Újezd u Valašských Klobouk - kostel sv.Mikuláše
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Kostel sv.Mikuláše nepatří zrovna k těm nejstarším sakrálním stavbám. Dominantu Újezda tvoří necelých 200 let, ale na rozdíl od jiných v celém nejširším okolí je jeho architektura ojedinělá – byl totiž postaven r. 1845 v čistě klasicistním slohu. Jeho nejstarší dřevěný předchůdce se spolu s farou připomíná už v zakládací listině vizovického kláštera – Újezd tehdy získal výsady, které jej řadily nad úroveň okolních obcí. Je pravdou, že byl pro ně dlouhá léta „vesničkou střediskovou“ a dodnes jsou obce Loučka, Vysoké Pole, Drnovice a Slopné součástí újezdské farnosti, i když si v nepříliš vzdálené minulosti místní postavili v těch dvou posledních dědinách samostatné kostelíky. Předchůdcem újezdského klasicistního zázraku byl kostel nevalné kvality. Údajně s ním byl pastýř valašských oveček – farář Tobiáš Tomaštík, velmi nespokojen a snil o chrámu větším, důstojnějším a daleko prostornějším. Podle hesla „Snaž se a Bůh ti pomůže“ se rozhodl nahradit své sny skutky a nakázal zedníkovi pobořit klenbu starého kostela. Přijela církevní komise, její členové pokývali hlavami a velkoryse rozhodli o stavbě kostela nového. Jeho proporce zřejmě nebyly podle Tomaštíkových představ, a tož farář za nocí, kdy svítil měsíc, posunoval přes den vytyčené stavební kolíky. Nikdo si toho nevšiml, a tak vzniklo monumentální dílo, na které může být obec dodnes pyšná. Už brzy po dostavbě měl ale kostel namále: v roce 1884 se přehnala krajem vizovických vrchů strašlivá vichřice a v Újezdě při ní nešťastnou náhodou vypukl na jednom stavení požár. Díky silnému větru oheň záhy přeskočil i na ty okolní. Celá dědina i se školou a farou vyhořela, jen ten kostel se jakýmsi zázrakem podařilo zachránit! (Bohužel se v té vyhořelé faře nacházely veškeré historické záznamy o obci a okolí...) A další rána přišla r. 1896: v kostele se zrovna sloužila mše, když tu najednou začala hořet věž kostela, jejichž pět zvonů – naladěných do souzvuku v A-moll a jejichž vyzvánění se v lahodném souzvuku neslo po okolí, padlo i přes nadlidské úsilí hasičů ohni za oběť...
Tož co – nezbylo než po obnově vsi urychleně začít i s opravami kostelního exteriéru i interiéru. Byla ukončena v roce 1900 a čtyřhranné věži chrámu se dostalo vyšší nádstavby, díky níž se stala ještě vyšší a štíhlejší... a byly zde znovu umístěny přelité zvony, naladěné tentokrát do vyzvánění v tonině A-dur. Možná by vás zajímalo, jak vypadaly vnitřní prostory chrámové lodě: původně měla tři oltáře - hlavní byl věnován svatému patronu Mikuláši, boční byly zasvěceny sv.Anně a sv.Janu Nepomuckému. Nad hlavním oltářem visel obraz Panenky Marie „Vysocké,“ přenesený sem ze zrušené kaple na Bojatíně u Vysokého Pole. Po tom strašlivém požáru byl ale vystavěn nový hlavní oltář a obraz „vysockého“ zázraku se stal jeho součástí. Dalších proměn a zlepšení se kostelu dostalo kupodivu až za bolševika – chrám dostal novou mramorovou podlahu, nad hlavním oltářem přibyla mozaika se vs.Mikulášem, staré obrazy okolo něj vyměněny za jiné s motivy Narození a Znovuvzkříšení Spasitele, vyměnily se lavice, přibyly dvě nové kazatelny a okna tvaru lunet zpevnily zasklené kovové rámy...
Nám se bohužel uzamknutý interiér chrámu navštívit nepodařilo, a tak jsme se museli spokojit s prohlídkou krásného chrámu jen zvenčí. Ale nelitovali jsme, protože i jeho bezprostřední okolí různými zajímavostmi jen hýří – nad kostelem se rozkládají valy s příkopem po středověkém opevnění, nazývané Hradištěk a hned vedle vás ze třech památkově chráněných lip zaujme ta nejmohutnější, jejíž obvod činí pět a půl metru! Na místě starého zrušeného hřbitova – (nový je od kostela vzdálen půl kilometru), se nachází monumentální Pomník obětem Ploštiny, které zde byly po tragédii pochovány. A Pomník obětem obou světových válek naleznete před vchodem do chrámu... Závěrem nutno podotknout, že kostel sv.Mikuláše, stojící na návrší nad centrem Újezda, je největší a zároveň neodmyslitelnou dominantou této krásné obce.