Kostel sv. Bartoloměje, apoštola v Kuněticích

Ve 14. století kostel náležel pod královéhradecký dekanát a archidiakonát. Stará plebánie tu měla být již roku 1350 a náležely k ní vsi: Kunětice, Němčice, Brozany a Hradiště. V roce 1352 bylo placeno 15 grošů papežského desátku. Následujícího roku je zmíněn zdejší plebán Ondřej, který byl průvodcem opata Neplacha do Říma. Ze 14. století také pochází gotická loď a presbytář. Ve 2. polovině 14. století byl interiér kostela patrně v celém rozsahu vyzdoben nástěnnými malbami. 20. prosince 1376 odkázal rytíř Střízek ze Skalice ve jménu Střízka z Koloděj k tomuto kostelu 2 ½ kopy činže u přítomnosti Mikuláše duchovního bratra svého z opatovického kláštera. V letech 1376-1394 zde fungoval plebán Henslin. 1. května 1394 dal Hereš z Lazu nebo Počápel za svou manželku Anežku, otce Karla a matku Alžbětu na 2 mše 30 grošů roční činže. V roce 1395 uváděl kunětický plebán plebána do Milovic. 16. prosince 1399 dlužil Petřík z Počápel a choť jeho Černuta 1 kopu grošů činže ke kunětickému kostelu. V letech 1406-1408 je zmíněna existence plebána Buška. Na konci 15. století byl kostel výrazně přestavěn. V lodi byla například vystavěna klenba. Do roku 1421 měl patronát nad kostelem opatovický klášter (v roce 1403 vtělena zdejší fara klášteru s podmínkou, že ji bude opatřovat 4-6 benediktiny), později Diviš Bořek z Miletínka, od roku 1491 Vilém z Pernštejna, od roku 1560 císařská komora a od roku 1856 Náboženská matice. Fara zanikla nejspíše v husitských bouřích. Roku 1590 posluhoval kaplan z Hradce Králové za třetinu užitku k ruce pardubického děkana v Kuněticích a ve Dřítči. V seznamu far na Pardubicku z let 1615 a 1654 se uvádí kostel jako filiální do Sezemic, příjmy odtud byly pro duchovního: peněz 6 kop, 3 groše a 1 denár, žita i ovsa 25 strychů, 3 věrtele a 2 čtvrtce. Do roku 1664 obsluhoval sezemickou faru s kunětickou filiálkou P. Antonín Štěpán Rulikovský, kvardián pardubických minoritů. V Kuněticích sloužil mši 12x do roka. Podle relace z roku 1677 byly v tomto kostele: 2 stříbrné kalichy, 1 cínový, mosazná monstrance, 2 staré svícny, dřevěná křtitelnice, kamenná kazatelna a 3 zvony. Roku 1785 tu byl opět ustanoven duchovní správce (lokalista pod patronátem náboženského fondu), podle jiných pramenů až o 4 roky později. Stal se jím P. Augustin Kraus. Jisté je, že ke kostelu spadaly vsi: Kunětice, Brozany, Raab, Hradiště, Němčice a Srch. V roce 1794 kostel vyhořel, přičemž při obnově byly postaveny nové krovy. 30. dubna 1856 byla lokálie povýšena na faru, přičemž zdejším prvofarářem se stal P. Josef Čána. 29. září 1895 navštívil kostel královéhradecký biskup Msgre. Edvard Jan Nepomuk Brynych, aby si ho prohlédl ještě v původním stavu před jeho obnovou. Poté byl kostel v letech 1896-1897 novogoticky zrestaurován za vedení c. k. konzervátora Františka Schmoranze, kdy byla byla vestavěna kamenná kruchta a zvýšena věž, završená jehlancovou střechou (do té doby byla zakončená bání). Okna lodi a jižní strany presbytáře byla zvětšena a osazena novogotickými kružbami v hrotitých záklencích. Východní okno presbytáře přesazeno do sakristie. Při opravách byly odhaleny a částečně zničeny gotické nástěnné malby. Téhož roku byla pořízena nová oltářní lampa v gotickém slohu. 14. května 1911 zde udílel sv. biřmování královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Josef Doubrava. Od 16. března 1964 je objekt památkově chráněn (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-bartolomeje-s-farou-16189742). O 2 roky později byla opravena střecha kostela. Při poslední opravě v 70. letech 20. století byl kostel omítnut břízolitovou omítkou. Další obnovou prošel v 90. letech 20. století. V letech 2008-2010 naopak došlo na zrestaurování nástěnných gotických maleb na triumfálním oblouku.

Jde o jednolodní gotický kostel s čtvercovou lodí, užším trojboce uzavřeným presbytářem o délce 9,23 m a šířce 5,65 m s apsidálně uzavřenou sakristií po severní straně a s věží v západním průčelí. Interpretace sakristie jako staršího románského kostelíka Dr. Vojtěchem Jaromírem Nováčkem, Ferdinandem Josefem Lehnerem (Dějiny umění národa českého) a dalšími byla přesvědčivě vyvrácena Miladou Radovou, i když určité pochybnosti zůstávají. Vnějšek je podepřen opěrnými pilíři. Presbytář je zaklenut 2 poli s kápěmi závěru křížové klenby s klínovými vyžlabenými žebry s terčovými svorníky, z nichž na jednom se nachází reliéfní maskaron, s jehlancovými konzolami s maskami. Hrot okna je s trojlistými a čtyřlistými kružbami a sanktuář je završený vimperkem, tj. ozdobným trojúhelníkovým štítem. Do valeně zaklenuté sakristie o délce 7 m a šířce 3,5 m vede pravoúhlý portálek s profilovaným ostěním. Předsíňka před sakristií je zaklenutá křížovou žebrovou klenbou. Hrotitý triumfální oblouk má zkosené ostění. Loď o délce 9,7 m a šířce 9,1 m je sklenuta na střední osmiboký pilíř šestidílnou hvězdovou klenbou s klínovými, jednom vyžlabenými žebry s terčovými svorníky a jehlancovými římskými konzolami. Toto klenutí připomíná klenutí palácového přízemního sálu na Kunětické hoře a kaple sv. Tří králů na zámku v Pardubicích. Patrně může jít o stejného stavitele, který působil na panství za Viléma z Pernštejna. Okna jsou hrotitá s novodobými kružbami. Kruchta je pseudogotická. V presbytáři a lodi jsou fragmenty bohatých nástěnných maleb z 2. poloviny 15. století. Objeveny byly v roce 1897 (v lodi malba sv. Voršily plující s pannami po Rýně, sv. Barbora a sv. Kateřina; v presbytáři Vzkříšení Páně a na tympanonu sanktuáře Kristovo poprsí). Zničené a nedochované fresky měly představovat muka sv. Bartoloměje. Nové fresky, např. Zvěstování Panny Marie v presbytáři, zhotovil Ignác Vysekal z Kutné Hory roku 1897.

Původní hlavní oltář sem byl přenesen z pardubického klášterního kostela Zvěstování Panny Marie, který byl spolu s celým klášterem zrušen v roce 1786. Nový hlavní oltář má dřevěnou a prostou tumbu. Nová kazatelna je na poprsníku ozdobená obrazy sv. Tomáše Akvinského, sv. Augustina, Řehoře a Jeronýma. Nahradila původní visutou kazatelnu na evangelní straně, jež byla ozdobená na poprsníku obrazem dobrého Pastýře, na pokrývce uvnitř holubičkou, a svrchu sochou Boha Otce. 2 postranní oltáře s kamennými tumbami mají na sobě obrazy Početí Panny Marie a sv. Josefa, které namaloval František Müller z Chrudimi roku 1897. Původní křížová cesta byla zhotovena kuklenským malířem Antonínem Bayerem. Nová byla zhotovena v Tyrolsku roku 1896. Nové varhany zhotovil v roce 1897 Alois Hugo Lhota z Hradce Králové a opravil je roku 1935 Karel Ryglevič (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=3818). Z 19. století pochází nová křtitelnice s plechovým víkem, na němž je vyobrazen Ježíš Kristus. Náhrobní kameny mají poločitelné nápisy. Na prvním můžeme přečíst pouze: „urozeny a stateczny rytirz Pan Girzi“, na druhém je text: „Letha Panie 1555 urozena panna Salomena, dcera stateczneho a urozeneho Rytirze Pana Birkmana...“

Ve věži visela původně čtveřice zvonů, která měla vesměs na své obrubě nápis: „Wenceslaus Franck Aerifusor Caesareus hauc campanam Pragae fudit Anno MDCCLXXXXIV.“ Zhotoveny byly zvonařem Václavem Frankem místo starých, které se rozlily při požáru kostela v roce 1794. Zmizely během rekvizicí 1. světové války a roku 1924 byly pořízeny na věž 2 nové zvony. Sanktusník je 0,40 m široký a 0,56 m vysoký. 25. června 1933 byl slavnostně posvěcen poslední velký zvon Bartoloměj.