Jeskyně Na Turoldu

Nachází se východně od dnešní zpřístupněné Jeskyně Na Turoldu. Vytváří sice dnes samostatný krasový celek, ale v minulosti s ní byla určitě spojena. Byla nejvýraznějším jeskynním torzem, které se dochovalo po opuštění Turoldu těžební činnosti ve 40. letech minulého století. Volně přístupná je vstupní prostora se třemi okny ústícími na povrch. Na přelomu století bylo započato na jejím konci s intenzivním průzkumem dalšího pokračování a během několika let bylo objeveno více jak kilometr nových chodem a síní. Kromě klasické krystalické výzdoby zde bylo objeveno i několik na krápníky bohatých prostor a v nejnižších částech i podzemní jezera. S jeskyní Na Turoldu a dalšími geneticky navazujícími podzemními prostorami dosahuje celý dnešní jeskynní systém délky 2200 m chodeb.

Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.88 Pavlovské vrchy a dolní Podyjí, GOL 1:25 000 Zahrada Evropy

Mapa 88 B3

První zmínka o objektu 1951

Začněme celkovým pohledem na vrch Turold, který se tyčí nad Mikulovem. Celý tento kopec byl 10. května 1946 vyhlášen přírodní památkou a roku 1992 se stal přírodní rezervací. Kopec sám o sobě vznikl v době posunů jednotlivých zemských desek, kteréžto pohyby vyzdvihly tento vápencový masív. Vápence, obzvláště pak jurské, jak známo v převážné většině tvoří krasové jevy, které i zde byly objeveny již roku 1669, kdy o nich píše rakouský lékař Jan Ferdinand Hertod von Todtenfeld. První nálezy datuje do roku 1659 z čehož se můžeme domnívat, že již tehdy se o „skládkách“ fosilních kostí vědělo. V roce 1873 zde byla zahájena těžba velmi čistého vápence pro mikulovskou vápenku a byla ukončena až roku 1934. Vápenec zde těžený dosahoval stáří 141 – 167 milionů let a obsahoval na 500 druhů fosilních zbytků živočichů a rostlin. Původní Turoldova jeskyně byla lomovou prácí zničena a tak jeskyně musela i nadále čekat na své objevení. Objevování jeskyní se ve 20. století zúčastňovali také amatéři. Současná délka jeskyně tvoří 1100 metrů a je neustále objevována. Dnes je sice jeskyně nepřístupná, ale po dohodě se speleology se dá jít na krátkou procházku do jeskynního komplexu. Pravděpodobné zpřístupnění, dle ústních informací, by mělo proběhnout kolem roku 2005. Tyto „zpřístupněné“ části byly doobjeveny roku 1977. Jakoby středem jeskyně je tzv. Balvanitý dóm z něhož vedou cesty do dalších dómů a síní z nichž například uveďme Netopýří dóm, Pohádkovou síň a Krápníkovou síň., nesmíme také zapomenout na propast necelých 40 metrů hlubokou. Vraťme se ještě na okamžik do pravěku. První, kdo ze zástupců rodu Homo, jeskyni objevil byl patrně člověk doby mladší kamenné, který se zde ukrýval před nepřízní počasí a zvířaty, i když toto bylo sporné, neboť se zde nalezly kosti předvěkých živočichů, kteří zde zapadli a již se nedostali ven, či obývali vstupní části jeskyně. Osídlení jeskyně pokračuje dále přes dobu bronzovou a železnou až do středověku. V této jeskyni bylo prokázáno 14, na sobě nezávislých, osídlení a pravděpodobně se tedy jedná o nejvíce a nejčastěji osídlenou jeskyni na Jižní Moravě. Obydlení jeskyně můžeme sledovat i dnes. Nikoliv však lidmi, ale cca 7 druhy netopýrů, jedná se totiž o nejvíce sledované zimoviště, těchto tvorů.. Vyskytuje se zde i velké množství chráněných živočichů a to zejména zástupců hmyzu, občas se zde vyskytne i, v českých zemích, vzácný pták – zedníček skalní. Za jarních nocí můžeme slyšet houkání výra velkého. K jeskyni vede naučná stezka v okruhu měřící cca 300 metrů, která Vás podrobně seznámí s historií a přírodními formacemi vrchu Turold a jeho krásami. K naučné stezce vede červená TZN z Mikulova směrem k Dolním Věstonicím.

Turold - kopec

Přírodní rezervace vyhlášena roku 1946 na kopci (385 m.). Jedná se o vápencový masív s četnými krasovými jevy (celkem 15 jeskyní), hnízdiště výra velkého, v jeskyních netopýři, stepní vegetace na zalesněné ploše. Od Mikulova vede k Turoldu červená TZN pokračující dále do Klentnice a Dolních Věstonic.