Krajem chudých pasekářů - Vizovické vrchy ( retro 2001)

Dnešní "pochoďáček" začínám ve Vysokém Poli. Tato obec leží pod nejvyšším vrchem Vizovických vrchů Klášťovem ( 753 m ) a je východiskem na nedalekou Ploštinu. Dědina se rozkládá částečně v údolí pod kopcem, na kopčisku pak najdeme hlavní část obce. Pohostinnou hospodu tu najdete "na" i pod kopcem - však to tady mají spravedlivě rozdělené ... Jak název Vysoké Pole napovídá, tato větší vesnice je obklopena převážně lány polí a pastvinami. U zastávky busu mne vítá rozcestník, nabízející žlutou trasu na sever do Vizovických kopců a kotárů. Kousek nad Vysokým Polem nacházím u lesíka menší lůmek s ohništěm a lavičkami, zřejmě místo "pařeb" místní mládeže. Je tu ale hezky a tak svačinka. Jen o kousek výš nacházím krásný malý kostelík a o 100 m dál je na louce malá kaplička s údajně léčivou studánkou.

( Toto místo se nazývá Bojatín. Ten "kostelík" je poutní kaplí Panny Marie zvané "Vysocká". Kaple vznikla už r.1748 a o její zdárný provoz se staral poustevník, který pobíral od majitele brumovského panství finanční příspěvek, tehdy se tomu říkalo deputát. Hlavně o poutích bylo místo lidem hojně navštěvováno. Pak ale přišla josefínská reforma, kaple byla zbourána a mariánský oltář byl přestěhován do kostela v Újezdě. O znovuvzkříšení kaple se zasloužil jakýsi mistr soukenický jménem Kolísko z nedalekých Vizovic. Tento nešťastník přišel při svém pobytu v cizině o celou svoji rodinu, po návratu se dal na pokání a sbíral milodary, které mu umožnily na Bojatíně postavit napřed menší kapli. Ta byla časem zvětšena do dnešní podoby. K nedaleké studánce se "svatou" vodou lidé chodívali hlavně v době, kdy jim stonalo nějaké dítě. Jako dík za uzdravení svých ratolestí tu pak maminky věšely na kmen plané hrušně u studánky dětské košilky. Nyní se zde konají poutě začátkem měsíce září, okolo svátku narození Panny Marie...)

K vodní kapličce vede přes louku chodníček z dlaždic. Mně se podaří malá perlička : do interiéru hlavní kaple se dá kouknout jen přes malý kulatý otvor ve dveřích, ten je ale zrovna tak veliký jako čočka mého objektivu a tak se mi to podaří vyfotit ! Na závěr jen konstatování, že ten údajně "svatý" pramen má velice chutnou voděnku ...

Vyrážím na další cestu a po louce klesám do údolíčka s potokem.Odtud docela nehezké stoupání nahoru na Suchý vrch a k lesní kapli mého patrona - svatého Františka. Ještě že je dneska takové počasí, že se člověk moc nezpotí. Naopak jsem rád, že na sobě mám mikinu i s kapucí - nahoře na hřebenech to pěkně fouká !!! Kaple sv.Františka působí trochu cizokrajně a exoticky - nejvíce ze všeho připomíná nějakou prostou keltskou svatyni, přenesenou sem na tato místa z Irska ! Pro vnímavé duše je to zde velmi působivé místo. Škoda jen, že původní obraz patrona ve volně přístupném interiéru byl nahrazen malbou na dřevě s portrétem obyčejného mnicha. Na tom původním obraze totiž vypadal zvířátky obklopený svatý Franta jako doopravdický loupežník !!! Poblíž kaple se pod lesní cestou na pasece nachází studánka, která je jedním z pramenů řeky Vláry. ( Tady se jí ale - nevím proč - říká Benčice ...)

Nedaleko za Suchým vrchem míjím rozcestí, kde jsem kdysi na čundru spal a pak už jsem na dohled od Klášťova. Na vlastní vrcholek této památné a magické hory je to trošku krpál a tož je to i s funěním .... Počasí se dost pokazilo - výhled tedy nic moc - a na vlastním vrcholu se od mé poslední návštěvy nic až tak moc nezměnilo : pískovcové skalisko Čertův kámen, na kterém prý podle lidových báchorek sedával černokněžník a čítával si v čarodějných knihách, nijak nepovyrostlo - stále je vysoké jen tři metry ! Snad jen v okolí přibylo vykopaných sond. Toto místo bývalo pravěkým hradiskem a těší se v současnosti velké přízni archeologů. ( Protože píšu výlet z r.2001, nechci předbíhat, ale nedávno zde došlo k unikátním nálezům a došlo k přehodnocení významu této Hory pro celý kraj !!)

Kousek za Klášťovem se spouštím neznačenou lesní cestou do údolí a jdu se podívat na Ploštinu - ostatně, nebyl jsem na tomto nešťastném místě, poznamenaném strašlivou tragédií, už léta ... Přeje mi štěstí a tak tu trávím půl hodinku za asistence sluníčka. Jedině tak si člověk uvědomí, jak hezké místo si kdysi tito nebozí pasekáři vybrali ke svému životu a jak hezky a spokojeně se jim tu žilo, než přišla 2.světová válka. A spolu s ní zrada, útěk partyzánů, o které se pasekáři starali jako o vlastní a kteří je nechali napospas jejich tragickému osudu. Ten přišel v podobě hitlerovských vrahů, osada byla vypálena, všichni muži až na jednoho zemřeli v plamenech vlastních domů .... Od kostelíka se jdu se podívat ještě k nedalekému památníku s výhledem do kraje a pak se po lesní asfaltce vracím na hlavní hřeben Vizovických vrchů. Závěrečné stoupání je vpravdě nehorázné, na hřebeni vycházím na rozcestí Bařinka. Od Suchého vrchu vlastně už jdu stále po značce modré, na několika místech nacházím starobylé kamenné hraničníky bývalých panství.

Za Bařinkou se dostávám do mlhy, v ní také míjím až snově neskutečný stožár televizního vysílače a o něco dál přicházím na další krásné místo. Je jím snad 1 km dlouhá louka pod samým hřebenem, která se zvolna stáčí do půlkruhu a v jejímž středu stávala osada Vařákovy paseky. Také tyto byly Němci vypáleny a bylo zabito 5 mužů a 1 žena ! ( Tragédie se stala z 2. na 3.5.1945 - ano prosím, čtete dobře, bylo to jen několik dnů před koncem války !! Můj rodný Brumov byl už dva dny osvobozen !!! ) Myslím, že dalších slov netřeba ...

Po velice hezké hřebenovce odtud pokračuju na Vrátnici s překrásnými Horními Lačnovskými skálami a aby to těm Dolním nebylo líto, tak se jdu po dlouhé době podívat i na ně. Stejnou cestou se vracím zpět na hřeben. V nožičkách už trošku cítím proťapkané kilometry, šak jich takéj dneskaj bude rovných 26 !! Trochu mne rozčilí bezohlednost návštěvníků u upravené studánky pod kótou Laz, kde je zdevastované odpočívadlo. Někteří tzv. "cestovatelé" by opravdu potřebovali nařezat paliců na holú řiť, aby si konečně začali vážit teho, co pro ně vybuduje a postaví negdo druhý !!!

Pak už se dnes šplhám do posledního kopečka k pěkné skalní míse se studánkou a pitoreskním skalkám Žralokům s obrovskými dutinami typu tafoni. Ještě zkouknutí skalního tunýlku - svým umístěním ve svahu připomíná spíš 3 m dlouhý komín - a pak už definitně opouštím hlavní hřeben s pískovcovými skalními útvary. Přes louku, kde v létě stávají dětské tábory, scházím ke kapličce sv.Anežky nad Račným. Zde se mi daří jedna fotka, kdy strom za kaplí, obalený čerstvým zeleňoučkým letošním listím, vypadá nad sakrální stavbou jako svatozář !

Přes Račné pokračuju do Horního Lidča. Od jednoho baráku na mne už z dálky podniká zuřivý útok jeden malý ratlík a mám co dělat, abych od sebe za pomoci kamení vztelké psisko odehnál !! Mám hroznou chuť na polévku a tak se stavuju v nádražní hospodě. Mám ale smůlu - kuchařka už odešla domů a pro obsluhující šenkýřku by to byla nepředstavitelná dřina mi tu polévku ohřát ...

A tož nic ...