Krušné hory - cca 16 km dlouhý okruh: Nové Hamry - Havraní vrch - Hynkova studánka - zaniklá obec Chaloupky - Dvorský vrch (hájovna) - Nové Hamry

Týden po Velikonocích jsme zajeli za kamarádem do Nových Hamrů. Má tam chaloupku, není problém u něj přespat, ale my se rozhodli, že zahájíme autosezónu a už budeme spát v autě. Už jsme se na to těšili, i když počasí nebylo zrovna ideální. On i další jeho kamarád se snažili nás přesvědčit, že máme spát u nich, dokonce jsme si mohli vybrat, kde by se nám líbilo víc. Mysleli si, že jsme se zbláznili, ale nás nezlomili.

I když v pátek každou chvilku sprchlo, přepověď na sobotu byla příznivá. V noci bylo v autě okolo 7 - 8 stupňů, ale v devět nás vzbudilo teplo. Venku nás vítá modrá obloha. Tak to se nám povedlo, tohle máme rádi.

Rychle jsme zašli ke kamarádovi se nasnídat a už se těšíme na výlet. Jednotlivá místa známe, něco z toho máme projeté na kole i na běžkách. Ale to nám nevadí. Je tu hezky, rádi se na ta místa vracíme. Dnes jsme si naplánovali zajímavý okruh.

Procházíme obcí do centra a na křižovatce zatáčíme vpravo. Pokračujeme kousek po silnici okolo hotelu Malamut. Po této silnici vede Karlova naučná stezka až ke hranici s Německem. My kousek za železničním mostem u stanice Horské služby z ní odbočujeme vlevo přes říčku Rolavu. Proti nám je se zbytky sněhu černá sjezdovka, my odbočujeme podle Rolavy vpravo po běžecké trase. Sníh tady už není a tak je to moc hezká procházka podle řeky. Zvlášť nyní - na jaře má skutečně hodně vody. Dělá docela pěkný kravál - je tu hodně peřejí. Ale tenhle rachot nám nevadí.

U přístřešku Pod Vysokým vrchem je menší, i když neoznačené parkoviště. Je tu také pěkná louka, kterou v létě využívají skauti - mají tu letní tábor. Přes zimu tu stojí jen několik dřevěných objektů, kde je asi skladiště, kuchyně a v případně nepříznivého počasí i jídelna.

Tady odbočujeme vlevo po neznačené cestě. Je tady nádherně. Často s kamarády diskutujeme o tom, kde je to hezčí - zda na Šumavě nebo tady v Krušných horách. Je však těžké to rozhodnout. Jediný fakt je ten, že tady bývá i v plné sezoně daleko méně lidí. Dnes tu nepotkáváme nikoho.

Vycházíme z lesa - Havraní vrch (841 m) je před námi. Jeho vrchol není zalesněný, Před několika lety si zde někdo postavil domek. Nikdy jsme tu však nikoho neviděli, i když je vidět, že se zde žije. Vrchol je uprostřed pastvin, podél cestičky jsou ohradníky, takže cesta na vrchol je bezpečná. Letos tady na pastvinách prvně vidíme býky. Moc se jim nelíbíme, ale drží se v uctivé vzdálenosti nejen od nás, ale i od ohradníků.

Už jsme tu byli několikrát, moc se nám tady líbí. Západ slunce tady musí být nádherný. Je tady lavička se stolkem, je tu ohniště, je tady dokonce i bouda se dřevem. O to se určitě stará majitel nedalekého domku. Dnes jsme tady chtěli posvačit. Ačkoli cestou vítr moc nefoukal, tady to tak profukuje, že svačinu s výhledem rušíme.

Jen jsme sešli k lesu, vítr se uklidnil. Na sluníčku je krásně, dá se říct i teplo, ale ve stínu je ještě docela chladno.

Tady jsme si všimli, že okolo vrchu a přes obce Rudné a Vysoká Pec vede 6,3 km dlouhá naučná stezka Vysoká Pec - Rudné s 12 zastaveními. Tu si budeme muset také projít. Zatím se držíme naplánované trasy. Pod kopcem odbočujeme podle lesa vlevo, na neznačeném rozcestí si nevšímáme odbočující NS, ani další odbočky vpravo a pokračujeme v přímém směru dál. Přicházíme ke kamennému domu. Hned jsme si oba vzpomněli, jak jsme zde jednou procházeli na začátku roku. Na závoře visela lahev slivovice se žádostí o novoroční přípitek na zdraví. Ta tady dnes už není, ale na druhé straně cesty je lavička a u ní vyřezaná Boží muka - překvapení nás čeká v horním patře - místo sošky svatého je tam mistička s bonbony.

Jsme sice v lese, ale svítím sem sluníčko. Tady dáváme svačinku. Asi bych se v takovém domě na samotě bála, ale je tady skutečně nádherně.

O kousek dál míjíme Hynkovu studánku v dřevěném domečku. Dnes je všude tolik vody, že se k ní ani jít nedá.

Pokračujeme po cestě - je to zimní běžecká trasa. Na rozcestí si můžeme vybrat ze dvou cest - obě vedou do Chaloupek. Volíme tu kratší - pokračujeme dál v přímém směru. Už cestou na Havraní vrch jsme očekávali, že půjdeme občas ve sněhu, tam však bylo jen bláto. Až tady jdeme místy ve sněhu. Však také obcházíme Chaloupecký vrch, který je vyšší - má 900 m.

Přecházíme nejvyšší bod naší trasy a konečně začínáme klesat. Sněhu už tady moc není, zase převažuje vlhko a bláto. Už však vidíme první jarní kvítka - podběl.

Jak jsme vyšli z lesa, otevřel se nám pohled do údolí Rolavy. V létě, když je vše zelené je ten pohled ještě hezčí, ale i tak je tu krásně. A ten klid. Vlevo od nás vždy bylo vlhko, ale dnes tam teče tolik potůčků. Do toho svítí sluníčko. Je to nádhera. Tady pramení jeden bezejmenný přítok Rolavy. Jindy je to jen malý potůček, dnes je to široký potok, který se do koryta často ani nevejde.

Přicházíme k brodu. Často se to nechá projít, ale dnes bychom se museli zout. Naštěstí je kousek vlevo udělaná pevná lávka. Brodit se nemusíme.

Přicházíme na rozcestí Chaloupky - brod - křižují se zde běžecké trasy se zelenou turistickou trasou, vede tady i cyklotrasa. Je to tedy místo v sezoně poměrně frekventované. Bylo však frekventované i dříve. Říčka Rolava a její přítoky byly bohaté na cínovec - to se vědělo již ve 14. století. Ale až za dalších 300 let tu byla založena obec Chaloupky. Vznikla asi později než obce okolní. Kdy přesně - to se neví. První písemná zmínka o této hornické obci je z r 1685. Obec se postupně rozrůstala. Kolem r. 1900 zde bylo 88 domů s 565 obyvateli, byla zde škola, kde byla zřízena poštovní stanice, bylo tu 5 hostinců a několik obchodů, pletárna a níťárna. Dokonce tady působil pěvecký a divadelní spolek. Průmysl tu  příliš rozvinut nebyl, protože obec byla elektrifikována až r. 1931. Doma se paličkovaly krajky a vyráběly rukavice. Po válce byla obec vysídlena.

Jediné, co tady po válce fungovalo, byla Leopoldova parní pila a bednárna - tu získal do národní správy J. Kubát. I když prosperovala, byla r. 1947 rozhodnutím ministerstva průmyslu zrušena. Během 10 let po válce byly domy strženy. Dnes tu jsou vidět jen pozůstatky základů pár domů. Ještě počátkem 20. století tady byly patrné vchody do štol a několik umělých vodních náhonů, ale ani z toho už není nic vidět. Jediná vzpomínka na tuto obec je na běžeckém ukazateli. Myslím, že by si toto místo zasloužilo trochu větší pozornost. Dokonce byl stržen i památník padlým v 1. světové válce, který byl na náklady obyvatelů obce postaven v letech 1924 - 1925.

Jsme na nejvzdálenějším místě dnešní trasy. Už se začínáme vracet. Odbočujeme vpravo po cyklistické trase. Vpravo krásně bublá Rolava. My doufáme, že i nadále tady bude takhle krásně bublat. Tato lokalita je totiž rezervou pro případnou vodní nádrž - je to prý jedinečná lokalita z hlediska terénu, s minimálním osídlením, kudy protéká kvalitní voda. Tak snad se to nevyužije. Představa, že tu budou najednou bagrovat a stavět, je docela zoufalá.

Cyklotrasa vede po bývalé silnici, která byla vybudována ve svahu. Vlevo je vysoký kamenný taras. Dokonce ji ještě lemují různě pokřivené patníky. Jdeme převážně ve stínu. Na víc jak polovině cesty ještě leží sníh. Mysleli jsme si, že za chvilku budeme dole, ale rychle se jít nedá. Jdu opatrně, nerada bych někde uklouzla a natáhla se. Jdu cik cak - vybírám si místo, kde je sněhu nejmíň, příp. kde to není tak zledovatělé. Jdeme stále podle Rolavy, je to všude okolo tak hezké, že se musím zastavovat a kochat se. Až tady nás minuli asi dva cyklisté. Jinak je i tady klid.

Konečně jsme na Chaloupeckém parkovišti. Jsem ráda, že chvíli okolo sebe už sníh nevidím. Tento úsek cesty moc příjemný nebyl. Nyní můžeme jít pohodlnější cestou podle Rolavy - dostali bychom se na místo skautského tábora, okolo kterého jsme ráno procházeli. My však volíme cestu trochu náročnější a dokonce trochu delší - přes Dvorský vrch, další nádherné místo.

Přecházíme Černý potok, který se o chvilku později vlévá do Rolavy, kousek jdeme vlevo po silnici. Vpravo odbočuje prudká pěšina vzhůru - tou se šplhám já. Ota jde ještě o kousek dál a odbočuje vpravo na širší a pohodlnější cestu, na které se po chvilce potkáváme. Dostala jsem se tam jen o chvilinku dřív - jen trochu víc zadýchaná. Konečně už nejdeme ve sněhu. Stoupáme lesem až na lesní palouk, kterému dominuje hájovna. Už tohle je nádherný pohled, který milujeme. Je pravda, že později na jaře je to tady ještě hezčí, když se vše zelená.

Na konci palouku přicházíme na rozcestí - dostáváme se na naučnou stezku Ruperta Fuchse. Pokud bychom šli rovně, dostali bychom se na  Dvorský vrch (839 m), kde je vysílač. A to je vše. Vrchol je zalesněný, výhledy tam žádné nejsou. Proto nás to tam netáhne.

My z rozcestí odbočujeme po NS vlevo. Oblast vpravo od cesty soukromě nazýváme U rybníčků. Jsou tady různé prolákliny, kde se drží voda, samozřejmě záleží na počasí. Tady je to krásné snad za každého počasí. V zimě se tu leskne led, na jaře a v létě je zde spousta vodního rostlinstva. Dnes je tu neobvykle velké množství vody. Tím, že ještě na stromech není listí, je to tu i hezky sluníčkem prosvětlené. Možná to na fotkách tak hezky nevypadá, ale ve skutečnosti je to fakt nádhera. A ten klid. Tady kupodivu běžně nepotkáváme lidi ani v létě.

Po naučné stezce scházíme do obce. Jsme spokojeni, stále svítí sluníčko, výlet se fakt vydařil. Jsme však také docela utahaní. Jednak je to první letošní větší výlet a ani cesta ve sněhu nebyla odpočinková. Ale únava přejde, vzpomínky zůstanou.

Jdu chystat pozdní oběd. Až do večera svítí sluníčko, v noci jsou hvězdy, nic nenasvědčuje tomu, že by mělo být v neděli ošklivě. Jen prudký vítr občas lomcuje autem.

Bohužel předpověď jim vyšla. Vstáváme do zataženého počasí, než jsme se nasnídali prší. A prší čím dál víc. V tom dešti se nám nikam nechce. Předpověď ani na zítra neslibuje nic lepšího. Rušíme další nocleh v autě a po obědě odjíždíme domů. I za ten jeden nádherný výlet jsme vděčni.

Krušné hory - cca 16 km dlouhý okruh: Nové Hamry - Havraní vrch - Hynkova studánka - zaniklá obec Chaloupky - Dvorský vrch (hájovna) - Nové Hamry na mapě