Královéhradecký kraj – 16. den: procházka 5 km okolo Olešnice; části města Červený Kostelec, Letní fiesta horkovzdušných balonů

Cestopisy

Za takového počasí odcházíme

Socha sv. Panny Marie

Vzadu vlevo vidíme rozhlednu Žernov

Mostek přes Olešnici střeží sv. Jan Nepomucký

Z mraků vylézají Krkonoše

To je jen začátek

Ten tam musí někde v tom lesíku skončit - neskončil

A teď to začíná

Tady si můžeme přečíst reklamu - skutečně je tam psáno Bakovský pivovar

Večerní západ slunce

Takhle to vypadalo za půl hodiny

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (29 fotografií)

Čtvrtek 31. 8. 2023

Spalo se krásně, byl tu skutečně klid. Okolo 2. hodiny ranní jsme byli oba vzhůru. Venku bylo doslova nádherně. Mlha se rozplynula. Vše ozařoval měsíc v úplňku. Už si představujeme, jak nás ráno vzbudí horko, když nám sluníčko bude sálat na auto. S touto představou usínáme.

Když před devátou uvažujeme o vstávání (horko nás nevzbudilo), slyšíme náhle, jak nám začínají kapky bubnovat na auto. To tu dlouho nebylo. Naštěstí to trvalo jen chvilinku. Vstáváme. Venku je opět hustá mlha a cosi drobného padá - mrholí nebo je to mlha. Kdybychom v noci tu nádheru neviděli oba, tak tomu druhému nevěříme. Už toho vlhka máme dost. Auto zavíráme a zůstáváme v poloze ležmo. Dnes nikam nespěcháme.

V půl desáté to vzdávám se slovy, že mi mrholení nevadí. Ještě jsem z auta nevyezla, jen jsem stačila říct, že mlha se zvedla, že už nic nepadá a že se mraky protrhávají, když opět vidím i slyším, že prší. Naštěstí prší z druhé strany a tak sedím u otevřených dveří a přemýšlím, zda mi to má vadit nebo ne. Než jsem si to rozmyslela, je po dešti. Prostě si to z nás dělá legraci.

To už skutečně vstávám. Venku se zvedl lehký větřík. Třeba to rozfouká. S počasím je to stále jako na houpačce. Několikrát ještě spadlo pár kapek, dokonce mezi mraky lehce prosvitlo i sluníčko. Nebylo vidět, ale já už začala mžourat, jak mi to svítilo do očí. I tohle trvalo chvilku.

To už i Ota vstal, dokonce si chtěl dát vyvětrat peřinu. Hned ji však nese do auta. Opět je to takové to mrholení, které zalézá i pod otevřené zadní dveře.

Opět konstatujeme, že jsme včera večer vybrali naprosto ideální místo na spaní - na asfaltu a ještě na hodně mírném kopečku. Nemusíme se tu vyhýbat žádnému blátu, ani loužím. Za předcházející dny jsme si tohoužili dost.
Po snídani za velmi nejistého, lehce větrného a chladného počasí (venku je 14 stupňů) se jdeme trochu projít, ať poznáme okolí. Jdeme po asfaltce okolo vysílače a vodárny směr Olešnice. Vlevo vidíme rozhlednu Žernov.

Ještě před hlavní silnici odbočujeme po žluté vpravo. Před sebou vidíme nějaké stolové hory, že by to bylo v Polsku? Přicházíme k vlakové zastávce Olešnice. Tato bývalá vesnice je nyní částí Červeného Kostelce. Tady a teď jsme upravili náš plán na výlet Babiččiným údolím z Červeného Kostelce do České Skalice. Sem dojedeme autem, to tady necháme, pokračovat budeme vlakem a vlakem sem z druhé strany přijedeme. A opět přespíme na dnešním místě, které se nám moc líbí.

Mraky neustále mění tvar i barvu, zdá se, že v Krkonoších prší. Černý mrak se pomalu sune k nám. Procházíme obcí po silnici směr Trubějov, ale na konci obce odbočujeme vpravo přes trať k našemu vysílači a k autu. V Krkonoších již neprší, Sněžka i Černá hora pomalu vylézá z mraků. Kupodivu neprší ani tady. Cestou jsme minuli sošku Panny Marie a několik zajímavých křížků na kamenném podstavci, jinak nic jiného zajímavého k vidění nebylo.

Je půl druhé, jdu dělat oběd - houbovou omáčku s knedlíkem. Ten jsem včera koupila, omáčka je za chvíli. Rozkládáme po dlouhé době stoleček a konečně jíme u stolu.

Odpoledne se už nikam nechystáme. Sušíme boty, deštníky, ručníky a vlastně vše. Je to stále pěkně navlhlé.

Při prvním varováni, kdy spadlo pár kapek, dáváme deky i boty do auta, ale nakonec si vytahujeme křesílka. Konečně jsme si chtěli udělat pohodičku. Dlouho to však netrvalo. Pohodlně jsme byli usazeni snad 5 minut, když začal prudký liják bez varování. Honem křesílka skládáme a jdeme se schovat do auta. Naštěstí jsme ostatní věci na sušení znovu nevyndali. Během chvíle zase přestalo, ale hadr, kterým jsem včera myla podlahu auta a už uschnul, se nechal opět ždímat. A zase svítí sluníčko. Na jedné straně je krásně modrá obloha, ale nesmíme se koukat na stranu druhou.

Je tu však idylka. Občas projede cyklista, jinak je tu klid. Možná i proto, že sem auta téměř odnikud nesmí. Včera jsme zjistili, že zákaz je na cestě od Bakova, dopoledne jsme se všimli zákazu od Olešnice. My přijeli od Všelib, kdy se cesta následně změnila na travnatou. Hlavně tam nebyla zákazová značka nebo jsme ji přehlédli? Snad nám nikdo nepřijde vynadat. Chceme zde ještě zůstat. Tady se nám líbí. Zítra bychom prošli širší okolí a večer zašli na pivo do Bakova do hospody, otevřené po dovolené. Mezitím nám snad konečně cesty v Babiččině údolí trochu vyschnou.

Dnes už jen odpočíváme, čteme si a relaxujeme. Už neprší, je téměř jasno, jen ještě se občas přežene nějaký mrak.

K večeři dělám rybičkovou pomazánku, ať mám ještě trochu pohybu.

Po večeři se stěhujeme do auta. Začíná být chladno. Naštěstí máme auto otočené šikovným směrem. Najednou před námi - ve směru od Bakova vidíme letět asi 3 horkovzdušné balony. Jednomu se moc nahoru nechce. Najednou letí další a další a další - různě barevné i duhové. To je krása.

Mezitím přijeli na kole dva manželé podívat se na ty balony. Zastavili u nás a krásně jsme si popovídali. Celkem jsme napočítali 27 balonů, jako poslední byl opět nám od včerejška známý balón ve tvaru půllitru. Dnes letěl nízko, snadno jsme přečetli reklamu na Bakovský pivovar. No to je nádhera tolik balonů najednou ve vzduchu. Jsou krásně vidět, protože neletí moc vysoko. Možná je sráží ten vítr.

Balony už dávno odletěly, my si tady s dvojicí zhruba našeho věku stále povídáme. Ale sluníčko zalezlo, je půl 8 a najednou je skutečně zima. Venku je 14,5 stupně. Rozcházíme se jak staří známí.

My jdeme do auta dát si včera večer koupené pivo. Je nám fajn. Ubytování jsme našli na skutečně perfektním místě. A dokonce ve správný čas. Ty balony určitě nelétají každý den.

Jen od západu se zase objevují mraky. Snad opět nezačne pršet, nerada bych stěhovala lednici a další věci zase v dešti.

Nakonec je vše jinak. Mraky zmizely, měsíc stále skoro v úplňku nám svítí do auta, svítí i hvězdičky. Venku se silně ochlazuje. Do 10 hodin posloucháme rádio. Venku teplota klesla na 12 stupňů, to znamená, že v autě bude 14 stupňů. Vždy je to rozdíl 2 stupně. Vypadá to na letošní nejchladnější noc. Ale toho se nebojíme. Spali jsme už i za ranních mrazíků.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (50.454, 16.087)

Poslední aktualizace: 14.2.2024

Vyhledání vlakového spojení na výlet