze dojeli do Heřmanic. Tady jsme se občerstvili v jakémsi penzionu, který ani Bob neznal. V této chvíli se už jelo zcela podle jeho not. Objevil totiž do Polska nábližku zajímavější cestou. Tradice zůstala zachována: hrabali jsme se zdlouhavě přes hory, doly, pastviny i prudké srázy, takže skutečně ušetřenou vzdálenost nedokážu posoudit, časově jsme však určitě tratili. V té chvíli jsem ho, pochopitelně, nenáviděl, byť jsem byl v terénu svým kolem zvýhodněn. Později jsme ovšem zjistili, že naše kroky ten den zřejmě vedl někdo jiný, snad i vyšší, a veškerá zpoždění i zrychlení směřovaly k jedinému: vidět na závěr něco, co se běžně nepoštěstí...

Po příjezdu do Mezilesí (tedy Miedzylesie) zůstaneme na náměstí. Přesto, že je výrazně zataženo, uděláme pár fotek. Městečko je celkem zanedbané, ale ve svém středu má i co nabídnout; např.: morový sloup z r. 1698, zámecký komplex (je hrozné, že tato ruina je oficiálně považována za nejzachovalejší zámeckou stavbu v celém Kladsku) nebo barokní kostel Božího Těla. Je zde i kostel sv. Barbory, který vypadá dost nevýrazně, ale údajně se tam dá objevit i nějaký zbylý gotický prvek. Ale pořád nás něco vedlo, tak jsme k němu nakonec nejeli. Asi někdy příště. Víceméně jsme se dohodli, že se pojedeme podívat i do Bystřice Klodské, která má být už snad opravená do koukatelné podoby. Bob tvrdil, že je to asi9 km, hoteliér v Heřmanicích to viděl na12 atabule u silnice asi půl kiláku za Mezilesím už na16. Atěch32 kmnavíc se nám v tom horku moc dávat nechtělo. Tak jsme to otočili, nakoukli v Miedzylesie ještě na zámecké nádvoří (hezká zámecká restaurace byla zavřena) a po krátké pivní zastávce v barokní budově Sukiennice z r. 1740 se vydali ke státní hranici.

Cestou zpět jsem si všiml odbočky doprava. Značka (tedy spíše několik směrových tabulí) nám tvrdila, že po2 kmdorazíme do obce Kamieňczyk, ve které se nalézá dřevěný kostelík. Navrhl jsem tedy odbočit, Bob byl hned pro, a tak se jelo. Takový krpál jsme už nehrabali dlouho. Úzká silnice stoupala stále strměji, minuli jsme nějakou rybí hospodu, různé domky a chalupy a asi po2,75 kmjsme kdesi za dědinou dorazili k onomu kostelíku. U něj zrovna vykládali aparaturu jacísi mladí umělci, kteří nám prozradili radostnou zprávu: za 10-20 min. by jim měl přijet někdo kostelík otevřít. Máme fakt štěstí, v kostele bude svatba. Plánujeme tedy bleskově vběhnout dovnitř, vypálit v rychlosti alespoň 2-10 fotek (škoda, že nemáme s sebou zrcadlovky ale jen kompakty) a pak se nechat dobrovolně vyhodit. Už nakouknutí okénkem z malého hřbitůvku u kostela nevypadalo totiž vůbec špatně. Při příjezdu nevěsty se zaradujeme z pohledu na historickou limuzínu značky Warszawa (asi stárneme, ale upoutala nás víc než „panna“ nevěsta a její družina) a po očku hlídáme otevření kostela. Onen dlouhovlasý pán, který kostel zpřístupnil (později jsme zjistili, že to byl oddávající farář), sdělil hudebníkům, že mají 20 minut na přípravu a kostel po tu dobu nebude okupován svatebčany. Pochopili jsme to tak, že i my máme zmíněných 20 minut na klidné focení. Naštěstí to tak pochopil i on. Hudebníci nám byli nakloněni hned od počátku, zvláště poté, co jsem jim prozradil, že ve finále fotbalového Eura budu fandit Italům (po jejich Vlaši - s tím termínem jsme chvilku bojovali). Pro upřesnění: všichni velmi mladí hudebníci byli dohromady dva; holka, která hrála na různé žesťové i smyčcové nástroje a kluk, který ji doprovázel na jakýsi flašinet. Jejich zkušební produkce nám pak ještě oživila prohlídku (viz. video na Rajčeti). Interiér kostela je ovšem nádherný. Téměř kompletně na dřevě vymalovaný; vzory se moc neliší od pozdní renesance (pár jsem jich již zahlédl), ale zde se už jedná o čisté baroko. Výzdoba kazetového stropu i galerií je dílem pražského umělce Antona Ferdinanda Veita z r. 1734. Kostelík je s naší otčinou spojen např. i tím, že část mobiliáře pochází ze starého kostela v Mladkově. A možná i proto nám tam dali takovou volnost...

Po stanovené době se odsuneme a necháme kostel svatebčanům. Díky horku teď konečně v klidu potěšíme oko lehce oděnými kamarádkami nevěsty a následně už se zase soustředíme na prohlídku výše zmíněné limuzíny. Její technické vymoženosti probereme s hrdým majitelem (viz. klimatyzacyja analogowa). Následuje sjezd k oné "rybárně", která je areálem opravdu brutální pseudohistorizující podoby (slušnější výraz pro nechutný kýč). A po pivečku (taky mají v Polsku Zubra … a nic moc) pokračujeme domů. Zastavíme se tradičně v hospodě U Lípy, kde jsme kdysi trávívali jistou část slavných rockových festivalů v Králíkách. Cestou domů jsem se ještě chtěl stavit na rozhledně v Červené Vodě, ale můj spolucestující, který je pozván večer na oslavu narozenin, mě přesvědčí, že je horko a je to do kopce. Tak taky snad někdy příště ...

Kdybychom za celý den viděli jen ten dřevěný kostelík sv. Archanděla Michaela, stálo to za to. A naštěstí jsme viděli i o něco víc...

více fotografií naleznete na: 

http://markyz63.rajce.idnes.cz/Kolem_Kraliku_do_Polska_a_zase_zpet_06_2012