Krásnou Pálavou, duben 2024 pt. 1

„Krásnou Pálavou

krásný holky jdou

bez krojů a bosý

džbánky cinkají

víno chutnají

až se těla bílá orosí“

 

Dovolil jsem si vypůjčit něco z textu Pavla Lohonky alias Žalmana na úvod, protože Pálava nám vyšla vskutku krásně. Na jih Moravy jezdíme celkem často, nicméně musím se přiznat, na samotné Pálavě jsem byl vlastně jako takové jen jednou, myšleno přes kopce tohoto minipohoří. Jindy jsme Pavlovské vrchy (tak se to tam správně jmenuje) spíše jen tak lízli stranou, nebo jsme se zdržovali někde pod kopcem. Co taky jiného, když většinu výletů teď podnikáme na kole. Pálava se však musí pěšky (což je samozřejmě dobře).

Jak už to bývá, při jednom delším posezení v hospodě po volejbalu jsem se tak zmínil, že dlouhodobým snem mám navštívit jarní Pálavu, když začíná sezóna květů a kdy je oblast taková zelenější. V pozdějším období tu bývá přeci jen víc sucho a kopce jsou vyprahlé, tráva i stromy suché a další průvodní jevy (horko a žízeň). Kupodivu zbytek přísedících tato myšlenka natolik zaujala, že výprava byla domluvená v okamžiku. Nakonec by se mělo i umoudřit počasí, kdy v druhé polovině dubna udeřily nečekaně chladné dny, naštěstí poslední dubnový víkend měl být podle předpovědi už opět „rozumnější“.

Odjezd jsme si stanovili na páteční 18. hodinu, což je ještě rozumná doba, snad pomine i dopravní špička na dálnici. Neplatilo to zcela, mezi Ivanovicemi na Hané a Vyškovem se opravuje 9 km (tam jak je to mobilizační letiště), takže tam se doprava zasekne, a mírně odvážné odbočení na směr Břeclav v Brně zavánělo průserem (naštěstí ne).

Náš cíl jsou Velké Pavlovice, kam už musíme odbočit z dálnice u Hustopečí. V Pavlovicích máme kamaráda, kde se přechodně ubytujeme. Po malém posílení ještě zajdeme do blízkého restaurantu na besídku s domorodci (jednoho už známe z jednoho minulejšího pobytu). Zdržíme se jen tak akorát, abychom se nám ráno dobře vstávalo. K všeobecné radosti totiž místní Sokolové pořádají v sobotu „Jarní přechod Pálavy“ což se vyznačuje hlavně možností přistaveného autobusu, který nás vyveze do Pavlova, tedy na úpatí Pálavy pod Dívčí hrad, tím pádem nemusíme řešit přísun k východišti.

Vedoucí Sokola dokonce domluvila i časnějšího otevření Obecní vinotéky, tak si při pohárku přivodíme tu správnou jihomoravskou pohodu. Ovšem se nezdržujeme dlouho, kopce jsou orámované takřka dokonalým azurem, sluníčko už začíná sílit, nuže vzhůru pod kopec. Nicméně přeci jen si dáme ještě cestou žejdlík Plzně, zavodnit je třeba. Protože většina Pálavy je pod přísnou ochranou národní přírodní rezervace držíme se turistických značek. Podél silnice nás vyvádí žlutá TZ k odbočce do východního svahu Děvína (nejvyšší vrchol 550). Zprvu mírný výstup se v lese postupně lomí výrazněji, čemuž napovídají i schodovitě uspořádané železniční pražce, usnadňující výstup, zároveň i zpevňující samotný svah. Naštěstí prudká část je v úseku cca 250 m, pak následuje odbočka na zelenou TZ, která se více drží vrstevnic. Pro zvídavé výletníky je značení provázenou naučnou stezkou. Samozřejmě prvním cílem je lákavá zřícenina nad Pavlovem, Dívčí hrad, nebo Děvičky (jak se komu líbí). Valná část Pálavy je tvořena vápenci a platí to i ohradu, který byl založen někdy počátkem 13. století k ochraně stezek z Rakouských území na Moravu. údajně se ještě v 18. století vyskytoval nějaký hlídač, než byl hrad zcela opuštěn. V současnosti probíhají udržovací práce, čemuž patrně pomáhá i výběr vstupného 50,- Kč (to jsme kdysi nezažili). Podle spikleneckého výrazu pokladníka má snad i nějaký podpultový lahváč, ale měl jsem v batohu jednu plechovku Moravanu (a šťávu v bidonu).

Naštěstí ta pajcka není takovou ztrátou, díky poloze jsou ze zříceniny pěkné výhledy, povětšinou tedy nejvíc přitahují vodní plochy Novomlýnských nádrží, samozřejmě i další krajinné dominanty (blízké kopečky Modrých hor, Zaječí, Přítlucká hora, Hustopeče, Strachotín a jiná sídla, i trošku průmyslu, tedy poněkud ohyzdná sila u Šakvic a pára z chladících věží Dukovan).

Při předchozím přechodu Pálavy jsme šli po samotné hřebenovce, tedy červenou TZ přes Děvín, budeme ale pokračovat trošku pohodlněji modrou po západním úbočí hlavního vrcholu. Sice jde zpočátku o poměrně dlouhý pochod lesem, ale po nějakých dvou kilometrech jsem odměnění pohledem na táhlou skalní stěnu u rozcestí modré a zelené značky Nad Soutěskou, to přicházíme patrně k nejzajímavějším partiím celé Pálavy, která pokračuje k dalším skalám pod masivem skály Martinky. Zde si i zahrála příroda svými silami, kde uvolněný balvan uvízl ve škvíře mezi skalními bloky a dal tak vznik Velkého špuntu. Pepa zkušeně zde odhaluje okolní horolezecký terén.

Po menším sestupu musíme opět poněkud vzhůru nad opuštěným lomem. Skály postupně ustupují a na východních svazích jsou spíše jen občasné skalky, kameny nebo opuštěné lomy. Blížíme se k vinohradům mezi Pernou a Klentnicí, kde čeká na ranní výpravu autobus, ale my již jeho služby nevyužijeme. Využijeme však občerstvení u Zrzavého Rona, podle vyprávění personálu to byl jejich, již zesnulý kocour, kterého si můžeme prohlédnout jen na fotografické výzdobě. Díky odpočinku jsme nabrali nějaké síly, abychom po červené TZ pokračovali k další dominantě, což je zřícenina dalšího pevnosti, tedy Sirotčího hrádku. Poněkud menší zřícenina má původ z období mezi 13. a 14. století, tedy asi o 100 let mladšího než Děvičky. Ze zříceniny jsou pěkné výhledy nejen na tu stranu, odkud jsem došli ale již i více k jihu, kde ovšem ještě čeká Tabulová hora k poslednímu většímu výstupu. Plochý vrchol kryje taková náhorní step a i zde jsou ves vazích nějaké skály, opět hlavně na západě, kde podle mapy dokonce startují i paraglideři.

Dál už je celkem sešup k silnici a stále s doprovodem červené TZ k teoretickému Mikulovu, ovšem za odbočku u Kočičí skály nás natolik zaujala reklama na vinný stánek (na severním úbočí Turoldu), že už nebylo třeba nikam spěchat. Po prolistování jízdního řádu se jevila nejlepší varianta dovozu, Borisův syn byl celkem ochotný, tak jsme měli nakonec čas si i tu Kočičku prohlédnout zblízka (skálu).
Z výpravy jsem pořídil opravdi spostu fotek, takže i ten zbylý výběr mi snad čtenář promine, v počítači zůstalo cca 2/3 snímků...


Pt. 2