Krym - par dni
Byli jsme na výletě na Zakarpatské Ukrajině a rozhodli se, že se ještě na pár dní podíváme na poloostrov Krym. Což je vlastně poloostrov, který patří k Ukrajině, ale je to Krymská autonomní republika. Která je však plná ruských občanů a tak všeobecně proruská. Ve 2h nám jel z Rachova vlak do Ivano-Frankovsku. Nádražní hala, která odpoledne vypadala dost vyrabovaně a opuštěně (prý bylo nádraží v přestavbě, ale moc tomu nevěřim) bylo teď plný lidí čekajících na noční vlak. Někdo spal, někdo ne. Ve vlaku byla kosa jak sviň, ale kamarád tvrdil, že netřeba se přikrývat a vyndávat spacák, že se to na tu chvíli nevyplatí. Vlak se rozjel rychlostí houbařského vlaku a jelo se. V cílové stanici (asi tak za 5h) se nám podařilo nad ránem vzbudit. Následujících 5h v Ivano-Frankovsku uteklo celkem v pohodě. Většinu času jsme strávili nakupováním jídla na další cestu na Krym. Přec jen 25h ve vlaku to už chce nějaké to jídlo, ne jen odpolední svačinku na výlet :-) No ale cesta tam docela utekla, pořád jsme jen spali nebo jedli :-)
Pondělí 15.9.08
Tešili jsme se všichni na kulturní záchod u McDonald´s v Simferopolu, ovšem na ten nedošlo, páč jsme se hned chtěli přesunout k moři večer. A maršrutka jela snad hned co přijel náš vlak, takže nebylo žádné otálení. Pak 2,5h cesty a už jsme vyběhli v Sudaku z maršrutky a hned na nás skočil dav ubytování nabízejících ženských. Každá se předbíhala s cenou a zkoušely na nás i znalosti němčiny „Wir gehen spazieren 10minutes in haus.“ No ale i když nám nabízely ceny lákavé, tak jsme se raděj jali rychle zmizet, aby nás ještě někdo neobral. Noční Sudak nám nepřišel zrovna bezpečný. V mnoha uličkách se vůbec nesvítilo a vypadalo to tam místy dost jako temná zákoutí ne zrovna určená pro návštěvu turistů v nočním čase. Naštěstí jsme brzo trefili na promenádu na pláži kde byli lidi. Ovšem pláž nic moc místo na přespání. Všude byl ruch jak sviň. Šli jsme teda pořád dál a věřili jsme, že něco najdem. Nakonec jsme došli až na periferii promenády a byl konec a místo na spaní nikde. Nakonec nás rafla ňáká babča a snažila se nám něco říct, kde se dá spát, ale mluvila rusky a moc jsme jí nerozuměli. Teda skoro vůbec. Jen směr, tak jsme šli :-) Došli jsme k nějakému pochybnému baru a tam se rukama nohama dohodli s obsluhou, že tam je kemp a že můžem spát na louce v kempu za 10 UAH na noc. Smrdělo to tam chcankama jak sviň, majitelka kempu bydlela v rezavé maringotce, ale vypadala mile. Tvrdila nám, že se tam nekrade a že je to v poho. Jelikož nám nic jiného nezbývalo, tak jsme to vzali. Postavili jsme si stany hned vedle, aby bylo jasný, že patříme k nim :-) Noc byla v poho, jen prej se tam někde prali za naším stanem opilci. On totiž ten kemp byl vlastně průchozí cesta pro obyvatele Sudaku do centra a bylo to tam jak na magistrále :-) Ale nikdo nás nezabil, ba ani neokrad, tak jsme byli ráno rádi :-)
Úterý 16.9.09
Další den jsme byli obhlídnout pláž a město. Docela mě zklamalo, že tam byl všude přítomný ukrajinský bordel, což jsem moc nečekala, třeba na pláži byly mraky vajglů a střepy. Baráky byly víceméně udržovaný jen v přízemí výlohy a zbytek se rozpadal. Ale v Sudaku měli moc pěkný hrad, pod kterým jsme tu druhou noc nakonec spali v hradní příkopě :-) Po jednodenním válení v Sudaku na pláži a průzkumu místních skalek a taky hledání internetu, abychom si koupili letenky do Lvova (cca v přepočtu za 400,-Kč) jsme zakotvili teda v noci pod hradem. No a páč jsme sice net našli, ale Wizz air nelítali zrovna v den kdy jsme potřebovali, tak jsme museli další den do Simferopolu koupit lístky na vlak.
Středa 17.9.08
Ráno jsme vystartovali teda do Simferopolu a modlili jsme se, aby na nás zbyla aspoň třída lepší než dobytčák. Lístky jsme s menšími obtížemi koupili. Jak jsme ke svému překvapení zjistili, tak nikdo na Krymu neumí anglicky a nebo to dobře maskuje. A tak je všechno v azbuce a rusky. Takže než jsme paní pochopili, tak to trochu trvalo. Nicméně nám prodala alespoň lístky na plackart, což je o třídu výš než dobytčák a o třídu míň než kupé. A pak už jsme frčeli zpátky na pobřeží do Jalty. Tam jsme totiž chtěli navštívit nejvyšší vodopád Ukrajiny Učan-Su, který byl všude na plakátech a propagován jako velká turistická atrakce......nakonec jsme dorazili jen ke skále porostlé mechem, ze které kapala voda a se svrchu vedla dolu dlouhá železná trubka a v půlce skály byla vodárnička nebo co to bylo s nějakým orlem. No zážitek. :-D Ale zase vidět vodopád bez vody se dá říct, že je taky taková rarita :-) Taky bylo trochu akční se tam dostat a hlavně pak odtaď :-) No ale zase na zážitky to byl docela pestrý výlet :-) Tam busem a dál jsme pak chtěli vzít taxíka, ale když jsme zjistili, že cena za taxi je 5x vyšší než maximální možná částka, kterou jsme byli schopni dát, tak nás to rychle přešlo. Nakonec se nám po jistém úsilí podařilo stopnout ňákýho týpka v Transitu, který nás vzal. Učan-Su vodopád byl v polovině serpentin, které vedly na nejvyšší vrchol Krymu – Aj Petri (1234 m). Takže nás čekalo 20km stoupání serpentinami. Ještě navíc nám pod kola takřka v poslední zatáčce spadl kluk s holkou na mopedu, kterým v jedné zatáčce ukouzlo kolo. Naštěstí se po chvíli sebrali a chlapec když odtlačil moped stranou, vrátil se pro dívčinu v šoku a odved jí taky. Pak se Doprava zas rozjela. No nevim jak se dostali dolu, dívčina se držela za ruku, jestli ji měla zlomenou či co, tam nikoho moc nezajímalo. No holt východ. Navíc lidi tam moc pohostinní jako na podkarpatí nebyli. Samej rusák a rozumět jim moc nebylo. Jedna ruska nám dokonce vynadala, ze neumíme rusky :-D Jelikož jsme od toho vodopádu moc netrefili Velký kaňon (další atrakci), tak jsme nahoře na planině našli útočiště v lese na noc a ráno se rozhodli zkusit něco stopnout dolu, páč ani počasí nebylo už nic moc a lehce pršelo.
Čtvrtek 18.9.08
A vskutku se nám to skoro hned podařilo a po skvělém smlouvání nás i pán hodil za 100UAH všechny dolu do Jalty. Tak jsme se aspoň vykoupali v moři. Trochu mě dostávalo, že kousek od hlavní pláže ústila do moře hlavní městská stoka, která byla plná bahnité vody, protože to odpolko chvílema hustě pršelo a všechen bordel šel do moře. Mnoha rusákům to ale nevadilo a nevzrušeně se koupali dál hned vedle toho. Pak jsme se sbalili a jeli do Simferopolu. Tam nás zachránil Mac Donald´s, páč v hale probíhalo stěhování národů a bylo tam plno až po střechu. Z prodeje lístků, kde bylo o dost luxusnější čekání nás v 22h vyhnali a páč nám vlak jel až po půlnoci, tak nás mekáč spasil :-)
Pátek 19.9.08
Cesta zpátky byla docela náročná. Dostali jsme místa v plackartě (neuzavřený kupé) hned u dveří u záchoda. Nevim ani jestli horší bylo cítit smrad z hajzlu nebo z cigaret, páč ukrajinci se pořád co chvíli courali kouřit a to i v noci a dveře se tam netrhly, takže veselo :-) Navíc jsme byli lehce za atrakci, páč jsme hned po příchodu do vlaku vytáhli spacáky, což asi moc běžný v těch končinách nebylo :o). Hráli jsme asi 6h v kuse Člověče, nezlob se a tak se nikdo nezlobil. Pak jsme tam potkali skupinu čechů (2češi a jedna perfektně česky mluvící ukrajinka) a kecali s nima chvíli. Dost se divili, že jsme mohli Krym přežít, když neumíme ani slovo rusky. Pravda, občas to bylo takový trochu advance :-D No pak nás ve Lvově zachránila jejich ruština od jednoho obejdy, kterýho jsme se nemohli zbavit :-) Takže dobrý asi umět rusky pro příště :) Ve Lvově jsme čekali jak ty socky na karimatce v hale, páč venku pršelo a čekárna, která byla zadara smrděla fakt otřesně. Koncentrovaný smrad z bezdomovců kořeněný smradem veřejných záchodků. Mazec. Do placený čekárny se nám nechtělo, páč dát 60korun jen za to, že si někde sednu...Tak jsme tam nějak ty 4 hodinky přetrpěli a pak už hurá do vlaku.
Sobota 20.9.08
Popocukli jsme do Čopu a odtud po pár úvahách na hranici taxíkem, kde jsme si vystáli 2h frontu na celnici v dešti a větru. Bohužel tady stále v zemi nikoho neplatilo, že poručíme větru dešti, takže nam ani nic jiného nezbývalo. Pořádně nás celníci prošacovali. Kamaráda si dokonce vzali na osobní prohlídku a každému z nás projeli batohy odshora dolů. Pak jsme museli stopem do Velkých Kapušan, což k našemu údivu šlo dost lehce a za chvíli jsme tam byli. Tam jsme na autobusáku zas potkali dva total vyhládlý bezhausovský feťáky, z kterých čpěl toluen. Snad jsem nikdy neviděli nikoho, aby se choval jako zvíře jak oni dva, tak jsme z toho byli trochu otřesený a dali jsme jim celý chleba na který se vrhli jak ty zvířata. No hotovo. Pak už jen busem asi hoďku do Čierné nad Tisou a 2h do Košic vlakem. Košice byl takovej konečně symbol civilizace. No a pak už nás čekal konečně kulturní lehátkový vůz domů :-)
Neděle 21.9.08
Praha :-) Celkem 58h jizdy :-)
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Evropa
Půjčovna autPříspěvky z okolí Krym - par dni
