Kunětická hora - Karlova Koruna - Adršpach ( Retro 1985)

sobota ( konec srpna)

Brzy ráno vyrážíme celá rodina : oba rodiče, já a bráška Staňa na návštěvu za mým prostředním bratrem Zdeňkem, který si zrovna "odpykává" 2 roky vojny v kasárnách v Dašicích ve východních Čechách.

Jedeme a jedeme... je moc pěkné počasí a náš vůz žigulík ( Made In SSSR) jede jak blázen. Není to špatné auto, je zvyklé jezdit onačenějším terénem a ve své domovské krajině hlavně " cestou necestou." Jedinou jeho nevýhodou je, že je to auto notorik - jeho spotřeba benzínu by uživila auta dvě !!

Kolem 10.hodiny jsme v Dašicích, taháme sourozence pryč ze "zelené pakárny" a hned odjíždíme směr Kunětická hora. Nedaleko od města Pardubic tu trčí z lautr roviny nápadný čedičový kopec, jehož temeno zdobí malebné opravené zříceniny hradu.

Byl založen králem, pak v bouřlivém období husitských válek zanikl a znovu obnoven už šlechticem - Divišem Bořkem z Miletína. Později dost často střídal majitele, mimo jiné patřil i králi Jiřímu z Poděbrad a Vilémovi z Pernštejna. Za éry tohoto rodu byl hrad goticky přestavěn. V roce 1645 ho dobyli, vypálili a rozbořili Švédové. V 19. století byly zříceniny ohroženy provozem lomu, kde se lámal kámen.Těžba lomu byla několikrát zastavena a obnovena, hrad v té době vlastnil průmyslník, od kterého ho v roce 1919 odkoupilo město Pardubice. Plány hradních " úprav" navrhoval dokonce sám věhlasný architekt D.Jurkovič, podle nich se při rekonstrukci postupovalo jen částečně ... My máme dnes též smůlu - hrad je pro veřejnost uzavřen - opravuje se !!! A tak jen jako mlsní psíci okružní procházka okolo hradního kopce a po krátkém odpočinku jedeme dál...

Dalším cílem je městečko Chlumec nad Cidlinou, zde se napřed stavujeme na oběd, který musím celý zacvakat já (!) a pak jdeme na prohlídku známého barokního zámku Karlova Koruna. Jistě dobře znáte přísloví : " Dopadli jako sedláci u Waterloo",,, ( Tož to sa stalo tady !!!) Překrásný zámek nás napřed vítá příjemným parkem, kde poletují a "skřékají" pávi jako u nás na Moravě v Buchlovicích. Interiéry zámku vždy sloužily pro reprezentativní účely, bohužel v roce 1943 zámek vyhořel a jeho oprava byla ukončena až v roce 1968. Nyní tu nalezneme spíše jen náznakové vybavení - všude spousta obrazů a soch, s nábytkem je to horší ... ovšem hlavní sál, který prostupuje patra, tak to je tedy něco !!!!

Po prohlídce jedeme zpět do Dašic a v jedné příjemné hospůdce si z bráchou dáváme " do nosu". Pak ještě odjíždíme do blízkého města Vysoké Mýto a zajišťujeme si tam nocleh, bráchu vracíme nazpět jeho vojenským pánům a už se s ním definitivně loučíme.

Před spaním ještě jdu s tatů na pivo a skupina "hašišáků" mne zve na taneční zábavu do blízké vesnice, kde prý hraje vynikající bigbítová kapela. Což o to - já bysem šél hneď, miluju tento druh muziky a české cérky bysem takéj rád bližéj poznál, ale tata o tom nechce ani čut a nechce mňa nigde pustit, protože velice dobře ví, jak by to dopadlo - asi by ňa na 2.deň hledala FKÚ ..( federální kriminální ústředna na 1.programu v televizi) a tak gdyž nemám ve svojích 24 rokoch rozum já, tož ho za mňa mosí mět chudák můj tata ....!

neděle

Ráno si po snídani prohlížíme hezké historické centrum Vysokého Mýta a převeliké hlavní náměstí. Poprvní v životě v parku vidíme strom, na kterém kvetou " tulipány" - jedná se samozřejmě o tulipánovník liliokvětý - a sme z teho vyvalení jak pojistky !!

Pak hrrk do auta a nabíráme směr Dvůr Králové nad Labem. Když tam dojedeme, tak je ještě brzy a ZOO není otevřeno a tak prohlídka města, náměstí a obchodů, k maminéj velikéj lítosti dneska zavřených, protože je 7.den týdne - neděle. Pak konečně na prohlídku světoznámé Zoo a Safari parku, v tom horku to ale není pěšmo žádný med, je to tady hrozně moc veliké ( ale moc krásné !!!) Zvířat a jiných zajímavých potvor je tu neuvěřitelné množství - mně se nejvíc líbilo terárium s hady - ( a to jich neznášám) - a pak velicí živí krokoši a ptáci. Po nezbytné zastávce na osvěžení u bran ZOO s mamů ukecáváme tatu, abychom se jeli podívat do Adršpašského skalního města. Po delší diskuzi - tatovi sa moc nechce, ale gdyž sem byl včéra večér tak hodný - je návrh přijat !

Cesta tam je zajímavá : těsně před Adršpašskou kotlinou stoupáme mnoha serpentinami do velíkého kopce a pak už sjíždíme do Dolního Adršpachu...

Po vystoupení z vozidla jsem ŠOKOVÁN !!!!!

Ani ne tak počtem lidí a turistů a velikou restaurací u rybníka, ale MOŘEM OBROVSKÝCH SKAL, které vystrkují hlavy z lesa před námi ! Seberte člověka, který miluje skály a horolezectví a žije v kraji, kde sice není o skály nouze, ale ty nejvyšší mají jen přes 30 m a jsou většinou osamoceny ... a zavezte ho do nejrozsáhlejšího skalního města u nás !! Když se vám z toho na místě nepo...e, tak bude kvičet radostí a zdát se mu o nich bude ještě v době, kdy bude od pošťačky přebírat důchod !!!

Před hlavním vchodem do areálu skal se kupují lístky - jeden stojí 5 korun, tož to je teda pěkná drahota ! - a já jsem důrazně upozorněn, že se v prostoru rezervace nesmí kouřit !

A pak už konečně dovnitř. Začíná to docela nenápadně : skála zleva, to samé zprava - pak velikánský skalní útvar " Džbán", vlevo nepřístupná pískovna s lákavě zelenou vodní hladinou... a pak už se noříme do nitra skalního města. Podél potoka hlavní soutěskou přes malá náměstíčka a roztodivné a krásné skály a stěny nad našima hlavama - jistě mi dáte za pravdu, že zdejší prohlídka vážně poškozuje krční obratle !! To, co vidíme kolem sebe, to se nedá popsat, to se musí vidět !!! Všude fantastické skalní útvary, vyhlídky a dokonce i velký umělý vodopád. Přicházíme k Vlčímu jezírku. V létě tu v sezóně vozí turisty na lodičkách, veliká škoda, že to nejde i dnes...

Rodiče už bolí nohy a tak se vracejí i se Staňou stejnou cestou zpátky a já pokračuji do " Nových partií", na tu druhou a trošku obtížnější část. Za to jsem odměněn překrásnými vyhlídkami a na vlastní zraky spatřenými věhlasnými útvary jako jsou STAROSTA a STAROSTOVÁ, MILENCI a mnoho a mnoho jiných. Všude spousta turistů, horolezců a jiné havěti...

Ze skal vede východ skrze MYŠÍ DÍRU a pak už spěchám za rodiči a ve velké samoobslužné restauraci si dáváme každý pečené kuřátko a já i pivo. Pak poslední pohledy na tu krásu kolem, do rybníka hážu nějaké drobné, abych se tu mohl brzy vrátit a pak už poskládat do auta a úmorná cesta k domovu : Teplice - kde snad ještě krásnější Teplické skály, Trutnov, Ústí nad Orlicí....Slavičín a konečně Brumov - Bylnice...